Článek navazuje na teoretické předpoklady autora publikované dříve týkající se použití větracích systémů s využitím rekuperace odpadního tepla, která jsou vhodná k zajištění optimálního mikroklimatu v interiéru bytů s důrazem na úspory energie a nutnost stálého větrání.

Rozhodující vliv na proudění vzduchu, teplotní pole a tím i pole koncentrací škodlivin má přívodní výusť. Článek řeší problematiku hygienických požadavků, základní terminologie a způsob distribuce vzduchu. Je určen odborné veřejnosti.

Další díl seriáu se věnuje chladivovému klimatizačnímu systému s nezávisle pracující větrací jednotkou. V článku je uvedena konstrukce úpravy vzduchu v h-x diagramu pro letní provoz.

Hospodárnost provozu vzduchotechnického zařízení se zpětným získáváním tepla je značně závislá na rovnováze mezi objemovými průtoky přiváděného (venkovního) a odváděného vzduchu. I malý procentulální rozdíl mezi nimi má výrazný vliv. Na vysoké škole v Brémách byla vyvinuta měřicí metoda, která umožňuje tuto rovnováhu zlepšit a tím i zvyšovat podíl zpětně využívaného tepla.

Odpověď na otázku, zda se přiklonit k centrálnímu nebo lokálnímu řešení klimatizace není jednoznačná. Vždy závisí na místních podmínkách - tj. na architektuře, provozním režimu budovy, ekologických, ekonomických a ještě mnoha dalších okolnostech, které teprve napoví, zda volit jeden či druhý způsob nebo jejich kombinaci.

Dodatečné instalace klimatizačních jednotek jsou většinou poplatné dispozici prostoru a často také uspořádání nábytku. V příspěvku je provedeno komplexní zhodnocení parametrů tepelné pohody v místnosti s osazenou klimatizační jednotkou.

Teorie vlhkého vzduchu a způsoby vyjádření vlhkosti vzduchu jsou doplněny komentáři. Základní informace pro návrh úpravy vlhkosti vzduchu při větrání.

V pokračování článku se autor zabývá otázkami tepelného komfortu v souvislosti s povrchovou teplotou a nebezpečím vzniku průvanu. Rozebírá otázky distribuce teploty a praktické způsoby hydraulického zapojení.

Možnou alternativou úpravy stavu prostředí pro vytvoření optimálního tepelného komfortu osob v administrativních budovách, bez vysokých nároků na distribuci vzduchu, je klimatizace prostorů sálavými chladicími systémy. Mezi nejrozšířenější systémy tohoto typu patří zejména chladicí stropy.

Pokračování úspěšného seriálu článků se schématy zapojení topných systémů. Úvodní díl je věnován obecnému popisu systémů teplovzdušného vytápění a větrání a možnostem využití zemního registru pro zimní předehřev a letní chlazení přiváděného vzduchu.

Radon jakožto plyn má přirozenou schopnost unikat z prostředí s vyšší hustotou (geologické podloží, půda) do vnitřního prostředí budov. Někdy stačí i malá netěsnost v provedené izolaci, kterou proniká nahromaděný plyn. Jako nejúčinější protiradonové opatření se ukazuje dostatečné větrání.