Obytný soubor Zelené údolí a zákon 258/2000 Sb.
Článek diskutuje vliv zrušení požadavku na proslunění bytů v závazných předpisech na veřejné zdraví. Všímá si skutečnosti, že v důsledku Zákona 258/2000 Sb. nemá kdo z hlediska zdraví podmínky životního prostředí v bytech kontrolovat, spoluvytvářet a hájit.
1. Zelené údolí
Obytný soubor Zelené údolí se nachází ve správním obvodu Prahy 4, na okraji Krčského lesa, poblíž Thomayerovy nemocnice v těsné blízkosti Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM).
Obrázek 1: Obytný soubor Zelené údolí
Investorem souboru byla IPB Real a.s. Generálním projektantem byla HELIKA a.s. Projekt se připravoval ve druhé polovině devadesátých let minulého století a realizace jednotlivých objektů dobíhala až do roku 2005. Cena bytu se v té době uváděla od 30 000 Kč/m2 [1]. Dnešní cena bytu v novostavbě v Praze 4 se pohybuje okolo 117 000 Kč/m2 [2]. Byty v Zeleném údolí koupené v roce 2005 se tak do současné doby zhodnotily o 290 %. Kdo si zde koupil byt v roce 2005, tomu se vložené prostředky zhodnotily téměř na čtyřnásobek. Na jeden rok připadá zhodnocení o 14,5 %.
Proslunění, denní osvětlení a ochranu proti hluku souboru Zelené údolí projektoval autor tohoto příspěvku. Z hlediska stavební světelné techniky je tento soubor pozoruhodný ze tří důvodů.
Obrázek 2: Obytný soubor Zelené údolí – letecký pohled
- Soubor je ukázkou skutečnosti, že se už v závěru minulého století projektovaly obytné budovy v uzavřených a polouzavřených blocích tak, aby se nám město líbilo stejně jako zástavba v Praze na Vinohradech nebo v Dejvicích. Obnovení výstavby městských bloků tedy není vynálezem nebo specialitou jen dnešní mladé urbanistické generace.
- Všechny byty v souboru jsou navrženy tak, že jsou dostatečně prosluněné podle požadavků ČSN 734301 Obytné budovy [3], tedy požadavků, které byly přísnější v porovnání s požadavky současně platné ČSN EN 17037 Denní osvětlení budov [4]. Kdyby byl soubor navrhován dnes podle [4], pak by budovy mohly být řazeny ještě více blíže k sobě navzájem. Ulice by mohly být užší, budovy vyšší a vnitřní prostor bloků by mohl být méně rozlehlý.
- Bylo posouzeno denní osvětlení obytných místností, ve kterých bylo uplatněno funkční vymezení osvětleného prostoru, a výsledek byl konzultován s hygienickou službou.
2. Konzultace s HS a funkčně vymezené oblasti
Obrázek 3: Rozdíl v požadavcích ČSN 730580-2 z roku 1992 a 2007. Od roku 2007 již nebylo nutné dodržet hodnotu D = 0,5 % v nejvíce tmavém místě místnosti.
S hygienickou stanicí obvodu Praha 4 zastoupenou tehdy paní asistentkou Erikou Polaneckou bylo konzultováno denní osvětlení obytných místností. V té době už přicházely do módy velké obývací pokoje. Ty ale umístěny s okny do relativně úzkých ulic nevyhovovaly tehdejší ČSN 730580-2 Denní osvětlení obytných budov (1992) [6]. Je nutné si uvědomit, že požadavky této normy byly přísnější oproti požadavkům pozdější a dodnes platné ČSN 730580-2 Denní osvětlení obytných budov (2007) [7]. Rozdíl mezi požadavky těchto dvou norem prezentuje obrázek 3.
Projektant chtěl velké obývací pokoje situovat při dvorním průčelí, kde je v rozlehlém vnitrobloku více světla. Malé ložnice měly být podle tohoto schématu umístěny s okny do úzkých ulic. Zvítězil ale opačný názor hygieny, který odmítal umístění ložnic na hlučné uliční straně. Bylo doporučeno velké obývací pokoje umístit s okny do ulice a řešit jejich denní osvětlení administrativním rozdělením na osvětlenou část u okna a méně osvětlenou část u kuchyňské linky. Byla tak už v roce 1998 v obytných místnostech stanovena funkčně vymezená oblast (zóna) osvětlená denním světlem.
