Ochranná pásma vodních zdrojů v současném období a jejich úloha v době sucha

V rámci výzkumných aktivit na podporu činnosti MŽP se VÚV TGM, v.v.i. v roce 2017 a 2018 zabýval zajištěním vyšší připravenosti České republiky na stále častější a intenzivnější epizody sucha.

Jednou z dílčích problematik je i zabezpečení úlohy ochranných pásem vodních zdrojů (OPVZ), aby plnily svou funkci nejen za běžné situace, ale i v období sucha. V současné době jsou ochranná pásma vodních zdrojů (OPVZ) primárně využívána pro ochranu jakosti vod, ochrana vydatnosti vodních zdrojů je řešena často jen okrajově. V období sucha by ale ochraně vydatnosti měla být věnována mnohem vyšší pozornost. Zahrnutí extrémních hydrologických situací do managementu OPVZ je nedílnou součástí jednotného přístupu k OPVZ jako takovým, a zajištění jejich funkčnosti jak za běžných, tak za extrémních situací.

Současná legislativní situace se opírá o platný vodní zákon č. 254/2001 Sb. v aktuálním znění, hlavně § 30, a vyhlášku 137/1999 Sb. Metodické materiály pak zcela chybí (např. po zrušené Instrukci MZdr 51/1979 není vyhlašování omezujících opatření v OPVZ ničím metodicky podloženo). Důsledkem této situace je, že nejsou sjednoceny konkrétní požadavky na aktualizace OPVZ, případně nová OPVZ, každý navrhovatel, provozovatel i správní orgán k problematice přistupuje více či méně odlišně. Odrazem této situace je pak obtížná srovnatelnost OPVZ vyhlášených v různých územích, a odlišná úroveň vyhlášené ochrany různých vodních zdrojů. Registrujeme i tlak na zmenšování plošného rozsahu ochranných pásem, bez ohledu na odborná hlediska.

U nejmenších vodních zdrojů, které jsou nejnáchylnější k postižení suchem, (s odběrem menším než 10000 m³ za rok, tzn. průměrně 0,32 l/s) nejsou OPVZ obvykle vyhlášena vůbec (zákon to nevyžaduje), není tak zajištěna žádná jejich speciální ochrana.

Z řešení celého úkolu vyplynula dílčí klíčová témata pokrývající hlavní aspekty a činnosti, související s OPVZ, a současně se vztahem k problematice sucha. Některé z nich jsou uvedeny v tomto příspěvku.

Zkušenosti z provedené analýzy pilotních území

Na základě podrobné analýzy situace v ČR (přírodní podmínky, vodohospodářské využití, řešené problémy) byly vybrány 4 hlavní pilotní lokality pro ověření situace OPVZ v terénu (Švihov, Ústí nad Orlicí, Ostrožská Nová Ves a Bzenec), a na dalších lokalitách byly ověřovány dílčí aspekty. Dále uvádíme některé hlavní zjištěné poznatky, skutečnosti a zkušenosti z pilotních lokalit:

