Střechy

• Klíčovou vrstvou střechy je hydroizolační vrstva. Hydroizolační vrstva chrání konstrukci střechy a vnitřní prostředí pod sebou před pronikáním vody v kapalném skupenství, sněhu a ledu.
  Hydroizolační vrstva může být povlaková nebo skládaná. Povlaková hydroizolační vrstva se obvykle provádí z plastových fólií nebo asfaltových pásů. Běžně se používá na střechy ploché a šikmé o menších sklonech.

  Používané plastové hydroizolační fólie mají mnoho materiálových bází. Nejčastěji používané jsou fólie z měkčeného PVC (PVC-P). Hydroizolační vrstva se provádí obvykle z jedné vrstvy fólie, která se obvykle k podkladu kotví nebo se přitěžuje stabilizační vrstvou. Minimální tloušťka fólie pro použití jako krytiny je 1,2 mm. Pokud má být fólie zakryta dalšími vrstvami (stabilizační, ochranná, provozní), musí být minimální tloušťky 1,5 mm. Hydroizolační fólie jsou ve větší míře náchylné na mechanické poškození. Proto se obvykle od navazujících vrstev oddělují vhodným materiálem, obvykle syntetickou textilií. Některé materiálové báze je třeba separovat od jiných materiálů, protože se mohou navzájem ovlivňovat (např. PVC-P od asfaltu a pěnového polystyrenu). Plastové fólie se spojují v přesazích. Obvykle se svařují speciálními horkovzdušnými agregáty.

  Asfaltové pásy se používají prakticky výhradně modifikované s nosnou vložkou. Nosná vložka zajišťuje mechanické vlastnosti asfaltového pásu. Z obou stran je kryta vrstvou modifikovaného asfaltu, která zajišťuje samotnou hydroizolační funkci a umožňuje spojení asfaltových pásů natavením. Nejrozšířenější druhy modifikace jsou SBS a APP. Dva asfaltové pásy v jedné hydroizolační vrstvě se spojují celoplošně. K podkladu se připojují bodově, a to natavením nebo kotvením (spodního pásu v hydroizolační vrstvě). Pokud je vrchní asfaltový pás vystaven povětrnosti, je třeba použít pás s ochrannou vrstvou (posyp, kovová fólie apod.).

  Skládaná hydroizolační vrstva - obvykle v podobě skládané krytiny (tzn. vrstvy, která tvoří povrch) se používá na šikmých střechách o dostatečném sklonu (obvykle stanoveným výrobcem krytiny). Může být pálená, betonová, plechová, plastová, cementovláknitá, z přírodního kamene, asfaltová atd. Více informací o skládaných krytinách.

• Ve střeše se kromě hlavní hydroizolační vrstvy může použít pojistná hydroizolační vrstva, přebírající funkci při selhání hlavní hydroizolace, doplňková hydroizolační vrstva, která obvykle doplňuje skládanou krytinu a zachycuje vodu pronikající spárami krytiny a detaily při extrémních podmínkách, a pomocná hydroizolační vrstva, plnící svou funkci například v průběhu výstavby.

  Doplňková hydroizolační vrstva je nový termín. Vyjadřuje vrstvu, která zachycuje srážkovou vodu pod skládanou krytinou, nikoliv však v případě její poruchy, ale z důvodu zajištění maximální ochrany, kdy skládaná krytina ze své podstaty (spáry, nespojitost v detailech) tuto funkci nemůže zajistit.

  V šikmých střechách s tepelnou izolací mezi krokvemi a bez tepelné izolace je pojistná a doplňková hydroizolační funkce obvykle zajištěna tenkými difuzně propustnými fóliemi, které se pokládají na tepelnou izolaci, bednění, nebo se volně zavěšují mezi krokve, případně kontralatě. Fólie se obvykle v přesazích slepují oboustranně lepicími páskami.

  V plochých střechách obecně a v šikmých střechách s tepelnou izolací nad krokvemi se jako pojistná a doplňková hydroizolační vrstva mohou použít asfaltové hydroizolační pásy svařované v přesazích. Skladbu s asfaltovými pásy pod krytinou je však třeba velice pečlivě posoudit z hlediska difuze a kondenzace vodní páry - asfaltové pásy mají vysoký difuzní odpor a jsou umístěny na chladné straně konstrukce. Jejich použití je obvykle podmíněno parozábranou z obdobného materiálu.