3. Zákon 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví
Stejně jako v případě souboru Zelené údolí konzultace projektů s hygienickou službou většinou posouvaly výsledné řešení k vyšší kvalitě prostředí v budově i k vyšší kvalitě projektu samotného. V obtížných situacích nebylo nemožné sjednat výjimku z předpisů. Přístup hygieny byl vždy komplexní ve smyslu všech faktorů, které prostředí v budovách ovlivňují. Neomezoval se jen na kontrolu jednotlivých paragrafů vyhlášek nebo článků norem. Pracovníci hygienické služby zpravidla dobře rozuměli řešeným problémům a často dokázali účinně projektantovi pomoci. Kromě již zmíněně paní asistentky Eriky Polanecké je třeba v této souvislosti zmínit i jméno paní Ing. Olgy Mikulové, které autor děkuje i za konzultaci některých aspektů tohoto příspěvku.
Předchozí odstavec byl napsán převážně v minulém čase, protože od 1. ledna 2001 je účinný Zákon číslo 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů [9]. Tento zákon nepočítá s účastí složek MZ ČR při kontrole a spolutvorbě životního prostředí v bytech. Včetně denního osvětlení a proslunění. Kontrolou se nadále zabývá Ministerstvo pro místní rozvoj (stavební úřady) podle vyhlášky o technických požadavcích na stavby – aktuálně Vyhláška č. 146/2024 Sb. o požadavcích na výstavbu [10]. Také na stavebních úřadech autor potkal mnoho velmi vstřícných a odborně zdatných úředníků, avšak je zřejmé, že pracovníci stavebních úřadů nejsou v porovnání s hygienickou službou ve stejné míře školeni k tak komplexnímu pohledu na prostředí v budovách.
4. Hledají se poznatky o závažnosti vlivu proslunění na zdraví uživatelů bytů
Dokud se prováděla hromadná bytová výstavba z typových panelových domů většinou „na zelené louce“, nebyl s požadavky na proslunění problém. Z dnešního pohledu je tento způsob výstavby kritizován, i když k některým jeho prvkům bude třeba se vrátit (tolik potřebné zlevnění výstavby bytů s využitím typizace a prefabrikace). Kritice se nevyhýbají ani samotné požadavky na proslunění bytů. Stavební podnikatelé a někteří architekti vyčítají Ministerstvu zdravotnictví a hygienické službě, že dosud nepředložily žádné relevantní závěry výzkumů, podklady, studie či měření, ze kterých by vyplývalo nezvratné potvrzení jimi proklamované teze, že „normativní slunce“ v budově pro bydlení má pozitivní vliv na zdraví osob, resp. že absence normativního slunce v budově má na zdraví osob negativní vliv [11]. Žádný vědecký argument pro podporu výše uvedené teze prý není k dispozici.
Polemizovat s touto výtkou nelze, protože je pravdivá. Pokud je známo autorovi tohoto článku, ani MZ ČR či HS a ani jiné instituce nedisponují důkazy, které by kvantifikovaly zdravotní riziko neprosluněných bytů s přesvědčivou přesností.
Dnes už se má všeobecně za to, že kouření škodí zdraví. Ale vždy tomu tak nebylo. Pamatujeme si na lobbisty tabákových firem, kteří argumentovali zdravými devadesátiletými dědečky nepřetržitě svírajícími ve svých ústech fajfku. Až teprve výsledky epidemiologických studií riziko kouření přesněji kvantifikovaly. Například se dočteme, že když přestaneme kouřit, sníží se nám za rok riziko infarktu na polovinu a za deset let riziko rakoviny plic také na polovinu. Byl to až tento způsob kvantifikace rizika, který definitivně obrátil veřejné mínění proti kouření.
Takové výsledky u proslunění bytů zatím nemáme. Jediné, co je možné jako důvod pro posuzování proslunění uvést je, že požadavky vyplynuly ze zkušenosti z doby průmyslové revoluce, kdy se lidé stěhovali do tehdy vznikajících velkoměst a tam v důsledku spekulativní výstavby těchto měst žili a pracovali ve zdraví nevhodných podmínkách včetně nedostatku denního světla a přímého slunečního záření. Tehdy vzniklo přísloví: Kam nechodí slunce, tam chodí lékař. A to je velmi málo. Je třeba mít epidemiologickou studii, která by nejlépe v procentech stanovila míru zdravotního rizika.