• Naprostá většina OPVZ akcentuje ochranu kvality jímané vody, ochrana vydatnosti (případně i tlakových poměrů u hlubších zdrojů podzemních vod v pánevních strukturách) není podrobně a systematicky řešena, o problematice sucha nemluvě.
• Čím větší plocha OPVZ, tím větší technicko-administrativní problém s množstvím majitelů pozemků (stovky až tisíce), což činí jakékoliv správní řízení těžkopádným (změna OPVZ, změna opatření apod.). Provozovatelé se do toho proto nechtějí pouštět, mj. i proto, že se často obávají (lhostejno zda oprávněně nebo ne), že výsledek správního řízení (vyhlášení OPVZ jako opatření obecné povahy) může znamenat snížení úrovně ochrany vodního zdroje oproti podmínkám historicky vyhlášených OPVZ.
• Zóny diferencované ochrany jsou vhodným nástrojem, uplatněny jsou ale jen u novějších OPVZ, a jejich širšímu rozšíření brání obavy z revize OPVZ (viz předchozí bod), případně i vyšší náročnost na navrhovatele OPVZ a na management strukturně složitých OPVZ.
• Návrh OPVZ je vysoce odbornou činností, a měly by je tak zajišťovat pouze pověřené odborné subjekty a osoby. Mnohé současné problémy jsou bohužel způsobeny neodborným návrhem OPVZ hned na začátku. Nejednotnost přístupu k navrhování a vyhlašování OPVZ je dána i situací po zrušení směrnice č. 51/1979, protože nyní neexistuje adekvátní jednotný metodický postup pro stanovení, vymezení a využívání ochranných pásem vodních zdrojů.
• Prakticky nikde není zajištěna pravidelná preventivní kontrola vyhlášeného režimu OPVZ ze strany správního orgánu (vodoprávní úřad). Pokud nějaké kontroly probíhají, prakticky vždy pouze na oznámení, nebo když nastane nějaký problém. Tento neuspokojivý stav má jistě kořeny ve skutečnosti, že omezující a ochranná opatření ve vztahu k jednotlivým pozemkům jsou často nejednoznačně, nekontrolovatelně či nevymahatelně formulovaná (zvláště u starších OPVZ).
• Velmi častým nedostatkem je neznalost majitelů a uživatelů pozemků, že jejich nemovitost je uvnitř OPVZ – a pokud to někdo aspoň tuší, nezná konkrétní omezující opatření a zákazy, kterými je vázán. Jistě jedním z důvodů je to, že řada vyhlášených OPVZ není zapsána v katastrálním operátu a že s majiteli a uživateli pozemků většinou nikdo systematicky nepracuje. V některých případech existuje i stav, že OPVZ jsou navržena, ale nikoliv platně vyhlášena (zvláště u drobných zdrojů podzemní vody).
• Není zajištěno právní řešení finančních kompenzací za újmu na nemovitostech uvnitř OPVZ (pokud za toto řešení nebereme doporučení dohodnout se, anebo to řešit soudně), tím se jakékoliv projednávání změn OPVZ nebo nových OPVZ neúměrně prodlužuje, až zablokuje, případně jsou OPVZ zmenšována natolik (případně jsou jejich hranice vedeny tak, aby se problematické činnosti nedostaly dovnitř OPVZ – např. často je z ochrany nelogicky vyloučen intravilán obcí nebo průmyslové či zemědělské areály), aby bylo jejich projednání průchodné, a odborný pohled na věc je odsouván stranou – výsledkem tak mohou být někdy OPVZ sice vyhlášená, ale nezajišťující vodnímu zdroji dostatečnou míru ochrany.
• V případě sucha se otázka finančních kompenzací stává ještě palčivější – není zřejmé, z jakých zdrojů by se tyto újmy platily, pokud by se určitá opatření nad standardní úroveň vyhlašovala z rozhodnutí státních orgánů. U preventivních opatření je to otázka i různých dotačních titulů.
• Zlepšení jakosti vody v povrchových nádržích by v případě extrémních klimatických stavů významně pomohla různá protierozní opatření (zabránění eroze půdy a splachu živin a pesticidů do vod) – těmi se ale v rámci OPVZ většinou nikdo nezabývá. Dalším problémem jsou i meliorační stavby v OPVZ a jejich vliv na jakost vod (rychlejší odnos živin a hnojiv z pozemků), na eutrofizaci vod v tocích a nádržích apod.
• Když nastane zhoršování situace v kvalitě vody nebo vydatnosti zdroje (vlivem havárie, stavebních aktivit, těžby surovin apod.), prakticky neexistují žádné systémové nástroje, jakým způsobem rychle zajistit nápravná opatření a ochránit „chráněný“ vodní zdroj. Pokud se to ve většině případů zatím daří, je to zásluhou osobního nasazení zainteresovaných lidí ze strany úřadů, provozovatelů, obcí i firem, kteří se usilovně snaží najít řešení, nikoliv fungujících předpisů. Pokud bychom tedy vyšli z premisy, že OPVZ je určen právě pro tyto kritické situace, je logický závěr, že OPVZ ne zcela plní svou funkci.
• OPVZ vyhlášená před mnoha desítkami let za jiné společenské situace jsou často formulována maximalisticky (zbytečně velké rozsahy území, mnoho zákazů a omezení), často ale bez potřebných podkladů, takže nakonec se může ukázat, že platná OPVZ jsou chybně vymezena, a přes jejich velikost potřebná infiltrační území nejsou chráněna vůbec, výčet zákazů a omezení je poplatný své době, takže příslušné rozhodnutí o OPVZ nemusí být dostatečnou ochranou pro různé současné zájmy a plánované aktivity v okolí. Této situaci ani nepomáhá změna výkladů některých právních předpisů, legislativní změny v chápání obsahu a závaznosti územních plánů z hlediska OPVZ atd.
• V rozhodnutích se také často setkáváme s tím, že různými zákazy a omezeními jsou vázány konkrétní osoby (fyzické nebo právnické) – např. zemědělské družstvo, průmyslový podnik, myslivecké sdružení, majitel statku apod. I když je obecnými předpisy zajištěna návaznost na pokračovatele právnických osob a dědice fyzických osob, není vždy zřejmé, pokud zvláště právnická osoba zanikne bez nástupce, jak je to s platností těchto zákazů a omezení.
• Není dořešena otázka ochrany vzdálených infiltračních území, zvláště v případě pánevních zdrojů podzemních vod. Aby se zbytečně nezvětšovaly plochy OPVZ, mohlo by se to řešit např. formou území zvýšené kontroly v rámci obecné ochrany vod nebo v CHOPAV. Předpokladem tohoto řešení je ale vymezení infiltračních území konkrétního vodního zdroje s dostatečnou přesností. Území zvýšené kontroly v rámci obecné ochrany vod by se mohlo týkat i vzdálenějších částí plošně velkých hydrologických povodí vodárenských nádrží a povrchových toků.
• Problematiku ochrany podzemních vod v některých případech řeší jiné předpisy, a je otázka, do jaké míry kompatibilně se zákonem č. 254/1001 Sb. či vyhláškou č. 137/1999 Sb. Jedná se např. o vyhlášku č. 26/2007 Sb., která upravuje mj. záznam ochranného pásma vodních zdrojů do katastrálního operátu, vyhlášku č. 501/2006 Sb., která říká, jaké stavby a činnosti nemohou být v ochranných pásmech vodních zdrojů, vyhláška č. 268/2009 Sb., která říká, jak mají být stavby v ochranných pásmech vodních zdrojů zabezpečeny, zákon č. 334/1992 Sb., který upravuje platby za vynětí pozemků v ochranných pásmech vodních zdrojů ze zemědělského půdního fondu, používání přípravků na ochranu rostlin dle zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči aj.
• Pokud jsou v jednom území překrývající se OPVZ různých zdrojů, vyhlášená opatření nejsou sjednocena, někdy jdou i proti sobě (např. povolené různé limity aplikace hnojiv apod.)

