Green deal je mrtvý… akorát do roku 2030 v ČR postavíme jen fotovoltaiku, větrníky a plynové zdroje
Máme-li v ČR zajistit přijatelné ceny elektřiny, potřebujeme zdroje levné elektřiny na vlastním území. Potřebujeme jich hodně a co nejdříve. Jaké má ČR možnosti?
Evropa i ČR se po odstřižení od ruského plynu chystá na odchod od uhlí. V nejbližší dekádě se tak bude muset rychle postavit velké množství nových zdrojů. 22. ročník Energetického kongresu se konal 18. dubna v Praze a probíral varianty budoucí energetiky pro Českou republiku. Kongres připravila společnost Business Forum.
ČR musí začít stavět větrníky a fotovoltaiku, aby si zlevnila elektřinu
Průměrné ceny elektřiny v Německu jsou dlouhodobě nižší než v ČR. Na kongresu tuto situaci představil Pavel Řežábek, hlavní ekonom ČEZ. Hlavní roli na tomto vývoji hraje podíl obnovitelných zdrojů v energetice, který je v Německu výrazně vyšší než v ČR. Větrné elektrárny a fotovoltaika mají nejnižší provozní náklady na výrobu elektřiny ze všech zdrojů.
Levná elektřina sice bude v dobách nadbytku z Německa přetékat i do ČR, ale protože přenosová kapacita je omezená, budou tyto přetoky snižovat tuzemskou cenu elektřiny výrazně méně, než by bylo možné.
Ceny elektřiny v Evropě při větrném počasí, zdroj: Pavel Řežábek, ČEZ, a. s.
Němci tak po 10 letech našeho výsměchu mají levnější elektřinu a v budoucnu jí díky intenzivní výstavbě OZE – na rozdíl od nás – budou mít stále častěji i přebytek. Takže nás dovoz elektřiny z Německa nás vyjde pravděpodobně levněji, než stavět vlastní obnovitelné zdroje. Teoreticky bychom se s tím mohli spokojit a užívat si levné přebytky z Německa.
Tak růžové, resp. zelené to samozřejmě není, protože přebytky z Německa jsou limitované nejen přenosovou kapacitou, ale především počasím. Když fouká a svítí méně, Německo žádné přebytky neposílá a spotřebu budou muset zajistit hlavně tuzemské zdroje. A když ČR nebude stavět vlastní OZE, bude mít dražší elektřinu, což bude snižovat její konkurenceschopnost i životní úroveň.
Konec uhlí v ČR
Scénáře hodnocení zdrojové přiměřenosti společnosti ČEPS počítají s odstavením uhelných elektráren v ČR mezi lety 2030–2038. I při těchto termínech ČEPS hovoří o zdrojové nedostatečnosti a nutnosti dovozu elektřiny. Dva zástupci společnosti ČEZ, Jan Kalina a Pavel Řežábek, však na kongresu zmínili, že ČEZ počítá s daleko dřívějším ukončením provozu uhelných elektráren, třeba už okolo roku 2027. To je za 4 roky.
Dekarbonizační scénář společnosti ČEPS, v němž se klade maximální důraz na nízkouhlíková opatření, zdroj: Karel Vinkler, ČEPS
Důvodem k tomu jsou rostoucí ceny emisních povolenek, které zdražují výrobu uhelných elektráren. Bude-li cena povolenek dále růst – a zatím tomu vše nasvědčuje – výroba uhelných elektráren se nevyplatí. Náklady na výrobu elektřiny budou při započtení ceny povolenky vyšší než zisk z jejího prodeje. Tento scénář samozřejmě závisí na předpokladu, že cena elektřiny bude dále klesat. Co s tím budeme dělat? Možností je několik.
Zavedení kapacitních mechanismů
Během tří až pěti let nejspíš nestihneme postavit tolik zdrojů, abychom zvládli plně nahradit odstavené uhelné elektrárny a teplárny. Nedostatek elektřiny lze sice do určité míry krýt dovozem, ale pro zajištění dostatečné zimní výroby bude nutné udržet uhelné elektrárny v provozu, i když nebudou vyrábět celý rok. K tomu budou sloužit tzv. kapacitní mechanismy.
