logo TZB-info

estav.tvnový videoportál

Reklama

Revitalizace říčky Trkmanky u Velkých Pavlovic

Trkmanku jsme v úseku mezi Velkými Pavlovicemi a Bořeticemi prodloužili z původních 1891 na 2277 metrů. Byly vytvořeny výrazné říční oblouky, protierozní opatření, tůně i úkryty pro drobné živočichy. Takto vytvořená adaptační opatření reagují na změnu klimatu a pomáhají zadržení vody v přírodě.

Reklama

Joseph Heller: „V jezerech a řekách už ryby nenajdete. Musíte je lovit z plechovek.“

Revitalizovaná Trkmanka, rákosí vpravo značí původní tok (Foto: Ing. Michal Brandejský)
Revitalizovaná Trkmanka, rákosí vpravo značí původní tok
Foto: Ing. Michal Brandejský

Trkmanka se „vine“ krajinou

Trkmanka, malá řeka, říčka, při bližším setkání skoro potok. Místně se jmenuje také Svodnice. Vcelku běžný tok, který se vine krajinou Moravy v délce 41,7 km a posléze se stává levostranným přítokem řeky Dyje. Pramení ve Ždánickém lese a do Dyje se vlévá u Podivína. Nic až tak výjimečného, pokud nečekáme od říčky dostatek vody v krajině, která je zkoušená klimatickými změnami a vedry. Je zde pochopitelný zájem o smysluplnou celoroční distribuci vody do přilehlé krajiny. Zde je právě kámen úrazu. Eufemismus sdělení, že Trkmanka se vine krajinou, je více poetickou licencí než pravdou. Trkmanka se totiž krajinou „nevine“, ale její tok je ve většině míst narovnaný jako podle pravítka. Pokud z potoků, které přitékají do Trkmanky přijde větší množství vody, prosviští zvýšenou rychlostí krajinou, vlije se do Dyje a pro okolí říčky jsou tyto zisky zcela mizivé. Pokud se domníváte, že tahle doména dřívějšího chybného nazírání na toky ve funkci krajiny je přece ohraná a všude přítomná, pak máte pravdu jenom z části. Pozadí této jistě potřebné úpravy krajiny a toku Trkmanky mi svým významem vyrazilo dech.

Revitalizovaná Trkmanka v období realizace a těsně po (Foto: Povodí Moravy, s. p.)
Revitalizovaná Trkmanka v období realizace a těsně po (Foto: Povodí Moravy, s. p.)
Revitalizovaná Trkmanka v období realizace a těsně po (Foto: Povodí Moravy, s. p.)

Revitalizovaná Trkmanka v období realizace a těsně po
Foto: Povodí Moravy, s. p.

Fenomén Kobylského a Čejčského jezera

Teď zírejte a váš údiv bude na místě. Problém není zdaleka tak marginální, protože v této oblasti bylo ještě nedávno nad Kobylím, na části toku Trkmanky, Kobylské jezero, jedno ze dvou nuceně zaniklých jezer společně s Čejčským jezerem. Kobylské jezero bylo do jeho vysušení největším jezerem v Českých zemích. Plochou okolo 10 km2 (některé zdroje uvádí až 49 km2) a hloubkou okolo 10 m bylo specifickou lokalitou s brakickými vodami a faunou a flórou odpovídající slaniskům v okolí. Trkmanka byla jedním z přítoků Kobylského jezera a taky jeho odtokem. To vše činilo tuto lokalitu vzácnou, ale člověk je nepoučitelný a stále zkouší svá moudra tam, kde si příroda sama ví rady. Tudíž zde ve dvou krocích (v rozpětí 130 let) vzala za své místa s neskutečnou diverzitou, speciálními rostlinami a živočichy.