OPVZ jako operativní nebo preventivní nástroj v době sucha?

Je zřejmé, že preventivní opatření jsou podstatně významnější, v době po vzniku sucha jsou možnosti dalších opatření v OPVZ velmi omezené, a v zásadě jde o tyto okruhy činností:

• zintenzívnění regulativních opatření, zavedení přísnějších nebo nových opatření
• zintenzívnění kontrol dodržování stanovených regulativních opatření, běžných i mimořádných
• zvýšení intenzity monitoringu území OPVZ

Je třeba zdůraznit, že pokud už nastalo období sucha, a dokonce došlo k nedostatku vody ve vodním zdroji, žádná nová dodatečná ochranná opatření v OPVZ nemohou situaci zlepšit, některá mohou zpomalit její zhoršování (omezení či zákaz jiných odběrů v rozsahu OPVZ, tlak na vyšší kvalitu vypouštěných odpadních vod v rozsahu OPVZ apod.).

Pro správné plánování vodárenského odběru a jeho ochranu v době sucha je zásadní správně a dostatečně nastavený kvantitativní i kvalitativní monitoring vodárenského zdroje (§ 6 odst. 3 vyhlášky 137/1999 Sb.), protože pomocí něho bude mít vodárenský operátor potřebné informace o vývoji dopadů sucha, rychlosti zhoršování či zlepšování situace. Považujeme za nutné připomenout, že tímto monitoringem není míněn monitoring v odběrných zařízeních (kvalita surové vody, hladiny či průtok v místě odběru), ale monitoring v rozsahu plochy ochranného pásma, případně dokonce i vně OPVZ, např. v území infiltrace. Jen tak lze získat informace o natékající vodě do území OPVZ, o kvalitě a množství vody v různých místech, směrech a vzdálenostech a na různých přítocích, a tomu operativně přizpůsobovat režim vodárenského odběru. Takový monitoring může upozornit s dostatečným předstihem na nepříznivý vývoj, trendy, hrozící rizika apod., a poskytnout tak vodárně potřebný čas k přijetí vodných opatření. Sucho obvykle nenastává rychle, je to obvykle pozvolný proces, který lze dobře monitoringem zachytit.

Hlavní role OPVZ nemůže být v operativních opatřeních, tedy v době, když už sucho nastalo. O to významnější potenciální význam mají opatření preventivní, které by měly eliminovat nebo aspoň snížit či oddálit riziko sucha, resp. nedostatku vody pro chráněný vodárenský zdroj. Měl by se také posunout důraz z doposud převažujících zákazových a omezujících (tj. pasívních) opatření v OPVZ na opatření aktivní, směřující k zvětšení vydatnosti vodního zdroje (podpora zasakování srážkových vod, zpomalování povrchového odtoku, protierozní opatření, technická opatření umělé infiltrace a aplikace dalších přírodě blízkých opatření, viz závěrečná zpráva úkolu).

