Reklama

Smart Cities aneb města budoucnosti II.

Ing. Michal Lom, doc. Ing. Ondřej Přibyl, Ph.D.

Recenzovaný

Tento článek si dává za cíl uvést několik konkrétních řešení a aplikací chytrých měst, která jsou již ve světě aplikována, a pokusit se popsat jejich přínos pro obyvatele měst. Zaměříme se zde na první dvě ze šesti klíčových oblastí Smart City – správu a řízení města a dopravu.

Reklama

V minulém článku jsme se seznámili s motivací pro vznik Smart City iniciativy, která má za cíl zlepšit kvalitu života obyvatel a dodat městům udržitelný rozvoj. Bylo uvedeno několik důležitých důvodů, proč tato iniciativa vznikla a jaké jsou její cíle. Dále jsme diskutovali termín chytré město, kde jsme ukázali, že aktuálně neexistuje jednotná definice, což je způsobeno i tím faktem, že se jedná o silně interdisciplinární obor. Následně jsme město rozdělili na šest klíčových oblastí: chytrá ekonomika, chytrá mobilita, chytré životní prostředí, chytří lidé, chytré bydlení, chytrá správa a řízení města. Toto rozdělení určuje oblasti, kterým se tento obor věnuje.

Mnoho dnešních článků, které o chytrých městech vznikají, mají jeden společný problém. Diskutují tuto problematiku velmi obecně, kdy nepopisují žádná konkrétní řešení či aplikace, čímž je jejich vypovídající hodnota téměř nulová a čtenář často nemusí vědět, o čem celé toto téma je. Jelikož se ze slova „smart“ a z termínu Smart City stala marketingová značka, je potřeba ke každé informaci/produktu přistupovat velmi kriticky a zkoumat, jestli je opravdu prospěšný nebo jestli má za cíl pouze zvýšení zisků soukromých společností, tak jak již bylo naznačeno v předchozím článku. To, jestli je dané řešení přínos pro město, nestojí na hodnocení nikoho jiného než nás, obyvatel. My bychom měli určovat, co je či není pro nás přínosem a co zlepší naši kvalitu života. Tento článek si proto dává za cíl uvést několik konkrétních řešení, která již jsou ve světě aplikována a pokusit se popsat jejich přínos pro obyvatele měst. Zaměříme se zde na dvě oblasti – správu a řízení města a dopravu. Důvod, proč jsme zvolili právě tyto dvě oblasti, je ten, že řízení města a sdílení informací s občany považujeme za klíčové, máme-li se vůbec o chytrém městě bavit, a doprava je téma, které se stává pro mnoho měst až kritické. Zároveň jsme chtěli vybrat dvě oblasti, které jsou od sebe odlišné, kdy doprava je především technická disciplína, zatímco řízení města je spíše politicko-sociální. V dalších navazujících článcích budeme probírat zbylé oblasti.

Určitě se nejedná o úplný výčet. Jde spíše o ukázku různých přístupů tak, abychom si příště při čtení o smart cities mohli představit nějaké konkrétní příklady. Klíčové v rámci chytrého města je sdílení informací mezi různými systémy. Pokud chceme vylepšit vzájemnou spolupráci jednotlivých systémů, potřebujeme sdílet informace s uživateli a poskytovat data mezi jednotlivými systémy. Z tohoto důvodu bude společným tématem těchto příkladů sdílení informací.

Lidstvo stojí na prahu nové doby – doby, kdy se velká část naší reality přenáší do virtuálního světa. Důkazem této transformace je přesun přímého lidského kontaktu na sociální sítě nebo schopnost vykonávat určité typy prací z pohodlí domova bez denní přítomnosti na pracovišti (tzv. home office). Tato transformace byla umožněna prostřednictvím internetu, který spojil celý svět a neuvěřitelně zrychlil přenos, sdílení a výměnu informací a dat. Rozvoj internetu umožnil vzájemné propojení produktů, služeb a osob do jednoho celku prostřednictvím takzvaného Internetu věcí (Internet of Things).