Zjednodušeně řečeno, kapacitní mechanismy jsou kompenzace, peníze, které budou vypláceny stojícím elektrárnám za to, že jsou připravené se spustit v případě potřeby. Jsou nutné, protože i stojící elektrárny mají náklady na údržbu, personál, ale i související infrastrukturu – zejména uhelný lom. Kapacitní platby umožní udržet elektrárnu v provozu i v situaci, kdy si nemůže vydělat prodejem elektřiny.
Výše plateb by měla být určena metodou CfD (contract for difference), která upravuje výši kapacitní platby podle cen elektřiny. Čím je elektřina dražší, tím elektrárna více vydělává a příspěvek se snižuje. A je-li elektřina výrazně dražší, od určité částky už naopak platí elektrárna státu.
Kapacitní mechanismy jsou ale spíše nouzové řešení, zásadní je samozřejmě výstavba nových zdrojů.
Lány fotovoltaiky
„Jediná jistota je fotovoltaika“, zaznělo na kongresu. To není povzdech ani zbožné přání, to je fakt. Jedná se o jediný zdroj, který je možné stavět relativně rychle ve větším množství, sám o sobě není drahý a navíc jsou na něj dotace. Fotovoltaika je také bezemisní, takže je ze strany EU jisté, že její podpora bude pokračovat. Ve srovnání s alternativami (vítr, bioplyn, nebo dokonce ZEVO) je také veřejností dobře přijímána.
A aby toho nebylo málo, kapacity ostatních OZE v ČR jsou poměrně omezené a byl by tedy nesmysl nechat potenciál fotovoltaiky ležet ladem. Očekávaný instalovaný výkon v ČR by se do roku 2030 měl zvýšit na cca 10 GW. Fotovoltaika se ale vyplatí jen do určité míry a i při násobném instalovaném výkonu českou energetiku sama o sobě nevytrhne.
Energetický kongres 2023, foto © TZB-info
Nové plynové zdroje
Tvrzení „jistota je plyn“ sice nezaznělo, ale to nevadí – má-li se odstavit uhlí, všichni počítají s výstavbou nových plynových zdrojů. Je to jediný řiditelný zdroj, který jsme schopný postavit v potřebné kapacitě a v dohledné době. Oproti uhlí mají plynové zdroje výhodu lepší regulace a dobře se tak doplňují s obnovitelnými zdroji.
Na druhou stranu veškeré palivo do nich musíme dovážet, čímž ČR snižuje vlastní soběstačnost, energetickou bezpečnost a zvyšuje závislost na dovozu. Je to škoda – funkční uhelné elektrárny by nám umožnily fungovat s podobnými celkovými emisemi, ale s mnohem nižšími náklady a vyšší energetickou bezpečností. To by se ale musela změnit pravidla systému obchodování emisních povolenek EU ETS.
Nové jaderné zdroje
U jádra se všichni shodnou, že ho potřebujeme, ale vzhledem k době výstavby 15 a více let a neznámé výši celkových nákladů se nedá mluvit o jistotě. I za těchto okolností všichni tak nějak automaticky počítají aspoň s jedním novým blokem v Dukovanech okolo roku 2036.
Žádoucí nová kapacita by byla ještě mnohem vyšší, ale při velkých nákladech a dlouhé době výstavby to je otázka vzdálenější budoucnosti.
Lesy nových větrníků
Na letošním ročníku Energetického kongresu se větrným elektrárnám dostalo mnohem větší pozornosti než kdy předtím. Výzva „potřebujeme více větrných elektráren“ na kongresu zaznívala opakovaně a dává smysl.
Zátěžový faktor větrných elektráren je v ČR dvojnásobný oproti fotovoltaice. To znamená, že z jednoho instalovaného megawattu větrníků získáme za rok dvakrát více elektřiny než z fotovoltaiky. Dále většina výroby větrných elektráren se odehrává v zimě, čímž se skvěle doplňuje s fotovoltaikou, která má špičku v létě. A konečně stavba nových větrníků není drahá, lze na ni získat evropské dotace a z technického hlediska se staví snadno a rychle.
