logo TZB-info

TZB studio

Reklama
Komíny a kouřovody

Funkční a konstrukční rozdělení komínů

Konstrukce stěny komína je základním stavebním parametrem komína, který musí splňovat tepelně technické vlastnosti, hydraulické požadavky, požární i bezpečnostní požadavky i požadavky na mechanické vlastnosti v závislosti na parametrech spalin a okolního prostředí komína.

Reklama

1. Rozdělení komínů podle konstrukce stěny

Stěna komína představuje konstrukci mezi vnitřním lícem komínového průduchu a vnějším povrchem komína. Konstrukce stěny komína je základním stavebním parametrem komína, který musí splňovat tepelně technické vlastnosti, hydraulické požadavky, požární i bezpečnostní požadavky i požadavky na mechanické vlastnosti v závislosti na parametrech spalin a okolního prostředí komína. Zjednodušeně se komíny podle konstrukce stěny dělí na:

jednovrstvé

  • podtlakové
  • přetlakové

vícevrstvé

  • podtlakové
  • přetlakové.

1.1 Komíny jednovrstvé

U jednovrstvého komína je stěna tvořena z jediného materiálu, který má takové vlastnosti, že vyhovuje jak požadavkům pro odvod spalin, tak požadavkům na okolní prostředí komína. Zjednodušeně jednovrstvé komína můžeme dělit na podtlakové a přetlakové.

1.1.1 Jednovrstvé podtlakové komíny (obr. 1)

U jednovrstvého podtlakového komína může stěnu komína tvořit:

  • keramická tvárnice s plnou stěnou nebo se vzduchovou mezerou (obr. 1A),
  • trubková konstrukce - keramická nebo kovová (obr. 1B).

a) Tvárnicové stěny komína (obr. 1A)

Tvárnice vylehčené vertikálními vzduchovými mezerami (dutinami) jsou vyráběny nejčastěji z jílového páleného materiálu. Dutiny slouží nejen k vylehčení tvárnice, ale i jako nevětraná vzduchová mezera ke zvýšení tepelného odporu stěny komína (obr. 1A1).

Plnostěnné tvárnice bez vzduchové mezery (obr. 1A2) jsou většinou z lehčeného betonu. Ve stěně komína může být vložena nebo přiložena při výrobě vrstva tepelné izolace a tvárnice je i tak řazena do kategorie jednovrstvých komínů.

b) Trubkové stěny komína (obr. 1B)

Trubkové komínové průduchy se používají nejčastěji u podtlakových komínů s umělým tahem. Ventilátor v ústí komína vytváří v celém průduchu trvale podtlak a stěna komína nemusí mít vyšší tepelný odpor, kterým by byla zajišťována teplota spalin. Podtlakové jednovrstvé komíny s umělým tahem mohou být zařazeny do kategorie mokrých komínů. Spaliny od komínů s umělým tahem nevyžadují zachování teploty spalin při průtoku tak, jak je tomu u komínů s přirozeným tahem, kde teplota spalin v průduchu je podmínkou pro vytvoření přirozeného tahu. Jednovrstvé trubkové průduchy jsou buď plnostěnné (keramické, kovové) podle obr. 1B3 nebo s nevětranými vertikálními dutinami podle obr. 1B4.


Obr. 1 Jednovrstvé podtlakové komíny

A - tvárnicová stěna komína, B - trubková stěna komína, 1 - keramická tvárnice s nevětranými dutinami, 2 - plnostěnná tvárnice, 3 - plnostěnné trubkové stěny z plechu nebo keramického materiálu, 4 - keramická trubka s nevětranými dutinami

1.1.2 Jednovrstvé přetlakové komíny

Podle zásad pro odvod spalin s nízkou teplotou jsou přetlakovými komíny odváděny spaliny pod přetlakem, nejčastěji od ventilátoru plynového hořáku. Komíny mohou být řazeny podle tlakové třídy P1, P2 jako přetlakové nebo H1, H2 jako vysokopřetlakové.

Komínový průduch je zkoušen zejména na těsnost a odolnost vůči kondenzátu. Bez ochranné vzduchové mezery lze přetlakový jednovrstvý komín použít jako komín přistavěný k budově nebo komín volně stojící. Komínové průduchy u přetlakových komínů nemají tepelně izolační obal, protože není důvod udržovat teplotu spalin na úrovni vstupní teploty do komína. Spaliny, procházející neizolovaným komínovým průduchem se ochlazují přes stěnu komína od venkovního vzduchu. Kondenzací spalin se uvolňuje na stěně komínového průduchu skupenské teplo výparné.