Technologie jako internet, přenos informací, zpracování dat a bouřlivý rozvoj elektroniky a informatiky nám dovolí vytvořit úplný obraz o našich městech a stvořit fenomén posledních let Smart City, kde budou všechny služby ve vzájemné symbióze, bude minimalizováno množství odpadu a maximalizováno využití energie. Rozvoj celého města bude řízen optimálním a udržitelným způsobem, kriminalita bude téměř nulová a údaje z jednotlivých systémů budou sdíleny napříč městem a ku prospěchu obyvatel a turistů. Tyto údaje budou přístupné veřejnosti, která tak bude mít informace o svém městě pod kontrolou. Vzhledem k tomu, že celý tento koncept je založen na zpracování a sdílení obrovského množství dat (tzv. Big Data), je nutné vynaložit velké úsilí na kybernetickou bezpečnost a minimalizovat možnost zneužití těchto dat. Smart City je interdisciplinární obor a vyžaduje vysoký stupeň spolupráce mezi odborníky z mnoha různých oblastí. Téma Smart City nelze považovat pouze za technickém oboru, ale musí být zapojeny také obory ekonomické, humanitní, právní, atd. Také je třeba si uvědomit, že chytré město se nevybuduje naráz. Nejedná se o produkt, který se dá koupit. Chytré město je třeba budovat postupnými kroky, které ovšem musí být koordinovány s ohledem na nadřazený cíl Smart Cities. A právě příklady takovýchto dílčích kroků/řešení, jsou uvedeny v tomto článku. Nyní si pojďme ukázat, co podle nás znamená Smart City, jak zlepšit život lidí v nich a jakými prostředky toho docílit.

1. Chytrá správa a řízení města v praxi

První veledůležité téma je bezesporu řízení a správa města (v kontextu chytrých měst je s ohledem často označován pojmem eGovernment). V České republice jsme si užili celou řadu skandálů s předraženými veřejnými zakázkami, korupcí, politickými podnikateli či klientelismem. Vykrádání veřejných rozpočtů je téma, které musí vadit každému občanovi, neboť korupčníci okrádají každého z nás a zároveň brzdí rozvoj celé společnosti. Chytrá správa a řízení (Smart Government) tedy v pojetí chytrého města znamená to, že občané mají přehled o veřejných rozpočtech a dokonce je mohou ovlivnit, čímž se celá problematika stává transparentní. I samotné ovlivňování veřejných financí přímo občany města (městské části) je něco, co by mělo být nezbytnou součástí chytrého města. Lidé by měli mít možnost určit, co je pro ně prioritní a důležité, ať už prostřednictvím referend, občanských sdružení či diskuzí.

Obr. 1 – Budget Monitoring pomůže dostat veřejné finance pod drobnohled občanů [1]

Praktický příklad poskytuje město Amsterdam, jenž se stalo jedním z předních evropských měst, kde již projekty chytrého města běží naplno a spolu s ním i mnoho zajímavých pilotních projektů a studií. Velmi zajímavý je právě projekt Budget Monitoring, který spadá pod Centrum pro sledování rozpočtu a participaci občanů (Center for Budget Monitoring and Citizen Participation), jež odkazuje na globální inciativu Open Government Partnership (OPG), která volá po větší transparentnosti rozpočtů a vlivu občanů. Budget Monitoring je nástroj, který umožňuje občanům a dalším organizacím získat náhled do výdajů daného města či městské části nebo jiných veřejných organizací. Při použití této metody může rovněž probíhat diskuze mezi občany a vládou o stanovení priorit výdajů a přístupu k problémům. Veškeré výdaje tak mohou být konkrétně plánovány a seřazeny do priorit. Klíčové pro tuto metodu je i zpětné dopracování výdajů města za minulé 2–3 roky, aby bylo možné porovnat rozdíly před a po zavedení této metody [1].

