Metodika hodnocení nízkoenergetických rodinných domů
Určit jednoznačně potřebu tepla na vytápění nízkoenergetických a pasivních domů v kWh/(m2a) byl dosud problém. Nebylo jasné, jak určit tepelné ztráty a zisky, jaký objem a podlahovou plochu uvažovat. Proto vznikla jednotná metodika výpočtu alespoň pro rodinné bydlení.
Dlouhotrvající diskuse o tom, jak vlastně hodnotit energetickou náročnost domů s velmi nízkou potřebou tepla [1 aj.], vyústila ve zpracování jednoznačné a jednoduché metodiky na Fakultě stavební ČVUT v Praze (dále jako Metodika). Ta by se měla v budoucnu stát součástí ČSN 73 0540, pravděpodobně ve formě informativní přílohy. V tomto smyslu již byl projednáván v technické normalizační komisi 43 Tepelná ochrana budov při ČNI. Za připomínky budeme vděčni i dalším příslušníkům odborné veřejnosti, čtenářům časopisu TOB.
1. Úvod
Cílem Metodiky bylo sestavit co možná nejjednodušší soubor vstupních podmínek a dalších potřebných pravidel tak, aby výpočty provedené podle technických norem (zejména ČSN 73 0540-4 [4], ČSN EN ISO 13790 [5] (měsíční výpočet), ČSN EN ISO 13789 [6], ČSN EN ISO 13370 [7], ČSN EN ISO 6946 [8]) nemohly vést k výrazněji odlišným výsledkům, pokud je bude provádět více zpracovatelů.
V Metodice se tedy nejedná o podrobný výpočet energetické náročnosti budovy "co nejblíže skutečnosti", kdy je zapotřebí používat klimatické a další údaje z místa stavby, detailní informace o způsobu užití budovy, a kdy může být použití jiného podrobnějšího výpočtu opravdu potřebné. Zde jde o porovnání kvality stavebního řešení - pro více variant téhož domu, nebo pro porovnání odlišných návrhů mezi sebou. Přes existenci nejrůznějších podrobných simulačních nástrojů pro výpočet energetické náročnosti a kvality vnitřního prostředí je poptávka po nejjednodušším a nejrychlejším možném hodnocení, použitelném jako indikátor i v procesu navrhování, stále vysoká.
Metodika není vhodná pro hodnocení budov s jiným převažujícím účelem, než je rodinné bydlení, a pro budovy s vyšší energetickou náročností. Dále je zpracován názorný způsob vyjadřování výsledků. Metodika se zabývá rodinnými domy, protože společenská poptávka je v této oblasti zatím největší a dosažení úrovně pasivního domu u malých objektů (s méně výhodnou hodnotou objemového faktoru tvaru A/V) je obtížnější, a přitom provoz v rodinném domě snadněji předpověditelný, než například v komerční budově. Další druhy budov mohou následovat.
Definice nízkoenergetického a pasivního domu je dosud uvedena pouze v informativní příloze A k ČSN 73 0540-2, a to ve velmi stručné a možná již v překonané formě. Předložená metodika není v rozporu s postupy technických norem ani energetickými předpisy. Je velmi jednoduchým a relativně výstižným nástrojem pro tento perspektivní segment výstavby, kde můžeme počítat s velkým nárůstem počtů připravovaných, schvalovaných a možná i nějak podporovaných projektů. (Evropský parlament nedávno vyjádřil přání zavést úroveň pasivního domu jako standard již od roku 2011!)
2. Započtení ploch a objemů
Ke stanovení ploch konstrukcí se užívají vnější rozměry. Systémová hranice budovy se uvažuje v souladu s ČSN EN ISO 13790 [5] jako hranice vytápěného prostoru. U dvouplášťových větraných konstrukcí se za vnější hranu konstrukce považuje vnější povrch vnitřního pláště podle obr. 1. Hranice je vedena pod podlahou na terénu resp. na spodní hraně stropu suterénu, což je v souladu s novým zněním EN ISO 13370 (2007, v ČR dosud nezavedené). Tento přístup je více na straně bezpečnosti a je užíván i v [10].
