Infotherma 2018 – jaký zvolit kotel na pevná paliva, jak ho udržovat a jak v něm správně topit

Úterní doprovodný program probíhal v režii portálu TZB-info, přednášeli zástupci Společenstva kominíků ČR, Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, společnosti Schiedel a Enbra. Jednotlivé přednášky si můžete stáhnout v závěru textu.

Komín je nejnamáhavější část stavby. Nevyplatí se něm šetřit – Mgr. Tomáš Kočička, cechmistr Moravskoslezského kraje, Společenstvo kominíků ČR:

„Dříve byla k dispozici příručka praktických rad, jak zatopit, prakticky o vlastnostech dřeva, jak dřevo vysušit… Nově vyšla příručka Jak si doma zatopíte II., která je určena spíše pro stavebníky a projektanty. Najdeme zde například i prostupy stropy. U komínů, zejména nerezových a jejich izolace jsme naměřili ve stropě až 230°C – i trám 15 cm daleko je pak samozřejmě v ohrožení. V příručce jsou detaily ke správnému provedení spalinové cesty a spotřeba spalovacího vzduchu a výpočet teploty sousedních materiálů. Dříve byl 15 cm odstup pro trámy apod. a nebyl s tím problém. Nyní se někteří diví, když se nám nelíbí 5 cm.“

V příručce je část i o šíření teplot v návaznosti na porovnání materiálů (poznámky i pro slámové domy apod.) dále i praktické zkušenosti jak se stavba, materiály a spalinová cesta chová a jak má probíhat přejímka spalinové cesty a její údržba. „Projektanti často projektují univerzálně 200 mm komín, ale to nefunguje, pokud je tam zdroj malého výkonu. Komín musí být navržen na konkrétní dům a konkrétní zdroj, tj. typ zdroje i výkon zdroje. Často se zanedbává přívod vzduchu, který je pro bezpečné vytápění zcela zásadní. Potřebujeme respektovat platné právní předpisy a technické normy, například do dřevostaveb by se neměl navrhovat nerezový komín. Vyhláška č. 268/29 – stále platí. Komín má odvádět bezpečně spaliny do ovzduší.“

Komín a hořlavé materiály, zásady bezpečného provedení – Ing. Jiří Vrba, Schiedel

Bezpečnost spalinové cesty je difinována zákonem 320/015 Sb., §43. Problém bezpečí spalinových cest je třeba řešit především u montovaných dřevěných domů, kde komín prochází hořlavou konstrukcí. Dříve byla okolo komína provětrávaná mezera, ale ta se dnes zpravidla nedělá. Domy se staví těsné se snahou dosáhnout pasivního standardu nebo podle nových požadavků s téměř nulovou spotřebou energie (NZEB). Těsnost obálky domů se kontroluje, a to je důvod, proč již není okolo komína provětrávaná mezera.

V současné době se připravuje revize evropských norem na zkoušky komínů. Bude se měnit označování, bude upřesněna i vzdálenost ke konstrukcím. Z toho vzniká soubor poměrně složitých pravidel. Roli hraje typ komína, typ paliv, ale i třeba tloušťka tepelné izolace, kterou komín prochází. Schiedel publikoval ke všem svým systémům technické listy, kde jsou uvedeny bezpečné vzdálenosti v závislosti na zabudování jednotlivých typů komínů.

Problematika provozu kotlů na tuhá paliva ve vztahu k odvodu spalin, kontroly kotlů - Ing. Zdeněk Lyčka, LING Krnov

Kontroly kotlů jsou velmi aktuální téma. Podle zákona je každý majitel spalovacího zdroje na pevná paliva o jmenovitém příkonu 10 až 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu, povinen provádět jednou za dva roky kontrolu technického stavu tohoto zdroje. Podle §41 odst. 15 první kontroly proběhly nejpozději do 31.12.2016.