Pro přetlakové jednovrstvé komína se používá plechový průduch z nerezové oceli s tloušťkou podle provozního přetlaku a pro mokrý provoz (obr. 1B3).

1.2 Komíny vícevrstvé (obr. 2)

Stěna vícevrstvého komína je tvořena z několika materiálových vrstev.

Vícevrstvé komíny můžeme dělit na:

  • komíny podtlakové bez nebo s větranou vzduchovou mezerou,
  • komíny přetlakové, jako vnitřní komíny vždy s větranou vzduchovou mezerou.

a) Vícevrstvé komíny bez vzduchové mezery (obr. 2A)

Komíny jsou nejčastěji tvořeny průduchem, tepelně izolační vrstvou a pláštěm komína. Nejčastěji se jedná o komíny s přirozeným tahem nebo umělým tahem a vždy jde o suchý komín.

K přednostem vícevrstvého komína (oproti jednovrstvému komínu) patří:

  • nízká doba náběhu komína do setrvalého stavu po provozní přestávce, která je dána nízkou akumulací tepla v tenkostěnné komínové vložce,
  • snadnost montáže, vytvořené z lehčích dílů než v případě jednovrstvých komínů,
  • komínová vložka je lehčí, oproti stěnové jednovrstvé tvárnici. Výška vložky tedy může být vyšší než stěnová tvárnice jednovrstvého komína. Tím je celková délka ložních spár snížena a sníženo je i riziko netěsnosti ve spárách,
  • povrch průduchu je hladký, oproti klasickým jednovrstvým zděným komínům,
  • komínová vložka může být vyrobena z kvalitních materiálů, lépe odolávajících teplotám, vlhkosti a agresivním účinkům kyselých kondenzátů ve spalinách.

Vícevrstvé komíny bez větrané vzduchové mezery mají bariérový typ vložky komínového průduchu, např. z těsného plechového průduchu.

Podle obr. 2A1 je stěna komínového pláště vylehčena nevětranými vzduchovými dutinami. Plášťová tvárnice pak bývá z jílových/pálených materiálů.

Na obr. 2A2 je třísložkový keramický komín s plnostěnnou plášťovou tvárnicí, např. z lehčeného betonu.

b) Vícevrstvé komíny se vzduchovou mezerou (obr. 2B)

U vícevrstvých podtlakových komínů může být vzduchová mezera:

  • větraná (obr. 2B3),
  • nevětraná (obr. 2B4).

Vzduchová mezera s větranou vzduchovou dutinou mezi pláštěm komína a tepelnou izolací průduchu slouží k odvodu difúzní vlhkosti, procházející stěnou komínového průduchu a tepelnou izolací (obr. 2B3). Proudění vzduchu ve vzduchové mezeře je umožněno nasáváním vzduchu u paty komína s výstupem vzduchu pod krycí deskou komína.

Nevětraná vzduchová mezera u podtlakových komínů mezi komínovým pláštěm a komínovým průduchem slouží, jako tepelně izolační vrstva, pro zvýšení tepelného odporu stěny komína (obr. 2B4). Nejčastěji se využívá tepelně izolační vrstvy vzduchu při rekonstrukcích stávajících komínů, kde vzduchová mezera je vytvořena mezi komínovou vložkou a stávajícím zděným pláštěm komína.


Obr. 2 Podtlakové třívrstvé komíny

A - třívrstvé stěny bez vzduchové mezery, B - třívrstvé stěny se vzduchovou mezerou, 1 - plášťová tvárnice s dutinami, 2 - plášťová tvárnice plnostěnná, 3 - třívrstvý komín s tepelně izolační vrstvou a vzduchovou mezerou, 4 - komín se vzduchovou mezerou bez tepelně izolační vrstvy

c) Vícevrstvé přetlakové komíny se vzduchovou mezerou (obr. 3)

U vnitřních přetlakových komínů (tlakové třídy P1, P2 a H1, H2) je nutné vytvořit kolem komínového průduchu obalovou ochrannou vzduchovou vrstvu, zajišťující ochranu před průnikem případných spalin přes stěnu komínového průduchu do okolního prostoru.