5. Obtíže epidemiologických studií
Epidemiologické šetření ve věci proslunění bytů by ale bylo nesmírně obtížné. Nepoměrně složitější než prokazování škodlivosti kouření. Slunce působí na uživatele bytů po velmi dlouhou dobu – studie by musela zahrnout dobu v trvání několika desetiletí. Zdraví lidí není ovlivněno jen pobytem v bytě – lidé mají nějaké zaměstnání, nějak tráví volný čas, možná sportují – vlivy nelze oddělit. Existuje velká interindividuální variabilita citlivosti, která je dána vrozenou dispozicí, výchovou, vzděláním, způsobem života nebo je důsledkem prodělaných chorob – studie by musela pracovat s obrovským souborem testovaných jedinců.
Zajímavé by bylo například prozkoumat vztah mezi úmrtím na Covid 19 a prosluněním bytu. Sluneční záření totiž nepůsobí tak, že jeho nedostatek způsobí nemoc nebo úmrtí. Při nedostatečném proslunění uživatelé bytu mohou mít v důsledku nedostatku vitaminu D oslabenou imunitu a snáze pak podlehnou nákaze jinou nemocí. K epidemiologickému prokázání této závislosti by ale bylo třeba prozkoumat tisíce zdravotních záznamů a zdokumentovat tisíce bytů nejen jedinců zemřelých na Covid 19, ale i stejně velkou kontrolní skupinu, která nákazou touto nemocí prošla bez následků. I taková tematicky omezená epidemiologická studie by byla velmi složitá, časově náročná a drahá.
Celá Národní referenční laboratoř pro osvětlení by na takové studii musela pracovat řadu měsíců. I případné pouhé shromáždění poznatků ze zahraničních studií (jsou-li) by bylo velmi náročné. Podle Zákona 258/2000 Sb. ale složky MZ ČR proslunění bytů neřeší. Kdo by tedy k takové práci uvolnil pracovníky z jiných činností a kdo by jim na to poskytl prostředky? Potřebné poznatky nemůže dodat ani MMR, protože nemá k takovému výzkumu odbornou zdravotnickou kapacitu. Museli by si objednat a zaplatit výzkum u MZ ČR. Dosud platné požadavky vycházely z článku 26 Athénské charty (1933) [12] a byly závazné v našem státě 70 let. Proto by se mohlo očekávat, že vědecké důkazy o nadbytečnosti požadavků přinesou nebo si je objednají u MZ ČR ti, kteří chtějí zavedenou praxi změnit. Škoda, že se tak nestalo. Obrázek „Rezidence Jeseniova“ [13] pro svou velmi nízkou odbornou úroveň nemůže pocházet z dílny ČKA, IPR Prahy ani jiné vážené instituce, která se zabývá urbanismem, a samozřejmě nic nedokazuje. Autor tohoto článku se domnívá, že epidemiologickou studii na téma proslunění bytů nelze dnes s věrohodnými výsledky provést. Proto se nikdy nic spolehlivého o procentu zdravotního rizika neprosluněných bytů nedozvíme. Leda z lékařské praxe, která po letech opět objeví nízký souběh přítomnosti slunečního záření a lékařů v bytech.
6. Požadavky na proslunění bytů poškozovaly urbanismus
Česká zákonodárná činnost se v minulých letech ve věci proslunění bytů ocitla v obtížné situaci. Příznivý vliv slunečního záření na lidské zdraví je všeobecně uznáván, avšak nebyly k dispozici studie, které by stanovily míru závažnosti tohoto vlivu. Na druhé misce pomyslných vah stála skutečnost, že způsob uplatňování požadavků na proslunění bytů urbanismus zjevně poškozoval. Zde se uvádí jen dva příklady z mnohých:
Obrázek 4: Dva příklady nesprávné aplikace požadavků na proslunění bytů
Příklad ad a) ukazuje v půdorysu zubaté natáčení elementů průčelí domu stavěného v proluce, kde směr ulice neumožňuje dosáhnout potřebné doby proslunění 90 minut dne 1. března. Natočením elementů průčelí se dosáhlo proslunění v délce 100 minut za cenu složitých konstrukčních detailů obvodového pláště budovy a hrubého zásahu do estetického výrazu průčelí domu.