„Dříve byly kontroly nedostatečně popsány. Problém je i to, že většina kontrol se provádí v létě, kdy je kotel vyhaslý. V rámci kontroly kotlů dle 201/2012 Sb. se kontroluje i dodržení pokynů výrobce a max. provozní tlak a max. provozní teplota (pokud nejsou kotle s otevřenou expanzní nádobou, tak musí mít dochlazovací smyčku). Dále se kontroluje přívod vzduchu a zda je dostatečný odvod tepla ze zdroje. Tj. zda je zdroj napojen na otopnou soustavu. Pozor – oprávněná osoba není oprávněna ke kontrole komína ani ke kontrole otopné soustavy. Kontrola je subjektivní, protože například součástí kontroly není měření emisí, tj. kontrolor musí mít výborné znalosti o kotlích.“

Sami uživatelé upozorňují na problém zdvojení kontrol – podle zákona o hospodaření energií se mají provádět jednou 1x za 10 let (metodika podle vyhlášky 19/2013 dle ČSN 070305 pro parní a horkovodní kotlem, tj. je problém s velikostí kotle, s kondenzačními kotli atd.) a podle zákona o ochraně ovzduší je to 1x za dva roky.

Zároveň se objevují nejasnosti i stran odborně způsobilé osoby – potřebuje mít oprávnění k instalaci, provozu a údržbě! Oprávnění k instalaci a servisu podle zákona nedostačuje a protokol nemusí být uznán. Kontrolu může provádět pouze ten, kdo má oprávnění. Pozor – nejedná se o revizi, ale o kontrolu, tj. pokud je zjištěn problém, popíše se do protokolu, ale tato odborně způsobilá osoba není způsobilá zakázat provoz zdroje.

Doklad o kontrole – vyhláška vyšla ve věstníku v prosinci – Vyhláška č. 452/2017 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 415/2012 Sb. O přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů, částka 161/2017, platnost od 20. 12. 2017, účinnost 1. 1. 2018. Cena revize se liší podle místa a nelze ji paušálně stanovit. Může začínat i na 800 korunách a v extrémních případech může poplatek za ten samý úkon přesáhnout i 10 000 Kč.

Z diskuse: Co přesně je lokální topidlo? Odpověď: Lokální topidlo je zdroj, který vytápění i místnost, ve které je umístěno. Nově instalovaný zdroj je třeba zkontrolovat od data uvedení do provozu do 2 kalendářních let. Není správné kotel kontrolovat při uvedení do provozu, jelikož bez provozu nelze provést správnou kontrolu.

Kotle na tuhá paliva a komfort – jak dlouho vydrží teplo z jednoho přiložení? – Ing. Jiří Ryšavý, VEC VŠB Ostrava

Komfort je subjektivní. Pokud si stanovíme, že komfortní je co nejméně přikládat, pak je nejvýhodnější kotel na pelety se sezónním zásobníkem (silem) na pelety. Pak při ideálním provozu kotel vidíme jen jednou měsíčně, když jdeme vysypat popel. Když nejsme tak nároční, můžeme zvolit automatický kotel na pelety, kam stačí přikládat 1x týdně. Pokud půjdeme s komfortem ještě níž, dostaneme se k automatům na uhlí (1x denně) nebo až ke kotlům s ručním přikládáním (1x za několik hodin).

Pokud je v RD umístěn sezónní zásobník pelet, jedná se o hermeticky uzavřený prostor s těsným vchodem, který má dva otvory pro čerpání pelet z cisterny a druhý otvor, kterým cisterna čerpá zpět vzduch s prachem.

Jiří Ryšavý popsal i parametry jednotlivých druhů paliv. Pelety jsou ihned připraveny k topení, vlhkost mají 6 – 8 %, jsou dobře stohovatelné, ale citlivé na vlhkost. Podobně jsou na tom i dřevěné brikety. U dřeva je zase nutné ho 1 – 2 roky sušit, což klade nároky na skladovací prostory, které musí být dobře větrané.