Obr. 3 Komín vícevrstvý přetlakový

1 - plášť komína, 2 - stěna komínového průduchu, 3 - přetlakový komínový průduch, 4 - vzduchový průduch

Vzduchový průduch má, vedle ochranné a bezpečnostní funkce z případného úniku spalin, zajistit u uzavřeného systému přívod spalovacího vzduchu do spotřebiče paliv. Tento způsob je u společných komínů popsán jako vzduchospalinový systém v soustředném uspořádání průduchů.

2. Rozdělení podle difúzního toku (obr. 4)

Spaliny, které mají větší měrnou vlhkost než vzduch, mají i vyšší parciální tlak vodní páry (pd) a v důsledku toho proniká difúzní vlhkost přes stěnu komína na venkovní líc, kde je parciální tlak vodní páry vzduchu mnohem nižší.

Podle pronikání vlhkosti do stěny komína se komíny dělí na:

  • bariérové,
  • difúzní.


Obr. 4 Dělení komínů podle difúze vodní páry ve stěně komína

A - komín bariérový s nulovým parciálním tlakem ve stěně komína pd, B - komín difúzní se vzduchovou mezerou nebo bez vzduchové mezery, pd - parciální tlak vodní páry

2.1 Komíny bariérové, kde vysokým difúzním odporem trubky komínového průduchu je zabráněno pronikání vlhkosti ze spalin do stěny komína (obr. 4A),

2.2 Komíny difúzní, kde keramická vložka z tvarovek nebo stěna zděného průduchu zabraňuje jen z části, podle difúzního odporu materiálu, v pronikání vlhkosti. Tam, kde chceme difúzní vlhkost ze stěny vícevrstvého komína odvést, činíme tak větranou vzduchovou mezerou ve stěně komína (mezi průduch a plášť), a to se nazývá někdy také "zadní větrání" (obr. 4B).

3. Komíny podle tlaku v průduchu

Podle tlakových podmínek můžeme komíny rozdělit na:

komíny podtlakové

  • s přirozeným tahem,
  • s umělým tahem,

komíny přetlakové.

3.1 Komíny s přirozeným tahem (obr. 5)

Komíny s přirozeným tahem jsou komíny tradiční, používané v minulosti výhradně pro odvod spalin od podtlakových spotřebičů.

V komíně s přirozeným tahem se vytváří podtlak (nižší tlak než atmosférický) v důsledku teplých spalin. Spaliny, které mají vyšší teplotu a tím nižší hustotu než okolní vzduch, způsobují v sopouchu komína podtlak. Velikost tohoto podtlaku (přirozeného komínového tahu) je odvozena z rozdílu hustot vzduchu a spalin a z účinné výšky komína (H):

  • dispozičním tahem pro odvod spalin je statický tah komína označovaný symbolem pH. V komíně s přirozeným tahem vzniká požadovaný podtlak v sopouchu pouze v případě, je-li v komínovém průduchu dostatečná teplota spalin.
  • stěny komína se opatří tepelně izolační vrstvou pro zajištění požadovaného tepelného odporu,
  • podtlak vzniká (oproti atmosférickému tlaku v okolí komína pb = 0) v sopouchu účinným tahem komína, na obr. 5 označeno pz<0.
  • hodnota tahu v komíně směrem k ústí se snižuje až na nulovou hodnotu v ústí komína.

Komín s přirozeným tahem (termický komín) musí mít:

  • předepsanou nejmenší přípustnou výšku podle výkonu spotřebiče a tvarových podmínek kouřovodu,
  • dostatečně vysokou teplotu spalin v komíně, aby se vztlakem teplých spalin vytvořil dostatečný tah,
  • dostatečný tepelný odpor stěny komína tak, aby nízkou teplotou na povrchu komínového průduchu nedocházelo k ochlazování proudících spalin,
  • vyústění ve vhodném místě na střeše a v dostatečné výšce nad rovinou střechy podle jejího sklonu tak, aby proudění vzduchu okolo ústí průduchu, vyvolané účinkem větru, nesnižovalo tah v komínovém průduchu a neovlivňovalo spalování v podtlakovém spotřebiči.


