Je možné využít nevyužívaný průduch komína k instalaci odpadního potrubí kanalizace?
© Fotolia.com
Nevyužívaný komínový průduch nebo tlusté zdivo komínového tělesa nabízí možnost využití pro vedení potrubí atp. Podmínkou je dodržet bezpečnost spalinových cest a provozní režim jiných instalací. Článek upozorňuje na důležité faktory případného rozhodnutí.
Úvod
V některých starších domech je stěna, ve které jsou vedeny komínové průduchy, využita i pro vedení odpadních potrubí v drážkách. Využívalo se faktu, že tato zděná stěna má tloušťku cca 45 cm a je v ní tedy dost místa pro zřízení drážky pro odpadní potrubí. Historicky se jednalo o použití litinového potrubí. Dřívější předpisy dovolovaly menší průměry potrubí pro odvod splaškových odpadních vod z kuchyní a koupelen. Po řadě let provozu bývají taková odpadní potrubí z části ucpána a při rekonstrukcích je bývá nutné vyměnit.
Otázky, na které je nutné odpovědět
a)
b)
c)
Obr. 1 Drážka pro zdravotně technické instalace vedená podél komínů. a) Ukázka historického výkresu půdorysu suterénu, b) detail umístění drážky v půdorysu na výkrese a), c) jiný způsob umístění drážky v tlusté zdi domu ze 30. let 20. století
V souvislosti zmíněné v úvodu vzniká několik otázek souvisících s tím, zda je to z pohledu současných předpisů vůbec možné.
Konkrétně zda je možné při rekonstrukci využít stávající drážku vedenou podél komínů, nebo dokonce nevyužívaný komínový průduch k instalaci odpadního potrubí kanalizace (nové plastové potrubí), i když bude vedlejší komínový průduch standardně využíván (viz obr. 1). Pokud je výměna možná, je nutné dodržet původní rozměry a materiál potrubí? Je nutné při zvětšení dimenze potrubí použít opět litinu nebo lze použít i potrubí z plastů? Případně jaké podmínky je nutné splnit, aby bylo možné modernizační změnu provést?
V řadě především starších domů se nachází komínové těleso s více průduchy. Některé z nich jsou používány pro odvod spalin a mezi nimi může být průduch pro větrání, s přirozeným tahem, tedy pracující v podtlakovém režimu. Příčka mezi průduchem se spalinami a odtahovým průduchem vzduchovým pro větrání musí splňovat požadavky požární odolnosti a tlakovou těsnost. Vzhledem k malým tlakovým rozdílům, které mezi spalinovým a vzduchovým průduchem mohou vzniknout, stačí těsnost příčky ověřit kouřem.
Odpověď na otázku, zda je možné nevyužívaný průduch použít pro jinou instalaci, však není tak jednoduchá. Existuje totiž více hledisek a souvislostí. Například v domech stavěných v Brně před druhou světovou válkou bylo naprosto běžné, že v komínových tělesech byly drážky pro vodovodní stoupačky a odpadní potrubí kanalizace, zdivo mezi komínem a drážkou bylo tlusté cca 150 mm (1/2 cihly) a větrací potrubí vyúsťovalo blízko používaných komínových průduchů. Pro tehdejší stavitele to bylo výhodné, protože komínové zdivo bylo tlustší než ostatní zdi a byl tedy prostor i pro rozměrnější drážky. Domy ze 30. let 20. století stále stojí a v mnohých jsou stávající kovová potrubí již vyměněna za plastová. Na obr. 1 můžete drážky v komínovém zdivu vidět. Přehnané zákazy by značně zkomplikovaly rekonstrukce instalací v těchto domech. Protože by vyvolaly bourání v celém bytě jen proto, že potrubí, které po léta vedlo v drážce u komína, je nutné vést po rekonstrukci jinudy.
