Ochrana před hlukem v evropské a české legislativě

Evropská směrnice 2002/49/ES (Environmental Noise Directive END) zavedla do právních řádů unijních států takzvané hlukové mapy, které určují míru hluku z životního prostředí a umožňují veřejnosti získat informace o hlukové situaci v daném místě. V českém prostředí se objevily se zpožděním, nicméně jejich současné fungování je hodnoceno kladně. Ministerstvo zdravotnictví ČR informuje, že mapy byly pořízeny pro hlavní silnice, hlavní železnice, hlavní letiště (Letiště Václava Havla Praha) a pro aglomerace, které si určí sám členský stát. V případě České republiky jde o Prahu, Brno, Ostravu, Plzeň, Olomouc, Liberec, Ústí nad Labem a Teplice. Nezbytnými daty pro hlukové mapování jsou informace z oblasti dopravy, zeměměřictví, dále demografické statistiky a v neposlední řadě i akustická měření interiérů. Podrobnosti o míře hluku v jednotlivých oblastech celé ČR lze vyhledat na webových stránkách ministerstva v sekci Veřejné zdraví – Hlukové mapy. Následně byly přijaty také akční plány pro zlepšení akustické situace v lokalitách, kde hlukové expozice ohrožují zdraví nebo kvalitu života (např. zde nebo zde).

Strategické hlukové mapování

Státy EU se v roce 2002 dohodly na tom, že je potřeba hluk neustále snižovat na únosnou míru a každých pět let hlukovou situaci v okolí významných zdrojů zmapovat a navrhnout opatření. Mapování situace je v ČR předmětem Strategických hlukových map (SHM), návrh opatření řeší Akční plány snižování hluku (AP), zřízena byla Národní referenční laboratoř pro komunální hluk (NRL). Pavel Junek zastupující NRL k uvedené směrnici uvádí, že bylo nutné na základě stanovených priorit definovat společný přístup k prevenci a omezování škodlivých či obtěžujících účinků hluku ve venkovním prostředí a přidat i nutná opatření, která spolupráci podpoří, například sdílením informací a přijetím akčních preventivních plánů tam, kde mohou mít expoziční úrovně škodlivé účinky na lidské zdraví.

„Aby byl zajištěn společný přístup členských zemí k hodnocení hluku ve venkovním prostředí, je nutné použít společné hlukové ukazatele (deskriptory hluku). Mezní hodnoty těchto ukazatelů si členské státy stanovují individuálně s přihlédnutím k zásadám prevence a zachování tichých oblastí,“ uvedl Pavel Junek a doporučil (tehdy) novou jednotnou metodiku výpočtu SHM v členských zemích EU CNOSSOS-EU.

V současné době je tato metodika (stejně jako celá směrnice) závazná pro všechny státy EU, Ministerstvo zdravotnictví ČR je ze zákona odpovědné za pořízení SHM a souhrnů AP, které pak reportuje Evropské komisi. K předávání výsledků formou tabulek a s pomocí definovaných datových souborů ve formátu geopackage slouží systém podávání zpráv Reportnet 3.0, který spravuje Evropská agentura pro životní prostředí (EEA). Dále je MZ ČR koordinátorem zpracování AP a k tomuto účelu vydává závazné dokumenty a pokyny zpracovatelům. S výsledky SHM dále pracují relevantní ministerstva a ústavy. Ministerstvo zpřístupnilo hlukové mapy i veřejnosti a firmám, a to jak v listinné, tak v elektronické podobě.

Příklad grafické hlukové mapy hlavního města Prahy, která se aktualizuje pravidelně po pěti letech. Aktuální mapové výstupy jsou k dispozici v novém Atlasu ŽP na adrese: https://app.iprpraha.cz/apl/app/atlas-zp/ v části Hluk

Rušivé účinky hluku a možnosti měření

S aktuálními daty SHM pracoval Státní zdravotní ústav (SZÚ), zjišťoval důsledky rušivých účinků hluku (zde) a připomněl též v úvodu zmíněnou kritiku Kanceláře veřejného ochránce práv, ombudsmana. Jednalo se o zákon č. 258/2000 o ochraně veřejného zdraví a změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kde jsou hlukové limity koncipovány jako imisní. To znamená, že do určitého chráněného prostoru, který je vymezen v zákoně (typicky obytná místnost nebo zahrada rodinného domu), nesmí pronikat více hluku, než kolik stanoví daný hygienický limit. Každý provozovatel zdroje hluku je povinen činit taková opatření, aby k průniku nadlimitního hluku do chráněných prostor nedocházelo. Kancelář veřejného ochránce práv upozorňuje na to, že uvedené znění zákona vytváří složitou právní situaci zejména v případě, že zdrojů hluku, které se na překročení hygienického limitu v chráněném prostoru mohou teoreticky podílet, je více a žádný z nich není jednoznačně dominantní.

„Při vzniku takovéto situace by se měl orgán ochrany zdraví nejprve pokusit vést neformální jednání se všemi provozovateli zdrojů hluku, které se podílejí na výsledném překročení hlukového limitu v chráněném prostoru. Měl by je seznámit se situací a vysvětlit jim, že mohou dobrovolně přijmout opatření k nápravě – ať již společně, nebo jednotlivě. Lze si představit, že jednotliví provozovatelé provedou každý zvlášť protihlukovou izolaci na svých objektech, stejně jako to, že společně investují do protihlukové zdi oddělující všechny jejich objekty od přilehlého chráněného prostoru (např. obytné zástavby),“ uvádí se ve zprávě Kanceláře veřejného ochránce práv a připomínají se i další sporné situace, kdy se po vyčerpaní všech možností dostávají ve formě stížnosti do kanceláře ombudsmana.

