PODCAST: Proč se nám rosí okna? Odborníci vysvětlují hlavní příčiny i řešení

Rosení oken jako běžný jev

Podle Jana Bedřicha se lze s rosením oken setkat „prakticky všude“. Samo o sobě není závadou, problém nastává až ve chvíli, kdy se jeho intenzita nebo četnost zvyšují.

Bedřich připomíná, že po roce 2010 došlo vlivem evropských směrnic ke zrychlenému zateplování budov, ale už se nemyslelo na to, že těsnější obálka bude potřebovat také intenzivnější větrání. Výsledkem byl prudký nárůst stížností na kondenzaci vody:

„Budovy se zateplovaly, dávaly se polystyrenové obaly, ale nezvýšil se požadavek na větrání. Výrazně se zhoršila kvalita vnitřního prostředí,“ vysvětluje.

Kde kondenzace nejčastěji vzniká?

Soudní znalec Petr Kapička zdůrazňuje, že rosení je založeno na fyzice: Vzniká tam, kde povrchová teplota klesne pod teplotu rosného bodu.

„Nejčastěji kondenzace vzniká na rozhraní zasklívací jednotky a rámu okna, což je do jisté míry vlastnost výrobku,“ říká Kapička. V některých případech ale může odhalovat i chybu montáže nebo vadný výrobek.

Odkud se bere nadměrná vlhkost?

Venkovní klima má dnes na chování vlhkosti v budovách zásadní dopad. Chladné, dlouhé, suché zimy jsou minulostí. „Dříve byly zimy mrazivé a vzduch byl suchý. Dnes jsou zimy jako podzim – teploty lehce nad nulou, vzduch je nasycený vlhkostí a přirozené větrání je neefektivní,“ popisuje Kapička.

Výsledkem je, že běžné větrání už nedokáže odvádět vlhkost, ani když jej provádíme správně. Vlhkost však vytváří i samotní obyvatelé. Roman Šnajdr upozorňuje, že dva lidé jsou schopni během jedné noci v ložnici vygenerovat několik litrů vlhkosti.

V běžné domácnosti s dětmi se tato hodnota ještě zvyšuje. Pokud se nevětrá dostatečně, vlhkost začne kondenzovat na oknech nebo se projeví jako plíseň.

Novostavby: stovky litrů zabudované vlhkosti

Velkým tématem je i chování vlhkosti v novostavbách. Podle Šnajdra dnes výstavba probíhá velmi rychle a uživatelé se stěhují do objektů, které nemají šanci přirozeně vyschnout.

„Můžeme se bavit o hektolitrech vody zabudované ve stavbě – v podlahách, omítkách, samotném zdivu,“ říká. Zatímco dříve se nechávala stavba „vymrznout“, dnes to není možné ani kvůli klimatu, ani kvůli komerčnímu tlaku. Nový majitel by měl proto minimálně dva roky intenzivně větrat, aby vlhkost z konstrukcí dostal ven.

Co dokáže přirozené větrání – a kde naráží?

Podle odborníků je přirozené větrání lidsky i technicky téměř neproveditelné. Pro udržení zdravé vlhkosti by bylo nutné otevírat okna i třikrát denně na 15 minut, což je v běžném chodu domácnosti nereálné.

Mikroventilace? Spíše škodí než pomáhá

Kapička upozorňuje, že mikroventilace ani vyklopená okna nejsou řešením, zejména v zimě: „Mikroventilace ochlazuje okolní konstrukce a může způsobit kondenzaci i tam, kde by běžně nevznikala.“ Šnajdr doplňuje, že mikroventilace „nedává žádný smysl“ jako náhrada větrání – proudění vzduchu je příliš malé a účinek zanedbatelný.

Jednoznačné doporučení: nucené větrání s rekuperací

Odborníci se shodují, že trend moderní výstavby i rekonstrukcí směřuje k nucenému větrání s rekuperací tepla. „Je to jediná možnost, jak v moderních, těsných a energeticky úsporných domech zajistit potřebnou výměnu vzduchu a odvádění vlhkosti,“ říká Šnajdr. Rekuperační jednotky nejenže brání rosení oken, ale také snižují koncentraci CO₂ a výrazně zlepšují kvalitu vnitřního prostředí.

Hosté podcastu vysvětlují, že rosení oken je běžný jev, ale pokud se objevuje často nebo ve velké míře, signalizuje nadměrnou vlhkost a nedostatečné větrání. Moderní stavby jsou těsné a produkují více vlhkosti než dříve, a proto přirozené větrání často nestačí. Řešení je podle odborníků jasné: nucené větrání s rekuperací, které dokáže dlouhodobě zajistit zdravé prostředí bez kondenzace a plísní.

V podcastu se dále můžete dozvědět o problematice kvality zabudování oken a důsledku chybné montáže, která se projevuje kondenzací nejčastěji na ostění okna, a také třeba o tom, co je příčinou kondenzace na vnějším povrchu zasklívací jednotky kvalitních oken s trojsklem.