Tato preventivní opatření již musí být obsažena v návrhu OPVZ, musí být promítnuta do rozhodnutí o OPVZ (opatření obecné povahy), musí být dodržována v době celého provozu OPVZ, a musí být zajištěna i potřebná kontrola vyhlášených opatření.

Ochrana vydatnosti v rozsahu OPVZ

V první řadě by mělo jít o posouzení jiných odběrů v rámci OPVZ (sledování, regulace, zákaz). Současná OPVZ to řeší poměrně zřídka, primárně se zaměřují na ochranu jakosti vody.

Doporučení pro návrhy nových OPVZ nebo revize starých OPVZ:

• Je nutné zmapovat a posoudit další odběry v území v okolí chráněného odběru do vzdálenosti v závislosti na velikosti odběru (u větších odběrů chránit větší území). Velikost tohoto území se nemusí shodovat s velikostí území, kde se řeší ochrana kvality vody (může být menší i větší podle místních podmínek). Výsledkem tak mohou být různé požadavky na ochranu zdroje (kvalitativní, kvantitativní) na různých pozemcích a v různých vzdálenostech (např. formou zón diferencované ochrany), a tedy optimalizace celkového rozsahu OPVZ.
• Regulace dalších odběrů v okolí je třeba stanovit jen v naprosto nezbytném rozsahu, je proto nezbytné vyjít z relevantních odborných podkladů. Jde především o výpočet dílčí hydrologické bilance dotčeného území (povodí či jeho části, případně rajonu či jeho části), se zahrnutím všech identifikovaných odběrů (včetně individuálních domovních studní). Bilanční výpočet by měl zajistit dostatečnou zabezpečenost odběrů (stanovenou individuálně v závislosti na velikosti a významu odběru) i v době hydrologických minim, včetně ohledu na ochranu ekosystémů a další zájmy (MZP, minimální hladiny, MVE aj.), a včetně promítnutí vlivu klimatických změn.
• U zdrojů podzemních vod je třeba důsledně respektovat geologickou stavbu území a případnou existenci více zvodnělých kolektorů nad sebou a jejich vzájemný vztah (aby se vyloučila zbytečná regulace zdrojů, které se nemohou ovlivňovat).

U nových OPVZ je třeba v návrzích OPVZ důsledně vyžadovat zpracování hydrologické bilance území s důrazem na stanovení celkového a základního odtoku v sezónním kolísání dle kolísání klimatických charakteristik, případně i se započtením probíhající klimatické změny (dlouhodobé trendy).

Ochrana území infiltrace podzemní vody

Je poměrně častý případ, že území tvorby podzemních vod (místa infiltrace) jsou odlišná od bezprostředního okolí místa odběru (typické pro pánevní struktury, ale i pro některá puklinově propustná místa v krystalinických horninách). Tato území jsou často tak vzdálená (někdy i kilometry a více) a tak rozsáhlá, že není možné zajistit pomocí OPVZ jejich ochranu. Přitom jsou tato místa klíčová pro množství i kvalitu jímané vody. Např. pro severozápadní část české křídové pánve jsou hlavní infiltrační území tvořena Lužickými horami, které jsou vzdálené i přes 20 km od velkých jímacích území na Českolipsku nebo Děčínsku. Velmi často jsou takováto území ve vyšší nadmořské výšce, kde je příznivější poměr srážek a výparu, vodárenské zdroje související s těmito infiltračními územími jsou proto obvykle významně odolnější vůči období sucha (nemluvě o dlouhé době zdržení podzemní vody, zhlazující v čase všechny klimatické výkyvy). Jde tedy o cenné, málo zranitelné vodárenské zdroje v období sucha, ochrana jejich infiltračních území by měla být strategickým zájmem státu.

Součástí návrhu OPVZ podle Vyhlášky 137/1999 Sb. je analýza rizik, jejímž předpokladem je dostatečná znalost celé hydrogeologické struktury (tzn. její velikosti, tvaru, vnitřní anatomie a potřebných hydraulických parametrů) včetně znalosti území infiltrace, s potřebnou mírou jistoty. Pokud jsou k dispozici tyto informace, je jasné, zda území infiltrace se nachází uvnitř navržených nebo vyhlášených OPVZ, nebo zda je možné v rámci revize zahrnout území infiltrace do nově stanovených OPVZ, anebo nikoliv (z důvodu vzdálenosti, velikosti apod.).

