Změna evropské směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD 3)

Energetická náročnost budov (ENB) je téma, které již od roku 2002 významně ovlivňuje evropské, a tedy i naše stavitelství a zanechává stopy na vzhledu, technickém řešení i způsobu užívání současných staveb. Posouzení, zda tento jednostranný tlak na úspory energie užívané v budovách je správnou cestou či nikoliv přenechme budoucím generacím a věnujme se faktům, vyplývajícím z pravidel, která nám přináší členství v evropském společenství.

Obr. 1 Grafické znázornění PENB 2007 – 2013 (Vyhláška 14/2007 Sb.)

Rok 2002

Historicky první evropská směrnice 2002/91/EC z prosince 2002 [1], zabývající se komplexně hospodařením energií v budovách, naznačila cesty vedoucí k úsporám energie určené pro provoz budov stanovením požadavků na obecný rámec metody výpočtu celkové ENB, uplatnění minimálních požadavků na ENB, uplatnění minimálních požadavků na energetickou náročnost velkých stávajících budov, které jsou předmětem větší renovace, energetickou certifikaci budov a pravidelnou inspekci kotlů, otopných zařízení a klimatizačních systémů v budovách. Na základě této směrnice byly u nás vyhláškou 148/2007 Sb. mimo jiné zavedeny první průkazy energetické náročnosti stanovené metodou porovnání energetické náročnosti posuzované budovy s hodnotami v tabulce a vznikla Národní metodika výpočtu energetické náročnosti budov.

Rok 2010

Po osmi letech, v květnu roku 2010, vyšlo přepracování původní směrnice pod označením 2010/31/EU [2], které k 31.2.2012 ukončilo platnost směrnice 2002/91/EC a propracovalo jednotlivé body na základě získaných zkušeností a reakcí veřejnosti. V této směrnici z roku 2010 se mimo jiné poprvé objevila definice „budovy s téměř nulovou spotřebou energie (nearly Zero Energy Building – nZEB)“, která přinesla řadu do dneška neukončených diskusí a způsobila, že každý členský stát ES si vytvořil vlastní definici, která není kompatibilní s ostatními. Tak například německá nZEB nesplní požadavky české nZEB a naopak.

Pozitivním krokem této směrnice byl nový požadavek na nákladově optimální úroveň energeticky úsporných opatření zavádějící i ekonomický pohled na úsporná opatření v budovách. V části obecného rámce definice a metody výpočtu ENB byly požadavky zpřesněny a vyjasněny tak, že energetická náročnost budovy je vypočítané nebo změřené množství energie nutné pro pokrytí roční potřeby energie spojené s typickým užíváním budovy, což mimo jiné zahrnuje energii používanou pro vytápění, chlazení, větrání, teplou vodu a osvětlení a vyjadřuje se ukazatelem a číselným vyjádřením primární energie v závislosti na použitém energonositeli.

Tato směrnice zavedla též již dnes zažitý slogan 20-20-20 vyjadřující cíl Evropského společenství snížit do roku 2020 oproti roku 1990 o 20 % emise skleníkových plynů, o 20 % snížit spotřebu energie Unie a na 20 % zvýšit podíl energie vyráběné z obnovitelných zdrojů.

Implementace této směrnice se u nás promítla především ve vyhlášce 78/2013 Sb., kde došlo mimo jiné k zavedení tzv. referenční budovy sloužící k vygenerování referenčních hodnot pro hodnocení ENB a ke změně obsahu a grafické podoby PENB.

Obr. 2 Grafické znároznění PENB od roku 2013 (Vyhláška 78/2013 Sb.)

Rok 2018

Dalších 8 let uplynulo a 30.5. 2018 vyšla v pořadí již 3. směrnice o energetické náročnosti pod označením 2018/844/EU [3] formou změnového předpisu současně dvou stávajících směrnic - 2010/31/EU [2] a 2012/27/EU [4].

Změna vyplynula z provedeného přezkumu účinku směrnice 2010/31/EU na evropský stavební trh i jejího zavedení v jednotlivých členských zemích i z dalších závazků Unie a v úvodní části, odůvodňující potřebu této změny směrnice je uvedena řada podpůrných tvrzení a souvislostí, z nichž se u některých zastavíme.

