Měření vzduchové neprůzvučnosti v budovách

Při stanovování neprůzvučnosti stavebních prvků měřením v budovách se vychází ze vztahu:

R´ = L₁ − L₂ + 10‧lgSA₂[dB].(42)

Obr. 15 – Měření neprůzvučnosti mezi místnostmi v budově (místnost zdroje)

Měření se provádí v souladu s ČSN EN ISO 140-4 tak, že do místnosti zdroje se umístí všesměrový zdroj zvuku a vybudí se zvukové pole s použitím širokopásmového signálu. Výkon zdroje musí být takový, aby hladiny akustického tlaku v místnosti příjmu byly alespoň 10 dB nad hladinou pozadí. Změří se průměrné hladiny akustického tlaku v místnosti zdroje L₁ a v místnosti příjmu L₂ (při více polohách mikrofonu). Měření se provádí v třetinooktávových pásmech od 100 Hz do 3 150 Hz, případně v doporučené rozšířené kmitočtové oblasti od 50 Hz do 5 000 Hz. Měření pod 100 Hz je důležité z hlediska subjektivního hodnocení zvukové izolace lehkých stavebních prvků s malou neprůzvučností v oblasti nízkých kmitočtů. Dále se změří doba dozvuku místnosti příjmu, ze které se vypočte celková ekvivalentní plocha pohlcování A₂ podle vztahu:

A₂ = 0,16 ‧ V₂T₂[m²].(43)

kde V₂ je objem a T₂ změřená doba dozvuku místnosti příjmu.