Podcast: Větrání s rekuperací šetří energii, ale hlavně trvale zajišťuje čerstvý vzduch
Roman Šubrt ze společnosti Zehnder vyvrací mýty o nuceném větrání s rekuperací
Větrání s rekuperací Zehnder
Nucené větrání s rekuperací se dnes zmiňuje zejména jako nástroj energetických úspor. Jde ale zejména o zařízení pro přísun čerstvého vzduchu do interiéru po celý rok, a to se zajištěním energetických úspor tzv. zpětným získáváním tepla z odpadního vzduchu, čili s rekuperací. Důvody, proč je třeba větrat, co obnáší montáž větrání do bytu nebo rodinného domu a jaké výhody to uživateli přinese, vysvětluje v podcastu Roman Šubrt ze společnosti Zehnder.
Pokud nelze otevřít okna, např. z důvodu příliš horkého nebo chladného počasí, hlučného prostředí nebo pylové alergie, vzniká v nevětraném interiéru pobytem člověka množství škodlivin, zejména zvýšené koncentrace CO2, ale i dalších látek vznikajících vařením, používáním chemických přípravků apod. Zvýšená koncentrace CO2 snižuje pozornost člověka, způsobuje únavu, snižuje kvalitu spánku, v extrému může způsobit bolesti hlavy a jiné potíže.
„Ve chvíli, kdy začne být venku chladno, je potřeba začít vytápět a dosáhnout komfortní interiérové teploty. Okna často zůstávají zavřená a je otázka, jak lidé myslí na to, že mají okny větrat. Pobytové místnosti pak nejsou dostatečně provětrávány,“ v podcastu říká Roman Šubrt.
Pro zajištění čerstvého vzduchu není dostatečná mikroventilace, neboli poloha zavřených oken s uvolněným tlakem na těsnění ve funkční spáře, tedy mezi rámem okna a jeho křídlem. „Při nevětraném interiéru ložnice není výjimkou ranní koncentrace CO2 až 2 000 ppm. Co že hodnota násobně horší, než je doporučená pro pobyt v interiéru,“ vysvětluje Roman Šubrt.
Vývoj nuceného větrání jde neustále kupředu. Pro účely bytů nebo malých rodinných domů jsou k dispozici velice malé větrací jednotky, které se obvykle umisťují do kuchyňských linek nebo hygienických zázemí. V prostoru je pak třeba vyřešit přívod větracího vzduchu z exteriéru k jednotce a odvod vydýchaného vzduchu do vnějšího prostředí. Dalším typem potrubí se rozvádí větrací vzduch do jednotlivých obytných místností a odvádí se obvykle z kuchyně, koupelny a WC.
Větrací systém zajistí trvalou kvalitu vnitřního vzduchu bez toho, aby uživatel vnímal jakékoliv negativní vlivy typu nepříjemného proudění vzduchu, hluku apod., a to za minimálních nákladů na energie. Elektrickou energii spotřebovávají zejména ventilátory, které ženou větrací vzduch přes výměníky. Podle slov Romana Šubrta ale lze říci, že za 1 W energie, kterou si jednotka vezme z elektrické sítě, lze z odpadního vzduchu zachytit až 25 nebo 28 W tepelné energie, která by se jinak ztratila přirozeným větráním, což může znamenat úsporu nákladů na vytápění např. 12 až 15 tis. korun za rok.
Roman Šubrt dále porovnával přirozené nárazové větrání s nuceným větráním, hovořil o údržbě systému a potrubí, zejména jeho čištění a o využití systému nuceného větrání v létě, kdy se může současně s větráním používat klimatizace. Více podrobností si můžete poslechnout v podcastu.