Příklad ad b) ukazuje v řezu návrh třípodlažních mezonetových bytů v novostavbě. Uživatelé sice získali povinnou jednu třetinu prosluněných místností v bytě, avšak za tu cenu, že budou do konce života doma běhat po schodech jak veverky. Ve světle takových příkladů byly požadavky na zrušení proslunění ve vyhláškách pochopitelné, což ale nemusí znamenat, že byly správné.
7. Zrušení požadavků na proslunění bytů
V tak zvaných pražských stavebních předpisech byly požadavky na proslunění bytů zrušeny už v roce 2018. V minulém roce došlo k jejich zrušení i v celostátní Vyhlášce 146/2024 Sb. o požadavcích na výstavbu [10]. Je požadováno pouze proslunění mateřských škol a objektů sociální péče. Podle této vyhlášky se nadále budou občané se slunečním zářením v interiéru setkávat pouze brzy po svém narození, a pak až krátce před smrtí. Ve vyhláškách dalších dvou statutárních měst to s prosluněním asi nebude příliš odlišné.
Je tedy proslunění bytů definitivně odbyté, zavřela se nad ním voda a napříště budeme prosluněné byty vídat jen ve starých filmech a s jejich navrhováním se budeme seznamovat jen v technických muzeích? To bude asi na dlouhou dobu možné, ale způsob ztráty požadavků na proslunění může přinést poučení pro další úpravy závazných předpisů, které nás nepochybně čekají. Velkou roli v nich bude opět hrát zákon [9], který nedovoluje složkám MZ ČR zdravé životní prostředí v bytech hájit. Logiku ale toto uspořádání postrádá.
8. Předsíňka před záchodem
Pan Ing. Petr Palička ze společnosti EP Real Estate uvažuje o zlevnění bytů zrušením závaznosti dalších podle něj nadbytečných požadavků technických norem [14]. Mezi takové normy, které by v případě dostupných bytů nemusely být nutně dodržované, patří například i povinnost mít mezi toaletou a obytnou místností chodbu. K tomu lze dodat, že by se ještě více ušetřilo, kdyby mezi WC a obytnou místností nebyly vůbec žádné dveře. Případně by bylo možno záchodovou mísu umístit přímo vedle kuchyňské linky, kde by také mohla plnit funkci dřezu. Ušetřilo by se i za dřez.
Jedná se samozřejmě o extrémní nadsázku a autor článku ani na vteřinu nepředpokládá, že by pan inženýr chtěl svoje úvahy dovést až k takovým koncům. Nadsázka ale vhodně ilustruje dnešní trend české zákonodárné činnosti, který se vyznačuje čistě ekonomickým pohledem na problémy výstavby obytných budov. Jaké patogenní bakterie, viry a parazité se přenesou z WC do jídla v kuchyni a jaké zdravotní komplikace při tom hrozí, to panu inženýrovi a nám všem na stavebním úřadě nevysvětlí. Je nepochopitelné, že zákonem [9] se zdravotnictví vzdalo možnosti spoluutvářet a kontrolovat obytné prostředí. I kdyby lidé v bytech jen přespávali, se svým zdravím v něm tráví více než jednu třetinu svého života.
9. Mírnění požadavků
Ale zpět k proslunění bytů. Je-li třeba odpovědně pro praxi nastavit způsob regulace pro urbanismus obtížného faktoru, jehož míra zdravotního rizika není známá, pak je to možné jen mírněním stávajících požadavků a použitím výjimek. Přeci není možné prudce zasáhnout zrušením do něčeho, o čem vůbec nemáme jistotu, jak velký to má na populaci vliv. Navíc proslunění bytů je faktor s dlouhodobými důsledky. Co jsme veřejnému zdraví provedli, to se dozvíme až za mnoho let. Není zde rychlá zpětná vazba k nápravě v případě omylu.