Zásadní otázkou proto je, kde končí komínové zdivo? Jakými hranicemi je ohraničen komín? V souladu s normativními texty komínové zdivo končí 150 mm od komínového průduchu. Normy týkající se vnitřní kanalizace nezakazují vést potrubí v nepoužívaném komínovém průduchu. Z pohledu stavebních konstrukcí jde o stejný problém, jako v případě stávající drážky. Je pouze zakázáno vyústění větracího potrubí do komínových průduchů, aby se zápach nemohl šířit do budovy. Tento zákaz je i ve vyhlášce č. 268/2009 Sb.
ČSN EN 806-2 týkající se vnitřních vodovodů zakazuje vedení vodovodního potrubí v komínech pouze v případě, kdy jsou komíny provozovány k původnímu účelu. Takže jeho vedení ve zrušených komínech norma nebrání.
Pokud je zdivo sousedních používaných komínových průduchů těsné nebo jsou sousední průduchy vyloženy vložkou, může být vodovodní i kanalizační potrubí ve zrušeném komínovém průduchu vedeno. Takové řešení je dokonce doporučováno pro památkově chráněné domy, kde se nesmí vytvářet nové drážky v historickém zdivu. Zrušený komínový průduch je v ústí i v sopouchu uzavřen, což nebrání instalaci odpadního potrubí.
Obr. 2 Příklad využití původních komínových průduchů na několik různých technologií
Otázkou k řešení je, pokud by odvětrání odpadního potrubí bylo vedeno do volného prostoru původním spalinovým průduchem a jeho vyústění by bylo v blízkosti funkčního spalinového průduchu. K výše uvedené problematice lze připojit i otázku dovybavení domácnosti centrálním vysavačem prachu. Jeho instalace vyžaduje v bytě umístit zpravidla dvě speciální zásuvky, které jsou napojeny na podtlakové potrubí směřující k vysavači, který může být umístěn například ve sklepě, na půdě. Nachází-li se v domě nevyužívaný spalinový průduch, nabízí se možnost vést potrubí k vysavači tímto průduchem, a tak zásadně omezit stavební práce. Je to však přípustné? A pokud je, za jakých podmínek? Například může jít o konkrétní situaci zobrazenou na obr. 2. Celé těleso obsahující průduchy je klasicky zděné z cihel. V daném případě je navrženo svedení podtlakového plastového potrubí směrem k vysavači jedním nevyužívaným průduchem, který je záměrně ponechán jako neuzavřený, aby v něm docházelo k provětrávání. Jiným průduchem je vyveden vzduch od vysavače nad střechu objektu. Je možné výfuk od centrálního vysavače vyvést jen zděným průduchem nebo tento průduch musí být opatřen přetlakovou vložkou, případně s jakou teplotní odolností? Má smysl jej deklarovat jako odvod od technologického spotřebiče?