Obr. 1 Schéma umístění systémové hranice budovy
Objem budovy V se stanovuje z vnějších rozměrů (obr. 2). Liší se od obestavěného objemu budovy podle jiných předpisů. Nezahrnují se sem části a prvky vně systémové hranice, jako jsou přečnívající konstrukce, balkóny, atiky, přiléhající nevytápěné části budovy, apod.
Objemový faktor tvaru budovy A/V se stanovuje v souladu s ČSN 73 0540-2 [4]. Vzduchový objem se stanoví po jednotlivých podlažích tak, že se podlahová plocha vynásobí odpovídající světlou výškou místností. V případě místně snížené světlé výšky se postupuje přiměřeně tak, aby vzduchový objem odpovídal skutečnosti.
Obr.2 Schéma užívaných rozměrů
Podlahová plocha se uvažuje jako celková vnitřní podle ČSN EN ISO 13789 [6] (obr. 2). Neuvažuje se žádná redukce podlahové plochy v případě lokálně snížené světlé výšky v části místnosti. Plocha schodiště (půdorysný průmět) se započítává jedenkrát v každém vytápěném podlaží. V případě, že schodištěm prochází systémová hranice budovy, započte se plocha schodiště přiměřeně.
Výpočet veličin pro hodnocení neprůvzdušnosti obálky budovy (n50, q50) se řídí pravidly uvedenými v ČSN EN 13829 [9]. Plocha obálky budovy AE, která slouží k výpočtu vzduchové propustnosti obálky budovy q50 se stanovuje v souladu s čl. 6.1.2 této normy z celkových vnitřních rozměrů (obr. 2). Plocha obálky AE se vypočítá pro tu část budovy, pro kterou bylo provedeno měření neprůvzdušnosti, a která má splnit požadavky na neprůvzdušnost (zpravidla se jedná o vytápěný prostor).
3. Klimatické okrajové podmínky
Podmínky se uvažují jednotně podle tab.1. Každá konkrétní lokalita má ve skutečnosti klimatické podmínky vlastní a tedy odlišné od hodnot v tabulce. Bohužel ovšem také ne vždy dostupné. Použití jednotných dat znamená jedinečnou možnost porovnání kvality stavebního řešení. Přitom bude pochopitelně konkrétní návrh domu reagovat co nejlépe na místní podmínky (Sněžka nebo jihomoravské vinice).
| Měsíc | Počet dnů | Teplota exteriéru | Celková energie globálního slunečního záření [MJ/m2] | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| °C | Sever | Jih | Východ | Západ | Horizont | ||
| leden | 31 | -1,2 | 40,0 | 137,0 | 58,0 | 72,0 | 76,0 |
| únor | 28 | 0,0 | 65,0 | 220,0 | 97,0 | 126,0 | 133,0 |
| březen | 31 | 4,2 | 97,0 | 281,0 | 166,0 | 191,0 | 259,0 |
| duben | 30 | 8,0 | 137,0 | 292,0 | 234,0 | 252,0 | 396,0 |
| květen | 31 | 13,2 | 180,0 | 310,0 | 356,0 | 299,0 | 540,0 |
| červen | 30 | 16,1 | 198,0 | 266,0 | 342,0 | 306,0 | 529,0 |
| červenec | 31 | 17,9 | 191,0 | 288,0 | 331,0 | 335,0 | 544,0 |
| srpen | 31 | 17,6 | 155,0 | 328,0 | 324,0 | 292,0 | 490,0 |
| září | 30 | 13,7 | 108,0 | 270,0 | 194,0 | 198,0 | 310,0 |
| říjen | 31 | 8,7 | 76,0 | 227,0 | 122,0 | 137,0 | 198,0 |
| listopad | 30 | 3,5 | 36,0 | 126,0 | 54,0 | 68,0 | 83,0 |
| prosinec | 31 | 0,8 | 29,0 | 94,0 | 43,0 | 43,0 | 54,0 |
| Měsíc | Celková energie globálního slunečního záření [MJ/m2] | |||
|---|---|---|---|---|
| Severovýchod | Severozápad | Jihovýchod | Jihozápad | |
| leden | 43,0 | 40,0 | 101,0 | 119,0 |
| únor | 65,0 | 68,0 | 158,0 | 198,0 |
| březen | 112,0 | 119,0 | 230,0 | 259,0 |
| duben | 169,0 | 180,0 | 277,0 | 295,0 |