• Tepelněizolační vrstva omezuje šíření tepla střechou. Používají se všechny běžné materiály tepelné izolace:

  • expandovaný pěnový polystyren,
  • desky z minerálních vláken,
  • pěnový polyuretan,
  • pro střechy s opačným pořadím vrstev (tzv. inverzní, kde tepelná izolace spočívá na hydroizolaci a nedochází zde k tvorbě rosného bodu ve skladbě střechy) extrudovaný pěnový polystyren,
  • pro kompaktní jednoplášťové střechy (kde prakticky nedochází vůbec k difuzi vodní páry skrz skladbu střechy) pěnové sklo kladené do horkého asfaltu,
  • celulózová - tzv. foukaná izolace
  • a další.
  Více informací o tepelných izolacích

• Parozábrana omezuje šíření vodní páry difuzí do skladby střechy z interiéru, a tím zabraňuje nebo omezuje kondenzaci vodní páry ve skladbě střechy. Umísťuje se co nejblíže interiéru a má mít co nejvyšší difuzní odpor. Používají se obvykle plastové fólie o vysokém difuzním odporu, asfaltové pásy apod. Musí být dokonale spojitá. Často plní i funkci vzduchotěsnicí vrstvy, která zabraňuje proudění vzduchu skrz skladbu střechy, a tím nekontrolovatelnému úniku tepla a pronikání vlhkosti z interiéru do konstrukce. Vzduchotěsnicí vrstva může být tvořena i jinou spojitou vrstvou, např. silikátovou (železobetonový strop, omítka pod.)

  Materiálová báze a skladba výše zmíněných hlavních vrstev střechy může podléhat speciálním požadavkům, zejména z oboru požární bezpečnosti, únosnosti z hlediska provozu na střeše, využití střechy např. pro pěstování rostlin (zelené střechy) apod. Ve střeše se mohou nacházet ještě další vrstvy - spádová, vyrovnávací, ochranná, roznášecí, mikroventilační, vegetační, provozní atd.

Pro navrhování střech a souvisejících konstrukcí platí ČSN P 73 0600 Hydroizolace staveb - Základní ustanovení, ČSN P 73 0606 Hydroizolace staveb - Povlakové hydroizolace - Základní ustanovení, ČSN 73 3610 Navrhování klempířských konstrukcí, ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov, část 2: Požadavky, ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb - Společná ustanovení a další.

• Požadavky mechanické odolnosti a stability se vztahují zejména na nosnou konstrukci střechy, stabilizační vrstvy, kotvicí prostředky. Pro výpočty zatížení platí normy Eurokód řady 1991-1: ČSN EN 1991-1-4 Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-4: Obecná zatížení - Zatížení větrem a ČSN EN 1991-1-3 Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-3: Obecná zatížení - Zatížení sněhem

• Požadavky na požární bezpečnost jsou dány zejména normami ČSN 73 0802 - Požární bezpečnost staveb - nevýrobní objekty a ČSN 73 0804 - Požární bezpečnost staveb - výrobní objekty. Střechy se posuzují na požární odolnost konstrukce a na šíření požáru po povrchu, a to v tzv. požárně nebezpečném prostoru a mimo požárně nebezpečný prostor. Klasifikace se provádí dle ČSN EN 13 501-5. V požárně nebezpečném prostoru musí mít střecha klasifikaci B_ROOF (t3). Zkouška se provádí podle ČSN P ENV 1187.

• Střecha jako součást obálky budovy musí být navržena tak, aby bylo možné zajistit požadované vnitřní prostředí stavby a příznivý tepelně-vlhkostní stav a režim konstrukce. Tepelně technické požadavky na střechy stanovuje ČSN 73 0540-2 tepelná ochrana budov, část 2 - požadavky.
  U střechy se posuzuje součinitel prostupu tepla, množství zkondenzované páry v konstrukci, roční bilance zkondenzované a vypařené vlhkosti a nejnižší vnitřní povrchová teplota konstrukce.
  Normové hodnoty součinitele prostupu tepla