Redakční návštěva: Větrání s rekuperací v rekonstruovaném bytě cihlového domu
Kvalita vnitřního prostředí a energetické úspory jsou cílem majitelů nejen nových rodinných domů a moderních bytů. Pokročilé subtilní systémy větrání s rekuperací najdou své místo i v rekonstruovaných bytech staré zástavby. Jeden z takových bytů jsme navštívili při montáži a předání větracího systému Zehnder.
Celý třípokojový byt prošel kompletní rekonstrukcí a změnou dispozic. Přestavba kuchyně, hygienického zázemí a dostatečný prostor pro podhledy z důvodu značné světlé výšky původní konstrukce umožnily bez komplikací návrh a realizaci větrání s rekuperací. Samotná větrací jednotka Zehnder ComfoAir 180 je umístěna do uzavíratelné skříňky kuchyňské linky u obvodové stěny domu. Díky tomu má i přiváděcí a odváděcí potrubí jen minimální délku a je bezprostředně u větrací jednotky napojeno přes mřížky na exteriér. Kuchyň se nachází na straně domu odvrácené od ulice, takže mřížky nijak nenarušují vzhled domu. Potrubí od větrací jednotky rozvádí vzduch po bytě obvyklým způsobem, kdy je čerstvý vzduch přiváděn do všech pokojů a znečištěný vzduch je odváděn z kuchyně, koupelny a toalety. Ve většině dispozice je z důvodu dostatečného prostoru vzduch rozváděn kulatým potrubím, pouze tam, kde byl k dispozici pouze stísněný prostor, se využilo potrubí ploché.
Jednotka s entalpickým výměníkem
Větrací jednotky lze osadit dvěma druhy výměníků. Klasický výměník tepla zajišťuje předávání tepla z odváděného vzduchu do vzduchu čerstvého. Případný kondenzát, který vznikne ochlazením znečištěného vzduchu, se odvádí obvykle do kanalizace. V případě tohoto bytu byla jednotka osazena entalpickým výměníkem, kde znečistěný odváděný vzduch předává přiváděnému vzduchu kromě tepla také vzdušnou vlhkost. V zimním období se tak předchází nežádoucímu vysušování vzduchu v interiéru. V entalpickém výměníku navíc nevzniká kondenzát, není tedy třeba zajišťovat jeho odvedení do kanalizace.
Důvody pro systém větrání byl hluk z venku, prevence plísní a úspory tepla
Majitelka bytu se rozhodla pro instalaci větracího systému s rekuperací tepla z několika důvodů. Jedním z nich byla zkušenost sousedů v domě s tvorbou plísní po výměně oken. Těsná okna v podstatě eliminují přirozenou výměnu vzduchu a vlhkost, která se vytváří v interiéru, je až příliš vysoká. Na chladných vnitřních površích obvodových stěn dosud nezatepleného domu by mohla kondenzovat a vytvářet podmínky pro růst plísní.
Druhým důvodem majitelky byla eliminace hluku z ulice, která je vydlážděna tzv. kočičími hlavami. Do této ulice směřují okna ložnice a dětského pokoje a je žádoucí, aby pro snížení hlukové zátěže od pneumatik projíždějících aut byla pokud možno okna co nejdelší dobu zavřena. To je nyní možné díky zajištění trvale čerstvého vzduchu větracím systémem.
Jako třetí důvod majitelka uvedla energetické úspory. Právě nucené větrání s rekuperací je jedním z nástrojů jak snížit náklady na teplo. Při dnešních cenách tepelné energie je návratnost větracího systému s rekuperací již reálná. Díky rekuperaci s vysokou účinností dochází k úspoře tepla, o které bychom jinak přišli větráním otevřenými okny. O smyslu nuceného větrání s rekuperací jsme hovořili také v podcastu s Romanem Šubrtem ze společnosti Zehnder:
Prvotním smyslem rekuperace, neboli zpětného získávání tepla, je především využití tepla zdarma pro ohřev přiváděného venkovního vzduchu, který má zajistit zdravé vnitřní prostředí zejména trvalým udržováním nízké hladiny CO2 a dalších škodlivin v interiéru.
V nevětrané ložnici může koncentrace CO2 vystoupit během noci až k hodnotě 2 000 ppm. Při této hodnotě dochází ke snižování pozornosti a projevům únavy. Dostavit se může i bolest hlavy. Při celodenním pobytu v nevětraném interiéru může koncentrace CO2 hodnotu 2 000 ppm i výrazně překročit. Normální koncentrace CO2 v exteriéru je 350 ppm. Prakticky žádný vliv na snížení koncentrace nemá tzv. mikroventilační poloha okenního křídla. Určitý vliv má tzv. ventilačka, čili vyklopené okno. Je to již ale větrání, při kterém dochází ke značným tepelným ztrátám a nežádoucímu ochlazování konstrukcí kolem okna. Podrobné výsledky experimentu měření koncentrace CO2 při různých režimech větrání si můžete přečíst v tomto článku:
Snadné ovládání větrání ve 4 režimech
V bytě, který jsme navštívili, byly nastaveny čtyři režimy větrání. Pokud se větrá okny nebo je byt prázdný, lze zvolit režim větrání s minimálním průtokem tak, aby byl trvale provětráván výměník tepla a vzduchové potrubí a zamezilo se usazování nečistot a případné vlhkosti. Další dva režimy slouží pro běžné větrání při malé nebo plné obsazenosti bytu. V případě nutnosti intenzivního větrání, např. při vaření, tvorbě pachů v interiéru apod. lze zvolit maximální výkon jednotky, tzv. boost pro rychlé odvedení znečištěného vzduchu. V tomto konkrétním případě byl maximální výkon nastaven na dobu 10 minut, po jejichž uplynutí se jednotka automaticky přepne do předchozího naprogramovaného režimu. Jednotka se obsluhuje na centrálním ovladači v obývacím pokoji, pro volbu režimu boost slouží i tlačítka přímo na kuchyňské lince a na toaletě.
V rámci rekonstrukce bytu majitelka získala spolehlivý systém pro zajištění čerstvého vzduchu v interiéru. Konkrétně v tomto bytě se navíc podařilo systém navrhnout a realizovat tak, že o jeho existenci svědčí pouze vyústky na stropě. Díky tomu, že větrací jednotka (Zehnder ComfoAir 180) má malé rozměry, zejména hloubku, podařilo se ji skrýt do vrchní mělké skříňky kuchyňské linky. Jedinou starostí majitelky je nyní již jen občasné vysátí filtrů, přes které proudí vzduch v jednotce, a kontrola tzv. předfiltrů umístěných na vnitřní straně vyústek odvádějících vzduch z interiéru.