| květen | 263,0 | 234,0 | 367,0 | 313,0 |
| červen | 274,0 | 248,0 | 324,0 | 295,0 |
| červenec | 256,0 | 266,0 | 331,0 | 328,0 |
| srpen | 227,0 | 212,0 | 356,0 | 328,0 |
| září | 133,0 | 133,0 | 248,0 | 248,0 |
| říjen | 83,0 | 83,0 | 180,0 | 202,0 |
| listopad | 36,0 | 40,0 | 90,0 | 112,0 |
| prosinec | 29,0 | 29,0 | 72,0 | 76,0 |
Tab.1 Klimatické okrajové podmínky
4. Vnitřní tepelné zisky
Do vnitřních tepelných zisků se započítává metabolické teplo od osob a teplo uvolňované do vytápěného prostoru provozem domácích spotřebičů a umělého osvětlení. Nezahrnuje se sem energie potřebná na provoz domovní techniky. Vnitřní tepelné zisky se stanovují podle projektovaného obsazení rodinného domu osobami (návrhový parametr, který by měl být uváděn v projektové dokumentaci, i když se jistě bude v průběhu života domu měnit, často i výrazně). Nejmenší plocha na jednu osobu se pro účely tohoto výpočtu uvažuje hodnotou 20 m2, bez ohledu na možný vyšší počet osob uvedený v projektové nebo jiné dokumentaci. Předpokládá se, že osoby jsou rovnoměrně přítomny v domě po 70 % roční doby. Koeficient přítomnosti se tedy uvažuje jednotně hodnotou 0,7. Hodnocení nepředpokládá delší doby nepřítomnosti, jako jsou zimní prázdniny apod., obsažené například v ČSN EN ISO 13790 [5].
Metabolické teplo a teplo uvolňované do vytápěného prostoru provozem domácích spotřebičů a umělého osvětlení se uvažuje hodnotou 100 W na přítomnou osobu, bez ohledu na její věk. K tomu se připočítává 50 W stálé produkce tepla na každou bytovou jednotku bez ohledu na přítomnost osob. Takový výpočet je jistě opět značným zjednodušením skutečnosti, ale v podstatě odpovídá jiným jednoduchým metodám (PHPP) [10]. Odvozování množství tohoto tepla od podlahové plochy (např. v ČSN EN ISO 13790 [5]), by mohlo vést u větších rodinných domů k neodůvodněnému vylepšování energetické bilance.
Příklad: Čtyřčlenná domácnost a dům o celkové podlahové ploše vytápěné části 160 m2: 4 osoby x 100 W x 0,7 + 50 W = 330 W. Odpovídá hodnotě 2,1 W/m2. Pro čtyřčlennou resp. dvoučlennou domácnost dále platí:
Graf 1 - Vnitřní tepelné zisky
| Celková podlahová plocha | Vnitřní tepelné zisky | |
|---|---|---|
| 4 osoby | 2 osoby | |
| 120 m2 | 2,8 W/m2 | 1,6 W/m2 |
| 140 m2 | 2,4 W/m2 | 1,4 W/m2 |
| 160 m2 | 2,1 W/m2 | 1,2 W/m2 |
| 200 m2 | 1,7 W/m2 | 1,0 W/m2 |
5. Výměna vzduchu
Výměna vzduchu v otopném období pro účely větrání se uvažuje jednotně hodnotou 25 m3 čerstvého vzduchu na přítomnou osobu za hodinu. Koeficient přítomnosti je i zde 0,7, větrání musí být zajištěno celoročně. Z hygienických hledisek je uvedené množství vzduchu dostatečné, domy bez aktivního větracího systému jsou v současnosti zpravidla větrány výrazně méně. Ve většině posuzovaných domů pomocí této metodiky bude užíváno nucené větrání, takže čerstvý vzduch může být skutečně dávkován podle potřeby. Výpočet je nicméně shodný jak pro přirozené větrání (potřeba otevírat okna, nikoliv spoléhat na propustnost vzduchu spárami zavřených oken!), tak pro větrání nucené. Návrh nuceného větrání zajišťuje přísun čerstvého vzduchu do každé pobytové místnosti, v celkovém výpočtu podle metodiky se ovšem vytápěný prostor uvažuje jako jeden celek.