Obr. 5 Výpočtové schéma podtlakového komína s přirozeným tahem

H - účinná výška komína, pz - tah v sopouchu komína, pH - statický tah, ρi - hustota spalin, ρe - hustota venkovního vzduchu

3.2 Komíny s umělým tahem (obr. 6)

Podtlak v sopouchu komína (pZ), nazývaný, shodně s předchozím typem komína, účinný komínový tah, je způsoben dispozičním tlakem (podtlakem (pV) v průduchu) od ventilátoru (V) v ústí komína. Pokud jsou spaliny v komíně teplejší než venkovní vzduch, pak k účinku podtlaku od ventilátoru (pV) se přidává statický tah komína (pH) z účinku přirozeného tahu.

Přirozený komínový tah, vyjádřený statickým tahem pH, se v průběhu roku mění a použití ventilátoru se změnou dispozičního tlaku je výhodné proto, aby hodnota podtlaku pw ve spalinovém hrdle spotřebiče zůstala přibližně konstantní, i když přirozený komínový tah se mění.

Komín s umělým tahem se nejčastěji používá při:

  • nedostatečném tahu ve spalovací komoře spotřebiče
  • negativní výšce kouřovodu, tj. při klesání nebo částečném klesání kouřovodu
  • malé účinné výšce komína, při velké délce kouřovodu s velkými místními ztrátami ve změnách směrů proudění
  • nízké výšce vyústění komína nad střechou. Nízká výška vyústění nad střechou by z důvodů architektonických nedovolovala eliminaci nepříznivého účinku větru.

Provoz ventilátoru se spíná čidlem podtlaku, reagujícím na provoz spotřebiče nebo je spínání ventilátoru ruční. Zásady návrhu komína zůstávají shodné se zásadami platnými pro komíny s přirozeným tahem.

Při použití ventilátoru v ústí komína se zohledňuje nejen teplota spalin, ale také vznik a produkce sazí ve spalinách a možnost vzniku vyhoření sazí v průduchu.

Při umělém tahu od ventilátoru v ústí průduchu je, při všech provozních stavech, na celé délce průduchu spalinové cesty, podtlak. Směrem k ústí komína podtlaku přibývá. U podtlakových komínů s umělým tahem, oproti komínům s přirozeným tahem, případný vznik talkové ztráty v průduchu, např. z uhýbání průduchu, nevytváří přetlak ani v případech, je-li umístění těchto ohybů v horní části průduchu.

Případné netěsnosti stěny komína nemohou způsobit unikání spalin do jeho okolí, neboť komín s umělým tahem vytváří vždy podtlak ve spalinové cestě.

Komíny s umělým tahem nekladou tak velké nároky na udržení vysoké teploty spalin, tedy nekladou nároky na tepelně technické vlastnosti stěny komína, jako v případě komína termického. Tepelným odporem stěny komína nemusí být zajištěno udržování vysoké teploty spalin pro vytvoření tahu, ale pouze zajištění teploty povrchu průduchu nad rosným bodem spalin.

U komínů s doplňujícím ventilátorem v ústí komína se přidá k účinku přirozeného tahu v komíně i tah, vytvořený dispozičním tahem ventilátoru, v období, kdy přirozený tah komína nepostačuje pro odvod spalin. Regulací podtlaku ve ventilátoru se na základě referenčního tahu od tahového čidla v kouřovodu řídí rovnoměrně tahové podmínky pro odvod spalin.

Komín s umělým tahem je vhodné použít:

  • u společných komínů nebo společných kouřovodů s funkcí komína, kdy připojením více spotřebičů se u přirozeného tahu komína vytvářejí proměnné tahové podmínky pro odvod spalin, při různém režimu provozu spotřebičů,
  • u kouřovodů s vyšší tlakovou ztrátou, tj. s větší délkou průduchu a se složitým tvarem nebo nepřímou trasou průduchu,
  • u kouřovodů, u nichž tvar kouřovodu nezajišťuje při náběhu rychlý průtok spalin do sopouchu,
  • u komínů s malou účinnou výškou.


Obr. 6 Výpočtové schéma podtlakového komína s umělým tahem

V - ventilátor, H - účinná výška komína, pz - podtlak v sopouchu, pv - dispoziční tlak ventilátoru, pH - statický tah komína

3.3 Přetlakové komíny (obr. 7)

Přetlakové komíny se navrhují převážně pro odvod spalin od přetlakových spotřebičů, kde přetlak způsobuje ventilátor hořáku. Vedle působení ventilátoru hořáku může být ventilátor ve spalinovém hrdle případně v kouřovodu. Spaliny jsou odváděny do komína při přetlaku v sopouchu pZ > 0 (vztaženo na atmosférický tlak pb = 0).