Dlouhodobá strategie

Za důležitý lze považovat fakt, že i v následujícím desetiletí bude vyvíjena snaha o další snížení emisí skleníkových plynů - v roce 2030 bychom měli produkovat o 40 % méně skleníkových plynů ve srovnání s rokem 1990, což směřuje k další podpoře technologií s nízkou produkcí skleníkových plynů. Dalším dlouhodobým cílem, k jehož dosažení by směrnice měla přispět a které vychází z tvrzení, že budovy jsou odpovědné za 36 % všech emisí v Unii, je do roku 2050 vytvořit v Evropě udržitelný, konkurenceschopný, bezpečný a dekarbonizovaný energetický systém.

V souvislosti se závěry konference COP 21 v roce 2015 v Paříži je zde též zmíněna skutečnost, že „... téměř 50 % konečné spotřeby energie v Unii je využíváno na vytápění a chlazení a z toho 80 % v budovách.“ Je otázkou, jak tento údaj souvisí s tvrzením Směrnice 2010/31/EU, kde se uvádělo „Podíl budov na celkové spotřebě energie v Unii činí 40 %.“ Pokud se jedná o souměřitelná aktuální čísla, znamená to, že za 8 resp. 16 let působení Směrnice nedošlo ke změně podílu budov na spotřebě energie. Budeme-li brát tvrzení obou směrnic doslova, situace se zhoršila – zatímco v roce 2010 činily budovy celkem 40 %, v roce 2018 činí 40 % jen vytápění a chlazení budov a nehovoří se o přípravě teplé vody, osvětlení, úpravě vzduchu a pomocných energiích.

Energetická chudoba

Směrnice zmiňuje v obecné části potřebu zmírnit energetickou chudobu, což je poměrně nově používaný pojem s nejednoznačnou definicí, jehož aplikaci bychom očekávali především v rozvojových zemích. Nicméně v Evropě je dle údajů evropské komise 50 až 125 miliónů obyvatel, kteří si nemohou dovolit zajištění tepelného komfortu a spadají tak do skupiny trpící energetickou chudobou [8]. V Česku podle Energetického regulačního úřadu (ERÚ) ohrožuje energetická chudoba asi 20 % domácností. Skutečně zasaženo už je 6 % obyvatel České republiky, jak vyplývá z údajů Eurostatu.[7].

I když tato skutečnost je uváděna jako podpůrný argument pro snižování energetické náročnosti budov ekonomicky podloženými úspornými opatřeními, zkušenost z jiných oblastí a fungování trhu naznačuje, že snížení spotřeby neznamená snížení nákladů. Příkladem může být dramatické snížení spotřeby vody na konci minulého století, kdy průměrná spotřeba na obyvatele klesla z 240 l/os/den na přibližně polovinu, aby vzápětí dramaticky stoupla cena vodného stočného. V případě regulace ceny pak nastává jev v ekonomii popisován jako Jevonsův paradox, podle kterého technologický pokrok zvyšující efektivitu paradoxně zvyšuje spotřebu tohoto zdroje díky větší poptávce. Příkladem můžou být LED svítidla nebo LCD obrazovky snižující spotřebu elektřiny, které však nevypínáme a neřešíme již tak úzkostlivě jejich počet. [10].

Nové definice

Změny Směrnice 201/31/EU v části definic a výkladu pojmů upřesňují a doplňují některé termíny. Pojem technický systém budovy zahrnuje technická zařízení budovy určené k vytápění prostor, chlazení prostor, větrání, přípravě teplé vody, zabudovanému osvětlení, automatizaci a kontrole budov, výrobě elektrické energie na místě nebo kombinace těchto systémů, včetně systémů, které využívají energii z obnovitelných zdrojů. Definice technického systému je tak rozšířena o místní výrobu elektrické energie a systémy automatizace a kontroly, které jsou dále vymezeny jako systémy sestávající ze všech produktů, softwarů a inženýrských služeb pro zajištění automatického nebo usnadnění manuálního řízení.