Příklad: Čtyřčlenná domácnost: 4 x 25 m3/h x 0,7 = 70 m3/h.
Celková účinnost zpětného získávání tepla ve větrací jednotce se započítává hodnotou odpovídající hodnotě nominální účinnosti uváděné u použitého nebo předpokládaného výrobku (podle prohlášení o shodě nebo podle jiného důvěryhodného dokumentu) snížené o 10 procentních bodů. Přednostně se použijí hodnoty nominální účinnosti výrobku pro průtok vzduchu odpovídající typickému provozu v rodinném domě podle počtu osob. Zde je ovšem problém: Účinnost zpětného získávání tepla se mění s velikostí průtoku vzduchu. Tato závislost často není uváděna, možná i z obchodních důvodů, což komplikuje porovnání výrobků. Ve skutečné situaci je celková účinnost zpětného získávání tepla z odváděného vzduchu vždy o něco nižší, než je maximální účinnost uváděná jako vlastnost výrobku. Obdobný přístup je použit i v PHPP [10].
Celková průvzdušnost
Celková intenzita výměny vzduchu při tlakovém spádu 50 Pa, n50 podle ČSN 73 0540-2 [2] a ČSN EN 13829 [9] se uvažuje podle projektového předpokladu nebo podle výsledku měření. Součinitele e a f, charakterizující zatížení větrem a vliv vztlaku podle ČSN EN ISO 13790 [5], Příloha G (2005), se uvažují jednotně hodnotami: e = 0,01 a f = 20.
6. Výpočet
Hodnoty součinitelů prostupu tepla se stanovují podle ČSN 73 0540-4 [4] a ČSN EN ISO 6946 [8]. Zhoršující vlivy opakovaně se vyskytujících tepelně vodivějších konstrukčních a dalších prvků se uvažují ve formě přirážky ΔU k základní hodnotě součinitele prostupu tepla. ΔU se uvažuje podle tab.2 (viz B.3.2 v ČSN 73 0540-4 [4]) nebo podrobnějším výpočtem podle čl.D.1 ČSN EN ISO 6946 [8] a B.3.2 v ČSN 73 0540-4 [4].
| Charakter konstrukce | Zvýšení hodnoty součinitele prostupu tepla ΔU [W/(m2K)] | Poznámka |
|---|---|---|
| Konstrukce zcela bez tepelných mostů | 0 | Výjimečný případ, se zcela souvislou tepelně izolační vrstvou, bez přítomnosti kotevních a dalších prostupujících prvků |
| Konstrukce téměř bez tepelných mostů | 0,02 | Nejčastější případ, doporučený projektový předpoklad |
| Konstrukce s mírnými tepelnými mosty | 0,05 | Konstrukce zpravidla nevhodné pro nízkoenergetické a pasivní domy |
| Konstrukce s běžnými tepelnými mosty | 0,10 | Konstrukce nevhodné pro nízkoenergetické a pasivní domy |
Tab. 2 Přirážka ΔU k základní hodnotě součinitele prostupu tepla
Měrná ztráta prostupem tepla HT se stanovuje podle ČSN EN ISO 13789 [6]. Vliv tepelných vazeb mezi stavebními konstrukcemi na systémové hranici se uvažuje souhrnně podle tab. 3 (viz B.9.2 v ČSN 73 0540-4 [4]) ve formě přirážky k hodnotě Uem. Použití nižší hodnoty přirážky je možné, pokud je podrobně zdůvodněno výsledkem výpočtů všech tepelných vazeb mezi konstrukcemi na systémové hranici budovy.
