Od ledna začala platit novela vodního zákona č. 254/2001 Sb. o vodách
Cizinecký vstup pod Staroměstským náměstím, veřejná kanalizace, foto D. Kopačková, redakce
Mění se pravidla pro použití odpadní vody i pro likvidaci odpadní vody z bezodtokových jímek (žump). Když se žumpa vyváží, jak má, je to jednoznačně nejdražší způsob likvidace odpadních vod – proto připomínáme i ekonomické porovnání čistírny odpadních vod a žumpy.
Zákon č. 113/2018 Sb. mění od 1.1. 2019 zákon o vodách (novela vodního zákona).
Nakládání s odpadní vodou - vybrané změny v novele zákona o vodách
- Odvádí-li se odpadní voda a srážková voda společně jednotnou kanalizací, stává se srážková voda vtokem do této kanalizace vodou odpadní.
- Zneškodňováním odpadních vod se pro účely tohoto zákona rozumí jejich vypouštění do vod povrchových nebo podzemních nebo akumulace s jejich následným odvozem na čistírnu odpadních vod.
- Maximální povolené množství odpadních vod vypouštěné z jedné nebo několika územně souvisejících staveb pro bydlení nesmí celkově přesáhnout 15 m3/den.
- Při povolování vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních stanoví vodoprávní úřad nejvýše přípustné hodnoty množství a koncentrace vypouštěného znečištění (emisní limity) a objemu vypouštěných vod.
- Od 1.1. 2019 zaniká povinnost platit zálohy na poplatek za vypouštění odpadních vod do vod povrchových a zálohy na poplatek za odebrané množství podzemní vody.
Žumpy
Majitelé domů budou muset prokázat, kolik odpadu nechali z žumpy odvézt, což by mělo odpovídat spotřebě vody v domácnosti. Vodoprávní úřad může uložit pokutu až do výše 100 tis. Kč. Doklad, jak bylo naloženo s odpadní vodou, není věc nová, nicméně stát dodržování správné likvidace nevymáhal, kontroly prováděla Česká inspekce životního prostředí a to namátkově, většinou na podněty. Od 1. ledna mají kontroly na starost vodoprávní úřady, fungující při obcích s rozšířenou působností. Mají na starosti i povolování vrtů pro studny a tepelná čerpadla nebo administrativu kolem čistíren odpadních vod a už dnes jsou přetížení a je tedy otázkou, zda právě oni budou mít na kontrolování žump či zalévání více času než inspektoři, nebo zůstane u současné praxe, kdy se kontroly budou provádět pouze na podněty. Zákon úředníkům zaručuje přístup na pozemek, kde se kontrolovaná žumpa nachází.
Co znamená „množství vody odpovídající spotřebě vody v domácnosti“?
Jeden z důležitých detailů, který není úplně jasný, je posouzení objemu odpadní vody odpovídajícímu množství vody spotřebované.
Podle nové úpravy musí domácnost doložit způsob likvidace odpadní vody. Problém může být zalévání vodou z kohoutku využívání vlastní studny bez měření.
Zákon předpokládá, že se budou kontroly v těchto případech řídit tzv. směrnými čísly, kterými vyhláška ministerstva zemědělství určuje spotřebu vody na člověka za rok. Ta jsou ale zpravidla vyšší než skutečná spotřeba, jak ji evidují vodárenské společnosti.
Tabulka "Směrná čísla roční potřeby vody"
Směrná čísla potřeby vody stanovuje vyhláška č. 120/2011 Sb. Směrná čísla roční potřeby vody určují potřebu pitné vody a zpravidla i množství vypouštěné odpadní vody. Směrná čísla roční potřeby vody se mimo jiné použijí jako pomůcka pro rozúčtování, když nedojde k dohodě alespoň s polovinou spotřebitelů vody v domě s měřením v patě domu.K výraznému snížení směrných čísel došlo v r. 2011 (Např. u bytů z 56 (46) m3.os/rok na 36 a u hotelů ze 160 na 45 m3.lůžko/rok). Směrná čísla potřeby vody se používají i v širším kontextu pro energetické hodnocení budov.
