Komíny a kouřovody, jako část vzduchospalinové cesty, slouží k odvodu spalin od spotřebičů paliv, tedy krbů, kamen, kotlů a ohříváků vody. Kouřovod je část, která spojuje spalinové hrdlo spotřebiče se sopouchem, tedy vstupem spalin do komína. Komín je víceméně svislá, jednovrstvá nebo vícevrstvá konstrukce s jedním nebo více průduchy a jedním nebo i více sopouchy, kterými se spaliny odvádí do venkovního prostředí.
Součástí konstrukce komínu nebo komínového tělesa obsahujícího více průduchů může být šachta přivádějící vzduch do spotřebiče pro spalování paliva, při splnění dalších podmínek i šachta s kabely, s odpadním potrubím aj. I proto byl přesně definován pojem spalinová cesta jako dutina sloužící k odvodu spalin.
Vzhledem k provázanosti přívodu spalovacího vzduchu a odvodu spalin je nutné pro spolehlivý a bezpečný provoz navrhovat, posuzovat, kontrolovat, čistit celou vzduchospalinovou cestu.
Komín musí zajišťovat bezpečný a spolehlivý odvod spalin a jejich rozptyl do volného ovzduší. Musí být navržen tak, aby odpovídal provozním parametrům spotřebiče paliv, a přitom byl bezpečný. Funkce komínu je založena na přirozeném tahu, který vyplývá z rozdílných teplot a hustot mezi okolním vzduchem a spalinami. Přirozený tah může být doplněn nebo zcela nahrazen činností spalinového odtahového ventilátoru nebo přetlakového ventilátoru před hořákem, v závislosti na konstrukci spotřebiče.
Konstrukce komínu musí být odolná vůči složení a teplotě spalin, případně i vůči kondenzátu vznikajícímu při podchlazením spalin pod rosný bod. Základní požadavky na návrh komína jsou dány chemickým složením spalin, jejich teplotou a možností tvorby kondenzátu, množstvím spalin, a tedy rychlostí jejich proudění a nutností zabránit podchlazení, při kterém by se tvořil led. K tomu přistupuje požární hledisko s ohledem jak na možnost vznícení okolních hořlavých konstrukcí, tak na možnost vyhoření usazenin v komíně a jeho případnou destrukci.
Současný komín proto již není jen svislá dutina obestavěná kameny nebo běžnými cihlami. Konstrukce i použité materiály komína reagují na vývoj v oblasti spotřebičů paliv, a i proto je návrh komína činností vyžadující kvalifikaci.
Nejjednodušší konstrukci mají komíny jednovrstvé, keramické, které se nově instalují zpravidla jen v občas využívaných rekreačních objektech ve spojení se spotřebiči na pevná paliva.
Vícevrstvé komíny tvoří potrubí ve funkci spalinové cesty, vně okolo něj je buď jen vzduchem nebo tepelnou izolací vyplněný meziprostor a vnější plášť zajišťující i mechanickou stabilitu komína.
Pro konstrukci nové spalinové cesty se používají keramické materiály, hliníkové slitiny, ušlechtilá nerezová ocel nebo plasty. Každý z nich má své výhody, případně i nevýhody, a proto jejich volba závisí na vlastnostech spotřebiče paliv, na vhodnosti pro možné provozní stavy spotřebiče a na splnění požadavků, které klade okolní konstrukce budovy. O možnosti použití konkrétního komínového systému rozhoduje soulad mezi skutečnými provozními podmínkami a jeho zatříděním.
Pro opravu nebo modernizaci stávajícího komína, například při výměně kotle na pevná paliva s vysokou teplotou spalin za nový se sníženou teplotou spalin a s možným výskytem vzniku kondenzátu, kotle na pevná paliva za plynový, klasického i nízkoteplotního plynového kotle za kondenzační, lze využít metody vložkování. Při ní se do stávající spalinové cesty, průduchu komína, vloží vložka z materiálu, který vyhovuje parametrům spalin z nového spotřebiče a jejíž rozměry zajistí i splnění všech ostatních podmínek.