| Celková úroveň řešení | Charakteristika | Zvýšení hodnoty Uem | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Vysoká | Je zajištěna souvislost tepelně izolačních vrstev ve všech napojeních, převážně v neztenčené tloušťce, podle nejlépe dostupných technických možností. | +0,02 W/(m2K) | Projektový předpoklad |
| Střední | Je zajištěna souvislost tepelně izolačních vrstev ve všech napojeních, převážně v neztenčené tloušťce. | + 0,05 W/(m2K) | |
| Nízká | Není zajištěna souvislost tepelně izolačních vrstev ve všech napojeních. | + 0,1 W/(m2K) |
Tab. 3 Vliv tepelných vazeb
Sousední nevytápěné prostory
Pokud se nepostupuje jednodušeji (viz další odstavec), pak se návaznost vytápěné zóny na sousední nevytápěné prostory uvažuje výpočtem podle ČSN EN ISO 13789 [6]. Výměna vzduchu mezi interiérem a přilehlým prostorem se uvažuje jako nulová, pokud není známa jiná kvantifikovatelná skutečnost. Hodnota výměny vzduchu v přilehlém nevytápěném prostoru se rovněž uvažuje jako nulová, pokud není známa jiná kvantifikovatelná skutečnost. Pokud je výměna vzduchu v přilehlém nevytápěném prostoru významná, například prostor s rozsáhlými průběžnými neuzavíratelnými větracími štěrbinami, polootevřené prostory apod., pak se takový prostor do výpočtu nezahrnuje a postupuje se, jako by teplota v sousedním nevytápěném prostoru odpovídala teplotě venkovního prostředí. Použití součinitele b podle tab. F2 ČSN 73 0540-3 [3] se v tomto případě nepřipouští.
Je přípustné, navazující nevytápěné prostory ve výpočtu vůbec neuvažovat. V takovém případě se konstrukce na rozhraní vytápěné zóny a nevytápěného prostoru považují za konstrukce v kontaktu s venkovním prostředím.
Přenos tepla přes podlahu na terénu, suterén, základy a zeminu
Přenos přes podlahu nejnižšího vytápěného podlaží, podzemní podlaží, základy a zeminu se započítává metodou podle ČSN EN ISO 13370. Použití součinitele b podle tab. F2 ČSN 73 0540-3 se v tomto případě nepřipouští.
Střední hodnota součinitele prostupu tepla
Střední hodnota součinitele prostupu tepla Uem se stanovuje podle kapitoly přílohy H1 v ČSN 73 0540-4 [4].
Okna a další prosklené konstrukce se ve výpočtu uvažují jednotlivě, podle poměru zasklení (faktor rámu FF) a jejich stínění. Stínění se stanovuje co nejblíže skutečnosti podle přílohy H ČSN ISO 13790 [5]. Clonění oken se pro tento výpočet uvažuje jednotně hodnotou Fc = 1, pokud se nejedná o okna a prosklené konstrukce trvale zacloněné. V takovém případě se postupuje podle přílohy H ČSN ISO 13790 [5]. Nadokenní markýzy, boční žebra a další stínění vlastní budovou a dále stínění jinými budovami a ostatními překážkami se uvažuje postupem podle ČSN ISO 13790 [5].
Pro orientační výpočet energetické náročnosti budovy bez možnosti zatřídění do hodnocení podle kap. 8, který se použije zejména pro projekty bez znalosti umístění do konkrétní lokality (předběžné stanovení, typové projekty), se postupuje odlišně od 6.8. Stínění jinými budovami a ostatními překážkami se uvažuje zjednodušeně takto: Pro okna a další prosklené plochy se použije hodnota Fh (viz příloha H ČSN ISO 13790) podle tab. 4 a předpokládá se natočení budovy hlavní fasádou k jihu.
Přiřazení fasád ke světovým stranám musí být u výpočtu uvedeno.
| Okna a prosklené plochy v nejnižším nadzemním podlaží | Fh nejvýše 0,6 |
| Okna a prosklené plochy ve vyšších nadzemních podlažích | Fh nejvýše 0,9 |
Tab. 4 Hodnota Fh pro orientační hodnocení, bez možnosti zatřídění budovy
Výpočet měrné potřeby tepla na vytápění
Měrná potřeba tepla na vytápění se stanovuje výpočtem podle ČSN EN ISO 13790 [5] po měsících celého roku. Výsledek výpočtu se vyjadřuje v kWh/(m2a) a zaokrouhluje na jedno desetinné místo.
7. Stanovení dalších energetických potřeb domu
Potřeba tepla (netto) na ohřev teplé vody se uvažuje jednotně hodnotou 550 kWh/osobu a rok. V této hodnotě je již zahrnuta redukce na nepřítomnost osob. I zde se jedná o jednotnou smluvní hodnotu, která jen přibližně může odpovídat skutečnosti.