Pojem „otopná soustava“ je z hlediska zavedené praxe v ČR dle mého názoru nešťastně definován, respektive z angličtiny přeložen jako „kombinace prvků, které jsou potřebné pro vnitřní úpravu vzduchu, při níž je zvyšována teplota“. Toto zajisté vzbudí bouřlivou diskusi mezi topenáři a vzduchaři.

Nově je též definován zdroj tepla jako část otopné soustavy, která vytváří užitečné teplo pomocí spalování paliv, Jouleova tepla nebo získáváním tepla z okolního prostředí nebo odpadního vzduchu tepelným čerpadlem. Bohužel autoři směrnice opomněli další způsoby výroby tepla jako je přímé využití solární energie a tak, budeme-li důsledně dodržovat znění směrnice, klasický solární teplovodní kolektor není považován za zdroj tepla, stejně jako samostatný ohřívač vody (není součástí otopné soustavy), palivový článek či zdroj pracující na pricipu Peltiérova jevu.

V neposlední řadě se upřesňuje společný obecný rámec pro výpočet energetické náročnosti budov, kde dochází ke zdánlivé zanedbatelné změně pořadí slov, ve skutečnosti k významné změně významu.

Jedná se především o snahu přiblížit číselné hodnoty energetické náročnosti reálnému stavu („…odráží typickou spotřebu energie pro vytápění, vytápění prostor, chlazení prostor, přípravu teplé vody, větrání, zabudované osvětlení a jiné technické systémy budov…“), což byl jeden ze závěrů Doporučení komise (EU) 2016/1318 [4], poukazujícího na rozdíly mezi hodnotami deklarovanými PENB a reálným provozem, které matou uživatele.

I při stávajícím pokroku a zpřesňování výpočetních metod však nebude snadné dosáhnout shody vypočtených a skutečně naměřených hodnot především z důvodu vlivu užívání budovy a klimatických podmínek.

Další změnou je zpřesněná povinnost vyjádření energetické náročnosti primární energií v kWh/(m².rok)

Významná, i když nenápadná, je záměna slovesného způsobu popisujícího použití norem pro metodu výpočtu. V původním znění byl použit přací způsob (… by měla zohledňovat ...) zatímco v novém znění je použit způsob oznamovací (… státy popíší svou metodiku podle souhrnných norem…).

Stávající budovy

Velký důraz je kladen na stávající budovy, které by se v dlouhodobém horizontu měly formou renovací stát budovami s téměř nulovou spotřebou energie. Doporučení je takto renovovat 3 % budov ročně, nicméně každý stát musí vytvořit vlastní „Dlouhodobou strategii renovací“ s orientačními dílčími cíli pro rok 2030, 2040 a s cílem dosáhnout v roce 2050 snížení emise skleníkových plynů v Unii o 80 – 95 %. U větších renovací stávajících budov se doporučuje řešení zaměřit nejen na využití technicky a ekonomicky proveditelných vysoce účinných technických systémů, ale současně věnovat pozornost otázkám zdravého vnitřního prostředí, požární bezpečnosti a rizikům spojených s intenzivní seismickou aktivitou.

Pro Česko jako území s velkým počtem historicky cenných staveb je důležité doporučení podporovat výzkum a testování nových řešení, snižujících energetickou náročnost těchto staveb při zachování kulturního dědictví.

Kvalitní a zdravé vnitřní prostředí

V části technicky zaměřených souvislostí je mimo jiné důraz kladen na tvorbu kvalitního a zdravého vnitřního prostředí. Citována je směrnice Světové zdravotnické organizace z roku 2009 o kvalitě vnitřního vzduchu z hlediska vlhkosti a plísní [6] a z ní vyplývající požadavek na zamezení vzniku kondenzace na vnitřních površích konstrukcí budovy. Důraz je kladen též na komplexnost řešení úsporných opatření, která by se neměla zaměřit pouze na obvodový plášť ale na všechny relevantní prvky a technické systémy s cílem nejen snížit spotřebu energie ale „… zvýšit vizuální a tepelný komfort…“

S cílem snížit vznik a působení tepelných ostrovů se doporučuje využití městské zeleně, zelených střech i stěn.

