Metodika pro hodnocení stavu chráněných území podzemní a povrchové vody
© Fotolia.com
Čánek nabízí příklady podle Metodiky pro hodnocení stavu chráněných území podzemní a povrchové vody vymezených podle článku 7 RSV, které je založeno na dostupných datech o jakosti a množství povrchových a podzemních vod. Jedná se o data podle vyhlášky č. 431/2001 Sb. (data o množství odebírané vody) a podle vyhlášky č. 428/2001 Sb. (data o jakosti). Z navrženého postupu a jeho testování lze vyvodit některá doporučení.
1. Úvod a výchozí stav
V prvních národních plánech oblastí povodí byla chráněná území odběrů pro lidskou spotřebu identifikována rozdílně pro povrchové a podzemní vody – k útvarům povrchových vod byly jako chráněná území reportovány všechny odběry, kdežto u podzemních vod byla území ztotožněna s útvary podzemních vod, ve kterých celkové množství odebírané podzemní vody přesáhlo stanovených 10 m3/den. Metodika hodnocení chráněných území nebyla nikde předem zveřejněna. Dle dostupných informací, které byly poskytnuty v rámci reportingu EK byl postup obdobně jako u vymezení chráněných oblastí odlišný pro povrchové a podzemní vody. Zatímco u chráněných oblastí podzemních vod bylo hodnocení založeno na hodnocení chemického stavu útvarů podzemních vod (prahové hodnoty byly z větší části založeny na limitech pro upravenou pitnou vodu), u chráněných oblastí povrchových vod bylo hodnocení založeno na posouzení upravené pitné vody v jednotlivých odběrných místech z hlediska požadavků na upravenou pitnou vodu (dle databáze PiVo Ministerstva zdravotnictví).
V souladu s požadavky projektu bylo v rámci řešení nejprve vyjasněno chápání pojmu chráněných území podle čl. 7 Rámcové směrnice o vodě. Tato území byla ztotožněna s hranicemi vodních útvarů povrchových a podzemních vod. Vodní útvary podzemních vod se, podle potřeby, (pro zpřesnění hodnocení v rámci řešení) dále dělí na pracovní jednotky podzemních vod. Výsledné hodnocení stavu je ale na celý vodní útvar.
2. Seznam vodních útvarů vymezených podle čl. 7 Rámcové směrnice, včetně způsobu sestavení tohoto seznamu
Podle Rámcové směrnice, čl. 7, členské státy určí pro každou oblast povodí všechny vodní útvary využívané pro odběr vody určené pro lidskou spotřebu, pokud poskytují průměrně více než 10 m3 vody za den, nebo slouží více než 50 osobám, a vodní útvary uvažované pro tento účel. Vodních útvary podle článku 7 RSV byly stanoveny podle těchto kritérií:
- Vodní útvary povrchových vod s využívanými odběry povrchových vod
- Vodní útvary podzemní vody s využívanými odběry podzemních vod
- Vodní útvary povrchových vod uvažované – ostatní útvary povrchových vod, v kterých jsou situovány lokality akumulace povrchových vod kategorie A zařazené do Generelu území chráněných pro akumulaci povrchových vod (MZe a MŽP, září 2011)
- Vodní útvary podzemních vod uvažované – ostatní útvary podzemních vod ležících v CHOPAV podzemních vod dle Nařízení vlády č. 85/1981 Sb.
Identifikace vodních útvarů byla limitována dostupností základních dat. Hlavním zdrojem informací k určení těchto útvarů podzemních i povrchových vod byla databáze odběrů vykazovaných podle Vyhlášky č. 431/2001 Sb. o vodní bilanci. Z toho vyplývá, že hodnocení mohlo být provedeno pouze podle vykazovaných odběrů s vydatností od 6000 m3/rok (500 m3/měsíc). Pro identifikaci vodních útvarů byly také využity údaje od provozovatelů vodovodů, kteří vykazují množství odebrané pitné vody v jednotlivých odběrech. Třetím zdrojem dat byla poplatková databáze České inspekce životního prostředí, která se ale týká pouze podzemních vod. Hodnocení pro podzemní i povrchové vody probíhalo zvlášť, ale postup byl obdobný.