Na rozdíl od stočného jsou ceny za zpracování odpadů ze žump smluvní
Platnost až od 1.1. 2021: Kdo akumuluje odpadní vody v bezodtokové jímce, je povinen zajišťovat jejich zneškodňování odvozem na čistírnu odpadních vod a na výzvu vodoprávního úřadu nebo ČIŽ doklady o odvozu odpadních vod za období posledních dvou kalendářních let. Odvoz může provádět pouze provozovatel čistírny odpadních vod nebo osoba oprávněná podle živnostenského zákona. Ten, kdo provede odvoz, je povinen tomu, kdo akumuluje odpadní vody v bezodtokové jímce, vydat doklad, ze kterého bude patrno jméno toho, kdo akumuluje odpadní vody v bezodtokové jímce, lokalizace jímky, množství odvezených odpadních vod, datum odvozu, název osoby, která odpadní vodu odvezla, a název čistírny odpadních vod, na které budou odpadní vody zneškodněny.
Je otázkou, co bude oprávněná firma, protože žádné živnostenské oprávnění pro tento účel nyní neexistuje. Je otázkou, zda bude stačit oprávnění k autodopravě, nebo na základě změny v zákonech to bude nějaké jiné oprávnění.
„Když se žumpa vyváží, jak má, je to jednoznačně nejdražší způsob likvidace odpadních vod. Dá se doporučit jen tam, kde jí nevzniká velké množství, například v rekreačních objektech,“ uvedl Josef V. Datel, předseda České asociace hydrogeologů pro iDnes.
V komentářích se objevil předpoklad, že množství odpadní vody z žump přivážené do čistíren od ledna 2021 výrazně naroste, přičemž ne každá čistírna ji ale bude schopná ve zvýšené míře zpracovat, firmám to zvedne cestovní náklady a smluvní ceny zřejmě porostou.
- Výpočet velikosti žumpy, je potřeba určit rozměry, tj. kapacitu
- Ekonomické porovnání čistírny odpadních vod a žumpy, aktualizace. Modelové příklady jsou pro objekt, který obývá čtyřčlenná rodina, ČOV je instalována 10 m od objektu a výkopové práce zajišťuje investor.
Žumpa i jímka je v podstatě to samé, izolovaná bezodtoková nádrž určená k zachycování odpadních vod z domácnosti, nejčastěji z betonu, plastu, sklolaminátu. Nádrže se objednávají jako výrobek, případně se zhotovují na pozemku, např. železobetonová monolitická žumpa G SERVIS CZ. Standardně řešeny jako uzavřené s nepochůzným plastovým víkem nebo s pochůzným litinovým poklopem jsou hotové jímky, žumpy (dvouplášťové plastové nádrže ASIO
Žumpa 28, projekt G SERVIS CZ
Podzemní plastové nádrže AS-NADRZ ASIO
Zalévání odpadní vodou
„Vypouštěním odpadních vod je i zásak nebo zálivka, látky obsažené v zálivkové vodě se mohou teoreticky dostat do pozemních vod. Tato činnost je možná pouze na základě povolení vypouštět odpadní vody,“ citovala iDnes Ondřeje Charváta z ministerstva životního prostředí.Na TZB-info jsme se problematice zalévání recyklovanou věnovali již v roce 2017 v článcích:
- Jak by měli hygienici přistupovat k návrhům na využití vyčištěných odpadních vod? – díl I.
- Jak by měli hygienici přistupovat k návrhům na využití vyčištěných odpadních vod? – díl II
- Recyklovaná voda pro zalévání kapkovou závlahou
Ve většině evropských zemí závlaha vyčištěnou odpadní vodou není legislativně zakotvena, ve světovém měřítku je bezpochyby „jedničkou” recyklace Stát Izrael. Nicméně země Středomoří, vystavované dlouhodobě suchu a nedostatku vody, vyčištěné odpadní vody pro závlahy v určitém množství používají .
