Podpora výroby elektřiny z OZE prostřednictvím Power Purchase Agreements
Nákup tzv. „čisté“ elektřiny přímo od výrobce prostřednictvím Power Purchase Agreements (PPA), tedy smluv o nákupu elektřiny, představuje systémovou změnu ve způsobu financování výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE) a přechod od státem financované podpory k podpoře soukromé.
Zájem o uzavírání těchto smluv se přitom neomezuje jen na velké technologické společnosti budující svoji značku na odpovědném přístupu k životnímu prostředí, ekonomický přínos smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů si začíná uvědomovat stále více velkých odběratelů elektřiny. Obliba uzavírání smluv o nákupu elektřiny z OZE (smluv PPA) tak celosvětově roste, což se projevuje i na rostoucím objemu instalovaného výkonu elektřiny z OZE zajištěného prostřednictvím těchto smluv.
Smlouvu o nákupu elektřiny z OZE spolu uzavírají zákazník a výrobce elektřiny z OZE, bez ohledu na typ zdroje a použitou technologii, a to až na dobu 25 let. Předmětem smlouvy je dlouhodobá dodávka „čisté“ elektřiny zákazníkovi, který společně s dodanou elektřinou obdrží od výrobce certifikáty prokazující původ elektřiny z OZE (záruky původu). Charakter výhod plynoucích ze smluv PPA může být různorodý, na straně zákazníka se jedná především o dlouhodobou fixaci nákladů za elektřinu, minimalizaci rizika kolísání ceny elektřiny a záruku odběru elektřiny z obnovitelných zdrojů. Výrobci elektřiny z OZE si pak díky smlouvám PPA dlouhodobě zajišťují předvídatelný příjem, což jim zaručuje návratnost investice i možnost získání bankovního financování.
Právní úprava smluv o nákupu elektřiny z OZE je strohá a omezuje se v podstatě jen na základní definici obsaženou ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2018/2001 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, v přepracovaném znění ze dne 11. prosince 2018. Podstatné obsahové náležitosti této smlouvy ani podmínky jejího uzavírání tato směrnice neupravuje. Směrnice nicméně požaduje, aby členské státy odstranily neodůvodněné překážky pro uzavírání smluv PPA a usnadnily jejich přijímání. Česká republika tento závazek dosud nesplnila, zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) smlouvu o nákupu elektřiny z OZE zatím výslovně neupravuje. To však nevylučuje možnost uzavření smlouvy o nákupu elektřiny z OZE jako nepojmenované smlouvy podle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Odběratel i výrobce si nicméně stále zachovávají postavení účastníků trhu s elektřinou ve smyslu energetického zákona, a musí proto dodržovat podmínky dané energetickým zákonem pro výrobu, distribuci a prodej elektřiny. Na smluvní vztah se tak budou vždy aplikovat požadavky energetického zákona na obsahové náležitosti smlouvy o dodávce elektřiny. V závislosti na typu smlouvy PPA pak může být nutné uzavřít další smlouvy podle energetického zákona.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2018/2001 spojuje smlouvu PPA výhradně s výrobou elektřiny z OZE (Renewables Power Purchase Agreement). Smlouvy PPA však mohou využívat jako klíčový nástroj financování svých projektů i výrobci elektřiny z neobnovitelných zdrojů, např. provozovatelé plynových kogeneračních jednotek.
Jak bylo uvedeno výše, hlavním přínosem smlouvy PPA pro odběratele je dlouhodobá fixace ceny za odebranou elektřinu. Stejná cena elektřiny může být přitom zajištěna pro celé období trvání smluvního vztahu nebo na jednotlivá dílčí období s možností dalších úprav podle předem sjednaných podmínek. Cena elektřiny bývá ve smlouvě upravena různými způsoby; často se cena elektřiny skládá z tzv. fixní složky, která pokrývá vynaloženou investici výrobce, a dále z variabilní složky, která se vztahuje k množství dodané elektřiny. Ve smlouvě PPA se sjednává minimální a maximální rozsah dodávek za rok, kterou je výrobce povinen odběrateli zajistit. Běžnou součástí cenových ujednání je pak závazek odběratele zaplatit fixní složku ceny elektřiny i v případě, že neodebere sjednané minimální množství energie za rok; tím je výrobci zajištěna návratnost jeho investice.