V takovém případě je vhodné zajistit v těchto územích zvláštní režim ochrany vod. V těchto územích by měla být přednostně aplikována potřebná opatření zvyšující zadržení vody v krajině a infiltraci pod povrch (viz např. Katalog přírodě blízkých opatření projektu Sucho www.suchovkrajine.cz), nezvyšovat zástavbu, neodlesňovat krajinu, zlepšovat stav zemědělské půdy, budovat aktivní zasakovací prvky v krajině, umělá infiltrace …). Organizační forma, jak by se tohoto cíle mělo dosáhnout, může být různá:

• Infiltrační území může být součástí CHOPAV a potřebná opatření budou zajištěna v rámci všech činností v CHOPAV.
• Území by se mělo dostat do plánů oblastí povodí jako území zvýšeného zájmu (nejlépe v kapitole C Stav a ochrana vodních útvarů, podkapitolách Opatření uplatněná pro vody užívané nebo které se budou využívat pro odběr vody určené pro lidskou spotřebu a Opatření regulující znečištění z plošných zdrojů znečištění), kam by měla být směřována pozornost, zvýšený monitoring, aplikace opatření k zadržení vody v krajině, k omezení znečištění apod.
• Z hlediska vodárenského provozovatele by toto území mělo být chápáno jako území zvýšené kontroly dodržování zásad obecné ochrany vod. Tzn. že i když zde přímo nebudou vyhlášena OPVZ, provozovatel, případně i vodoprávní úřad a ČIŽP, by měly mít dostatečné informace o situaci v tomto území, např. na základě provozovaného monitoringu, pravidelné terénní rekognoskace apod. Nezastupitelnou úlohou navrhovatele OPVZ je upozornit na tato (často vzdálená) území a navrhnout vhodnou péči o ně.

OPVZ jako obraz doby svého vzniku

Mnohá stávající OPVZ byla vyhlášena v různé době a odrážejí tak situaci v době jejich vzniku. Z tohoto hlediska lze OPVZ rozdělit na ta vzniklá před rokem 1989 a na ta novější. Společným rysem všech OPVZ ale je, že vůbec neobsahují žádná opatření k řešení problematiky sucha – jednoduše proto, že to vyhláška 137/1999 Sb. explicitně nevyžaduje, což je plně v souladu s dobou jejího vzniku, kdy se ČR vzpamatovávala z prvních velkých povodní na Moravě 1997, a sucho nebylo na pořadu dne.

U OPVZ starších než 30 let lze často najít tyto charakteristiky:

• Zbytečně velký rozsah (vyplývající jednak z tehdejšího stavu vlastnických vztahů, a částečně i z odborného „jištění se“ navrhovatele za situace, kdy měl málo znalostí)
• Hranice OPVZ často chybně stanoveny (nejen v důsledku neodbornosti tehdejšího přístupu, ale často i v důsledku objektivního důvodu malé znalosti prostředí odpovídající tehdejší době)
• Unifikovaný návrh OPVZ jako důsledek tehdejších jednotných předpisů nepřipouštějících individuální přístup
• Často nejsou zaneseny v katastru nemovitostí, a pokud ano, často je zákres nepřesný a chybný (což souvisí s tehdejší kvalitou mapových podkladů, obtížně dostupným geodetickým zaměřením apod.)
• Otázka platnosti a smysluplnosti mnoha stanovených regulativů – řada regulovaných aktivit už není aktuální, naopak jiné aktivity dnes existující v území návrh neřeší (např. vrty pro teplená čerpadla), povinnosti uložené právnickým osobám dnes není na kom vymáhat, protože zanikly bez nástupce, mnohé formulace jsou nevymahatelné, nekontrolovatelné apod.

Novější OPVZ můžeme charakterizovat těmito body:

• Často mají příliš malý rozsah, mnohdy není OPVZ 2. stupně ani stanoveno, a pokud je navrženo, často není vyhlášeno
• Vedení hranic OPVZ často nerespektuje odborný přístup k věci, ale v zájmu prosaditelnosti některé evidentní rizikové plochy nezahrnuje do OPVZ (vedení hranice po okraji obce, „vykousnutí“ kolem zemědělské farmy nebo průmyslového areálu, ukončení OPVZ na hranici katastru apod.)
• Regulativní opatření jsou uváděna nejčastěji deklaratorně a nevymahatelně, případně se odkazují pouze na zásady obecné ochrany vod – evidentně proto, aby se provozovatel vodárenského zdroje vyhnul riziku náhrady škod, a aby byl návrh prosaditelný u dotčených majitelů nemovitostí
• Individuální přístup vyžadovaný vyhláškou 137/1999 Sb. dal mnohdy průchod nekompetentním a chybným návrhům OPVZ, které – i když jsou vyhlášeny – nemohou plnit svoji funkci ochrany vodního zdroje

Doposud není významná část starších OPVZ revidována podle současných předpisů. Je proto nezbytné vyvinout tlak na revize starých OPVZ, aby byly vyhlášeny s ohledem na současnou situaci a zahrnovaly také podrobné posouzení problematiky ochrany vydatnosti zdroje a hodnocení rizik sucha.