Praktická ukázka stanovení vlhkosti dřeva po domácku – Ing. Jiří Horák, Ph.D., VEC VŠB Ostrava

Ing. Horák: „Pro vytápění RD potřebujeme asi 10 m3 dřeva – na 2 roky je to dost skladovacího prostoru. Kupovat suché dřevo ve velkoobchodu je drahé. To můžete topit zemním plynem. Otázka tedy je, jak si vážíte komfortu. Protože k topení dřevem je třeba práce se skladováním, štípaním, topením a prostor na uskladnění. Spalování uhlí s sebou pro změnu nese vyšší prašnost z popela.“

Vlhkost dřeva je důležitá a můžeme ji měřit doma. Vlhkost dřeva, které je přikládáno do kotle, kamen, je zásadní parametr pro to, kolik tepelné energie se z dřeva získá a kolik nežádoucích emisí při spalování dřeva vznikne. Ověření vlhkosti dřeva lze velmi dobře provést prakticky v každé domácnosti. Při měření vlhkosti dřeva přístrojem je důležité pamatovat na to, že vlhkost dřeva je různá v různých místech polena. Uprostřed je dřevo nejsušší. Vlhkost dřeva lze stanovit s opatrností i bez přístroje. Zvážíme ho na váze, v mikrovlnce vysušíme, pak opět zvážíme. Jednoduchým vzorcem určíme původní obsah vlhkosti a tedy, zda toto dřevo je již vhodné pro přikládání, nebo zda je třeba ho ještě nechat dále vysychat. Ti, kdo na přednášce nebyli, mohou se podívat na video.

Komfort při vytápění tuhými palivy lze zvýšit instalací akumulační nádoby. Kromě zvýšení komfortu se akumulační nádoba projeví zvýšením účinnosti spalování paliva. Takže investice do akumulační nádoby má i svůj přímý ekonomický význam. Jak velkou nádobu zvolit? „Zajímavou otázkou je, zda mysl k automatickému kotli na pelety dávat akumulační nádobu. Akumulační nádoba umožňuje provoz kotle na jmenovitý výkon a ekologický provoz. Jak velká akumulační nádoba? Doporučuje se 100 litrů akumulace na 1 kW instalovaného výkonu kotle.“

Na Infothermě má premiéru nový stacionární kotel na tuhá paliva ENBRA TP-EKO mini – Roman Švantner, produktový manažer společnosti ENBRA

Proč přicházíte s kotlem TP-EKO 25 MINI, když už v nabídce obdobný kotel máte?

Ing. Švantner: „Hledali jsme kotel zase o kousek levnější (69.000 a lze na něj čerpat dotaci, je to cca 11 000 levnější než původní varianta) při dodržení požadavků na moderní kotel. Výkonově se jedná o kotel 7,5 – 25 kW a je vyráběn v ČR a certifikován v Brně.“

Jaká je konstrukce kotle a hořáku? V čem vidíte výhody Vašeho řešení?

Ing. Švantner: „Konstrukcí podavače a retorty je optimalizováno spalování. Původní kotel je konstruován z plechu tl. 6 mm, MINI z plechu tl. 5 mm. Pozor na skutečnost, že spaliny mají teplotu 115, 113 °C, tj. musíme mít odpovídající vložkování komína. Stejně tak zdůrazňuji dodržení doporučení na instalaci. Vzdálenosti jsme stanovili se znalostí věci, aby byla možná obsluha a údržba.“

Od 1. 9. 2022 platí zákaz používání kotlů 1. a 2. emisní třídy, které se nebudou smět používat bez ohledu na to, kdy byly pořízeny. Roman Švantner upozornil, že je třeba vyměnit téměř půl milionu kotlů. A toto množství se nedá vyrobit hned. A protože si to určitě všichni nechají na poslední chvíli, doporučuje Roman Švantner nový kotel koupit s předstihem.

Prezentace z doprovodného programu:

Kotle na tuhá paliva a komfort – jak dlouho vydrží teplo z jednoho přiložení - Ing. Jiří Ryšavý
Kotle na tuhá paliva a komfort – jak dlouho vydrží teplo z nabité akumulační nádoby Ing. Jiří Horák, Ph.D.
Než si doma zatopíme, praktický rádce – Mgr. Tomáš Kočička
Praktická ukázka stanovení vlhkosti dřeva po domácku – Ing. Jiří Horák, Ph.D.
Komín a hořlavé materiály – zásady bezpečného provedení – Ing. Jiří Vrba
Problematika provozu kotlů na tuhá paliva ve vztahu k odvodu spalin, kontroly kotlů – Ing. Zdeněk Lyčka