Jedna z pěti tůněk (Foto: Ing. arch. Petr Brandejský)
Jedna z pěti tůněk
Nově vytvořené meandry (Foto: Ing. arch. Petr Brandejský)
Nově vytvořené meandry

Foto: Ing. arch. Petr Brandejský

Přeměnou na ornou půdu pro cukrovku, kterou nikdy nebyla, se zde změnily poměry hydrologické a potažmo i krajinné. Jezero mělo snahu o obnovu, ale v roce 1965 bylo následnými úpravami a melioracemi z přírody definitivně „odstraněno“. Je-li to správná cesta, musí říct odborníci, ale pokus přírody o přirozený návrat nám něco jasně sděluje. Nicméně tohle je status quo, zemědělská půda a odstraněné jezero. Pěstování cukrovky mi však nepřijde jako dostatečný důvod pro takto nesmyslné chování. Kde je dnes naše cukrovarnictví, lihovarnictví, které byly naší doménou z dob Rakouska-Uherska, první republiky i za totality. Tyto komodity si „odkoupila“ laskavá Evropa v rámci její šlechetné pomoci Česku po revoluci, posléze pak tuto konkurenci šmahem zlikvidovala. Z cukrovarnické velmoci, jež měla ve druhé půli 19. století 214 cukrovarů na území Čech, Moravy a Slezska jsme se stali zemí se 7 cukrovary k roku 2009. Země, jež dala světu cukr v podobě kostky (dříve byly pouze homole) díky vynálezu (patent z roku 1843) Kryštofa Jakuba Rada, ředitele dačické cukrové rafinérie, má „celých“ 7 cukrovarů? Z nich ale pouze tři jsou České republiky, zbytek má francouzské, německé a rakouské majitele. Aha… Někde se stala chyba. Proč zmiňuji kostku cukru.

Zvlněné pokračování Trkmanky za pasáží s tůňkami (Foto: Ing. Michal Brandejský)
Zvlněné pokračování Trkmanky za pasáží s tůňkami (Foto: Ing. Michal Brandejský)
Zvlněné pokračování Trkmanky za pasáží s tůňkami (Foto: Ing. Michal Brandejský)

Zvlněné pokračování Trkmanky za pasáží s tůňkami
Foto: Ing. Michal Brandejský

Protože Trkmanka byla součástí procesu odvodňování unikátního jezera. Lokalita vzala za své kvůli cukrovce, rozšířila fond zemědělské půdy. Plochy s cukrovkou vzaly za své kvůli další lidské chamtivosti. Potěší snad někoho, že to byla „evropská strategie“? Je to jako ta odrhovačka s vodou, kterou voli vypili a páni je snědli. Tady se evidentně to, co dávalo smysl, zlikvidovalo, „prožralo“, a kde je jezero, kde že je původní Trkmanka. Ta jediná tam tedy opravdu je. A teď se chytněte za hlavu, revitalizuje se, aby se zadržela voda v krajině. Jak na to? To si snad domyslíte sami, ale budiž. Tok zvlníme a získáme tím dalších 400 m včleněných do krajiny. V této vlnovce, která svými meandry déle udrží vodu v krajině, krajinu zavlaží prosakováním zpomaleného toku a větší plochy stěn koryta. Doplňte to 5 tůněmi a biotop je zde. Krásný počin, který nehodlám zlehčovat, ale sami pod řádkem cítíte, že zde tvoříme něco, co zde bylo a my jsme to historicky „zvorali“, aby teď s velkou slávou a pompou jsme do krajiny vrátili takového pohrobka starých časů. Nové vysazené dřeviny, návrat fauny a flóry do míst, jež jsme historicky zničili, je dozajista počin skvělý. Pokud vše čteme odtrženě jako zprávu o „novém“ biocentru, o adaptačních opatřeních, říčních obloucích a protierozních opatřeních a nových tůňkách, úkrytech pro živočichy, zdařilém řešení tohoto mikroregionu s přirozeným biotopem, musíte jásat blahem.

Biotop s tůňkami (Foto: Ing. arch. Petr Brandejský)
Biotop s tůňkami (Foto: Ing. arch. Petr Brandejský)

Biotop s tůňkami
Foto: Ing. arch. Petr Brandejský

Pokud to ale vnímáte včetně toho, co této nákladné revitalizaci předcházelo, pak vám to hlava nebere. Tedy bere. Lidská pýcha, nedostatek pokory, chamtivost, politické zadání a další aspekty zde sehrály v pár generacích roli kata krajiny, jejíž mrtvolu se teď snažíme „nahodit“ pomocí defibrilátoru, aniž tušíme, zda uspějeme. Toť otázka. Jedno, co jsem zjistil zcela průkazně je, že pokud se člověk přírodě neplete do díla příliš, pak příroda dokáže divy. Dokáže je i zde? Doufejme. Je to však stále stejná pošetilá písnička. Napřed něco, co funguje zcela přirozeně, nevratně zničíme, potom při záchranném procesu vynaložíme obrovského úsilí a množství financí, následně pak fotíme, natáčíme, stříháme cílové pásky a plácáme se po ramenou, jací jsme kabrňáci.

Je to dozajista dopředný pohyb a opravdu skvělá práce Povodí Moravy s. p. a snad i smysluplně vynaložené finance, ale…

Současný pohled z dronu (Foto: Ing. Michal Brandejský)
Současný pohled z dronu (Foto: Ing. Michal Brandejský)
Současný pohled z dronu (Foto: Ing. Michal Brandejský)

Současný pohled z dronu
Foto: Ing. Michal Brandejský

Náprava dobových přehmatů je v podstatě neřešitelná

Vím zcela pozitivně, že ty, kdo rozhodovali o likvidaci jezer s brakickými vodami, je nemožné hnát k zodpovědnosti. Ale také vím, že pokud píšu o mikroregionu revitalizované části Trkmanky, pak to není ve skutečnosti mikroregion, ale celý region. Prostým rozumem není souměřitelná příroda na ploše daleko přesahující 10 km2 jezera, na 41,7 km dlouhém toku říčky až po Dyji, se 400 metry toku navíc a 3 300 m2 získané vodní plochy. Je jasné, že jezera o této velikosti musela nutně ovlivnit celkový ráz zdejší krajiny. Dokud v ní byla.

Drobné krůčky jsou lepší než nečinnost

Netrapme se však tím, co neumíme řešit a znamenalo by to pouze špatnou náladu bez dalšího smyslu. Raději kolem sebe hledejme ostrůvky pozitivní deviace, které posouvají věci dále. Takových míst, kde příroda narazila na lidskou hloupost, je u nás spousta a některé příklady nám zároveň dokazují, že příroda s lehkou dopomocí má v sobě netušené kouzlo reverzibility. Jedním z takových míst je naše povídání o Zámeckém rybníku v Lednici nebo zmrtvýchvstání části vzácné lužní krajiny v lokalitě obory Obelisk Františka Fabičovice. V tomto případě je tvorba krajiny věcí více než 20 let úporné práce a hloupě odvodněná krajina se opět vrací do své „původní kůže“. Takže si shrneme základní atributy. Znalosti regionu a původní přírodní krajiny, smysluplné vzdělání, láska k přírodě, pokora, snaha pomoci, osvícený stát nebo soukromý investor, finanční a materiální možnosti, fůra trpělivosti s úředním šimlem, fůra času na realizaci a fůra času než se příroda oklepe. Pak se vrátí v části nebo celé své původní kráse. Je to jenom část toho, co se musí odehrát. Je to moc nebo málo?

To je na každém z nás. Každopádně to pořád ještě má řešení.

Panorama meandru a tůňky (Foto: Ing. arch. Petr Brandejský)
Panorama meandru a tůňky
Foto: Ing. arch. Petr Brandejský

Povodí Moravy o revitalizaci Trkmanky u Velkých Pavlovic

Tisková zpráva Povodí Moravy, s. p.

Povodí Moravy, s. p. dokončilo revitalizaci Trkmanky u Velkých Pavlovic. Úpravy koryta i tůně jsou stavebně dokončené. V průběhu května proběhla výsadba více než 600 kusů dřevin. Revitalizace bude dokončena v průběhu června.

Povodí Moravy, s. p. prodloužil Trkmanku u Velkých Pavlovic téměř o 400 metrů a v její blízkosti vyhloubil 5 tůní. Stavební práce jsou tak dokončené a na řadu přichází výsadba, v rámci které vznikne nové biocentrum.

Trkmanku jsme v úseku mezi Velkými Pavlovicemi a Bořeticemi prodloužili z původních 1 891 na 2 277 metrů. Vytvořili jsme výrazné říční oblouky, protierozní opatření, tůně a úkryty pro drobné živočichy. Opatření zpomalila povrchový odtok vody, výrazně zlepšila splaveninový režim a zlepšila morfologii vodního toku. Vytvořili jsme tak velmi zajímavé adaptační opatření reagující na změnu klimatu,“ popisuje generální ředitel Povodí Moravy, s. p. Václav Gargulák.

Nové tůně mají různou velikost, tvar a také hloubku.

Dno tůní je v nižší úrovni, než je dno koryta. Tímto návrhem zajistíme stálou hladinu vody v tůních. Jedna tůň bude občasně průtočná a ostatní neprůtočné,“ říká Gargulák.

Biotop v celé své kráse, pohled z dronu (Foto: Ing. Michal Brandejský)
Biotop v celé své kráse, pohled z dronu (Foto: Ing. Michal Brandejský)
Biotop v celé své kráse, pohled z dronu (Foto: Ing. Michal Brandejský)

Biotop v celé své kráse, pohled z dronu
Foto: Ing. Michal Brandejský

Nové tůně v krajině vytvořily vodní plochu o celkové rozloze 3 300 m2. Jejich variabilita zvyšuje různorodost živočichů a rostlin, kteří podobné biotopy osidlují.

Na dokončené stavební práce teď Povodí Moravy, s. p. naváže výsadbou 630 kusů dřevin. Mezi stromy, kterých bude 180, budou zastoupeny lípy, duby, javory, habry a jeřáby. Mezi 450 keři bude druhově zastoupený zejména hloh, ptačí zob, klokoč, kalina a svída. Biotop doplní technické prvky z kamene a dřeva, které budou sloužit jako úkryty pro drobné živočichy. Nově tak mezi Velkými Pavlovicemi a Bořeticemi vznikne podél dvoukilometrového úseku Trkmanky biocentrum o šířce 150 m.

Práce byly původně naplánované na rok, avšak rychlý postup prací i dobré klimatické podmínky umožnily dokončit revitalizační práce v předstihu. Ke kompletnímu dokončení zbývá už jen výsadba dřevin.

Pokud by přetrvávalo tak výrazné sucho, které postihovalo naše území od roku 2015 do první půlky loňského roku, museli bychom s výsadbou počkat. Současná hydrologická situace i chladnější počasí nám umožňuje zahájit výsadbu ještě v průběhu jara,“ vysvětluje Gargulák.

První meandr s vyztuženým břehem (Foto: Ing. arch. Petr Brandejský)
První meandr s vyztuženým břehem
První meandr s vyztuženým břehem (Foto: Ing. arch. Petr Brandejský)
Ukázka „narovnané“ Trkmanky (Foto: Ing. arch. Petr Brandejský)
Ukázka „narovnané“ Trkmanky

Foto: Ing. arch. Petr Brandejský

V současnosti Povodí Moravy, s. p. realizuje řadu revitalizačních opatření. Tato opatření vedou ke zlepšení kondice krajiny a posílení její funkce zadržet vodu.

Řekám vracíme původní charakter, realizujeme přírodě blízká opatření a revitalizujeme řeky v povodí Moravy v místech, kde jsou taková řešení možná. Je ale důležité mít na paměti, že v osídlených oblastech není možné dělat stejná opatření jako v krajině. Podobné přírodě blízké úpravy jsou součástí komplexu opatření a musí být prováděny v souladu s opatřeními pro posílení vodních zdrojů. Bez nich postrádají smysl, neboť nenahrazují vodní zdroje,“ doplňuje Gargulák.

Mezi nejvýznamnější aktuální projekty Povodí Moravy, s. p. patří například dokončená renaturace Moravy u Štěpánova, napojení odstavených ramen Dyje, revitalizace Baštýnského potoka u Novosedel, revitalizace Knínického potoka u Veverských Knínic, probíhající revitalizace Bečvy u Černotína a Skaličky či připravovaná revitalizace vodohospodářského uzlu u Nedakonic.

Význam této lokality byl neoddiskutovatelně obrovský

Pokud posoudíme stav přírody několik let (několik desítek let) nazpět, pak revitalizace a nápravy nesmyslných megalomanských chyb a přehmatů, návrat k základním principům hospodaření v krajině, a to jak s půdou, která se stala zemědělskou, tak s vodními prvky, jsou cestou správnou. Nicméně míra možností je již nevratně okleštěná na samotný tok říčky, její nejbližší okolí, a to jenom někde. Kobylské jezero padlo pravděpodobně za oběť domnělému intenzivnímu hospodaření několika generací a nesmyslnými rozhodnutími v tomto smyslu.

Pohledy z dronu po realizaci (Foto: Povodí Moravy, s. p.)
Pohledy z dronu po realizaci
Pohledy z dronu po realizaci (Foto: Povodí Moravy, s. p.)
Zimní pohled na biotop (Foto: Povodí Moravy, s. p.)
Zimní pohled na biotop

Foto: Povodí Moravy, s. p.

Proč pár desítek let? Protože tento exces v druhém dějství je starý (spíše mladý) asi tak 57 let. Pořád ale pošetile žasnu, jak se lidstvo musí dozvědět, jak je to správně „metodou slepých uliček“. Nejsem zastáncem pokusů, jak se střelit do obou kolen, abych se posléze učil chodit. Taktéž jsem názoru, že domnělé zisky nejsou až takovou výhrou, jak byly asi původně deklarovány. Těžko kvantifikovat zpracovanou cukrovku, jako lihovarnické a cukrovarnické produkty, současnou produkci polností, vinohradů a lesních porostů, to vše potěžkat s bývalou přírodou, flórou a faunou a celým obrovským ekosystémem, který jsme zde bezostyšně zlikvidovali. Úkol nemožný a vlastně i zbytečný. A to vám ještě každý v tomto řetězci přijde se svojí pravdou a logikou, o kterou vážně nestojíte.

Bylo tu není tu, havrani na plotu

Je pravdou, že Čejčské jezero na rozdíl od Kobylského obsahovalo veliké množství hořkých solí, tudíž bylo bez vodní fauny. Zato však se jeho voda s vysokým obsahem sloučenin síry a dusičnanu sodného využívala hojně k léčbě kožních onemocnění lidí i zvířat. Tak co? Terminologií dnešních pojišťoven jsou to v důsledku bonusy nebo malusy? Z pohledu geomorfologie není náhodou, že v okolí nalezneme sirovodíkové vody a sirné prameny, léčivé prameny bohaté na minerální vodu obsahující jodidy, bromidy, kyselinu boritou, zvanou solanka. Lázně Hodonín s vrty v území Josefov, Lednice, pramen Heliga, sirné lázně v Sedleci u Mikulova a další lokality jsou toho dalším dokladem. Pokud ještě pořád nechápete rozměr celé věci, pak hovoříme o slaných jezerech jako pozůstatku poslední doby ledové, kdy Kobylské jezero velikostí přesahovalo například Slapskou přehradu.

K dokonalosti života biotopu schází už jenom ozvučení (Foto: Ing. arch. Petr Brandejský)
K dokonalosti života biotopu schází už jenom ozvučení (Foto: Ing. arch. Petr Brandejský)

K dokonalosti života biotopu schází už jenom ozvučení
Foto: Ing. arch. Petr Brandejský

Pravděpodobně je pošetilé chtít vrátit staré časy s rybolovem, rybníkářstvím, mlýny, pletením košíků v lokalitách okolo bývalého jezera. Stejně tak nehodlám vracet do krajiny pravěké lovce a rybáře. Ale vrátit do krajiny vodu, to je věc jiná. Voda v krajině má své nezastupitelné místo a my jsme ji vytěsnili zcela na okraj. Chováme se ke krajině velmi macešsky, vytěžujeme ji na maximum, vracíme jí zcela minimálně. Historicky z toho všeho paradoxně profituje komodita místně proslavená, zvaná vinařství. Podloží, ze kterého žije vinná réva, dává zdejším vínům specifické chutě a výjimečnost, kterou jinde hledáte marně. Co jméno obce, to hvězdná vína a proslulá vinařství. Ta ryba, co zde kdysi byla hojně, však zbyla už jenom ve znaku Kobylí.

Zda však naše hloupé chování dokáže krajina dlouhodobě vybalancovat, opravdu netuším.

Použité podklady:

  • Citáty – http://www.citaty.net
  • Část fotografií, část textů a tisková zpráva – Tisková zpráva Povodí Moravy, s. p.
  • Fotografie – Ing. arch. Petr Brandejský
  • Záběry z dronu – Ing. Michal Brandejský
 
 

Reklama


© Copyright Topinfo s.r.o. 2001-2022, všechna práva vyhrazena.