Jak by měl být označen komín pro kotel na pevná paliva vhodný pro mokrý provoz?
Diskuse odborníků – nízká teplota spalin kotlů na pevná paliva a komínové systémy, 4. část
Provoz kotlů na pevná paliva s trvale nízkou teplotou spalin a výskytem kondenzace vyžaduje specifické vlastnosti od komínového systému. Ne každý z nich, i se šamotovou vložkou, lze použít. Diskutující se vyjadřují, jaké legislativní zatřídění od výrobce by měl komín mít a jak postupuje revizní technik.
Komíny jsou zařazeny do tříd podle provozních požadavků na teplotu, tlak, odolnost proti působení kondenzátu, odolnost proti korozi a odolnost proti vyhoření sazí (s určením vzdálenosti od hořlavých materiálů).
Snižující se teplota spalin u moderních kotlů na pevná paliva klade vysoké nároky na kvalitu spalinové cesty, kterou mají být tyto spaliny odvedeny do vnějšího prostředí. I za běžných provozních podmínek tak často dochází na vnitřním povrchu stěny komínu či komínové vložky k tvorbě kondenzátu, neboť teplota povrchu klesla na (či pod) teplotu rosného bodu par obsažených ve spalinách. Tyto spotřebiče pevných paliv je tak nutné napojit na komín, který je určený pro tzv. „mokrý provoz“.
V předešlých diskuzích se odborníci snažili hledat odpověď na otázku, při jakých výrobcem deklarovaných teplotách spalin je již víc než pravděpodobné, že bude nutné nový kotel na pevná paliva napojit na komín určený pro mokrý provoz. Dále jsme se dozvěděli, že tyto kotle nelze napojit na starý jednovrstevný komín, ani na starší komín se šamotovou vložkou neznámého výrobce. Budoucí provozovatel nového spalovacího zdroje na pevná paliva by tak před konečnou volbou kotle měl velkou pozornost věnovat také spalinové cestě, na kterou jej napojí. O tvorbě agresivního kondenzátu ve spalinové cestě při běžném provozu kotle by měl být informován jeho budoucí provozovatel již výrobcem kotle v průvodní technické dokumentaci. Pokud tak neučiní výrobce kotle, měl by na tuto skutečnost přijít při revizi spalinové cesty revizní technik. Protože před napojením nového spalovacího zdroje na komín musí autorizovaný revizní technik podle vyhlášky č. 34/2016 Sb. posoudit, „zda provedení a stav spalinové cesty zajistí, aby za všech provozních podmínek připojeného spotřebiče paliv byly spaliny bezpečně odvedeny a rozptýleny do volného ovzduší“. Součástí revizní zprávy by mělo být i označení komína podle jeho vlastností zjištěných při revizi (zatřídění).
Teorie na úvod – třídění a označování komínů
Podle normy ČSN EN 1443 musí být každý komín zatříděn a podle zatřídění také náležitě označen. Toto označení se musí skládat z následujících údajů:
EN abcd – Txx N/P/H D/W 1/2/3 G/Oyy
Pojďme si alespoň zkráceně vysvětlit jednotlivé údaje.
EN abcd … číslo normy, podle které byly ověřovány vlastnosti komína
Txx … teplotní třída, která označuje teplotní odolnost komínu (například T400 znamená, že komín je určen pro jmenovitou provozní teplotu do 400 °C)
N/P/H … tlaková třída, kde označení N znamená komín s přirozeným tahem a P přetlakový komín a H vysokopřetlakový komín (za označením N/P/H se objevuje ještě číslo 1 nebo 2, které souvisí s tzv. „plynotěsností“, ale to je nyní nepodstatné)
D/W … třída odolnosti proti působení kondenzátu, kde D značí komín, který je plánovitě provozován v suchém provozním režimu a W komín plánovitě provozován v mokrém provozním režimu
1/2/3 … třída odolnosti proti korozi, kde pro pevná paliva lze použít pouze třídy 2 (pro otevřená topeniště na dřevo) nebo 3 (uzavřené topeniště pro dřevo, uhlí, rašelina)
G/O … třída odolnosti při vyhoření sazí, kde G znamená komín odolný při vyhoření a O komín bez odolnosti proti vyhoření a číselné označení yy je číselným údajem o vzdálenosti od hořlavých stavebních materiálů
Jak by měl být v revizní zprávě označen komín, ve kterém dochází při běžném provozu spotřebiče k tvorbě kondenzátu (ať již na základě prohlášení výrobce spotřebiče, nebo na základě výpočtu provedeného při revizi)?
