Pokračování úspěšného seriálu článků se schématy zapojení topných systémů. Úvodní díl je věnován obecnému popisu systémů teplovzdušného vytápění a větrání a možnostem využití zemního registru pro zimní předehřev a letní chlazení přiváděného vzduchu.

Radon jakožto plyn má přirozenou schopnost unikat z prostředí s vyšší hustotou (geologické podloží, půda) do vnitřního prostředí budov. Někdy stačí i malá netěsnost v provedené izolaci, kterou proniká nahromaděný plyn. Jako nejúčinější protiradonové opatření se ukazuje dostatečné větrání.

Velkorysé větrání je v pořádku vždy, když vede ke vzrůstu komfortu. Je-li venku deset patnáct stupňů nad nulou, problém se suchým vzduchem nikdy nenastává. V mraze je to ovšem jinak: "čistý a čerstvý vzduch" nemusí být příjemný, klesne-li jeho vlhkost pod třicet procent. Snadným opatřením je snížit tehdy tempo větrání výrazně pod hodnoty doporučované normami.

Recenzovaný Článek definuje základní pojmy a fyzikální principy související s vlhkostí vzduchu a přehledně shrnuje metody měření vlhkosti jako jednoho ze základních vzduchotechnických parametrů.

Teplota je snad nejdůležitější veličinou užívanou v technice prostředí. Používá se při mikroklimatickém hodnocení prostředí, při návrhu a kontrole vytápěcích a klimatizačních zařízení. Odvozenými veličinami je např. výsledná teplota, operativní teplota, střední radiační teplota.

V druhé části příspěvku autor popisuje program pro analýzu střední radiační teploty v místnosti, ukazuje na možnosti použití simulačního software a porovnává jednotlivé způsoby výpočtu této teploty.

Operativní teplota je hodnotícím kritériem pro tepelnou pohodu v prostoru. Kromě teploty vzduchu respektuje i střední radiační teplotu a proudění vzduchu. V první části příspěvku autor vypočítává možnosti stanovení střední radiační teploty.

V druhé části článku autorka porovnává jednotlivé způsoby výpočtu množství větracího vzduchu. V závěru pak ukazuje, že v obytných budovách, kde jsou lidé nejvýznamnějším zdrojem škodlivin, je rozhodující kritérium kvality vnitřního vzduchu koncentrace oxidu uhličitého.

Vzduchotěsnost budovy vede ke snižování spotřeby energie na vytápění, ale projevuje se negativně na zhoršení kvality vnitřního prostředí. Autorka rozebírá jednotlivé ovlivňující faktory a porovnává naše a zahraniční legislativní požadavky na kvalitu vnitřního prostředí.

V druhé části seriálu autor podrobněji popisuje rozdíl mezi rovnotlakou větrací jednotkou a mezi větrací jednotkou s cirkulační větví. Konkrétně pak ukazuje nejnovější výsledky měření vlhkosti reálného pasivního domu v Rychnově.

Teplovzdušné vytápěné spojené s větráním se stále více prosazuje u nízkoenergetické výstavby. Kromě výhod přináší ale i problém nízké vlhkosti vzduchu v zimním období. Ten se ale projevuje rozdílně u rovnotlaké a cirkulační větrací soustavy.

Simulační programy nacházejí stále větší uplatnění při optimalizaci a přesnosti řešení. Užívají se pro simulace dynamického chování budov, energetických bilancí objektu nebo pro simulaci proudění.

Článek přehledně shrnuje požadavky aktuálně platné legislativy ve formě četných vyhlášek a nařízení vlády na větrání vnitřních prostor. Autorka zároveň přidává svůj komentář a v případech, kdy si legislativní požadavky vzájemně odporují, současně pak i doporučení, jak v těchto případech postupovat.

Tepelná pohoda člověka je závislá na metabolické produkci organismu, tepelně-izolačních vlastnostech oděvu a tepelně vlhkostních podmínkách prostředí. Tepelný stav prostředí lze hodnotit tzv. výslednou teplotou, která se měří kulovým teploměrem a zohledňuje vliv teploty vzduchu i sálání okolních povrchů.

Obytné prostředí bohužel není z hlediska mikroklimatických podmínek, větrání a koncentrací škodlivin v ovzduší ošetřeno v ČR žádným legislativním dokumentem. Dílčí informace můžeme nalézt v několika technických normách. V současnosti se navíc v případě zajištění přirozené infiltrace dostávají mnohdy do protikladu požadavky na zajištění minimálních tepelných ztrát a hygienické požadavky na větrání.

Na Ústavu techniky prostředí byla řešena instalace velkoplošných obrazů při dodržení podmínek, které vyžadoval Státní ústav památkové péče. Praktickým využitím znalostí bude možno dosáhnout úspor vzhledem k vynaložené energii na výrobu chladu (vytváření tzv. vzduchových oáz chladu, bez nutnosti chladit celý prostor).

Okna jako součást vnějšího pláště budovy prošla v posledních letech zásadním vývojem motivovaným snahou o minimalizaci tepelných ztrát. Současně se zvyšování tepelného odporu oken vzrostla jejich vzduchová nepropustnost. Článek rozebírá možnosti eliminace negativních dopadů tohoto trendu na vnitřní prostředí budov