V případě povrchových vod byly posouzeny příslušející útvary, a pokud obsahovaly odběry pro pitné účely, byly identifikovány jako útvary povrchových vod podle čl. 7 RSV. U podzemních vod bylo z důvodu přesnějšího posouzení provedeno hodnocení v podrobnosti pracovních jednotek. Každá pracovní jednotka obsahující odběr podzemních vod pro pitné účely byla označena jako jednotka vymezená podle čl. 7 RSV. Celkový počet těchto odběrných míst u povrchových vod činil 233 a u podzemních vod 3 450. Odběry povrchových vod pak byly přiřazeny k vodním útvarům, odběry podzemní vody k vodním útvarům podzemních vod a k jejich pracovním jednotkám podzemních vod. Vodní útvary/pracovní jednotky, které obsahovaly odběr určený pro pitné účely, byly označeny jako útvary/pracovní jednotky vymezené dle čl. 7 RSV. Bylo tak vymezeno 179 z celkového počtu 1174 vodních útvarů povrchových vod (15,2 %) a 800 pracovních jednotek podzemních vod z celkového počtu 1220 (65,6 %). Vodní útvary povrchových a podzemních vod vyhrazené pro lidskou spotřebu včetně jejich odběrů jsou zobrazeny na obrázcích 1 a 2.
Vodní útvary povrchových vod uvažované byly určeny podle ostatních útvarů povrchových vod (nevymezených jako chráněná území pro lidskou spotřebu), v kterých jsou situovány lokality akumulace povrchových vod kategorie A zařazené do Generelu území chráněných pro akumulaci povrchových vod. Celkem tak bylo určeno 21 takových útvarů. Vodní útvary podzemních vod uvažované nebyly určeny, protože všechny útvary ležící v CHOPAV jsou využívané pro odběry podzemních vod pro lidskou spotřebu.
Je nutné konstatovat, že pokud by byla využita pro dané účely i databáze surové vody podle vyhlášky 428/2001 Sb., celkový počet vymezených území určených pro pitné účely velmi pravděpodobně vzroste, stejně tak by bylo vymezení přesnější, pokud by bylo možné využít neveřejnou databázi pitné vody PiVo ministerstva zdravotnictví.
Obr. 1 Útvary povrchových vod vyhrazené nebo uvažované pro lidskou spotřebu včetně využívaných odběrů
Obr. 2 Pracovní jednotky podzemních vod vyhrazené pro odběr vody pro lidskou spotřebu včetně využívaných odběrů
3. Postup vyhodnocení stavu chráněných území podle čl. 7 RSV
Postup samotného vyhodnocení je rozdělen do čtyř hlavních částí:
- vyhodnocení jednotlivých ukazatelů u odběrů a jejich zatřídění – schéma č. 1
- vyhodnocení odběrů (odběr znamená měrný profil u povrchových vod a měrný objekt u podzemních vod) – schéma č. 2
- vyhodnocení celého útvaru (pracovních jednotek) – schéma č. 3
- posouzení výsledků hodnocení stavu útvaru/pracovní jednotky – schéma č. 4
Hlavním cílem celého procesu vyhodnocení je možnost identifikovat stav vodního útvaru/pracovní jednotky, a to jak z hlediska kvalitativního, tak i kvantitativního. Samotné hodnocení vychází nejprve z posouzení jednotlivých odběrů (objektů, profilů) podzemních a povrchových vod a následně budou tyto výsledky vztaženy na vodní útvary / pracovní jednotky. Proto budou během pracovního postupu nejprve hodnoceny ukazatele jakosti v jednotlivých odběrech (schéma č. 1), a následně jednotlivé odběry podzemní a povrchové vody (schéma č. 2). V případě povrchových vod bude zpravidla výsledek z jednoho odběrného profilu určovat stav celého vodního útvaru. V případě podzemních vod bude situace zcela jiná. Vzhledem k počtu objektů využívaných pro odběry pro lidskou spotřebu budou ve výsledku všechny odběry podzemních vod v každém útvaru/pracovní jednotce hodnoceny dohromady.
Výsledkem hodnocení stavu útvaru/pracovní jednotky budou dvě kategorie – vyhovující a nevyhovující stav. Pro lepší identifikaci problémů jsou v jednotlivých pracovních krocích zavedeny kategorie podmíněně vyhovující (ukazatel, odběr) a potenciálně nevyhovující stav vodního útvaru/pracovní jednotky. Jedná se tedy o pomocné kategorie, které byly zavedeny z důvodu lepší identifikace problému při návrhu opatření.