Potřeba elektrické energie na domácí spotřebiče a umělé osvětlení se uvažuje jednotně hodnotou 800 kWh/os a rok.
Dále je pro provoz domu zapotřebí určité množství elektrické energie sloužící pro čerpadla, ventilátory, regulační prvky apod. Uvažuje se jednotně hodnotou 800 kWh/rok.
Celková účinnost přeměny energie na teplo potřebné pro vytápění a pro ohřev vody se stanoví jednotně podle tab.5. Odchylky od uvedených hodnot musí být odpovídajícím způsobem doloženy.
| Typ zdroje | Celková účinnost přeměny energie |
|---|---|
| kotel plynový běžný | 0,84 |
| kotel plynový nízkoteplotní | 0,90 |
| kotel plynový kondenzační | 0,95 |
| kotel na kusové dřevo v zapojení s akumulační nádrží | 0,70 |
| kotel na dřevěné peletky v zapojení s akumulační nádrží | 0,75 |
| kamna na kusové dřevo | 0,50 |
| kamna na kusové dřevo s částečným uvolňováním tepla do akumulační nádrže nebo otopného systému | 0,60 |
| kamna na dřevěné peletky | 0,7 |
| elektrické přímotopné nebo akumulační vytápění | 0,93 |
| tepelné čerpadlo | (COP*0,95) |
Tab. 5 Výpočtová celková účinnost přeměny energie na teplo potřebné pro vytápění a pro ohřev vody
Poznámka: COP (Coefficient of performance) je u tepelného čerpadla označován také jako topný faktor
Je-li použita cirkulace teplé vody v rodinném domě, snižuje se účinnost přeměny energie na teplo na ohřev vody na dvě třetiny hodnoty účinnosti bez cirkulace. Použití cirkulace teplé vody v rodinném domě se zpravidla nepovažuje za vhodné řešení.
Primární energie
Primární energie z neobnovitelných zdrojů se hodnotí součtovou hodnotou spotřeby energie na vytápění a ohřev teplé vody a energie potřebné na provoz domovní techniky vynásobené odpovídajícím faktorem energetické přeměny podle použitých technických systémů a jejich podílů na jednotlivých energetických spotřebách. Výsledek výpočtu měrné primární energie z neobnovitelných zdrojů se vyjadřuje v kWh/(m2a) a zaokrouhluje na jedno desetinné místo.
| Zdroj | Faktor energetické přeměny [kWh/kWh] |
|---|---|
| Zemní plyn a další fosilní paliva | 1,1 |
| Elektrická energie | 3 |
| Dřevo a ostatní biomasa | 0,05 |
| Dřevěné peletky | 0,15 |
| Solární systémy termické | 0,05 |
| Solární systémy fotovoltaické | 0,2 |
Tab. 6 Výpočtová hodnota faktoru energetické přeměny pro přepočet spotřeby energie na hodnoty primární energie
Poznámka: Údaje v tab. 6 byly odvozeny s využitím lineárního bilančního modelu GEMIS [11], což je mezinárodně uznávaný systém obsahující databázi a počítačový program pro analýzy produkce emisí a odpadů a dále pro nákladové a bilanční analýzy metodikou vyhodnocení životního cyklu výrobků a služeb.
Energetická produkce z obnovitelných zdrojů (fotovoltaické systémy)
Použijí se výsledky věrohodného výpočtu, mimo rámec této metodiky, například PVGIS [12]. Zde musí být zohledněna využitelnost systému. Pokud není systém zapojen do veřejné sítě, musí být věrohodně stanovena započitatelná produkce, s uvážením její proměnlivosti i poptávky v rodinném domě v průběhu roku.
8. Hodnocení
Hodnotí se soubor veličin a zjištění podle tab.7 (formát PDF, 36 kB).
9. Klasifikační schéma
Jako energeticky pasivní rodinný dům se podle této metodiky označuje dům, který splňuje požadavky č.1, 2, 3, 4, 5, 7 podle tab. 7 a hodnotu měrné potřeby tepla na vytápění má nejvýše 20 kWh/(m2a).