Z hlediska vlastního způsobu dodání elektřiny a stanovení ceny elektřiny rozlišujeme dva základní typy smluv PPA. Nejrozšířenějším typem jsou tzv. virtuální smlouvy, při kterých odběratel nakoupí elektřinu od obchodníka s elektřinou za tržní (spotovou) cenu. Výrobce a odběratel si mezi sebou následně vyrovnají obdržené prostředky na straně výrobce elektřiny ve vztahu k ceně, kterou si ujednali ve smlouvě PPA. Je-li spotová cena elektřiny, kterou obdrží výrobce, vyšší než cena ujednaná ve smlouvě o nákupu elektřiny z OZE, zaplatí výrobce odběrateli rozdíl mezi spotovou cenou elektřiny a cenou ujednanou ve smlouvě PPA. Je-li naopak spotová cena elektřiny, kterou obdrží výrobce, nižší než cena ujednaná ve smlouvě, zaplatí odběratel výrobci rozdíl mezi sjednanou a spotovou cenou elektřiny. V případě tzv. fyzických smluv se dodávka elektřiny uskutečňuje přímým vedením elektřiny z energetického zařízení výrobce k odběrateli, kdy výrobna elektřiny bývá často umístěna přímo v provozovně odběratele nebo v její blízkosti. Cena elektřiny může být sjednána pevnou částkou, bez ohledu na vývoj ceny elektřiny na trhu. Přebytečná elektřina pak může být dále prodána obchodníkovi s elektřinou.
Specifikem smluv PPA je jejich dlouhodobost, neboť smlouva PPA se uzavírá obvykle na dobu 15 až 25 let, výjimkou není ani automatické prodloužení smlouvy. Vzhledem k vynaloženým investicím výrobce by podmínky pro předčasné ukončení smluvního vztahu měly být ve smlouvě omezeny jen na výjimečné případy. Půjde zejména o zvlášť závažné porušení povinností smluvních stran, které však na straně výrobce není dáno v případě zásahu tzv. vyšší moci, tedy nepředvídatelné, neodvratitelné a nezaviněné události, která výrobci znemožní elektřinu vyrobit a dodat. Důvodem pro předčasné ukončení dlouhodobé smlouvy může být rovněž úpadek smluvní strany nebo ztráta způsobilosti výrobce dodávat elektřinu z důvodu nastalých technických či právních překážek. S posledně jmenovanou možností úzce souvisí i otázka, která smluvní strana ponese riziko změny právních a daňových předpisů, jež může během dlouhodobého smluvního vztahu nastat. Vzhledem k požadavkům bank úvěrujících investici výrobce do energetického zařízení bývá touto odpovědnou osobou často odběratel, který v případě změny právních předpisů není oprávněn domáhat se po výrobci náhrady škody či jiných nároků.
Výrobce jako vlastník energetického zařízení nese odpovědnost za jeho řádný provoz a údržbu. Výrobce elektřiny je zároveň vlastníkem měření, což s sebou nese nutnost upravit ve smlouvě praktické otázky týkající se měření odebrané elektřiny. Výrobce odpovídá za správnou funkci měřících zařízení a je povinen provádět jejich pravidelnou revizi. Odběratel by měl mít ve smlouvě zajištěnou možnost kontroly měřicích zařízení a mezi stranami by měl být dohodnutý způsob, jakým bude řešena reklamace ohledně naměřených hodnot, včetně možnosti odběratele požadovat po výrobci výměnu reklamovaného měřiče.
Vzájemné závazky jsou ve smlouvě PPA vždy sjednávány s ohledem na parametry konkrétního projektu a očekávaný přínos pro výrobce a odběratele. Tím je na straně výrobce záruka návratnosti jeho investice a na straně odběratele dlouhodobé zajištění dodávky elektřiny za stejnou cenu a odběr elektřiny z obnovitelných zdrojů. Smlouvy PPA tak umožňují financování výroby elektřiny z OZE prostřednictvím soukromých zdrojů, čímž přispívají k decentralizaci energetického trhu a k zajištění vyššího podílu elektřiny z OZE na trhu s elektřinou.
This article describes a long-term Renewables Power Purchase Agreement under which a consumer purchases renewable electricity directly from an electricity producer. Signing a renewables PPA ensures that the producer acquires the long-term revenue stream through the sale of energy and the costumer gets the fixed electricity price for the entire period of the contract.