3.1 Schéma 1 – Postup při hodnocení jednotlivých ukazatelů jakosti surové vody v jednotlivých odběrech
Každý ukazatel, který byl vykázán při rozboru surové vody podle vyhlášky č. 428/2001 Sb., přílohy 13, tab. 1a, bude podle naměřené koncentrace zatříděn podle kategorie upravitelnosti A1–A3 ve shodě s vyhláškou č. 428/2001 Sb., viz tab. 1.
Tab. 1 Požadavky na jakost surové vody
V postupu je pro účely výroby pitné vody uvažována kategorie A1–3. Zatřídění se provádí podle části 3, přílohy č. 13, vyhlášky č. 428/2001 Sb. (Tabulka pro vyhodnocení kategorie surové vody dle mezní hodnoty v souladu s vyhl. 428/2001 Sb. v platném znění) a to podle výsledků rozborů za poslední 2 roky (u podzemních vod je možný interval 2–5 let, podle počtu měření). S ohledem na budoucí vývoj a povinností nezhoršování stavu jsou pak ukazatelé v kategorii A3 posuzovány, pokud je to možné, pomocí lineárních trendů. Pokud se vyskytuje nedostatek dat, která neumožňují toto hodnocení – situace, kdy je méně než 12 naměřených hodnot (tato četnost byla zvolena jako mezní ze statistického hlediska pro vyhodnocení trendů), ukazatel je posouzen podle maximální hodnoty. Výsledkem celého hodnocení je označení jednotlivých ukazatelů jednoho odběru jako vyhovující ukazatel, podmíněně vyhovující ukazatel a nevyhovující ukazatel. Kategorie podmíněně vyhovujícího ukazatele byla zavedena z důvodu možnosti nepříznivého budoucího vývoje hodnot jednotlivých ukazatelů. V době měření je jeho hodnota vyhovující, ale je natolik vysoká (více než 75 % limitu kategorie A3), že by mohlo v budoucnosti dojít k překročení tohoto limitu.
Obr. 3: Schéma 1 – Postup při hodnocení jednotlivých ukazatelů jakosti surové vody v jednotlivých odběrech
3.2 Schéma 2 – Vyhodnocení odběru, všechny ukazatele
Po vyhodnocení jednotlivých ukazatelů následuje posouzení celého odběru. Pokud nastane případ, že se vyskytne třeba jen jeden ukazatel nevyhovující ani třídě jakosti A3, celý odběr je označen jako nevyhovující (běžný postup dle platné legislativy). Jako podmíněně vyhovující je odběr označen v případě, když u něj existuje alespoň jeden ukazatel zatříděný do kategorie A3 se stoupajícím trendem nebo jeho maximální hodnota je větší než 75 % příslušného limitu A3 (podmíněně vyhovující ukazatel). Zavedená kategorie podmíněně vyhovujících odběrů byla zavedena, aby byly takto označené odběry identifikovány pro návrh opatření. V době hodnocení je jejich stav ještě vyhovující, ale s velkou pravděpodobností může dojít vzhledem k stoupajícímu trendu a vysoké hodnotě ukazatelů ke zhoršení jejich stavu a zatřídění do kategorie nevyhovujících.
Pro následné vyhodnocení stavu celého útvaru/pracovní jednotky bude určující poslední kategorie – zastoupení nevyhovujících odběrů.
Obr. 4 Schéma 2 – Vyhodnocení odběru, všechny ukazatele
3.3 Schéma 3 – Vyhodnocení stavu útvaru/pracovní jednotky
Vodní útvar/pracovní jednotka, v které se vyskytuje více odběrů surové vody, bude posuzován nejen z hlediska jakosti (jak již bylo provedeno u jednotlivých odběrů v předchozím kroku – viz schéma č. 2), ale také z hlediska odebíraného množství vody, aby se postihla významnost jednotlivých odběrů. Nejprve bude zjištěno celkové odebírané množství v rámci útvaru (toto množství bude vypočteno jako součet odebíraného množství jednotlivých již hodnocených odběrů). V rozhodovacím schématu jsou vyznačeny tři možnosti zatřídění odběrů podle velikosti odebíraného množství, jehož výsledkem je určení stavu celého útvaru/ pracovní jednotky – v této fázi řešení: vyhovující (méně než 10 % z celkového odebíraného množství jsou nevyhovující odběry), potenciálně nevyhovující (10–25 % z celkového odebíraného množství jsou nevyhovující odběry) a nevyhovující (více než 25 % z celkového odebíraného množství jsou nevyhovující odběry).
V konečném výsledku budou dvě výsledné kategorie – vyhovující a nevyhovující. Potenciálně nevyhovující výsledky se zatřídí do kategorie nevyhovujících, tato přechodná kategorie je zavedena pouze pro návrhy opatření.