Urbanismu je třeba vyhovět, ale je nutno postupovat opatrně. Naštěstí evropská norma ČSN EN 17037 [4] nám situaci velmi ulehčuje, protože její požadavky jsou v naprosté většině urbanistických situací významně mírnější [15] v porovnání s požadavky bývalé ČSN 734301 (2004) [3].
10. Úloha výjimek
Urbanismus našich měst je natolik různorodý, že ho nelze spoutat jednoduchými pravidly. Bez výjimek se neobejdeme a chybou bylo za každých okolností striktně trvat na dodržení 90 minut dne 1. března nebo trvat na jedné třetině prosluněných místností. Možnost výjimek měla být více zakotvena v textu vyhlášek. Například v Polsku jsou od proslunění osvobozeny všechny jednopokojové byty v centrech měst [16]. Ty je pak možno situovat při severních průčelích. Při přípravě vyhlášky 146/2024 Sb. [10] bylo také navrhováno osvobodit od požadavků na proslunění byty v nižších podlažích v lokalitách s více než pětipodlažní zástavbou. Další výjimky by mohly být pro budovy v prolukách, pro rekonstrukce existujících domů, pro severně orientovaná průčelí zástavby v uzavřené stavební čáře apod. Kdyby se podařilo do tvorby závazných předpisů více zapojit vážené instituce, které se urbanismem zabývají (IPR Prahy, ČKA…), jistě by se našlo mnoho dalších užitečných formulací pro potřebné výjimky.
Výjimka veřejnému zdraví neublíží, zrušení požadavku ano. Výjimka zvýší zdravotní riziko jednotlivcům, avšak zrušení požadavku zvýší zdravotní riziko všem. Kompletní zrušení požadavku otevírá prostor pro hromadnou výstavbu bytů se zvýšeným zdravotním rizikem i tam, kde by pro takovou výstavbu nebyl důvod. Právě proto, že nejsou k dispozici potřebné studie a není známa míra zdravotního rizika, je úplné zrušení požadavků na proslunění bytů riskantním krokem pro veřejné zdraví.
Literatura
- https://www.novebydleni.cz/index.php?p=3&id=26&tt=6
- https://www.realityvencovsky.cz/prumerne-ceny-nemovitosti-v-praze-podle-lokalit/
- ČSN 734301 Obytné budovy (2004)
- ČSN EN 174037 Denní osvětlení budov (2019)
- Darula, S. Kaňka, J. Mohelníková, J: Osvětlení denním světlem, IC ČKAIT 2024, ISBN 978-80-88265-48-1
- ČSN 730580-2 Denní osvětlení obytných budov (1992)
- ČSN 730580-2 Denní osvětlení obytných budov (2007)
- ČSN 730580 Denní osvětlení budov – doplňující požadavky (v přípravě)
- Zákon číslo 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů
- Vyhláška č. 146/2024 Sb. o požadavcích na výstavbu
- dopis ČKA odeslaný na MMR dne 7. 11. 2021, Čj.: 770-2021/EF/JK
- Hrůza, J: Charty moderního urbanismu, Agora 2002
- Kaňka, J: Studie proslunění čtyř budov v ulici Jeseniova, dostupné z:
https://stavba.tzb-info.cz/denni-osvetleni-a-osluneni/28280-studie-prosluneni-ctyr-budov-v-ulici-jeseniova - Seznam Zprávy: Z 10 na 7,5 milionu. Byty lze zlevnit, říká developer, dostupné z:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-rozhovory-byty-mohou-byt-o-ctvrtku-levnejsi-staci-osekat-normy-a-zrychlit-urady-278313 - Kaňka, J: Případová studie proslunění blokové zástavby, dostupné z:
https://stavba.tzb-info.cz/denni-osvetleni-a-osluneni/24971-pripadova-studie-prosluneni-blokove-zastavby - Dz.U. 2022 poz. 1225, Obwieszczenie ministra rozwoju i technologii z dnia 15 kwietnia 2022 r. w sprawie ogłoszenia jednolitego tekstu rozporządzenia Ministra Infrastruktury w sprawie warunków technicznych, jakim powinny odpowiadać budynki i ich usytuowanie, § 60
The article discusses the impact of the abolition of the requirement for sunlight in apartments in binding regulations on public health. It notes the fact that as a result of Act 258/2000 Coll., no one has the right to control, co-create and defend the environmental conditions in apartments from a health perspective.