Důležitým bodem je také skutečnost, že občané mají vliv na to, na jaké konkrétní projekty budou jejich peníze využity. Princip je založen na tom, že obyvatelé, kteří trvale žijí v daném městě či městské části, znají problémy svého bydliště nejlépe a mohou vhodně přispět k jejich řešení. Právě možnost ovlivnit rozpočet a konkrétní výdaje je něco, co by v žádném chytrém městě nemělo chybět. V této souvislosti je dobré připomenout, že hlasovací systém Demokracie 2.1, jehož autorem je Karel Janeček, se jeví jako metoda, které by jednou k takovýmto účelům mohla být efektivně využita. Celý systém je založen na faktu, že každý hlasující má dva kladné a jeden záporný hlas, což umožňuje minimalizovat populismus a zvýhodnit informovaného voliče oproti neinformovanému. Zároveň tento systém umožňuje zohlednit nevýhodu referenda (lidé se buď vysloví pro nějakou variantu, nebo pro žádnou), že lidé v různých životních situacích mají rozdílné a často protichůdné potřeby. Dětské hřiště nadchne rodiče, ale naštve majitele domů v okolí a všechny důchodce. V současné době probíhají pilotní studie o využitelnosti tohoto systému. Mezi projekty patří i participativní rozpočtování čtvrtí v New Yorku. Celkem půjde o rozdělení více než 30 milionů dolarů v 28 z celkových 51 newyorských částí na konkrétní projekty, o nichž si rozhodnou přímo obyvatelé těchto částí. První hlasování v New Yorku probíhalo v roce 2015 a další kolo se konalo na přelomu března a dubna 2016 [2].

Obr. 2 – V levé části výsledky hlasování, v pravé části rozložení výsledků dle lokality [2]

Veškeré informace o veřejných rozpočtech by měly být dostupné prostřednictvím webových stránek, kde si občané mohou ověřit výdaje a případně prohlédnout výsledky participativního hlasování. Právě transformace spoluúčasti občanů je jedním ze znaků chytrého města. Městské části dostávají své roční rozpočty, jejichž součástí je i část peněz na investice. Právě z této části rozpočtu by si lidé mohli zvolit, na jaké konkrétní projekty budou peníze využity. Oprava rozbitých chodníků, oprava silnic, rekonstrukce školek/školy, revitalizace parku, vybudování nové cyklostezky, vybudování nového dětského hřiště – toto je jen výčet příkladů, mezi kterými by si lidé mohli zvolit v participativním hlasování. Opět je to založena na faktu, že obyvatelé ví nejlépe, co je nejvíce trápí, jestli je to vybudování nové cyklostezky nebo oprava rozbitých chodníků. Nechme je to rozhodnout.

Obr. 3 – CitySDK – Stáří jednotlivých domů v Amsterdamu [1]

Podobný systém využívá i město Barcelona, které zveřejňuje v rámci projektu Barcelona Open Government, kromě všech městských smluv, i celou řadu dat v otevřeném formátu pro další využití [3]. Zpřístupnění dat veřejnosti má kromě informativní roviny i podnikatelskou, což umožňuje vývoj celé řady služeb a vzniku nových firem, které by bez veřejných dat nebyly možné. Vznik těchto nových produktů má za následek tvorbu nových pracovních míst, což opět podporuje rozvoj města a celé společnosti. Mezi zpřístupněná data patří informace o místní legislativě a rozpočtu, informace o zaměstnavatelích či vědě a výzkumu, informace o populaci jako demografie či vzdělání, informace o územním plánování či informace o životě ve městě (sportování, turistika, doprava, bezpečnost, apod.). Právě přístup k veřejným datům je další ze znaků chytrého města. V Nizozemsku například v rámci projektu Smart CitySDK poskytují real-time mapy, které dávají kompletní přehled o stáří jednotlivých domů. To dává zcela nový pohled na celou zemi a jasně ukazuje, jak se města rozrůstala v průběhu času (Obr. 3).

Jelikož chytré město má především sloužit lidem a usnadnit jim život, barcelonský projekt eAdministration je webový portál, který občanům umožňuje většinu veřejných služeb provádět prostřednictvím počítačů a chytrých zařízení (tablety, mobilní telefony, apod.). Nikomu se v dnešní urychlené době příliš nechce stát fronty na úřadě a vyplňovat obsáhlé formuláře, když máme možnost vzdálené komunikace pomocí internetu. Podávání daňového přiznání, ohlášení změny bydliště, zprostředkování plateb poplatků a formulářů, žádost o sociální dávky – toto je jen výčet služeb, které jsou přístupné přes internet [3].