Celostátní databáze OPVZ

Předpokladem efektivního operativního řízení vodních zdrojů a OPVZ v období sucha je disponovat správnými a úplnými informacemi. Upozorňujeme proto na celostátní databázi OPVZ a OPVN v databázi DIBAVOD http://vuv.maps.arcgis.com/apps/webappviewer/index.html?id=4ca987a607634e3b9df78bc3c9c47f7a, u níž je v současné době vyvíjeno úsilí k její kompletaci a udržování v aktuálním stavu. Databáze vznikla na VÚV TGM v rámci financování ministerstvem životního prostředí na základech původní databáze z roku 2003, hlavní aktualizační práce proběhly v letech 2015–2017 (H. Nováková et al.). Za pomoci informací z vodoprávních úřadů se podařilo aktualizovat původní databázi obsahující přes 17 000 položek, z nichž většina byla ověřena. Specifickou činností na tomto poli je dořešení navržených a nevyhlášených OPVZ, navržených a vyhlášených OPVZ, ale se ztracenými a nedohledanými rozhodnutími nebo nezapsanými v katastru nemovitostí.

Budoucnost vidíme v automatické aktualizaci databáze on-line a v jejím provázání s dalšími databázemi souvisejících dat hydrologických, geologických, územně plánovacích atd. (např. z ČHMÚ, ČGS, HEIS VÚV TGM, Katastru nemovitostí, podniků povodí, územně-plánovacích orgánů aj.).

Zajištění odborné úrovně návrhů OPVZ

V současné době není požadavek na zpracování OPVZ odborně erudovanou a oprávněnou osobou. Není v zásadě podstatné, zda tato povinnost bude zakotvena v předpisech nebo ne. Pokud budou vodoprávní úřady trvat na skutečně odborném návrhu OPVZ, který bude zohledňovat všechny výše uvedené požadavky, a zpracování analýzy rizika podle vyhlášky 137/1999 Sb. nebude jen formální, příslušné odborníky bude nezbytné přizvat ke zpracování návrhu OPVZ. Návrh OPVZ je multidisciplinární problematika, a obvykle jeden odborník nebude stačit. Kromě hydrologa a hydrogeologa lze očekávat zapojení krajinného inženýra, geodeta, případně dalších specialistů dle potřeby, podle problematiky, kterou bude nutno v rámci OPVZ posuzovat (zemědělské hospodaření, doprava, odpadní vody, průmyslové exhalace, rybolov apod.).

Návrh OPVZ nemůže být zpracováván sám o sobě, ale jeho odborná úroveň se také projeví v tom, jak dobře bude navázán na plány oblastí povodí, jímací řády, provozní řády širší jímací oblasti, CHOPAV, územní plány, jak dobře bude řešit střety všech identifikovaných zájmů. V celém procesu navrhování, a provozování OPVZ je nezastupitelná koordinační role správce povodí, se kterým musí navrhovatel i uživatel OPVZ velmi úzce spolupracovat.

Provoz a kontrola OPVZ je závislá na databázi potřebných dat – zde je nutný aktivní přístup vodárenské společnosti ke správě OPVZ – pravidelný monitoring, vizuální kontrola území OPVZ, sběr dat a jejich uchovávání, pravidelné vyhodnocování trendů a hrozících rizik.

Dalším zásadním aspektem je aktivní spolupráce s majiteli a uživateli dotčených pozemků a dalších nemovitostí – navrhovatel OPVZ by s nimi měl vstoupit v kontakt co nejdříve, už ve fázi přípravy návrhu OPVZ, a i později je nezbytné zajistit jejich informovanost o stanovených pravidlech, omezení apod. Součástí těchto snah je i zápis věcného břemene do katastru nemovitostí, což je důležité zvláště v situacích, kdy pozemky přecházejí na nové majitele či uživatele, za účelem jejich informování.

