Recenzovaný Článek popisuje vliv různých způsobů zátopu ve zplyňovacích kotlích na produkci emisí znečišťujících látek (CO, OGC, prach). Zatímco současná legislativa (např. norma EN 303-5 a Ekodesign) hodnotí pouze ustálené provozní režimy, přechodná fáze zapalování představuje významný, dosud opomíjený zdroj znečištění. Laboratorní měření ukázala, že u kotlů bez automatického řízení lze emise ve fázi rozhořívání výrazně snížit použitím dřevěného uhlí pro vytvoření žhavé vrstvy a včasným zavřením zatápěcí klapky. U moderních kotlů s řízeným spalováním pomocí lambda sondy jsou rozdíly v emisích minimální. Výzkum potvrzuje nutnost zaměřit se na optimalizaci zapalovacích procesů pro celkové snížení environmentální zátěže z vytápění.



















