Tepelné izolace ve stavební konstrukci oddělující vnitřní prostory od exteriéru nebo prostory s různou teplotou vnitřního prostředí zajišťují dosažení součinitele prostupu tepla. Požadavky na součinitel prostupu tepla stanovuje ČSN 73 0540-2. Zpomalují šíření tepla přes stavební konstrukci, tím snižují tepelné ztráty a zvyšují energetické úspory. Dostatečná míra tepelné izolace spolu s dalšími opatřeními zajišťuje také dostatečně vysokou vnitřní povrchovou teplotu obvodové stavební konstrukce. Povrchová teplota vnitřního povrchu konstrukce musí být nad teplotou rosného bodu, tak aby nedocházelo ke kondenzaci vodní páry a růstu plísní.
Tepelné izolace lze dělit podle několika hledisek, např. na pěnové, vláknité a další, případně na přírodní a syntetické. Běžně používané typy se liší mnoha parametry ovlivňujícími jejich použití. Jde zejména o mechanické vlastnosti, součinitel tepelné vodivosti, faktor difuzního odporu, nasákavost, požární vlastnosti a další. Mezi běžně používané typy patří polystyren (expandovaný a extrudovaný), minerální vlákna (minerální vata), pěnové sklo, PUR, PIR, fenolická pěna, dřevovláknité a celulózové izolace.