I při působení přetlaku od ventilátoru pV se bude, při vyšší teplotě spalin než je teplota venkovního vzduchu, uplatňovat přirozený tah komína, vyjádřený statickým tahem (pH).

Některé spotřebiče, které mají shodnou konstrukci s podtlakovými spotřebiči, mají umístěný spalinový ventilátor ve spalinovém hrdle. Podobně může být umístěn spalinový ventilátor i na kouřovodu.

Ventilátor ve spalinovém hrdle spotřebiče slouží zejména:

  • při náběhu spotřebiče s odvodem spalin do studeného kouřovodu a komína,
  • při náběhu spotřebiče, připojeného na kouřovod s částečným nebo úplným klesáním kouřovodu ve směru proudění spalin do sopouchu,
  • při složitém tvaru kouřovodu, u nějž nastávají velké tlakové ztráty z proudění spalin,
  • při nízké účinné výšce komína. Účinný tah v důsledku nízké výšky komína by nezajistit dostatečný podtlak ve spotřebiči,
  • tam, kde je nutné zajistit vysoký podtlak pro přívod vzduchu do spalované vrstvy paliva v důsledku konstrukce spotřebiče.

Mezi charakteristické vlastnosti přetlakových komínů patří:

  • komíny jsou vesměs navrhovány jako komíny mokré,
  • komíny jsou jednoplášťové bez tepelné izolace,
  • komíny musí být těsné, nejčastěji z trubek z nerezového materiálu,
  • komíny se nenavrhují se sběrnou tvarovkou v patě průduchu. Většinou kouřovod plynule přechází do komínového průduchu,
  • komíny vestavěné mají pro případ úniku do okolí komína větraný vzduchový průduch, obalující komínový průduch,
  • komíny přistavěné jsou bez ochranného vzduchového průduchu a tvoří je pouze trubka komínového průduchu,
  • u komínů není požadována minimální účinná výška. Výška komína vychází z dispozičních podmínek budovy,
  • u komína není předepsaná výška vyústění nad střechou z hlediska působení tlaku a účinku větru. Vyústění komína na střeše se koriguje převážně z hlediska rozptylu spalin do ovzduší a z možnosti znečištění plochy střechy, resp. střešních nástaveb,
  • při napojení přetlakového spotřebiče do komína není předepsána přípustná délka kouřovodu. Délka kouřovodu vychází z dispozičních podmínek budovy.


Obr. 7 Výpočtové schéma přetlakového komína

V1 - ventilátor hořáku, V2 - ventilátor v kouřovodu, resp. ve spalinovém hrdle, H - účinná výška komína, pz - přetlak v sopouchu, pv - dispoziční tlak ventilátoru, pH - statický tah komína

4. Komíny podle vlhkosti

Hodnocení komínů podle možného vzniku kondenzace v průduchu je založeno na porovnání povrchové teploty na vnitřním líci průduchu v ústí komína (To) s teplotou rosného bodu spalin (TR).

Z tohoto hlediska komíny mohou být:

  • komíny suché (obr. 8) - pokud na vstupu spalin do komína je jejich teplota (TS) nad teplotou rosného bodu spalin (TR) a v ústí komína je povrchová teplota průduchu (TO) nad teplotou rosného bodu spalin (TR), přičemž krátkodobě mohou spaliny v komíně kondenzovat (např. při náběhu spotřebiče),
  • komíny mokré (obr. 9) - pokud v komíně dochází dlouhodobě ke kondenzaci vyjádřené nižší povrchovou teplotou v ústí průduchu než je teplota rosného bodu spalin (TO < TR), přičemž mohou, ale nemusí spaliny do komína vstupovat s teplotou nižší než je teplota jejich rosného bodu.

4.1 Suché komíny (obr. 8)

Při používání spotřebičů podtlakových a nebo atmosférických na plynná paliva se navrhovaly a provozovaly pouze suché komíny. V suchém komíně vzniká kondenzace pouze krátkodobě, většinou při náběhovém stavu, než se komínovou vložku podaří ohřát nad teplotu rosného bodu spalin. Suché komíny jsou charakteristické tím, že stěna komína má dostatečný tepelný odpor proto, aby spaliny nebyly při průtoku komínovým průduchem ochlazovány. U suchých komínů je v patě komína nádobka na jímání kondenzátu s odvodňovací hadičkou. Většinou však je případný kondenzát ze spalin, který se soustředí v jímce během provozu, zpětně odpařen do spalin.


