Nová tvář města

Nová hala Dopravního podniku města Brna v Pisárkách

dkarchitekti, s.r.o.: „Naším posláním je vytvářet funkčně krásné domy“.

Nádherná putovní výstava o brněnském funkcionalismu z období 1918 – 1938 dostala do vínku od autorů velmi výstižný slogan Brno - the city of bauhaus spirit. Jak si Brno zasloužilo tento přívlastek? Společně s Prahou a Zlínem patřilo Brno díky obrovskému ekonomickému potenciálu a tehdejší skvělé kulturní atmosféře k fenoménům funkcionalistické architektury – brněnské moderny. Brno přitahovalo mladé architekty, kteří se chopili své šance. Vzniká jedinečný základ pro architektonický a umělecký rozmach města, které má snahu vyrovnat se světovým metropolím s jejich tehdejší avantgardou. Specifická atmosféra svojí jedinečností dává městu nehmotnou, ale citelnou esenci genia loci. No, a že se to Brnu podařilo, o tom svědčí dnes tak zvučná jména architektů jako byli pánové Kumpošt (který byl nepsaným hlavním městským architektem a vtiskl Brnu urbanistický a architektonický koncept), Fuchs, Kroha, Rozehnal, Wiesner, Neumann, Kerekes, Blum, Steiner, ale i Ludwig Mies van der Rohe a spousta dalších. Nejen vila Tugendhat, vila Stiassny, ale také například hotel Avion, palác Morava, Brněnské výstaviště, brněnské krematorium a jiné skvosty moderní architektury daly nezaměnitelný základ modernímu Brnu. Výraz pánové je příznačný, protože se zde ocitáme ve společnosti, kde je třeba „smeknout“. Není neskromné nezůstat provinčně pouze u samotného Brna? Brněnská moderna se pochopitelně svým významem stala zároveň i modernou světovou. Brno je v té době nejenom průmyslovým centrem a moravskou metropolí, ale i fenoménem v oblasti umění a architektury.

Proč tato kulturně architektonická exkurze? Je dobré znát kořeny a vycházet z toho dobrého, co nám zde zanechaly předchozí generace. Se všeobecným rozmachem města bylo třeba řešit i jeho celkovou infrastrukturu. Její neodmyslitelnou součástí se stala také brněnská doprava se svojí nejstarší vozovnou v Pisárkách. Zde se dostáváme k meritu našeho povídání.

Trocha retrospektivy

Původní areál vozovny vystavěný roku 1870 obsahoval stáje a sklady pro tehdejší koněspřežku. Samotná koněspřežka byla zprovozněna ještě o rok dříve. Brno si drží prvenství v českých zemích. V rámci Rakouska-Uherska bylo Brno pátým městem s hromadnou městskou dopravou takto řešenou. Provozovatelem byla tehdejší akciová společnost s výmluvným názvem „Brněnská tramvajová společnost pro osobní a nákladní dopravu“, tehdy pochopitelně „Brünner Tramway Gesellschaft für Personen- und Frachten Verkehr“. Posléze byla vozovna zrušena a od roku 1884 v nových objektech byla vytvořena brněnská vozovna pro provozování parních tramvají. Postupem času (1898) byla tato budova upravena pro provoz elektrických tramvají. Následně byla zbořena a přestavěna včetně krytého nástupiště smyčky konečné zastávky. Na konci války vyhořela, po znovuobnovení „hostila“ na přechodnou dobu i autobusy. Postupem času byl měněn počet kolejí, samotný areál byl zrekonstruován. Naše pomyslná tramvaj docestovala konečně na místo určení.