Doplnění k předchozímu textu Ing. Waltrem Sodomkou
Především je třeba definovat pojem „nevyužívaný průduch“. Obecně řečeno je komínový průduch komínovým průduchem i bez spotřebiče, a to až do chvíle protokolární změny. Nelze tedy pouze na základě toho, že na průduch není připojen žádný spotřebič do něj cokoliv vkládat, nebo provádět další úpravy směřující k jinému využití. Nepoužívaný komínový průduch je třeba nejprve prohlédnout, pro ověření stavu vnitřního povrchu a ověření, že průduch je skutečně volný (nejlépe osobou znalou, tedy kominíkem, revizním technikem spalinových cest nebo projektantem). Následně je v domech s více než jednou bytovou jednotkou nutný souhlas všech majitelů/nájemců bytových jednotek, nebo alespoň těch, jejichž byty průduch prochází. Nakonec je sepsán protokol (opět nejlépe osobou znalou), který nepoužívaný komínový průduch jednou pro vždy vyřadí z funkce. Bývalý komínový průduch je od té chvíle považován za šachtu a řídí se tedy předpisy pro šachtu.Obrácený postup, tedy prohlášení šachty za komínový průduch je obecně podstatně složitější a ve většině případů téměř nemožný. Průduchy ve sdruženém komínu, které jsou používány pro odvod spalin, podléhají zákonným kontrolám a není tedy třeba řešit jejich těsnost nebo požární odolnost nad rozsah těchto kontrol. Drážky v komínových tělesech jsou obecně akceptovatelné, ale pouze v provedení horizontálním. Vertikální drážky jsou nepřípustné, protože mohou odvádět zplodiny hoření pronikající případnými netěsnostmi po vnějším povrchu komínového tělesa do značné vzdálenosti. Představují tak výraznou komplikaci v případě poškození komínového tělesa. „Legalizaci“ vertikálních drážek při rekonstrukci lze v podstatě provést pouze vyvložkováním komína. Je to požadavek poměrně oprávněný, protože komíny stavěné z plných cihel v polovině dvacátého století již v podstatě nevyhovují současným provozním podmínkám a měly by být akceptovány právě jen do okamžiku rekonstrukce. Samozřejmě existuje více možností sanace starých komínů, ale pouze vložka vytvoří prokazatelné tlakové oddělení. Tepelný odpor u 150 mm cihelného zdiva je cca Rst = 0,23 m2·K/W (λ = 0,66 W/m·K). Odtud lze vypočítat povrchovou teplotu stěny ve vedlejším průduchu při zadané teplotě spalin a následně zvolit materiál s příslušnou tepelnou odolností. Lze očekávat, že povrchová teplota bude při teplotě spalin do 250 °C pod hranicí 85 °C.
Definice toho, kde končí komínové zdivo není exaktně daná. Obecně lze přijmout definici, že minimální tloušťka jednovrstvého komínu zděného z plných cihel je 150 mm (tedy tloušťka 1/2 cihly). Toto pravidlo však nelze uplatnit vždy obecně. Může záležet na celkové konstrukci a konkrétní skladbě cihel. Například u komínů s odklonem od svislice se často za komínové zdivo považuje celkový půdorysný průmět.
Obecnému využití komínového průduchu, který byl protokolárně vyřazen z provozu, a tedy prohlášen za šachtu nic nebrání. Samozřejmě není možné realizovat cokoliv a je třeba se přizpůsobit konkrétní situaci. Což jinými slovy znamená zpracovat projekt a v něm řešit případné obecné návaznosti (např. přenos hluku, vibrací, vlhkosti atd.). Interakce odvětrání odpadního potrubí s ústím komínu je jedním z možných konkrétních problémů, které ale lze většinou technicky vyřešit. Podstatným se jeví v podstatě pouze problém nasávání zplodin z kanalizace do přívodu vzduchu pro spalování. Osazení trubek centrálního vysavače je jednou z konkrétních možností využití šachty. Co se týče teploty, je poměrně snadné vypočítat možné tepelné zatížení např. z vedlejšího funkčního komínového průduchu a upravit případně materiál potrubí. Do šachty lze obecně zaústit i výfuk vysavače v případě, že nehrozí interakce s nasáváním vzduchu pro spalování.
Pokud se jedná o sdružený komín, neměl by se žádný (samozřejmě vyřazený) průduch používat pro nasávání vzduchu do interiéru bez zodpovědného posouzení interakce s odvodem spalin. Pokud tedy např. centrální vysavač nasává vzduch z prostoru větraného sklepa a pak je veden bývalým komínovým průduchem, je věc v podstatě bez problémů. Pokud by se ale nasával vzduch do místnosti přímo z průduchu, je třeba interakci věnovat maximální pozornost, případně volit jiné řešení.
The unused chimney flue or strong wall of the chimney body offers the possibility of using it for conducting pipes etc. It is a prerequisite to keep the flue gas safety and operating mode of other installations. The article highlights the important factors of a possible decision.