Jako nízkoenergetický rodinný dům se podle této metodiky označuje dům, který splňuje požadavky č. 2 a 5 podle tab. 7 a hodnotu měrné potřeby tepla na vytápění má nejvýše 50 kWh/(m2a). Požadavky 1a, 1b, 3 a 4 jsou doporučené. Požadavek 7 se nehodnotí.
Energeticky pasivní rodinný dům a nízkoenergetický dům splňující výše uvedené požadavky se zatřídí podle potřeby tepla na vytápění do nejblíže vyšší třídy podle tab. 8. Třídy jsou odstupňovány po 2 kWh v intervalu 10 až 20 kWh a dále po 5 kWh v intervalu 20 až 50 kWh.
| Měrná potřeba tepla na vytápění [kWh/(m2a)] v intervalu | Třída |
|---|---|
| ≤ 10 | 10 |
| >10 - ≤12 | 12 |
| >12 - ≤14 | 14 |
| >14 - ≤16 | 16 |
| >16 - ≤18 | 18 |
| >18 - ≤20 | 20 |
| >20 - ≤25 | 25 |
| >25 - ≤30 | 30 |
| >30 - ≤35 | 35 |
| >35 - ≤40 | 40 |
| >40 - ≤45 | 45 |
| >45 - <50 | 50 |
Tab. 8 Třídy pro zatřídění energeticky pasivních a nízkoenergetických rodinných domů podle měrné potřeby tepla na vytápění
Označení hodnocených domů
Energeticky pasivní rodinný dům se označí písmennou zkratkou PARD doplněnou o dvouciferné označení třídy podle tab. 8.
Nízkoenergetický rodinný dům se označí písmennou zkratkou NERD doplněnou o dvouciferné označení třídy podle tab. 8.
Pokud je alespoň 50% ročního množství energie potřebné na ohřev teplé vody pokryto pomocí solárního systému a současně PEA ≤ 20 kWh/(m2a), tedy řešení zvláště redukuje potřebu neobnovitelných energetických zdrojů, značení se doplní písmenem S.
Pokud je dům vybaven zařízeními na energetickou produkci (fotovoltaický systém), která jsou součástí budovy, ať již jsou použita pro vlastní potřebu nebo dále distribuovanou produkci, v takovém rozsahu, že roční bilance dodávané energie na vstupu do budovy a vyprodukované energie je vyrovnaná, označuje se jako energeticky nulový dům. Značení se doplňuje písmenem N.
Pokud budova vytváří přebytek energetické produkce, označuje se jako energeticky plusový dům. Značení se doplňuje značkou + (plus).
Literatura
[1] Sborník Mezinárodní konference Pasivní domy 2007, Brno, Centrum pasivního domu, Brno
[2] ČSN 73 0540-2: 2007 Tepelná ochrana budov - Část 2: Požadavky, ČNI, 2007
[3] ČSN 73 0540-3: 2005 Tepelná ochrana budov - Část 3: Návrhové hodnoty veličin, ČNI, 2005
[4] ČSN 73 0540-4: 2005 Tepelná ochrana budov - Část 4: Výpočtové metody, ČNI, 2005
[5] ČSN EN ISO 13790 Tepelné chování budov - Výpočet potřeby energie na vytápění, ČNI, 2005
[6] ČSN EN ISO 13789 Tepelné chování budov - Měrná ztráta prostupem tepla - Výpočtová metoda, ČNI, 2000
[7] ČSN EN ISO 13370 Tepelné chování budov - Přenos tepla se zeminou - Výpočtové metody, ČNI, 1999
[8] ČSN EN ISO 6946 Stavební prvky a stavební konstrukce - Tepelný odpor a součinitel prostupu tepla - Výpočtová metoda, ČNI, 1998
[9] ČSN EN 13829 Tepelné chování budov - Stanovení průvzdušnosti budov - Tlaková metoda, ČNI, 2001
[10] Software Passivhaus Projektierungs Paket 2007 (PHPP 2007), Passivhaus Institut, 2007
[11] GEMIS. Global emission model for integrated systems. www.gemis.de
[12] Software Photovoltaic Geographical Information System (PVGIS), European Communities, http://re.jrc.ec.europa.eu/pvgis/