Hodnocení rizik podle vyhlášky 137/1999 Sb. velmi často končí obecným doložením požadovaných informací, ale velmi často návrh OPVZ postrádá jejich vyhodnocení a závěr – např. jak řešit zjištěná rizika a střety zájmů, zvláště v očekávaném časovém vývoji? Bylo by proto vhodné trvat na závěrech analýzy rizika ve smyslu stanovení konkrétních limitních hodnot (kvalitativních, kvantitativních), které znamenají ještě přípustná rizika pro chráněný odběr (za normálního stavu, za sucha apod.), aby měly správní orgány konkrétní informace pro svá rozhodování. Např. jaká velikost dalších odběrů v okolí zdroje je přípustná, jaká úroveň znečištění surové vody ještě umožní úpravu na vodu pitnou, jaký dopad má zvyšující se zástavba a změna využívání území na charakteristiky odebírané vody s důrazem na dobu sucha apod.

V současné době je naprosto minimální kontrola vyhlášených OPVZ (ze strany vodoprávních úřadů, ČIŽP, správců povodí, ale bohužel často i vodáren, zvláště těch menších), takže se velmi často vyhlášená regulativní opatření nedodržují, a situace s ochranou vodárenského odběru se zhoršuje. Je proto nezbytné nastavit regulace a pravidla pro kontrolní činnost, a to už ve fázi návrhu OPVZ, aby se tyto požadavky dostaly do příslušného správního opatření.

Dále uvádíme návrh rozpracované osnovy analýzy rizik podle § 2, písm. c) vyhlášky 137/1999 Sb., s ohledem na zařazení aspektů důležitých pro řešení ochrany zdrojů před důsledky sucha. Tato osnova by měla sloužit jako vodítko pro zpracovatele návrhů OPVZ, pro vodoprávní úřady i pro provozovatele OPVZ.

Osnova analýzy rizik ohrožení vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodního zdroje – řešení dopadů sucha na chráněný vodárenský odběr

Dále uvedená osnova je ještě podrobněji rozpracována v metodické pomůcce pro vodoprávní úřady (Datel et al. 2018), která vznikla jako dílčí výstup řešeného úkolu. Materiál by měl pomoci vodoprávním úřadům identifikovat správně zpracované návrhy OPVZ, co se týče úplnosti, podrobnosti a odborné správnosti zpracování.

Zpracovaná analýza rizika podle § 2 Vyhlášky 137/1999 Sb. by měla naplnit uvedených 5 bodů v písmenu c. Období sucha je možné chápat jako nejnepříznivější období z hlediska ochrany vodního zdroje. Dále uvedené dílčí okruhy informací pokrývají potřebný rozsah znalostí, nezbytný pro správné stanovení ochrany vodního zdroje.

1. Ohrožení vodního zdroje vlivem přírodních poměrů
   
   • identifikace běžných a extrémních hydrologických stavů, míra kolísání hydrologických charakteristik v průběhu roku, dlouhodobé trendy (vliv klimatických změn)
   • stanovení území (vzdáleností), ve kterém jsou možné významnější vlivy na vydatnost a jakost odebírané vody
   • identifikace území tvorby odebírané vody (hydrologické povodí u povrchových zdrojů, infiltrační území u podzemních zdrojů)
   • stanovení hydrologické bilance dotčeného vodního útvaru nebo jeho části, s důrazem na zabezpečenost zdroje v období sucha (celkový a základní odtok, přírodní dynamické zdroje, statické zásoby)
   • identifikace procesů změn jakosti surové vody v době sucha
   • návrh monitoringu a vyhodnocování získávaných dat využívaného vodního útvaru
   • stanovení limitů ohrožujících využití vodního zdroje v období sucha (hladiny, průtoky, jakost vody), rozsah kontrolní činnosti
   • návrh eliminačních opatření ke zmírnění dopadů sucha na využívaný zdroj
2. Množství a jakost podzemních a povrchových vod, které se nacházejí v blízkosti vodního zdroje a mohou ovlivnit jeho vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost
   
   • identifikace a zhodnocení vodních útvarů povrchových a podzemních vod v sousedství využívaného vodního útvaru a v území tvorby vody (hydrologické povodí u povrchových zdrojů, infiltrační území u podzemních zdrojů)
   • posouzení jejich vzájemné interakce za běžných i extrémních hydrologických podmínek (sucho), a dopad této časoprostorově proměnné interakce na vydatnost a jakost jímané vody (zvláště v období sucha) – změny poměru mísení různých druhů vod v závislosti na jejich kvalitě a znečištění, význam indukovaných zdrojů při vodárenském odběru
   • návrh monitoringu blízkých vodních útvarů povrchových a podzemních vod
   • stanovení rizikových limitních situací (stavů, limitů) ohrožujících chráněný odběr, kontrolní činnost
   • návrh eliminačních opatření ke zmírnění dopadů sucha na využívaný zdroj
3. Odběry vody, nakládání s vodami včetně povolení k nakládání s vodami, které mohou ovlivnit přirozené hydrologické poměry vodního zdroje
   