Alternativní systémy

Jako v předchozím období je doporučeno vzít u nových budov v úvahu technickou, environmentální a ekonomickou proveditelnost vysoce účinných alternativních systémů, nicméně proti stávající směrnici odpadá povinnost analýzu jejich použití dokladovat pro účely ověřování. A již se neuvádí, co vysoce účinné systémy jsou.

V původním znění byly vysoce účinné alternativní systémy definovány jako místní systémy dodávky energie využívající energii z obnovitelných zdrojů; kombinovaná výroba tepla a elektřiny; ústřední nebo blokové vytápění nebo chlazení, zejména využívá-li zčásti nebo zcela energii z obnovitelných zdrojů nebo tepelná čerpadla.

Otázkou je, zda autoři tuto definici odstranili záměrně, aby dali větší prostor pro vývoj nových systémů nebo zda považují definici za již natolik zažitou, že netřeba jí blíže směrnicí specifikovat.

Inspekce otopných soustav a klimatizačních systémů

Stávající způsob provádění inspekcí otopných soustav a klimatizačních systémů se ukázal jako nedostatečně účinný, zejména proto, že nepostihuje dostatečně posouzení chování systémů za skutečného provozu při částečném zatížení a dynamicky se měnících provozních podmínkách a nezohledňuje levná technická řešení, jako je hydraulické vyvažování nebo výměna ventilů.

U otopných soustav i klimatizačních systémů se posouvá spodní výkonová hranice, od které se musí inspekce provádět, na 70 kW.

V případě, že budova je vybavena automatizovaným systémem pro monitorování technických systémů, lze to považovat za účinnou náhradu inspekcí. Stejně tak v případě smlouvy o energetických službách nebo jiné formy systémového opatření, které zajistí dohled nad technickým systémem, je možné inspekci tímto nahradit. Směrnice podrobněji uvádí podmínky, za jakých inspekce nemusí být prováděna.

Chytré budovy

Nově se důraz klade na automatizaci budovy, a to hned z několika hledisek. Doporučena je instalace samoregulačních zařízení pro individuální regulaci teploty v každé místnosti a od roku 2025, aby všechny jiné než obytné budovy byly vybaveny systémem automatizace budovy.

Další je podpora systémů připravených na chytrá řešení, které umožní využití chytrých sítí, přesnější informace o skutečně dosažených úsporách a získání přesnějších údajů o spotřebních zvyklostech.

Míra vybavenosti a připravenosti budovy na chytrá řešení bude nově vyjadřována dobrovolným „ukazatelem připravenosti na chytrá řešení“ (smart readiness indicator – SRI). Přesná definice SRI a metoda jeho stanovení bude připravena Komisí do 31. 12. 2019. Bude postavena na schopnosti budovy a jejích technických systémů zachovat míru energetické náročnosti a energeticky účinný provoz budovy přizpůsobením spotřeby energie například využíváním energie z obnovitelných zdrojů; přizpůsobením svého provozního mód v reakci na potřeby uživatelů s náležitým zohledněním uživatelské vstřícnosti, na zachování zdravého vnitřního prostředí a schopnosti podávat zprávy o  využívání energie a flexibilitě budovy, pokud jde o celkové potřeby z hlediska elektřiny a schopností přesouvat zatížení v čase.

K definici SRI jsou v současnosti zpracovávány studie a stanoviska různými zájmovými seskupeními i výzkumnými organizacemi. V srpnu 2018 vyšla závěrečná zpráva projektu zpracovaného v Nizozemí pro Výbor evropské komise DG Energy „Support for setting up a smart readiness indicator for buildings and related impact assessment“ [9], která na 288 stranách podrobně rozebírá aspekty a možný způsob vytváření SRI včetně případových studií. Budeme očekávat další vývoj, který ukáže, k jakému závěru EK dospěje.

Obr. 3 Indikátor připravenosti budovy na chytrá řešení (zpracováno dle [9])

Elektromobilita

Vývoj a podpora technologií v oblasti elektromobility se promítly do požadavků ve formě vytváření infrastruktury pro dobíjení, respektující ovšem místní technické a ekonomické podmínky.

