Na téma uvedené v titulu byly již dříve (od roku 2003) publikovány tři články. S odstupem čtyř let bude zajímavé vrátit se znovu k tomuto stále aktuálnímu tématu.
S decentralizovanými řídicími a informačními systémy se v poslední době setkáváme stále častěji. Umožňuje to prudký rozvoj polovodičových technologií, jejich neustálé zlevňování a poptávka po stále větším komfortu, bezpečnosti a ekonomické efektivitě. V následujícím článku se budeme zabývat standardizovanými technologiemi určenými pro správu a řízení techniky budov.
Povinnost zpětného odběru elektrozařízení z domácností platí v ČR i celé EU od 13. srpna 2005. Ministerstvo životního prostředí pro ni nastavilo vhodné podmínky [1]. Obce tak dnes mohou podepsat smlouvu s vybraným kolektivním systémem, který pak pro obec zajistí odběr elektrozařízení i elektroodpadu [2].
Článek volně navazuje na dva předcházející díly publikované před více než rokem. Problematika působení elektromagnetického pole na lidské zdraví tehdy vyvolala mnoho reakcí a rozsáhlou diskuzi. Z osobních dotazů a z diskuze na Internetu bylo zjištěno, že předchozí článek byl napsán příliš odborně a nebyl v některých otázkách pochopen.
Z rozboru uvedeného v minulém čísle je zřejmé, že je zde zásadní rozpor mezi telekomunikačním zákonem a elektrotechnickými normami ČSN EN na jedné straně proti vládnímu nařízení o ochraně zdraví před neionizujícím zářením č. 480/2000 na straně druhé. Jak se tato nekompatibilita promítá do legislativy a jak se můžeme bránit před nevhodným umísťováním antén vysílačů v husté městské zástavbě?