Poznámka k povaze hygienických limitů
Přehrát audio verzi
Poznámka k povaze hygienických limitů
00:00
00:00
1x
- 0.25x
- 0.5x
- 0.75x
- 1x
- 1.25x
- 1.5x
- 2x
Povaha hygienických limitů je odlišná od limitů technických. Malé povědomí o této vlastnosti limitů vedlo v oblasti bytové výstavby k nedorozuměním při tvorbě závazných předpisů a při jejich uplatňování. V důsledku Zákona 258/2000 Sb. [1] nemá kdo z hlediska zdraví podmínky životního prostředí v bytech kontrolovat, spoluvytvářet a hájit.
Limit je hodnota kritéria, která se v daném místě a v určité době považuje za hraniční mezi vyhovujícím a nevyhovujícím stavem. Praxe rozeznává limity absolutní a racionální. Rozdíl mezi těmito dvěma typy limitů lze objasnit na diagramech převzatých z [2] – viz obrázek 1.
Obrázek 1: Vztah mezi velikostí podnětu a odpovědí. Na diagramu A je znázorněno stanovení absolutního limitu, zatímco diagram B ukazuje stanovení racionálního limitu.
Diagram A popisuje technickou představu o vztahu mezi velikostí podnětu a odpovědí. Takový vztah se vyskytuje u neživých věcí. Příkladem může být přímo úměrná závislost mezi zatížením a průhybem stavební konstrukce. Znázorněním vztahu je stoupající přímka s vyznačeným rozptylem, který vyplývá z výrobních tolerancí. Červená vodorovná čára vyznačuje úroveň nežádoucí odpovědi, tj. průhybu, při kterém konstrukce ztratí svoji funkci. Nejvyšší přípustné zatížení se stanoví na průsečíku stoupající a vodorovné přímky s bezpečností, která musí vzít v úvahu rozptyl vlastností konstrukcí vycházejících z výroby. Jedná se o limit absolutní, který nemůže být nikdy překročen, neboť by hrozilo zřícení konstrukce.
Diagram B je složitější, ale bližší uvažování preventivního zdravotnictví. Popisuje vztah mezi velikostí podnětu a odpovědí v lidské populaci. Podnětem může být míra nedostatku denního světla a slunečního záření v bytech a odpovědí je pak zdravotní stav uživatelů takových bytů. Vodorovná červená čára opět vyznačuje úroveň nežádoucí odpovědi, tj. nežádoucího zdravotního stavu. Z epidemiologických studií provedených nejen ve věci nedostatku světla, ale i ve věci vlivu hluku, znečištění ovzduší a jiných nezdravých okolností, plyne obecný závěr, že vždy se ze souboru zkoumané populace vydělí skupiny osob citlivých (senzitivních) a osob odolných (rezistentních), které v diagramu stojí mimo předpokládaný prostor přímo úměrné závislosti mezi podnětem a odpovědí. Prof. Havránek*) [2] uvádí, že za různých okolností tyto atypické reakce vykazuje 5 až 20 % jedinců z celého souboru.
Problém je se skupinou citlivých jedinců, protože k jejich plné ochraně by bylo třeba zvolit limit, který by z technických a ekonomických důvodů nebyl v praxi realizovatelný. Takový nereálný limit je na diagramu B znázorněn zelenou čarou. Například ve věci denního světla by bylo třeba stavět budovy s obrovskými okny, jen s nízkou podlažností a s neúměrně velikými vzájemnými odstupy. Proto dochází ke stanovení limitu technicky a ekonomicky racionálního. Jeho nevýhodou je skutečnost, že část citlivé populace bude trpět – viz žlutě vybarvená plocha v diagramu. Z hlediska preventivního zdravotnictví je ale racionální limit funkční, protože ochrání většinu populace a zabrání tak hromadnému poškozování zdraví. O relativně malou skupinu trpících jedinců se bez problémů postarají jiné složky zdravotnictví. Výhodou racionálních limitů je možnost jejich přizpůsobení konkrétním podmínkám bez ztráty schopnosti chránit veřejné zdraví.