Obr. 5 Schéma 3 – Vyhodnocení útvaru /pracovní jednotky
3.4 Schéma 4 – Posouzení výsledků hodnocení stavu útvaru/pracovní jednotky
Vzhledem k předchozímu podrobnému posouzení jednotlivých ukazatelů a následně odběrů lze většinou určit, proč je konkrétní útvar v určitém stavu. Proto bylo nad rámec této metodiky vytvořeno ještě schéma č. 4, které nastiňuje možný následný postup po určení nevyhovujícího stavu vodního útvaru/pracovní jednotky. Podle schématu č. 4 je nutné rozlišit důvody nevyhovujícího stavu. Je nutné si uvědomit, že v případě, když jsou zvýšené hodnoty ukazatelů způsobeny přirozenými pochody, nikoli antropogenním znečištěním, neznamená to nedosažení cílů. V tomto schématu 4 jsou nastíněny návrhy možných opatření, které však již nejsou náplní předložené metodiky.
Obr. 6 Schéma 4 – Posouzení výsledku hodnocení stavu útvaru/pracovní jednotky
4. Možná rizika a nedostatky v uvedeném hodnocení
Je třeba si uvědomit, že celé hodnocení útvarů je zcela závislé na dostupných datech. Vzhledem k tomu, že je celý postup navržen tak, že se při hodnocení bude vycházet z jednotlivých odběrů (měrných profilů a objektů) povrchové a podzemní vody (nejprve budou hodnoceny jednotlivé ukazatele a pak celý odběr) a nakonec v poslední fázi bude z takto posouzených odběrů hodnocen celý útvar/ pracovní jednotka, bude základním předpokladem pro celkové posouzení co nejkompletnější seznam jednotlivých odběrů povrchových i podzemních vod.
Jistým rizikem se jeví trendové hodnocení jednotlivých ukazatelů, a to hlavně s ohledem na množství a kvalitu dat.
Celý postup je navržen v několika postupných krocích, hodnocení by ale bylo možné pomocí jednoduchého software zautomatizovat, a tím by se stalo méně náročné na čas. Je nezbytné zdůraznit, že data o jakosti surové vody vykazované podle vyhlášky č. 428/2001 Sb. a data vykazovaná podle vyhlášky č. 431/2011 Sb. o vodní bilanci jsou jediným dostupným zdrojem informací o jakosti vody v jednotlivých útvarech. Data o jakosti pitné vody jsou ukládány do databáze PIVO Ministerstva zdravotnictví, která není volně dostupná. Je třeba ale brát v úvahu, že i hlášená data o jakosti surové vody od provozovatelů mají různou kvalitu a četnost a proto je v budoucnu nevyhnutelné posílit nástroje na jejich vylepšení. Jediným zdrojem informací o skutečně odebraném množství povrchových a podzemních vod jsou vykazované údaje podle vyhlášky č. 431/2001 Sb. Jedná se však pouze o odběry, které dosáhnou hodnoty 6 000 m3 za rok nebo 500 m3 za měsíc.
5. Závěr
Hodnocení podle Metodiky pro hodnocení stavu chráněných území podzemní a povrchové vody vymezených podle článku 7 RSV je založeno na dostupných datech o jakosti a množství povrchových a podzemních vod. Jedná se o data podle vyhlášky č. 431/2001 Sb. (data o množství odebírané vody) a podle vyhlášky č. 428/2001 Sb. (data o jakosti).
Následně po vyhodnocení stavu chráněných území podle metodiky by měl následovat návrh opatření s cílem zlepšení stavu chráněných území. Tento návrh opatření již není součástí metodiky, přesto z navrženého postupu a jeho testování lze vyvodit některá doporučení.
Před navrhováním jednotlivých opatření se jeví jako vhodné podrobněji posoudit vyhodnocené výsledky podle této metodiky a opatření potom navrhovat na základě znalosti konkrétního odběru.
Při návrhu opatření by se také mělo brát v úvahu, zda nevyhovující (nebo potenciálně nevyhovující) hodnocení způsobuje např. jen jedno měření – pak by jako opatření bylo vhodnější další sledování. Totéž by mělo platit i v případě, že se odběr do (potenciálně) nevyhovující kategorie dostane pouze kvůli vyhodnocení trendů.
The article describes various ways of evaluation of protected water areas according to czech legislation. From projected procedure and its testing some recommendations are made.