Dotaz pro dnešní diskusi reaguje na časté dotazy z poradny v projektu „Výměny kotlů“. Mnoho provozovatelů starých kotlů má již vybrán nový kotel a podle doporučení výrobce kotle, či podle označení jejich stávajícího komína ve staré revizní zprávě chtějí vědět, zda jejich stávající komín vyhovuje novému kotli. Objevují se ale i „kontrolní“ dotazy, zda u nově instalovaného kotle provedl revizní technik revizi správně a zda mohou na jím ověřený a zatříděný komín skutečně ten konkrétní zdroj napojit.
A jak nám tentokrát odpověděli oslovení odborníci?
Ing. Jaroslav Schön
Začneme odpovědí pana Prezidenta Společenstva kominíků ČR, který se vyjádřil obecně k problematice zatřiďování a označování komínů a revizní zprávě.
Komín se v revizní zprávě neoznačuje podle prohlášení výrobce spotřebiče, nebo na základě provedeného výpočtu, ale podle jeho vlastností. Ale to je docela běžný omyl. Např. „odborníci“ z ČSTZ přirovnávají komíny k rozvodům elektrického proudu v domě. Jenže těmi prochází elektřina konstantních vlastností ke spotřebičům. U komínů je to naopak. Ty musí mít takové vlastnosti, aby spaliny (pokaždé jiných vlastností), bezpečně odváděly od připojených spotřebičů paliv do volného ovzduší.
Takže u systémových komínů revizní technik zatřídí (podle vás označí) spalinovou cestu podle údajů dodaných výrobcem systémového komínu, u individuálních komínů a dodatečně vložkovaných komínů zatřídí revizní technik spalinovou cestu podle vlastností jednotlivých použitých komponentů. Je to celý docela sofistikovaný proces. Následně, a to je smyslem revize, musí RT posoudit, zda vlastnosti spalinové cesty zajistí bezpečný odvod spalin od připojeného spotřebiče do volného ovzduší. Takže revizní technik určí vlastnosti spalinové cesty a následně posoudí, zda umožní bezpečný odvod spalin od připojeného spotřebiče do volného ovzduší. Revizní technik tedy neoznačuje spalinovou cestu podle toho, jaký provoz v ní je, ale podle toho, jaké má vlastnosti. Potom obé posoudí a napíše závěr, zda vyhovuje či ne.
Zatřídění spalinové cesty se provádí podle ČSN EN 1443 a příslušných výrobkových norem.
Ing. Zdeněk Lyčka,
soudní znalec se specializací na teplovodní kotle na pevná paliva odpověděl také obecně.
I u sofistikovaných spalovacích zdrojů na pevná paliva, kterými jsou například moderní peletové kotle, je nutné počítat s tím, že se při jejich provozu budou ve spalinových cestách usazovat saze. I když běžná provozní teplota těchto zdrojů nepředpokládá zvýšení teploty spalin na úroveň, při které by již mohlo dojít k zapálení těchto sazí, nelze vyloučit mimořádný stav/havárii, při které k tomuto zapálení může dojít. Proto bych rozhodně doporučoval, aby byl pro kotle na pevná paliva vždy zvolen komín odolný proti vyhoření sazí, tedy dle ČSN EN 1443 komín zatříděný jako G (pokud výrobce zdroje negarantuje, že k vyhoření nemůže dojít ani v havarijním případě).