Malé povědomí o povaze limitů denního osvětlení a proslunění bohužel v minulosti vedlo k nedorozuměním při tvorbě závazných předpisů a při jejich uplatňování v praxi. Děje se tak zejména u výstavby bytů, kde zákon číslo 258/2000 Sb. [1] neumožňuje preventivnímu zdravotnictví (hygieně) provádět konzultace a kontrolu navržených řešení [3]. Byty jsou kontrolovány stavebními úřady, které limity denního světla a proslunění často aplikují jako absolutní bez jakékoli možnosti přizpůsobení. Obtížně řešitelné problémy jsou tak stavěny před stavební podnikatele a jejich architekty. Protože nemají medicínské vzdělání, ani oni nechápou rozdíl mezi absolutním a racionálním limitem a volají po úplném zrušení celého požadavku. Na úrovni statutárních měst již legislativní proces zcela ovládli a též v celostátním měřítku, kde tvůrcem legislativy nejsou složky Ministerstva zdravotnictví, není fyziologické hledisko dostatečně uplatňováno. Výsledkem je, že stavební předpisy [5] úplně ignorují požadavky evropské normy ČSN EN 17037+A1 [4] na proslunění bytů. Požadavky této normy na denní osvětlení jsou odmítnuty zatím jen u výstavby v uzavřené stavební čáře [6], avšak vývoj v tomto směru ještě nemusí být ukončen. Kompletní zrušení požadavku ale otevírá prostor pro hromadnou výstavbu bytů se zvýšeným zdravotním rizikem i tam, kde by pro takovou výstavbu nebyl důvod. Povaha racionálních limitů umožňuje řešit obtížné problémy pomocí výjimky z požadavku. Výjimka veřejnému zdraví neublíží, zrušení požadavku však ano. Výjimka zvýší zdravotní riziko jednotlivcům, avšak zrušení celého požadavku zvýší zdravotní riziko všem.
Tendence ke zmírnění požadavků na zdravé prostředí v bytech vyplývají z ekonomiky jejich výstavby [7], [8] a z povahy soudobého urbanismu. Nelze je a priori pokládat za něco škodlivého. Ale kdo jiný než zdravotnictví, může stanovit meze těchto tendencí? Autor tohoto příspěvku nechápe, proč se zdravotnictví zákonem 258/2000 Sb. [1] vzdalo možnosti spoluutvářet a kontrolovat obytné prostředí. I kdyby lidé v bytech jen přespávali, se svým zdravím v nich tráví více než jednu třetinu svého života. Člověk má jen jedno zdraví, které nelze dělit na veřejné a privátní. Bez ohledu na to, zda nemoc dostaneme na náměstí nebo u sebe doma v kuchyni, svojí chorobou stejnou měrou zatížíme zdravotnický systém.
Dnes stavěné budovy budou sloužit lidem k bydlení možná ještě za sto let. Do budoucna si lze přát, aby se zdravotnictví vrátilo ke své nezastupitelné úloze při plánování a realizaci bytových staveb a aby byty stavěné v České republice si zachovaly svoji až do nedávné doby poměrně vysokou kvalitu.
Literatura
- Zákon číslo 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů
- Havránek, J. Hluk a zdraví. Praha: Avicenum, 1990, 278 s. ISBN: 80-201-0020-2.
- Stanovisko NRL pro osvětlení k obdrženému dotazu č. 13 (2024),
https://zuova.cz/Home/Page/narodni-referencni-laborator-pro-osvetleni - ČSN EN 174037 Denní osvětlení budov (2019)
- Vyhláška č. 146/2024 Sb. o požadavcích na výstavbu
- Nařízení 12/2024 hl. m. Prahy o požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, tzv. pražské stavební předpisy
- Kaňka, J: Obecně o normách a požadavcích na denní osvětlení, TZB-info 11. 11. 2024,
https://stavba.tzb-info.cz/architektura-staveb/27692-obecne-o-normach-a-pozadavcich-na-denni-osvetleni - Kaňka, J: Od tulipánů k ČSN EN 17037, Světlo 2021/6, str. 62,
http://www.odbornecasopisy.cz/flipviewer/Svetlo/2021/06/Svetlo_06_2021/index.html#p=62
Poznámka
*) Prof. MUDr. Jiří Havránek, CSc. (21. 9. 1928 – 28. 9. 2002) vedl přednášky předmětu hygiena výstavby a bydlení na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Autor tohoto příspěvku měl to štěstí, že prof. Havránek byl jedním z jeho odborných školitelů v doktorském studiu. ... Zpět
The nature of hygienic limits is different from technical limits. Little awareness of this property has led to misunderstandings in the field of housing construction when creating binding regulations and when applying them. As a result of Act 258/2000 Sb. [1], no one has the right to control, co-create and defend the environmental conditions in apartments from a health perspective.