Určitá orientace na recyklaci vyčištěných odpadních vod zůstává a v r. 2015 byla zahájena ve Společném výzkumném ústavu Evropské komise v Ispře příprava tzv. „minimálních požadavků na kvalitu recyklované vody pro zemědělství a pro posílení infiltrace do zvodní”.
V současné chvíli je v ČR prosazována pro omezení následků sucha a nedostatku vody orientace na posílení vodních zdrojů v nových akumulacích, včetně využívání srážkových vod. Z uvedených důvodů byl založen na MZe program „Podpora konkurenceschopnosti agropotravinářského komplexu – závlahy – II. etapa” ), kterým jsou dotovány investice do závlahových zařízení, včetně výstavby jednoúčelových nádrží pro akumulaci vod na závlahy.
Více o problematice a pohledu státu na recyklaci vody pro zalévání v článku RNDr. Pavla Punčocháře, CSc.: Je recyklování vyčištěných splaškových vod v závlahách potřebné a žádoucí?
Redakce zároveň požádala o oficiální stanovisko MŽP, které doplníme ihned po obdržení.
Redakce obdržela i komentář Ing. Karla Ploténěho ze společnosti Asio, která se recyklaci odpadní vody a hospodaření s dešťovou vodou dlouhodobě věnuje:
Zákon o vodách zalévání (závlahu) vůbec neřeší, vypuštěním ustanovení o „jiném nakládání“ se jen problematika přesunula do Zákona o odpadech, který má pro znovupoužití nastaveny postupy. Vypouštět odpadní vody do vod podzemních se nesmělo ani před tím. Logické je i vyjádření hydrogeologa při vypouštění do vod podzemních. Ale „závlahu“ jako takovou tento zákon neupravuje a ani ji není možné brát jako vypouštění do vod podzemních (není to ani jejím účelem – podle mého názoru).
Když vezmeme přímořské oblasti ve Španělsku, kde je brakická voda, tak jsou to co se týká podílu odpadních vod použitých na závlahu například v okolí Barcelony desítky procent (projekt CIRCAGRO jehož jsme účastníky) a například golfová hřiště se nesmí zalévat jinou než vyčištěnou splaškovou vodou. V Izraeli, kde se až 85 % vyčištěné vody použije na závlahu a kde mají 20leté zkušenosti, jsme se dověděli, že pro využití v zemědělství je důležitá solnost vody ve vztahu k typu půd – u jílovitých půd je pak nebezpečí, že v případě zvýšení solnosti se sníží úrodnost (což se ale může stát i v případě, že zasolená voda se bude čerpat z toku). Tam kde se ale podaří nastavit rovnováhu mezi přísunem a odsunem solí, tam závlaha vyčištěnou odpadní vodou nemá na produkci vliv a pokud, pak kladný. Zajímavé jsou i poznatky Izraelců z hlediska bakteriálního znečištění – tam je potřebné zaměřit pozornost. Ale to je jiný příběh. Literatury obsahující tyto popsané zkušenosti je dostatek.
A na závěr dvě poznámky k zamyšlení – je prezentováno, a to i představiteli např. SOVAKu, že zásoby podzemních vod určené k použití jako pitná voda se snižují. Zároveň v období sucha roste spotřeba pitné vody (na závlahu). Je tedy logické snažit se snížit spotřebu pitné vody např. recyklací vody nebo se snažit proti recyklaci bojovat?
Představiteli MZe je pak prezentováno, že použití vyčištěných odpadních vod představuje riziko. Ale představuje větší riziko, pokud odpadní vodu vyčistím a kontrolovaně bakteriálně zabezpečím a pak použiji, nebo pokud ji vypustím (přeteče odlehčovací komorou) do toku (kde teče z velké části už voda použitá) a pak odeberu jako „nezávadnou“ vodu z toku?