Ze zprávy lze vyčíst třeba problémy v souvislosti s povolováním investičních záměrů, které mají být významným zdrojem hluku. Zde poukazuje ochránce práv na problém nejistoty výpočtu. Tou často investor argumentuje ve prospěch záměru, tedy že záměr splňuje limity stanovené zákonem, nelze-li prokázat, resp. vypočítat, že zdroj hluku bude tyto limity jednoznačně a v každém případě překračovat. Nejistotu výpočtu lze chápat tak, že výpočet skutečné budoucí hlučnosti, kterou bude zamýšlený zdroj vydávat, nelze vypočítat naprosto přesně, výpočet je proto přibližný a pohybuje se v určitém rozmezí. Veřejný ochránce práv má za to, že v řízení o povolení zdroje hluku musí navrhovatel prokázat, že i horní hranice rozmezí, v němž se výpočet hluku pohybuje, splňuje limity stanovené zákonem. Je-li například právní úpravou zakotven limit hlukové zátěže 50 dB pro noční dobu a 60 dB pro denní dobu a má být současně použita „nejistota výpočtu“ rovnající se 2 dB, musí dle názoru ochránce žadatel doložit, že hluková zátěž nepřekročí hranici 48, resp. 58 dB. V současné době se tak ve většině případů i děje, což lze přičíst k zásluze taktéž ombudsmanovi (kromě jiných samozřejmě).

„Ve výpočtu hluku se objevují proměnné parametry, v šíření hluku například pohltivost terénu nebo meteorologické podmínky. Hodnoty těchto parametrů by měly být standardizovány a jejich vliv by měl být vyjadřován samostatně. Kvůli proměnnosti meteorologických parametrů v průběhu roku nelze jejich hodnoty získat jednoduchým měřením, ale opakovanými měřeními při různých podmínkách, popřípadě dlouhodobým nepřetržitým monitorováním. V případě pohltivosti terénu jsou možné změny ještě rozmanitější v závislosti na aktuálním využití a stavu ploch, které se mění v průběhu roku i meziročně. Lze doporučit, aby požadavky na druh a kvalitu dat byly právně kodifikovány, stejně jako povinnosti jejich pořizovatelů a správců s ohledem na jejich průběžné zpřesňovaní a aktualizaci,“ doplňují zástupci Asociace akustiky českého stavebnictví (AAČS), kde je možné sledovat aktuální stav technických i právních norem a možné návrhy opatření.

Výsledky, postupy a metody výpočtů se často liší. Například v běžných případech se korekce vážené stavební neprůzvučnosti pohybuje v průměru mezi 2 až 3 dB, ve složitějších situacích, při použití lehkých dělicích prvků mezi místnostmi, mohou být korekce naprosto odlišné. Doporučují se přesnější výpočtové postupy, například podle ČSN EN 12354-1 a -2 a postupy dle novely akustické normy ČSN 73 0527. Foto: Pexels – Karolina Grabowska

Cílem stavební akustiky je odstranit vzájemné rušení mezi jednotlivými prostory. Pomocí technologie BIM (Building Information Modeling) lze vybrat materiály, které zároveň splňují podmínky pro uvádění na trh. Připravuje se totiž nová legislativa pro stavební výrobky – CPR (harmonizovaná oblast). Dne 10. 4. 2024 Evropský parlament vyslovil souhlas s textem nového nařízení o stavebních výrobcích (CPR) a zveřejnění předpisu v Úředním věstníku EU proběhne pravděpodobně na podzim 2024. Foto: Pexels – Thirdman

Zpřísnění evropských norem a nařízení

K restrukturalizaci oboru a zvýšení komfortu pro obyvatele hlučných aglomerací přispívá jednoznačně i zpřísnění evropských norem a nové směrnice, aktuálně třeba nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2024/1208 ze dne 16. listopadu 2023, kterým se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/14/ES, pokud jde o metody měření hluku vyzařovaného zařízeními určenými k použití ve venkovním prostoru a šířeného vzduchem. Zmíněným nařízením Komise v přenesené pravomoci se ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/14/ES kompletně mění příloha III (nové znění). Nařízení v přenesené pravomoci usiluje o soulad se současným stavem techniky, který se odráží v harmonizovaných normách, na něž jsou uvedeny odkazy v Úředním věstníku Evropské unie a které zakládají předpoklad shody se základním požadavkem na informace o emisích hluku šířeného vzduchem, jak je stanoveno ve směrnici o strojních zařízeních (2006/42/ES). Toto nařízení Komise v přenesené pravomoci vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie a uplatňuje se od 22. května 2025. Nařízení Komise v přenesené pravomoci je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech EU.

Literatura:

Sborník stanovisek veřejného ochrance prav: Hluková zátěž (www.ochrance.cz)

Směrnice 2002/49/ES o hodnocení a řízení hluku https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A32002L0049

Ministerstvo zdravotnictví ČR - Hlukové mapy - Sekce veřejného zdraví https://mzd.gov.cz/nova-mapova-aplikace-2022/

Národní referenční laboratoř pro komunální hluk (NRL) https://hluk.nrl.cz/

Asociace akustiky českého stavebnictví https://www.asociaceakustiky.cz/

Zákon č. 258/2000 Sb. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-258

Night noise guidelines WHO for Europe https://iris.who.int/handle/10665/326486

TZB-info právní předpisy https://www.tzb-info.cz/pravni-predpisy