Další ukázka zjednodušení komunikace mezi občany a samosprávou města je Bradford ve Velké Británii. Město poskytuje svým občanům zdarma mobilní aplikaci, kterou si mohou následně stáhnout. Po jejím nainstalování dostávají na své chytré telefony nejrůznější informace, mezi něž patří: zpráva o svozu odpadu, aby jej nezapomněli vynést, upozornění na volná pracovní místa, uzavření škol a spousty dalších informací. Další vlastností je, že obyvatelé mohou přes aplikaci i hlásit případné problémy – výmoly na silnicích či chodnících, rozbité pouliční osvětlení, nepořádek na veřejných místech a podobně. Zatím si aplikaci Bradford Council nainstalovalo více než 11 500 lidí od jejího vydání v roce 2014 [4].

Máte také problém vyznat se v neustále se měnících zákonech a vyhláškách? Ve Spojených státech přišli se zajímavou platformou, které orientaci velmi usnadní. Platforma se jmenuje iCitizen a je navržena tak, aby optimalizovala spojení mezi zákonodárci a jejich voliči. Aplikace vytváří prostor pro souhrnné informace o veřejné politice v kombinaci s přímou komunikační linií mezi všemi zapojenými do politického procesu. Obyvatelé si mohou přečíst souhrn posledních změn v legislativě a vyjádřit svůj názor prostřednictvím hlasování [5].

Obr. 4 – Platforma iCitizen, která spojuje politiky a voliče [5]

iCitizen umožňuje jednoduše sledovat, jak zákonodárci hlasují při jednotlivých zasedáních, kdo sponzoruje jejich kampaně či jak je kontaktovat. Občanům tato aplikace dává jednoduchý přehled o jejich činnosti.

Podobných projektů existuje celosvětově celá řada a určitě mnoho z nich by si zasloužilo větší publicistiku. Než vymýšlet stále nové a nové aplikace, před implementací chytrých měst by bylo vhodnější zjistit, co v oblasti chytrých měst ve světě funguje, a teprve na základě toho adresovat nové projekty. Cílem této kapitoly bylo seznámit čtenáře s několika konkrétními projekty v oblasti chytrého řízení a správy města. Nicméně je nutné dodat, že chytré město nikdy nemůže existovat bez chytré vlády, která je tvořena lidmi, a sebechytřejší aplikace tomu nepomůže.

Úplně samostatnou kapitolou chytré správy a řízení měst je potom zadávání a realizace veřejných zakázek, kterému budeme věnovat nějaký z dalších našich článku a představíme i vlastní Hybridně-Agilní Metodologii (HAM) [6]. Velkým nedostatkem současného procesu zadávání veřejných zakázek je, že není zohledněna spolupráce mezi různými obory. V současné době je běžné, že generální dodavatel vyhraje celou zakázku, přičemž nejdůležitějším kritériem k vítězství veřejné zakázky je cena. To vede k úsilí mnoha firem vyhrát smlouvu s cenou, která je nižší než náklady či na hraně nákladů, což je z dlouhodobého hlediska velmi neefektivní a často to vede k situacím, kdy firmy hledají co nejlevnější a často nekvalitní řešení.

2. Chytrá doprava v praxi

Další nesmírně důležitou součástí chytrého města je doprava a infrastruktura. Poptávka po dopravě se neustále zvyšuje a požadavky na transport dále narůstají se stále větší globalizací, kdy je výhodné přesouvat části výrobních procesů do zemí s nižšími náklady na pracovní sílu. Do budoucna lze předpokládat nárůst počtu elektromobilů, které jsou šetrnější k životnímu prostředí, neznečišťují tolik ovzduší a přímo snižují emise CO₂. Jako příklad pozitivní motivace může sloužit opatření norské vlády, která na klasická spalovací auta uvalila tučné daňové sazby a zvýhodnila elektromobily, kdy právě jeho koupě vyjde často levněji než koupě klasického automobilu. I to je důvod, proč je Norsko zemí, kde jezdí nejvíce elektromobilů v Evropě a nejprodávanější automobil je Tesla Model S. S tématem elektromobilů je velmi úzce spojen i rozvoj dobíjecích stanic. V České republice je aktuálně kolem 250 dobíjecích stanic, přičemž jejich počet roste řádově o desítky ročně.

