Historické „býčí oko“ v oknech anglické architektury

Původ a vývoj

Bullseye glass, v překladu „býčí oko“, patří mezi nejstarší a nejcharakterističtější druhy okenního skla vyráběného ručně foukanou technikou. Tento způsob výroby se rozvinul již v 17. století, původně v Benátkách, a později se rozšířil do Francie a Anglie.

Typickým rysem bullseye glass je ztluštělý kruhový střed – takzvané oko, které vzniká při roztočení skleněné koule do plochého disku. Právě tato centrální část disku, dříve považovaná za méně kvalitní kvůli optickým vadám, se stala ikonickým prvkem historických oken.

V Anglii se bullseye glass začalo hojně používat od 18. století, především v období georgiánské a raně viktoriánské architektury. Objevuje se zejména v menších okenních tabulkách, často vsazených do olověných rámů, které tvoří typické členění dobových oken.

Dodnes lze tento typ skla spatřit v historických domech, venkovských chalupách, starých hostincích či městských rezidencích. V současnosti je oblíbené také při rekonstrukcích, kde se klade důraz na zachování původního vzhledu a charakteru objektu.

Technologie výroby

Tradiční výroba bullseye glass vychází z tzv. crown glass metody.

Sklenář nejprve vyfoukne kouli z roztaveného skla.

Koule se otevře a pomocí roztočení se rozvine do tenkého disku o průměru až 1,5 metru.

Po vychladnutí se disk rozřeže na menší tabule.

Okraj disku představoval nejkvalitnější, nejrovnější část, používanou pro čirá okna. Naopak střed s charakteristickým „okem“ byl levnější, ale vizuálně zajímavý – a právě díky tomu si získal popularitu jako dekorativní prvek.

Bullseye glass se využívalo především pro výplně oken a dveří, ale také jako součást vitráží či dekorativních detailů interiéru. Nerovnoměrná struktura skla rozptyluje světlo a vytváří jemný, atmosférický efekt, který je ceněn zejména v historických interiérech.

V současné architektuře nachází bullseye glass uplatnění při restaurování památkově chráněných objektů, ale i v moderních stavbách, kde se architekti snaží propojit tradiční materiály s novými koncepty.

Výhody

Estetická hodnota: charakteristický vzhled dodává oknům jedinečný historický ráz.

Rozptyl světla: vytváří měkké, neoslnivé osvětlení interiéru.

Autenticita: ideální volba pro rekonstrukce historických staveb.

Ruční výroba: každý kus je originál s vlastní kresbou a nepravidelností.

Nevýhody

Optické zkreslení: sklo není čiré, proto není vhodné pro výhledová okna.

Vyšší cena: ruční výroba a limitovaná produkce zvyšují náklady.

Citlivost na poškození: tenké části disku jsou křehčí než současné sklo.

Bullseye glass představuje jedinečný spoj mezi tradičním řemeslem a architektonickou historií. I přes své technické limity zůstává ceněným materiálem pro obnovu historických budov i pro architekty, kteří chtějí do svých návrhů vnést dotek minulosti a ruční autenticity. „Býčí oko“ tak i po několika stoletích nadále přitahuje pohledy – stejně jako světlo, které jím prochází. V Anglii bylo crown glass natolik cenné, že se někdy zdaňovalo podle velikosti tabule – proto architekti volili menší dílky spojené olověnými pásky.