V první fázi se jedná o požadavek na zavedení pravidla pro nové a renovované jiné než obytné budovy s více než 10 parkovacími místy, ve kterých bude instalována nejméně jedna dobíjecí stanice a kabeláž pro dodatečnou instalaci nejméně jedné dobíjecí stanice na každých pět parkovacích míst.

U nových a renovovaných obytných budov s více než 10 parkovacími místy musí být kabeláž připravena pro každé parkovací místo. Směrnice podrobně řeší podmínky a výjimky v povinnosti použití těchto pravidel. Termíny kontrol plnění těchto požadavků naznačují, že jedná se dlouhodobý proces.

Závěr

Nová evropská směrnice o energetické náročnosti budov je dalším krokem v nastoupené cestě ke snižování spotřeby energie v budovách. Nutno si uvědomit, že tato směrnice nemá přímý účinek, ale musí se promítnout do národních právních a správních předpisů, a to do 10.března 2020.

V současnosti je dosud platná směrnice promítnuta především do zákona 406/2000 Sb. ve znění příslušných předpisů a k němu vydaných prováděcích vyhlášek, a tak lze očekávat, že změny vyplývající z této Směrnice se projeví v těchto předpisech.

Možností, jak tuto Směrnici zapracuje Česká republika do svého právního systému, je celá řada a bude na našich zákonodárcích, jak využijí všech možností, které Směrnice dává k rozumnému zavedení nových pravidel přizpůsobených našim podmínkám.

Cílem tohoto příspěvku je informovat o hlavních změnách, které nás v této oblasti čekají a vyjádřit komentářem názor autora k některým bodům. Současně nutno podotknout, že se nejedná o právně závazný výklad kladoucí si nárok na úplnost. Pro češtináře jedna poznámka - v textu byly úmyslně ponechány někdy neobratné obraty a termíny používané evropskými předpisy, tak, aby nemohlo dojit ke zkreslení významu.

Úplné znění všech citovaných evropských předpisů ve všech jazycích EU je volně dostupné on-line na serveru https://eur-lex.europa.eu/.

1. Směrnice evropského parlamentu a rady 2002/91/ES ze dne 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov, Úřední věstník Evropské unie L 001 , dne 04/01/2003 S. 0065 - 0071
2. SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov (přepracování), Úřední věstník Evropské unie L 153, dne 18.6.2010, S0013- 0035
3. SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti, Úřední věstník Evropské unie L 156, dne 19.6.2018, S0075- 0091
4. Doporučení komise (EU) 2016/1318 ze den 29. července 2016 o pokynech na podporu budov s téměř nulovou spotřebou energie a osvědčených postupů k zajištění, aby do roku 2020 byly všechny nové budovy budovami s téměř nulovou spotřebou energie. Úřední věstník EU L 208, dne 2.8.2016
5. SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES. Úřední věstník EU L 315, dne 14.11.2012
6. WHO guidelines for indoor air quality: dampness and mould. Dostupné z internetu dne 1. 9. 2018: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK143942/#ch5.s3 ISBN 978 92 890 4168 3.
7. Denková A.: EU řeší energetickou chudobu. ČR se vede dobře, situaci nízkopříjmových domácností by ale mohla zlepšit. Euroactiv 1. 7. 2017. Dostupné z internetu dne 1.9.2018: https://euractiv.cz/section/cr-v-evropske-unii/news/eu-resi-energetickou-chudobu-cr-se-vede-dobre-situaci-nizkoprijmovych-domacnosti-by-ale-mohla-zlepsit/
8. EC: Energy powerty. Dostupné z internetu dne 1. 9. 2018: https://ec.europa.eu/energy/en/eu-buildings-factsheets-topics-tree/energy-poverty#Tackling-Fuel-Poverty
9. Verbeke S., Waide P., Bettgenhäuser K., Uslar M.; Bogaert S. et al.; “Support for setting up a Smart Readiness Indicator for buildings and related impact assessment - final report”; August 2018; Brussels
10. Wikipedia: Jevonsův paradox. Dostupné z internetu dne 1. 9. 2018: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jevonsův_paradox