S ohledem na dopravu se často využívá pojem Urban mobility. Mobilita je zde definována jako schopnost přesouvat se co nejefektivněji z místa na místo a souvisí s rozšiřováním kapacit komunikací a rychlejšími dopravními prostředky. S ohledem na Smart Cities ale autoři tohoto článku preferují odklon od mobility směrem k dostupnosti. Pokud bude aktivita, které se chci zúčastnit, v okolí místa, kde se právě nacházím, nemusím vůbec sedat do auta a mobilita je tedy pro mne zbytečná. Chytrým urbanistickým řešením měst a s využitím moderních technologií například pro práci z domova je možné poptávku po dopravě značně snížit [7]. Tomu se ale budeme věnovat v jednom z následujících článků.

Dalším přístupem, kterému se věští velká budoucnost, je dnes dynamicky rostoucí Car Sharing, který je založený na sdílení automobilů [8]. K tomu se dá přistupovat dvěma různými způsoby, kdy vlastníkem automobilů jsou buď soukromé společnosti, které auta půjčují přímo zákazníkům, nebo jednotlivci, kteří automobily půjčují zákazníkům prostřednictvím Car Sharing společností. Pro řidiče, kteří nevlastní svůj automobil a zároveň ročně najezdí nepříliš mnoho kilometrů, je mnohem výhodnější metoda Car Sharingu. Společnosti poskytují i mobilní aplikace a jejich prostřednictvím umožňují spravovat rezervaci, sledovat ujeté kilometry a celkové náklady, případně i odemknout a zamknout auto. Ve světě i v České republice je již mnoho společností, kteří se snaží získat podíl na právě rostoucím trhu.

Parkování auta ve velkých městech je stále těžší a stává se z něj poměrně velký problém. Dle nejrůznějších výzkumů stráví řidiči v průměru asi 20 minut při hledání parkovacího místa. To má za následek zvýšení emisí CO₂, automobily vjíždějí zbytečně do míst a tím zvyšují pravděpodobnost dopravní zácpy a nejdůležitější ze všeho – lidé ztrácí čas. Například aplikace Mobypark umožňuje sdílet parkovací místa velmi jednoduchým a efektivním způsobem. Soukromá parkoviště, veřejné garáže, hotely či nemocnice mohou dát k dispozici neobsazená parkovací místa pro řidiče prostřednictvím aplikace Mobypark [9]. Mobypark nabízí všechna (registrovaná) dostupná parkovací místa, kde si můžete v reálném čase ověřit jejich dostupnost a zarezervovat si parkovací místo dopředu. Aplikace pomůže i s navigací na zarezervované místo a zároveň máte možnost placení za ně. Výsledkem je, že řidiči stráví méně času hledáním parkovacího místa a dochází i ke snížení emisí CO₂. Pronajímatelům Mobypark zajišťuje, že mohou snadno pronajmout parkovací místo na několik dnů a vydělat si peníze. Aktuálně je Mobypark dostupný ve 12 různých městech, mezi něž patří například Paříž, Brusel či Amsterdam. O tom, jak je jednoduché zaparkovat přímo v centru Paříže nedaleko Eiffelovy věže, jsme se sami přesvědčili a můžeme toto více než doporučit.

Obr. 5 – Mobypark velmi usnadňuje parkování ve velkých městech [9]

Samozřejmostí každé budoucí silniční stavby či její rekonstrukce by měl být inteligentní dopravní systém (Intelligent transportation systems neboli ITS), který integruje informační a telekomunikační technologie s dopravním inženýrstvím za podpory ostatních souvisejících oborů (ekonomika, teorie dopravy, systémové inženýrství, atd.) tak, aby pro stávající infrastrukturu zajistily systémy řízení dopravních a přepravních procesů [10]. Jejich cílem je především lepší a bezpečnější řízení dopravního provozu a efektivnější podporu procesu přepravy osob nebo věcí. Hlavním přínosem zavádění inteligentních dopravních systémů a služeb z hlediska společenských přínosů je zvýšení bezpečnosti dopravy i provozu. Důležitým cílem ITS je také samozřejmě udržitelnost města a snižování emisí. S ohledem na to se také využívá pojmu Green ITS – tedy řízení a management dopravy s ohledem na udržitelnost měst [11]. Pokud dojde k nějaké neočekávané události v dopravě, jako je dopravní nehoda nebo dopravní zácpa, pak se může doprava regulovat, zpomalovat/zrychlovat, odkloňovat a tak dále. Můžeme být hrdi, že jeden z nejmodernějších systémů řízení tunelů se nachází v Praze a je součástí tunelového komplexu Blanka, který například hodně překračuje požadavky na bezpečnost. Inteligentní dálnici (tedy systém ovlivňování dopravního proudu s cílem zvýšit kapacitu a propustnost komunikace) v České republice představuje Pražský okruh.

Obr. 6a – Inteligetní dopravní značení Pražského okruhu [12]

Obr. 6b – Dispečink Pražského okruhu [12]

Obr. 6 – Inteligetní dopravní značení a dispečink Pražského okruhu [12]

Další částí chytré dopravy je například městská hromadná doprava (MHD). Lze předpokládat, že do budoucna se bude omezovat vjezd do centra většiny velkých měst nebo za každý vjezd bude účtován poplatek. Pokud vjedete do centra Osla či Kodaně, bude vám automaticky účtován poplatek, za vjezd do mnoho německých měst vás čeká pokuta, pokud nevlastníte tzv. Zelenou plaketu. Cíl měst je jasný, minimalizovat dopravu ve městech s cílem snížit emise a maximalizovat přepravu osob pomocí MHD. Nezbytné je vybudování záchytných parkovišť na okrajích měst (např. záchytné parkoviště Zličín), kde mohou řidiči nechat svá vozidla a následně dále pokračovat pomocí MHD.

Obr. 7 – Aplikace Moovitapp pro rychlou navigaci po městě [13]

Obr. 7 – Aplikace Moovitapp pro rychlou navigaci po městě [13]

S ohledem na chytrá města potom tyto jednotlivé aspekty musí být propojeny tak, aby řidič dostal informaci o volném místě na odstavném parkovišti, mohl si je zarezervovat (případně zaplatit), byl navigován na dané místo a zároveň si mohl koupit jízdenku na MHD i s informací jak se nejlépe dostat do místa určení. Podobný systém je poměrně zajímavě vyřešen v aplikaci Moovitapp, která umožní uživateli naplánovat cestu, zakoupit jízdenku a sledovat novinky, která nastávají v dopravě po městě. Tato aplikace je již používána ve více než 60 státech a 800 městech po celém světě [13].

Obr. 8 – Obrázek z jízdy autonomního kamiónu budoucnosti od Mercedes-Benz [14]

Obrovským tématem jsou rovněž autonomní vozidla, která například v logistice nejsou ničím novým a již řadu let se využívají v moderních skladovacích a výrobních provozech, kde zajišťují plně nebo částečně automatizovaný rozvoz zboží, dílů nebo materiálu. Samozřejmě silnice a reálný provoz je úplně něco jiného, ale z hlediska náročnosti autonomního řízení je patrně nejjednodušší jízda na dálnici. Jak může vypadat budoucnost v dálkové nákladní dopravě, předvedl Mercedes-Benz v roce 2014 v běžném dálničním provozu s prototypem Mercedes-Benz Future Truck 2025, který zvládá kromě automatického udržování bezpečného odstupu a bezpečné rychlosti také najetí na dálnici, předjíždění a opuštění dálnice bez asistence řidiče. V případě, že systém zaznamená situaci, jejíž vyřešení by přesahovalo jeho schopnosti, upozorní včas řidiče, aby převzal řízení. Důležitým předpokladem autonomního vozidla je skutečnost, že řidič je kdykoliv schopen převzít řízení do svých rukou [14].

Dalším krokem je konvoj nákladních vozidel jedoucích za sebou. Pro jízdu v konvojích se uvádí, že kromě snížení nehodovosti může ušetřit až 15 % paliva, jelikož velké množství paliva se spotřebuje kvůli odporu vzduchu s ohledem na anti-aerodynamické tvary kamionů. Konvoj kamionů by takový odpor vzduchu výrazně omezil. Praktické zkoušky jízdy v konvoji již na evropských silnicích probíhají. Samozřejmě před finálním uvedením do provozu stojí dvě stěžejní věci: řádné a dlouhodobé otestování a legislativa, kterou si musí každý stát explicitně schválit. Dalším příkladem aplikace autonomních nákladních vozidel jsou australské doly společnosti Rio Tinto, kde jezdí gigantické důlní sklápěčky v uzavřeném areálu a sváží železnou rudu 24 hodin, 7 dní v týdnu, pouze s přestávkou na doplnění paliva. Vozidla fungují na principu detailních map oněch dolů a lokalizaci pomocí GPS. Většina ovládání probíhá z 1 200 km vzdáleného Perthu, kde je řídicí středisko [15].

3. Závěr

V tomto článku se čtenář seznámil s různými vybranými projekty, které jsou realizovány za účelem udělat z měst lepší, bezpečnější, efektivnější a zdravější místo pro život jeho občanů. Byly zde popsány konkrétní projekty především z evropských měst v oblasti správy a řízení měst (chytrá vláda) a z oblasti chytré dopravy. V oblasti správy a řízení měst by měli do budoucna dostat větší možnost participaci přímo občané, kteří by měli mít možnost podílet se na dění v místě jejich bydliště.

Je nutné si uvědomit, že celý obor Smart City je stále na začátku a valná většina aktuálních projektů je buď v rovině teorie, nebo pilotních projektů. Nicméně i z pilotních projektů je patrné, že význam propojení jednotlivých systémů a vzájemné sdílení dat je nesmírně užitečná disciplína, ve které státní i soukromé instituce čeká mnoho zajímavé práce. Česká republika by v tomto směru neměla zaspat a měla by orientovat své výzkumné kapacity směrem do chytrých měst, jelikož již nyní vše nasvědčuje tomu, že se jedná o obor budoucnosti s velkým výzkumným a aplikačním potenciálem.

V příštím článku se opět zaměříme na konkrétní projekty, tentokrát z oblasti chytrého bydlení a životního prostředí. Na závěr nezbývá než znovu zopakovat, že chytré město nemůže nikdy existovat bez chytré vlády měst (municipality), kterou tvoří lidé.

4. Literatura

http://amsterdamsmartcity.com/
http://news.d21.me/cs/ruzne/d21-v-nyc/
http://smartcity.bcn.cat/en
https://www.bradford.gov.uk/bmdc
http://www.icitizen.com.sitemason.com/how-it-works
M. Lom, O. Pribyl, T. Zelinka (2016). Hybrid-Agile Approach in Smart Cities Procurement. Systemics, Cybernetics and Informatics: WMSC 2016, Orlando, Florida
Gakenheimer, Ralph. “Urban mobility in the developing world.” Transportation Research Part A: Policy and Practice 33.7 (1999): 671–689.
http://carsharing.org/
https://www.mobypark.com/fr
Taniguchi, Eiichi, et al. City Logistics. Network modelling and intelligent transport systems. 2001.
http://www.ecomove-project.eu/about-green-its/
http://technet.idnes.cz/prazsky-okruh-sleduje-pocitac-z-ostravy-do-peti-minut-vite-o-kazde-bouracce-1b7-/tec_technika.aspx?c=A101120_224547_tec_technika_rja
http://moovitapp.com/
https://www.mercedes-benz.com/en/mercedes-benz/innovation/the-long-haul-truck-of-the-future/
http://www.riotinto.com/ironore/mine-of-the-future-9603.aspx

English Synopsis

Smart Cities – the cities of future II.

The aim of the article is to provide several concrete solutions and applications of Smart Cities that are already being applied in the world and try to describe their contribution to urban residents. We focus on the first two of the six key areas of Smart City – Smart Government and Smart Transportation.