Poklepáním základního kamene v září 2018 započala dvouletá rekonstrukce nejstarší vozovny v Brně za cca 411 miliónů Kč. V areálu vznikne nová hala denního ošetření a denní očisty, myčka a detektor kol, první automaticky stavěné kolejiště v Brně. Součástí stavby je vybudování zastřešení nad odstavnými kolejemi. V předešlé první etapě bylo rozšířeno kolejiště o 560 metrů pro zvětšení odstavné kapacity. Následně je plánovaná i třetí etapa, která má zahrnovat úpravy kolejiště směrem k výstavišti a vratnou smyčku, která zásadně zvýší efektivitu vozovny. Více než 170 nocujících tramvají a hlavně lidé, kteří zde pracují dnem i nocí, si určitě zaslouží účelné, smysluplné a zároveň architektonicky zdařilé řešení. Celkem je zde řešeno 6650 m² zastavěné plochy hal a 12730 m² plochy kolejiště. Vzhledem k tomu, že vozovna Pisárky je nepřehlédnutelnou dominantou v kontextu prvorepublikových vil na ulici Hlinky a navazuje na nádherný areál Brněnského výstaviště, zaslouží si účelné, smysluplné a zároveň architektonicky zdařilé řešení i samotné Brno. Zde se nabízí souvislost s retrospektivním náhledem do počátků moderní architektury Brna. Definice funkcionalismu, potažmo základu kvalitní brněnské moderní architektury, od Louise Sullivana z roku 1893, nám sděluje, že: „Forma následuje funkci“. „Funkce“ je u nové haly, která bude společně se zastřešením dominantní částí areálu, zcela zřejmá. Je daná provozními náležitostmi, technologickým vybavením a technickým řešením a v podstatě vše je v návrhu podřízeno geometrii kolejí a striktním pravidlům pro kolejová vozidla. Dostáváme se ke druhému atributu, který je společným jmenovatelem každého architektonického díla. Tím je zmíněná „forma“, vizuální stránka díla. Je to vlastně velmi prosté.

Vypadá to, že podle délky textu se dostáváme ke konci povídání, ale nyní vás zaskočím. Jsme totiž na jeho počátku. Na počátku příběhu, který se odvíjí společně s řešením haly, od studie až po samotnou realizaci. Ten příběh je vlastně takové životní leporelo, harmoniková knížečka s málem textů a množstvím ilustrací, která nám dělala radost, když jsme byli dětmi.

Nová tvář města

Autoři: David Kudla, Tomáš Fries, Filip Malý, - dkarchitekti, s.r.o.

„Krása věcí spočívá v racionální užitné povaze zformované do líbivé formy. Věc pouze krásná nemá trvalou hodnotu.“ Nepřipomíná vám tohle krédo autorů něco? Pokud ano, je to moc dobře. Přesně tak je to totiž míněno.

Přestože jde o utilitárně-racionální provozní objekt pro očistu a ošetření vozů tramvají před jejich odstavením do následujícího dne, jedná se o významné architektonické téma, které v alejové ulici vytváří 117 metrů dlouhou fasádu, a tak silně ovlivňuje tvář dopravního podniku ve veřejném prostoru.

Objekt je koncipován jako průjezdný hranol pokrytý členitou, hliníkovou, cedníkovou fasádou, která tříští hluk od souprav projíždějících po sousední tramvajové trati. V rámci jednoduché hmoty je prolomeno pouze jediné okno, které je na konci celého pracovního procesu, jehož produktem je očištěná a ošetřená tramvaj. Vzhledem k tomu, že tento proces probíhá až do pozdních nočních hodin, bude okno zářit do potemnělé ulice a vypovídat svůj příběh o tom, že zatímco ostatní mají dnes už odpracováno, zde se stále ještě pracuje, aby bylo vše připraveno na nový den.

Každý příběh se skládá z bezpočtu dalších drobných epizod. Mravenčí práci a tvůrčí nasazení architektů, kteří prožili každý svůj interní příběh a zároveň společný od prvotního nápadu až po realizaci samotnou. Studie, moře nápadů, dobré i ty méně dobré, všechny peripetie s tím spojené, jednání, zapracovávání připomínek, neúprosné termíny. Dnem i nocí, stejně jako ti, které posléze spatříte oknem haly při každodenní práci. Tohle okno však není okno obyčejné. Je to element, který propojuje rozdílné dimenze života vně i uvnitř. Zároveň demýtizuje práci v hale a dává jí lidský rozměr, postřehnutelný „okem ulice“. Můžeme to shrnout do všeobjímajícího: „Vždyť je to přece jejich práce.“ Tomu ale sami nevěříte, že ne? A to opět platí stejnou měrou pro zmíněné projektanty, jako pro montéry v hale.