Při všech těchto výhodách v ČR máme instalováno sotva 340 MW větrných elektráren, což je zhruba devětkrát méně než v sousedním Rakousku. Důvodem je jejich politická a administrativní neprůchodnost. Stavba větrné elektrárny vyžaduje obrovské množství povolení a když se je podaří sehnat, je nutné ještě překonat odpor místních. Je tudíž velmi náročné pro větrnou elektrárnu najít vhodnou lokalitu a vrtuli tam skutečně postavit.
Částečné usnadnění přinesla novela energetického zákona zvaná LEX OZE I. Pro větší rozšíření větrných elektráren se ale bude muset proces ještě zjednodušit.
Posílení přenosové a distribuční sítě
Větší podíl zdrojů s proměnlivou výrobou, ale i elektrifikace vytápění a dopravy si vyžádají miliardové investice do distribučních a přenosových soustav. Jen během loňského roku si v některých uzlových oblastech investoři zarezervovali tolik megawattů výkonu pro připojení OZE, že to odpovídá výkonu nové jaderné elektrárny.
Enormní zájem o připojení nové fotovoltaiky (nejen) v síti E.ON, zdroj: Pavel Čada, EG.D
Přenos i distribuce na to reagují nejen posílením vedení a trafostanic, ale také výrazně přesnějším monitoringem a práci s daty. Sem patří vedle chytrého měření (smart meteringu) i datové kabely, senzory, zpracování dat a vzájemná komunikace. Přesnější data umožní jednak optimální dimenzování sítě vzhledem k lokálním potřebám, a především snížení výdajů na provoz soustavy.
Celé to znamená významné navýšení investic do sítí nad rámec předchozích plánů. Jaké budou dopady nové energetiky na distribuční síť? Poslechněte si rozhovor s Radimem Černým, místopředsedou představenstva ČEZ Distribuce.
A co vodík a baterie?
Akumulace se na kongresu zmiňovala spíše implicitně v souvislosti s vodíkem. Vodík a zejména ten zelený je faktor, se kterými počítají dokumenty EU, scénáře, memoranda, dohody a především celý plynárenský sektor. Slovy jeho představitelů zelený vodík v Evropě bude, bude ho dost (hlavně z dovozu) a bude levný. Akorát se zatím téměř žádný nikde nevyrábí. Jeho komerční využití je v tuto chvíli čistě teoretické a je hlavně zdrojem nejistoty. Kdyby se totiž Německo skutečně pustilo do výroby zeleného vodíku ve velkém, významně by to omezilo přetoky levné obnovitelné elektřiny do ČR.
Slovo baterie na kongresu téměř nezaznělo. Elektrické akumulátory tak byly vidět jen jako čísla ve scénářích společnosti ČEPS nebo jako zátěž, když se hovořilo o elektromobilech. Ale i když se o bateriích nemluvilo, je jisté, že se budou významnou měrou podílet zejména na regulaci distribučních a přenosových soustav.
Nové zdroje a složitější energetika budou drahé
Energetika prochází generační obměnou a události roku 2022 navíc přidaly důraz na tempo této obměny. V ČR se v posledních 10 letech nové zdroje téměř nestavěly a teď bychom to měli během jedné dekády „dohnat a předehnat“.
Při zavření uhelných elektráren se ČR v dohledné době stane v elektřině dovážející zemí, což nevyhovuje z hlediska energetické bezpečnosti. A protože nové tuzemské zdroje nebudou provozně levnější než dovoz, bude muset jejich výstavbu stát dotovat. A je jedno, jestli to bude plyn, jádro nebo OZE.
Víme to předem a můžeme se na to připravit. Postup této i předchozích vlád je ale velmi pozvolný. Po zkušenostech s regulací z let 2010 (konec solárního boomu), 2021 (pandemie covid-19) a 2022 (energetická krize) tak lze bohužel očekávat spíše postup, kdy se nechá problém vygradovat do neúnosnosti a pak se na poslední chvíli zasáhne nějakým nekoncepčním a unáhleným krokem, který situaci vyřeší jen částečně, zato velmi draho a bude mít mnoho negativních dopadů.