Obr. 8 Výpočtová kritéria teplot u suchého komína

Ts - teplota spalin v sopouchu komína, To - povrchová teplota komínového průduchu v ústí komína, TR - teplota rosného bodu spalin

4.2 Mokré komíny (obr. 9)

V mokrých komínech proudí spaliny s teplotou spalin, při které na stěnách komínového průduchu spaliny kondenzují. Je to v důsledku trvale nižší teploty povrchu průduchu pod teplotu rosného bodu spalin. Mokré komíny jsou téměř výhradně komíny přetlakové a nebo alespoň jsou s přetlakem spalin v kouřovodu. Z kondenzujících spalin se na povrchu průduchu uvolňuje takové množství výparného teplal, které se rovná tepelné ztrátě prostupem přes stěnu komína.

Charakteristické znaky komínového průduchu u mokrých komínů jsou:

  • komín je většinou přetlakový,
  • na komínovém průduchu není tepelná izolace,
  • komínový průduch je zkoušen na vzduchotěsnost a vodotěsnost,
  • kondenzát stékající po stěnách komínového průduchu je v patě průduchu jímán a odváděn do kanalizace,
  • komínový průduch vestavěného komína je vložen do vzduchového průduchu, kterým jsou odváděny spaliny z případné netěsnosti komínového průduchu,
  • vyústění komína nad střechu není ovlivněno tlakovými podmínkami od větru - spaliny vyúsťují do atmosféry pod přetlakem.

Vlhkost na vnitřním povrchu komínového průduchu může vzniknout na základě dvou příčin:

  • z kondenzace spalin na povrchu chladnějšího komínového průduchu než je rosný bod spalin,
  • v důsledku atmosférického deště pronikajícího do průduchu z komínového ústí.


Obr. 9 Výpočtová kritéria teplot u mokrého komína

Ts - teplota spalin v sopouchu komína, To - povrchová teplota komínového průduchu v ústí komína, TR - teplota rosného bodu spalin

5. Komíny podle umístění (obr. 10)

Podle umístění jsou komíny:

  • vestavěné tak, že komín a stavební konstrukce se vzájemně ovlivňují,
  • přistavěné tak, že budova slouží zejména k uchycení nebo podepření komína,
  • volně stojící tak, že blízká budova (budovy) může ovlivňovat pouze vyústění komína.

5.1 Vestavěné komíny (obr. 10A)

Vestavěné komíny jsou vedeny prostorem budovy s vyústěním nad střechu budovy.

Vestavěné komíny v prostoru budovy představují velkou kategorii domovních zděných komínů, které se prováděly v celém historickém období. Zděné komíny byly velmi často součástí vertikální zděné konstrukce. Až v posledním století se zděná konstrukce komína materiálově a později i staticky oddělovala od nosného konstrukčního zdiva. Nové jednovrstvé nebo vícevrstvé komíny jsou jako samostatná konstrukce vedeny většinou podél středních zdí. K výhodám vestavěných komínů se řadí např. to, že procházejí vytápěným nebo temperovaným prostorem budovy, dovolují nižší tepelný odpor a fakticky nevytvářejí tepelnou ztrátu z prostupu tepla. Tepelná ztráta se kompenzuje v ohřívání vnitřního prostoru budovy. Tepelný a difúzní odpor stěny vnitřního komína dovoluje snadnější a tím i levnější konstrukci stěny komína a snazší je i povrchová úprava pláště, neboť není nutná ochrana proti atmosférickým vlivům (dešti, mrazu, teplotě, vlhkosti), jak je tomu u venkovního prostoru.

Většina typů komína tlakově, teplotně, vlhkostně, materiálově i technologicky je řešena pro vnitřní prostory, ať už pro nově realizované a nebo rekonstruované budovy.

5.2 Přistavěné komíny (obr. 10B)

Komíny přistavěné k budově jsou z pohledu tepelně technického, materiálového, z hlediska náročnosti na obvodový plášť považovány za venkovní komíny. Vazba na budovu bývá často pouze v jejich uchycení nebo v jiném statickém zajištění.

