Podíl tepelné ztráty větráním se u nových, tepelně lépe izolovaných budov stále zvětšuje. Tím roste i význam zpětného získávání tepla z odváděného vzduchu při řízeném větrání. V článku je to ukázáno na jednoduchém praktickém příkladu.

Zájem o nízkoenergetické a pasivní domy rychle roste. Přispívá k tomu i postupné zvyšování cen energií a dostupnost informací z hospodářsky vyspělejších zemí. Přesto jsou nízkoenergetické domy vybavené větrací jednotkou s rekuperací tepla mezi novostavbami stále spíše výjimkou.

Obytné prostředí bohužel není z hlediska mikroklimatických podmínek, větrání a koncentrací škodlivin v ovzduší ošetřeno v ČR žádným legislativním dokumentem. Dílčí informace můžeme nalézt v několika technických normách. V současnosti se navíc v případě zajištění přirozené infiltrace dostávají mnohdy do protikladu požadavky na zajištění minimálních tepelných ztrát a hygienické požadavky na větrání.

Článek navazuje na první díl, který byl věnován obecnému popisu stavby. Druhý díl popisuje koncepci řešení vytápění, větrání a regulace. Teplovzdušné vytápění doplňuje originální sálavá plocha přizpůsobená podmínkám nízkoenergetického domu.

Okna jako součást vnějšího pláště budovy prošla v posledních letech zásadním vývojem motivovaným snahou o minimalizaci tepelných ztrát. Současně se zvyšování tepelného odporu oken vzrostla jejich vzduchová nepropustnost. Článek rozebírá možnosti eliminace negativních dopadů tohoto trendu na vnitřní prostředí budov

V prvním dílu popisu stavby realizované v roce 2004 je popsána příprava stavby, základní architektonické řešení a technické řešení hlavních stavebních uzlů z pohledu investora domu. Cílem článku je pokusit se předat některé zkušenosti ze stavby budoucím stavebníkům.

V nové bytové výstavbě i v rekonstruovaných domech se setkáváme s mnoha negativními důsledky nedostatečného větrání vnitřních prostor. Z důvodu minimalizace tepelných ztrát infiltrací jsou vyráběna a osazována okna s téměř nulovou spárovou průvzdušností. Článek rozebírá následky tohoto trendu na provoz a bezpečnost plynových spotřebičů.

Země jako sezónní zásobník sluneční energie se v poslední době stále častěji využívá k předehřevu čerstvého vzduchu pro větrací zařízení. Zemní výměník tepla, který tento předehřev v zimním období zprostředkovává, může v letním období sloužit k ochlazování vzduchu před vstupem do větrací jednotky.

Diskuze o systémech větrání obytného prostředí je snad nejčastějším tématem portálu TZB-info. Středem diskuze jsou větrací systémy se zpětným získáváním tepla, často i ve funkci teplovzdušného vytápění. Nejrůznější autoři vyzvedávají přednosti větracích systémů s rekuperací tepla a zároveň jiné možnosti zatracují. Pod těmi jinými možnostmi se však skrývá více, než je běžně uváděno.

Větrání obytných prostor se stává stále aktuálnějším problémem u nově stavěných domů s nízkou spotřebou energie na vytápění vyznačujících se vzduchotěsností obvodových konstrukcí, oken i dveří. Jednou z pověr kolem větrání je i tvrzení, že "zeď musí dýchat".

Způsob dimenzování větracích systémů, popis vlastností rovnotlakého větracího systému s rekuperací tepla a vytápění s vnitřní cirkulací vzduchu. Rozebrána jsou i obecně přejímaná tvrzení podle praktických zkušeností.

Popsán je vliv větrání na relativní vlhkost v interiéru a koncentraci CO₂, včetně vlivu vzduchotěsnosti stavebních konstrukcí po teoretické stránce. A to se zaměřením na centrální systémy nuceného větrání s rekuperací tepla pro nízkoenergetické až pasivní rodinné a bytové domy.