Naopak současné výzkumy nepotvrdily teorii, že kotle s integrovaným ventilátorem vytvářejí ve spalinové cestě přetlak, a tudíž by komíny pro ně měly být zatříděny jako přetlakové. Tyto ventilátory s příkonem v řádech několika málo desítek wattů slouží k nasávání spalovacího vzduchu, čímž přispívají k řízení spalovacího procesu. Ovšem nemají dostatečný výkon na to, aby „přetlačily“ spaliny funkčním komínem s přirozeným tahem a vytvořily v něm přetlak. Bylo to ověřeno v několika výzkumných projektech zabývajících se spalinovými cestami pro kotle na pevná paliva. Ostatně i v technických podmínkách všech kotlů na pevná paliva (o kterých vím) je uvedeno, že požadují vždy alespoň minimální podtlak na spalinovém hrdle. Tedy podtlakový komín (zatřídění N1) dle mého názoru postačuje. Samozřejmě co se týče odolnosti proti kondenzátu a korozi, pak u „nízkoteplotních“ kotlů doporučuji komín třídy W3.
O vhodnosti konkrétního komína rozhoduje jednoznačně revizní technik spalinové cesty. Já bych pro „nízkoteplotní kotle“ na pevná paliva doporučoval, co se týče výše zmíněných vlastností, jednoznačně komínový systém třídy
N1 (P1) W3 G
Nabízí se samozřejmě běžná volba, a to vybrat si kotel, jehož teploty spalin jsou natolik vysoké, že není zapotřebí komín určený pro mokrý provoz.
Ing. Jiří Vrba
Obr. Příklad certifikátu komínového systému
člen TNK 105 Komíny, a dříve dlouholetý technický ředitel společnosti Schiedel, nám naopak poskytl opět téměř vyčerpávající odpověď.
Ideální zatřídění, které beze zbytku splní veškeré požadavky a odstraní všechny pochyby je jednoznačně:
T400 N1 W3 G
Dnes najdeme na evropském (i českém) trhu produkty s takovým označením, přesto tato deklarace není v praxi ještě běžně rozšířena, neboť pokud výrobce komínového systému vychází z platných technických výrobkových norem, vydává zpravidla dvě oddělená zatřídění, a to zvlášť pro suchý a mokrý provoz. To vyplývá ze skutečnosti, že se při tvorbě norem se stavem, kdy při použití pevných paliv dochází ke kondenzaci, prostě nepočítalo. (Pozn. red.: Zdroje tepla na pevná paliva s tak nízkými teplotami spalin nebyly běžnou součástí nabídky na trhu)
Pro získání výše uvedeného označení proto existuje další postup, a to, že výrobce komínového systému zadá notifikované osobě vypracovat tzv. Evropské technické posouzení ETA. To se provádí v podobných případech, kdy je vhodné prokázat některé vlastnosti výrobků jiným způsobem nebo nad rámec současných evropských technických norem. Tento proces ve své podstatě sjednotí známé metodiky hodnocení obou rozdílných částí normy, stanoví odpovídající zkušební metody, jejich pořadí, způsob prokázání parametrů a následně vydá certifikát, který má stejnou platnost jako kterýkoliv jiný certifikát vystavený dle evropských norem. Rozhodnutí revizního technika je tak snadné a jednoznačné.
Martin Coufalík
Produktový specialista firmy HELUZ cihlářský průmysl, v.o.s., přidal také poměrně jednoznačnou odpověď.
Této otázce dost dobře nerozumím. V revizní zprávě se komíny sice mohou popisovat, o jaký komín jde, ale prvotně by měl být komín označen Identifikačním štítkem. V něm by mělo být uvedeno zatřídění komínu dle normy. Takže pokud je označení např. T600 N1 D3 G50, pak je patrné, že se jedná o komín určený pro suchý atmosférický provoz, odolný při vyhoření sazí. A tento by se pro spotřebiče s nízkou výstupní teplotou spalin (pokud bude docházet při provozu ke kondenzaci) použít neměl. Pro ty by mělo být označení komína např. T600 P1 W3 G50.
Ing. Walter Sodomka
Pan ředitel Komínové asociace – APOKS tentokrát odpověděl velice stručně.
U spalinových cest standardních spotřebičů na pevná paliva nemůže být teplota spalin pod rosným bodem tolerována. Takový komín nelze uvést do provozu.