Pasivní domy se vyznačují velmi nízkou energetickou náročností a kvalitním vnitřním prostředím. Nízké energetické náročnosti se dosahuje dobře izolovanou obálkou budovy s eliminací tepelných mostů, ale také optimalizací budovy z hlediska umístění na pozemku, orientace prosklených ploch na jih a tvaru budovy tak, aby ochlazovaná obálka byla vůči vytápěnému objemu co nejmenší. Pasivní dům nebo standard pasivního domu není povinný. Jde ale o nejobvyklejší standard pro výstavbu s velmi nízkou energetickou náročností.
Definice pasivního domu
Pasivní dům je dům s velmi nízkou energetickou náročností. Ta je dána měrnou potřebou tepla na vytápění (potřeba tepla na metr podlahové plochy a rok), která se jako definice pasivního domu vždy udávala hodnotou 15 kWh/m².a. Pro výpočet měrné potřeby tepla na vytápění a definici pasivního domu existuje však několik rozdílných metod, které přirozeně dávají mírně rozdílné výsledky. Metody se liší mimo jiné např. započítáním půdorysné plochy obálky budovy a plochy příček do podlahové plochy.
Pasivní dům má kvalitní vnitřní prostředí
Kvalitní vnitřní prostředí pasivního domu je dáno zejména zabezpečením trvalého přísunu čerstvého vzduchu, vhodným způsobem vytápění s optimalizovaným nízkým výkonem, často za použití nějakého obnovitelného zdroje, a zajištěním tepelné stability interiéru zejména v letním období, tedy stíněním prosklených ploch proti nežádoucím tepelným ziskům v létě. Snížení tepelných ztrát větráním je u pasivních domů zajištěno použitím zpětného získávání tepla z odpadního vzduchu k ohřívání vzduchu přiváděného (rekuperace).
Obálka pasivního domu
Pasivní dům má velmi dobře izolovanou obálku. Je tedy velice dobře zateplen a má kvalitní okna, obvykle zasklená trojskly. Součinitel prostupu tepla konstrukcí by měl odpovídat hodnotám doporučeným pro pasivní domy. V obálce budovy jsou minimalizovány tzv. tepelné vazby, a i ty jsou vyřešeny tak, aby jimi nedocházelo k větším tepelným ztrátám. Pro minimalizaci tepelných ztrát a dobrý tepelně-vlhkostní režim obálky včetně vyhovujících povrchových teplot konstrukcí se u pasivních domů sleduje průvzdušnost obálky budovy daná násobností výměny vzduchu v interiéru n50 ≤ 0,6 h-1 při podtlaku a přetlaku vzduchu 50 Pa. Průvzdušnost obálky budovy se měří metodou Blower Door Test.
Vytápění a větrání v pasivním domě
Pasivní dům má nízké nároky na výkon otopné soustavy. Díky dobré izolaci obálky a orientaci vůči světovým stranám v zimě využívá pasivních solárních zisků, které ještě nároky na otopnou soustavu snižují. Pro pasivní domy se využívají zdroje tepla s nízkým výkonem, obvykle tepelná čerpadla v kombinaci se solárními systémy a fotovoltaikou, ale také elektrické vytápění. Tyto zdroje se mohou doplnit např. krbem. Pasivní domy se vyznačují kvalitním vnitřním prostředím zajištěným zejména nuceným větráním, které zajištuje trvalý přísun čerstvého vzduchu. Pro minimalizaci tepelných ztrát se větrací systém opatřuje rekuperační jednotkou pro zpětné získávání tepla. Odváděný vzduchu předává ve výměníku jednotky teplo vzduchu přiváděnému.