Potom jsou zde další paralelní příběhy těch „trochu pozapomenutých upracovaných dlaní“, které se skrývají za fortelnou prací. Následně pak vidíme finální výsledek snažení, nosníky haly, řešení fasády, techniku a technologii.

Ty se přivezou na stavbu, pokud nám štěstí přeje, tak se na první dobrou osadí na své místo, ale co ta úmorná práce, která se skrývá před tímto grad finále. Proto v našem leporelu nemůže chybět pohled do nitra řemesla, které má krásně umouněnou duši s „vůní“ kovu a oleje. Kouzlo upracované atmosféry, kterou by stačilo jenom zarámovat.

Napadá mě, že každé dobré dílo a dílko si zaslouží takovou precizně vyvedenou prvorepublikovou kovovou vinětu se jménem autora nebo dílny, kde se zrodilo. To přece není jenom marketingový tah, to je zcela signifikantní podpis, který si každý ten, kdo přiložil ruku k dílu, dozajista zaslouží. Je škoda, když obdivujeme něco řemeslně dokonale zpracované, skvěle provedené, avšak jaksi nesmyslně anonymní.

Souhrn základních technických dat

Projekt nové haly DOŠ-DOČ v Pisárkách byl dokončen v na konci roku 2017. Hala má tvar dlouhého hranolu s celkovou zastavěnou plochou 1612 m², se zatlačenými krajními stěnami, v nichž se nachází dvoje vjezdová a jedny výjezdové vrata. Na celkové délce budovy 117 m bude možné za sebou řadit až tři vozové soupravy pro denní očištění a ošetření, přičemž denně halou může projet až 130 souprav. Nosnou konstrukci haly tvoří 20 ocelových rámů, které jsou opláštěny systémovými PUR panely. Za účelem minimalizování odrazu hluku od projíždějících tramvají na hlavní trati do Bystrce, je severní fasáda při ulici Hlinky navržena s předsazeným, prolamovaným, perforovaným, cedníkovým, hliníkovým pláštěm, za nímž se skrývá zvukově pohltivá vrstva materiálu. Ve fasádě haly je navrženo jedno velkoformátové okno o 129 m². Jedná se o systémovou konstrukci kotvenou nerezovými terči na ocelové nosné konstrukci z jäklů. Hala se začala stavět na podzim 2018 a předpokládané dokončení bude na konci roku 2019. Součástí výstavby je dále přestřešení pěti odstavovacích kolejí, modernizace ve starých halách a nebo první automaticky stavěné kolejiště v Brně.

Architektonická kancelář dkarchitekti s.r.o.

Architektonická kancelář dkarchitekti pod vedením arch. David Kudly, se věnuje ve své práci společensky významným stavbám, mezi něž například dále patří Městská plavecká hala pro město Louny, která je právě ve výstavbě a bude dokončena v roce 2020. Ve své práci se dlouhodobě snaží o spojení dvou zdánlivě protichůdných vlastností projekční kanceláře: kvalitní architekturu s filozofickým obsahem a systematicky odvedenou práci s partnerským vztahem ke klientovi. Není obvyklé, aby po dokončení perfektně zpracované architektury, byl klient zároveň nadšený ze spolupráce s architektem. Toto se ovšem dkarchitektům daří. V budoucnu se můžeme těšit na další zajímavé projekty, jako je Muzeum prezentující retro vozy nebo výrobně administrativní objekt v areálu bývalých brněnských papíren.

• Fotografie a části textů – dkarchitekti s.r.o., s laskavým svolením Davida Kudly