Plynové vytápění nabízí provozní komfort, dlouhodobé zkušenosti, velkou schopnost rychle měnit výkon, dostupnost, nízké emise škodlivých látek a vysokou účinnost. To vše při zachování příznivých investičních a provozních nákladů stojí za dlouhodobou oblibou využití plynných paliv pro vytápění a přípravu teplé vody.
Nejširší zastoupení má plyn metan, tj. zemní plyn a narůstá biometan. Stabilní zastoupení mají také propan a butan. Velká očekávání se vkládají do vodíku vyráběného s využitím elektřiny z obnovitelných zdrojů.
K cílenému využití hořlavých plynů poprvé došlo, podle některých pramenů, v Číně již v 10. století před našim letopočtem. Od počátku devatenáctého století se masově využíval svítiplyn, což je směs vodíku (cca 40 %), oxidu uhelnatého a metanu. Vodík tedy není novodobou alternativou.
Vysoká energetická hustota plynů umožňuje snadnou dopravu velkého množství energie. Pro zemní plyn a jeho směsi s biometanem či vodíkem jsou k dispozici zásobníky, které vyrovnávají sezónní výkyvy ve spotřebě na celostátní úrovni. Stupeň jejich naplnění určuje nejen česká, ale i evropská legislativa.
V regionech bez plynovodu lze k vytápění použít propan či směs propan-butan v jejich zkapalněné formě, dále zemní plyn zkapalněný (LNG) či vysoce stlačený (CNG).
V EU se plánuje postupný útlum využití zemního plynu. Část zemního plynu již začala být nahrazována biometanem. Pokud se rozběhne výroba vodíku, bez zásadních opatření nahradí 20 % zemního plynu. Využití plynové infrastruktury včetně plynových zdrojů tepla s rokem 2050 s velkou pravděpodobností neskončí.