Přistavěné komíny se nejčastěji navrhují u rekonstrukcí budov, pokud je rekonstrukce spojena rekonstrukce s novým topným zdrojem.

Při dodatečné výstavbě komína se většinou používá lehká plechová konstrukce třísložkového komína, která je uchycena do obvodového zdiva s krycím a nebo bez krycího deskového pohledového pláště pro architektonické ztvárnění.

V nových objektech bývají přistavěné komíny také keramické, průběžné od základu budovy až nad střechu. Stěna komína bývá v případě přistavěného komína řešena náročněji, vzhledem k atmosférickým podmínkám, které jsou kladeny na plášť a tím je komín z tohoto hlediska nákladnější a celkově i z tepelně technického a vlhkostního hlediska choulostivější. Velmi často je problém i v architektonické podobě přistavěného komína, vyžadujícího na fasádě určité ztvárnění pro nezvyklý prvek, který je na fasádě umístěn.

5.3 Volně stojící komíny (obr. 10C)

Volně stojící komíny nemají většinou na budovu žádnou vazbu ani z hlediska uchycení nebo provádění montáže či při provádění jejich rekonstrukcí apod.

Volně stojícími komíny odvádíme nejčastěji spaliny od větších zdrojů, např. blokových kotelen nebo od zdrojů technologického spalování. Kromě všech tepelně technických problémů se stěnou komína a povrchem pláště se u volně stojících komínů nutně řeší jejich statická stránka a nutnost posuzovat komín na stabilitu.


Obr. 10 Schéma dělení komínů podle umístění

A - komíny vestavěné v budově, B - komíny přistavěné k budově, C - komíny volně stojící

6. Komíny podle vedení průduchů budovou (obr. 11)

Podle vedení budovou můžeme komíny rozdělit na:

  • průběžné - pokud všechny komínové průduchy jsou vedeny od nejnižšího podlaží
  • podlažní - komíny s průduchy vedenými od připojených spotřebičů z jednotlivých podlaží.

6.1 Průběžné komíny (obr. 11A)

Za průběžné komíny jsou považovány komíny s komínovými průduchy, které prochází přes všechna podlaží. U etážových připojení jsou pro každý samostatný komínový průduch, vyčleněný v jednotlivých podlažích, sopouchy pro napojení spotřebiče.

Průběžné komíny se používaly jako klasické samostatné zděné komíny, do kterých se zaúsťovaly spotřebiče z jednotlivých podlaží. V původní podobě byly průběžné komíny často součástí nosné konstrukce zdiva s klasickým rozměrem průduchu 150/150, s možností připojení lokálních spotřebičů (topidel) na tuhá paliva.

Nově budované montované komínové konstrukce individuálních nebo systémových komínů se jako průběžné provádí v případě použití keramických materiálů na komín, neboť ty často vyžadují základ, který je na úrovni terénu.


Obr. 11 Schéma dělení komínů podle vedení průduchů budovou

A - komíny průběžné, B - komíny podlažní

6.2 Podlažní komíny (obr. 11B)

Podlažní komíny se provádí při napojování etážových (podlažních) spotřebičů, téměř výhradně spotřebičů na plynná paliva. Pro takové odvody spalin se většinou používají lehké komínové konstrukce, u kterých je možné uchycení do vertikální zděné konstrukce a nebo je možné podlažní komín zakládat na stropní konstrukci. Za podlažní komíny se považují i komíny vložkované do stávajících zděných komínů vkládáním obvykle kovové vložky z ústí komína až na úroveň příslušného podlaží se spotřebičem.

Výhodou podlažních komínů je jejich nesporná úspornost v ceně, dispozici i v technologii provádění.

Důvody pro navrhování průběžných komínů pominuly s přechodem etážových zdrojů z tuhých paliv na plynná paliva. Klasické vybírání sazí ze sběrných částí průduchů, od spotřebičů na tuhá paliva, dnes odpadá a tím i důvod pro protahování průduchů až do suterénu, kde není nutné umísťovat vybírací otvory.

English Synopsis
Functional and structural types of chimneys

Construction of the wall is the basic parameter of chimney, which must meet the thermal and technical properties, hydraulic requirements, fire and safety requirements and requirements for mechanical properties depending on the parameters of flue gas and the surroundings of the chimney.

 
 

Reklama


© Copyright Topinfo s.r.o. 2001-2022, všechna práva vyhrazena.