Může bytový dům ušetřit, pokud odběr plynu nahradí odběrem tepla?

Článek „Bytový dům šetří desetitisíce za elektřinu. I bez fotovoltaiky“ mne inspiroval k sepsání částečně obdobného článku, ale zaměřeného na bytové domy, ve kterých má každý byt svůj plynový kotel, svůj plynoměr.

Takových domů je v ČR poměrně dost a v současné době vzniká stále častěji situace, že v bytech instalované kotle jsou na konci životnosti a je třeba je vyměnit za moderní, úsporné, kondenzační. V některých případech však taková modernizace naráží na neřešitelný problém odvodu spalin do společného komína. Problémem může být i přívod spalovacího vzduchu. Neboť v zájmu úspor energie na vytápění dochází k výměně oken, dveří za nové s nižším prostupem tepla, ale souběžně i s utěsněnými spárami, což zásadně omezuje dříve běžnou výměnu vzduchu v místnostech právě těmi netěsnými spárami. V takto utěsněném prostředí nelze provozovat kotel, který by bral spalovací vzduch z bytu a musí se najít jiné řešení. Při společném komínu v bytovém domě není možné provést obvyklé vložkování komínu tak, jak se provádí v rodinných domech. Je nutné spalovací vzduch přivést například samostatným potrubím až z fasády domu. A nebo se rozhodnout pro zcela jiné řešení.

Jako vhodné řešení se nabízí zřízení společné plynové kotelny pro všechny byty. Zde nebudu podrobně rozebírat výhody či nevýhody přechodu z individuálních plynových kotlů na společnou kotelnu, přechodu z individuálních plynoměrů na jeden společný, případnou změnu ceny plynu při sloučení více menších odběrů do jednoho většího atp. Upozornit chci na jiný aspekt problematiky.

Co se při zřizování kotelny zpravidla neřeší, je možnost mezi majitele domu, například bytové družstvo, SVJ či fyzickou osobu a dodavatele plynu vložit jiný subjekt, který disponuje licencí pro výrobu a distribuci tepelné energie a přitom je plátcem DPH. To znamená, že majitel domu přestane odebírat plyn, ale stane se odběratelem tepla. Prodej plynu je zatížen DPH ve výši 21 %, zatímco prodej tepla, i z plynu, je zatížen sníženou sazbou DPH ve výši 12 %. A to vede k dalším úvahám.

Nikde není řečeno, že by tím vloženým subjektem musela být jen teplárna. Může to být například dodavatel plynu, může to být odborná firma, která smluvně zajišťuje servis kotelny, může to být dodavatel kotlů, ale lze si představit i vznik malého, samostatného subjektu jen za účelem dodávky tepla do konkrétního domu.

Aby takový subjekt mohl fungovat, musí získat licenci pro výrobu a distribuci tepelné energie od Energetického regulačního úřadu. Podmínky pro získání licence stanovené ERÚ.

Odborná způsobilost pro výrobu a distribuci tepelné energie může být splněna:

• ukončeným vysokoškolským vzděláním technického směru a min. 3 roky praxe v oboru nebo úplným středním odborným vzděláním technického směru s maturitou a min. 6 lety praxe v oboru;
• u výroby tepelné energie do instalovaného výkonu výrobny 1 MW včetně nebo rozvodného zařízení tepelné energie s instalovaným výkonem do 1 MW včetně postačuje vyučení v oboru a min. 3 roky praxe v oboru nebo osvědčení o rekvalifikaci k provozování malých energetických zdrojů…

Z výše uvedeného je zřejmé, že prokázat kvalifikaci pro získání licence na nejvíce se vyskytující kotelny v bytových domech, jejichž výkony jsou pod 1 MW, není nikterak složité.

Žadatel je povinen doložit vlastnické nebo užívací právo k energetickému zařízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti.

Není-li žadatel o licenci vlastníkem energetického zařízení, je povinen doložit i souhlas vlastníka energetického zařízení s jeho použitím k účelu vymezeným energetickým zákonem, a to nejméně po dobu, na kterou má být licence udělena, v případě pochybností na dobu neurčitou.

Není tedy nutné, aby dodavatel tepla zařízení vlastnil, ale může si ho smluvně „pronajmout“ například od SVJ, viz:

Užívací právo k energetickému zařízení se prokazuje … smlouvou nebo jiným dokladem, na základě kterého žadateli vzniká právo užívat dané energetické zařízení, nezapisuje-li se užívací právo do katastru nemovitostí.

Problematika bezpečnosti provozu, revizních zpráv atd. je de-facto stejná, jako kdyby si ji zajišťoval majitel energetického zařízení (kotelny) sám.

Doložit k žádosti o licenci foto štítku kotle, případně pasport, technický list nemůže být problém.

Pokud jde o přechod z bytových kotlů na novou společnou kotelnu, tak s tím souvisí stavební řízení. Z hlediska získání licence však zde nejsou kladeny doplňující požadavky.

K žádosti o licenci pro tepelné zařízení do 1 MW není třeba dokládat finanční předpoklady.

Kolik by se ušetřilo?

Orientačně lze vycházet z úvahy, že průměrná spotřeba tepla na vytápění a přípravu teplé vody se v bytě a dvoučlenné domácnosti pohybuje okolo 25 GJ ročně (Teplárenské sdružení, 2021). Pokud bychom vzali cenu tepla orientačně na úrovni 1 000 Kč/GJ, tak se jedná o 25 000 Kč/rok na domácnost.

V ceně tepla je zahrnuta cena servisních prací, odpis investice atp. Opět velmi orientačně, nechť podíl ceny paliva v ceně tepla představuje 60 %. Za výše uvedených podmínek by šlo o 60 % z 25 000 Kč, tedy 15 000 Kč. V těchto 15 000 Kč za plyn k výrobě tepla je zahrnuta DPH ve výši 12 %, tedy 15 000/112×12, a to je 1 607 Kč. Pokud by bylo toto množství plynu v ceně tepla vyfakturováno s DPH ve výši 21 %, tak by šlo o částku 15 000/112×121, a to je 16 205 Kč. Tím, že je teplo možné fakturovat s daní DPH ve výši 12 %, domácnost za daných podmínek šetří rozdíl 16205-15000, tedy 1 205 Kč ročně oproti stavu, kdy by sama nakupovala plyn s daní 21 %.

Závěr

Zřizovat mezičlánek, dodavatele tepla z plynu, v případě domu s 10 domácnostmi, se nejeví jako významně finančně výhodné. Pokud však kotelna zásobuje teplem například 50 a více domácností, úspora vyvolaná odlišnou sazbou DPH již zajímavá být může. Jak moc, to nelze takto obecně stanovit. Neboť záleží na cenách plynu od dodavatelů, režijních nákladech mezičlánku a jistě i ochotě všech domácností se na takové změně podílet. Za zamyšlení to však stojí a energetický specialista, auditor, by měl umět přesnější výpočet provést.