   • identifikace odběrů vody ve stanoveném území OPVZ a v území tvorby vody (hydrologické povodí u povrchových zdrojů, infiltrační území u podzemních zdrojů), a jejich pasportizace (jímací zařízení, režim odběru, povolení, odebírané vydatnosti v časovém vývoji, monitoring)
   • identifikace ostatních nakládání s vodami ve stanoveném území (vypouštění vod, odvodnění, meliorace, vodní díla a manipulace na nich aj.)
   • posouzení všech odběrů a dalších nakládání s vodami s ohledem na vliv na chráněný vodárenský odběr za běžných podmínek a v období sucha, tzn. hydrologických minim (minimální průtoky, minimální hladiny) – dopady na vydatnost, hladiny, jakost, změny směru proudění apod.
   • návrh sledování, monitoringu a vyhodnocování dat z odběrů vody a dalších nakládání s vodami v okolí
   • stanovení limitních stavů (hydrologických, odběrových), kdy nakládání s vodami v okolí bude znamenat vážné riziko pro chráněný odběr, rozsah kontrolní činnosti
   • návrh opatření na zmírnění dopadů blízkých odběrů a dalších nakládání s vodami v období sucha
4. Charakteristika zástavby a hospodářského využívání území
   
   • analýza zástavby a využití území v území OPVZ a v oblasti tvorby vody (hydrologické povodí u povrchových zdrojů, infiltrační území u podzemních zdrojů)
   • identifikace časových změn ve využití a zástavbě území (vývoj z minulosti, předpoklad do budoucnosti)
   • zhodnocení dopadů zástavby a využití území na odtokové a infiltrační poměry v časoprostorovém vývoji, a v závislosti na běžných a extrémních hydrologických stavech
   • návrh monitoringu a vyhodnocování vývoje využívání a zástavby území
   • stanovení limitních situací znamenajících ohrožení využívaného odběru, zvláště v období sucha (změna využití území, intenzívní zástavba, podzemní stavby, důlní činnost, zemní úpravy apod.), rozsah kontrolní činnosti
   • návrh opatření k odvrácení rizikové situace, zvláště v období sucha
5. Bodové a plošné zdroje znečištění a z nich vyplývající možnosti vlivů na jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje, jakož i činnosti, které mohou ohrozit jeho vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost
   
   • identifikace a posouzení zdrojů znečištění (průmyslové a zemědělské areály, sklady a skládky, objekty bydlení a služeb, odpadní vody) v území OPVZ a v oblasti tvorby vody (hydrologické povodí u povrchových zdrojů, infiltrační území u podzemních zdrojů)
   • identifikace a posouzení všech rizikových činností v rozsahu území OPVZ a v oblasti tvorby vody (hydrologické povodí u povrchových zdrojů, infiltrační území u podzemních zdrojů)
   • stanovení velikosti rizik vyplývajících z těchto zdrojů znečištění a činností, pro chráněný odběr, specifika v období sucha (zvýšení – snížení rizik)
   • návrh monitoringu a vyhodnocování některých rizikových zdrojů a činností, rozsah kontrolní činnosti
   • návrh opatření k eliminaci nebo snížení hrozících rizik, za běžných a mimořádných hydrologických stavů

Literatura

1. Datel J. V. et al. (2018): Činnosti k podpoře výkonu státní správy v problematice sucho v roce 2017 – Ochranná pásma vodních zdrojů – návrh metodické pomoci vodoprávním úřadům k OPVZ v době sucha. VÚV TGM pro MŽP. Praha.
2. Datel J. V. et al. (2018): Činnosti k podpoře výkonu státní správy v problematice sucho v roce 2017 – Ochranná pásma vodních zdrojů – závěrečná zpráva. VÚV TGM pro MŽP. Praha.
3. Datel J. V. et al. (2016): Činnosti k podpoře výkonu státní správy v problematice sucho v roce 2016 – Analýza stavu ochrany útvarů povrchových a podzemních vod, specifika pro období sucha. – VÚV TGM pro MŽP. Praha.
4. Dzuráková M. et al. (2018): Činnosti k podpoře výkonu státní správy v problematice sucho v roce 2017 – Vyhodnocení přírodě blízkých opatření, katalog opatření – závěrečná zpráva. VÚV TGM. Praha.
5. Vyhláška č. 137/1999 Sb.: Vyhláška Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů.