ČEZ začne testovat inteligentní technologie při distribuci a prodeji elektřiny. Ve Vrchlabí chce do roku 2015 vybavit 4 500 domácností a firem digitálními elektroměry. Kromě toho instaluje inteligentní prvky automatizace do zdejší distribuční sítě.
Jsem zastáncem nástěnek, to jste si jistě všimli díky mému článku v některém z minulých čísel bulletinu Jak to dělají jinde. Přesto bych se rád tentokrát věnoval komunikačnímu kanálu, který je na stálém vzestupu a který do budoucna jistě nadále bude posilovat. Tušíte správně, je to internet. Jak může internet napomoci komunikacím v rámci jednoho domu? Jednoduše, zřídíme si vlastní, domovní stránku.
V případě požáru je ze všeho nejdůležitější rychlá a dobře organizovaná evakuace. Normativní požadavky kladené na používané výstražné systémy jsou proto mimořádně významné. Hlasové výstražné zařízení E100 z produkce společnosti Siemens zcela odpovídá současným i připravovaným normám a zároveň – díky použití komponent s malou spotřebou energie – nabízí velké možnosti úspor.
S decentralizovanými řídicími a informačními systémy se v poslední době setkáváme stále častěji. Umožňuje to prudký rozvoj polovodičových technologií, jejich neustálé zlevňování a poptávka po stále větším komfortu, bezpečnosti a ekonomické efektivitě. V následujícím článku se budeme zabývat standardizovanými technologiemi určenými pro správu a řízení techniky budov.
Povinnost zpětného odběru elektrozařízení z domácností platí v ČR i celé EU od 13. srpna 2005. Ministerstvo životního prostředí pro ni nastavilo vhodné podmínky [1]. Obce tak dnes mohou podepsat smlouvu s vybraným kolektivním systémem, který pak pro obec zajistí odběr elektrozařízení i elektroodpadu [2].
Článek volně navazuje na dva předcházející díly publikované před více než rokem. Problematika působení elektromagnetického pole na lidské zdraví tehdy vyvolala mnoho reakcí a rozsáhlou diskuzi. Z osobních dotazů a z diskuze na Internetu bylo zjištěno, že předchozí článek byl napsán příliš odborně a nebyl v některých otázkách pochopen.
Z rozboru uvedeného v minulém čísle je zřejmé, že je zde zásadní rozpor mezi telekomunikačním zákonem a elektrotechnickými normami ČSN EN na jedné straně proti vládnímu nařízení o ochraně zdraví před neionizujícím zářením č. 480/2000 na straně druhé. Jak se tato nekompatibilita promítá do legislativy a jak se můžeme bránit před nevhodným umísťováním antén vysílačů v husté městské zástavbě?