Mluvící stromy aneb zachraňme Pando
Zelená část modrozelené infrastruktury trochu nevšedně – díl 1.
Znáte nejtěžší žijící suchozemský organizmus planety? Je to PANDO a vybral jsem ho jako raritu, která je jedním z představitelů zastupujících mizející ikony naší umírající planety. Kdo nebo co je tím žijícím organizmem, představím našem úvodu do nového projektu, chystané rubriky modrozelené infrastruktury.
Proroctví indiánského kmene Cree: „Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst.“
Modrá část modrozelené infrastruktury trochu nevšedně – díl 2.
Znovu si vezmu na pomoc citát indiánského proroctví, kterým často smekáme před jasnozřivostí původních obyvatel naší planety. Konkrétně mám na mysli severoamerické indiány, ale to, co potkalo jejich národy, se promítá do všech kontinentů, původních obyvatel, kdekoliv na naší zemi. Ona ta jejich vědoucnost není až tak udivující. Jen lidstvo stále ze zištných důvodů dělá, že špatně slyší, čte něco jiného, než se píše a namlouvá si, že máme stále čas zvrátit ten stav, který proroctví predikuje. Jestliže často užíváme slova, jejichž význam je vyprázdněný, pak pouze vypouštíme z úst prázdné bubliny bez obsahu a smyslu. V tomto případě užíváme nesmyslně ne slovo, ale celou větu, která má hlubokou myšlenku, ale její obsah nám nedoputuje tam, kam by měl. Dojímáme se moudrostí indiánů, jsme dotčeni jejich genocidou. Pokud by toto poselství, které má svoji váhu, ale taky rozhodně není žádnou novinkou, nedojde do našeho srdce a mozku, pak nastane co? Je to prosté. Proroctví se naplní. No, to je objev. Jinými slovy, utěšujme se, že je ještě čas, a bude zle.
Vše se pravděpodobně už rozjelo a my si pošetile namlouváme, že se pouze ocitáme v další vývojové etapě, na méně schůdném místě na spirále vývoje s cyklickým zhoršením klimatu. Prognostiků, či falešných proroků, máme okolo dosti, naše země by je mohla klidně vyvážet. Pokud jsme opravdu součástí něčeho, co nedokážeme řídit ani ovlivnit, což dílem je, pak je třeba o to více bušit na poplach. Svým přičiněním a rozumným počínáním můžeme část věcí příštích určitě zvrátit, změnit nebo alespoň nezhoršovat. Nehodlám zde polemizovat o tom, zda oteplení a nebývalé chování klimatu je poslední křečí teplého cyklu a díky snižující se magnetické aktivitě Slunce nastane další doba ledová nebo je vše zaviněno naším chováním a globálním oteplováním. Nechci stát frontu mezi rádoby moudrými, kteří se pasovali na klimatology, a hlavně ty, co vědí. Ne, tohle opravdu nevím. Ale vím, že naše chování je nesmyslné, kontraproduktivní a sebevražedné.
Nesmyslná nadprodukce všeho, drancování zdrojů, vražedné tempo „rozvoje“, ničení planety, devastace a likvidace flóry a fauny, včetně fyzické i psychické devastace sebe sama. To nám sděluje poselství indiánů. Pro ty pomalejší mluvíme o do nebe volající lidské nenažranosti a chamtivosti, jež nás zahubí. Mýlím se? Pokud řeknete, že se nic až tak neděje a čas vše spraví, pak vyznáváte pravidlo „po nás potopa“. Krásné obzvláště pro vaše naše děti. Sedět se založenýma rukama a tvrdit, že je to takový cyklus, že změna našeho postoje a chování je v době kolosálního průšvihu zcela marginální, tudíž zbytečná, je pocit hlupáků a ignorantů.
Pokud jimi nejsme, pak, prosím, přispějme každý dle svých možností ke zvrácení tohoto stavu. I malé dítě může třídit odpad a paraplegik může vysadit strom a pak ho zalévat. Ještě jste názoru, že nic nezmůžete? Od roku 2021 naleznete na našem serveru rubriku Modrozelená infrastruktura, kde se soustředí množství článků, rozhovorů a všemožných příspěvků na toto téma. Pochopitelně, že tohle téma je u nás již dříve frekventované, a to ve velmi sofistikovaných příspěvcích i ve zcela banálních námětech a nápadech. Takže námitka, že nevíte, jak na to, se zde jeví lako lichá, protože i tato platforma vám ukáže, co vše lze udělat, čeho lze dosíci obyčejným zájmem o náš každodenní běžný život a naši sounáležitost s naší planetou, tudíž i s modrozelenou infrastrukturou.
Ať vše nevyzní jako pusté mentorování, zavedu vás na téma a místo, které se zdá být jedním z mnoha kořenů naší země a té její zelené části. Nehodlám začínat třeba od DNA a fotosyntézy rostlin nebo prvotních předpokladů pro život na této planetě. Ani nechci řešit kupříkladu enviromentální, sociální a ekonomické pilíře udržitelného rozvoje. Můj příspěvek bude velmi prostý, ale bude se týkat pomyslných i skutečných kořenů a tím i zelené části naší infrastruktury. Není to test, proto vám prozradím téma. Jmenuje se Pando, chcete-li Pando Aspen Forest.
Kdo zná, zaslouží pochvalu
Tohle téma je opravdu neskutečné. Nemluvíme o černobílém méďovi, který je symbolem Číny, hebkého kožíšku, krásného vzezření, ale je také symbolem nejohroženějších a nejzranitelnějších zvířat naší planety. Pando to ovšem není panda, i když ten poslední atribut mají společný.
Tak jinak. Znáte nejtěžší žijící suchozemský organizmus na této planetě? Být to v moři, tak vaše odpověď měla znít plejtvák obrovský s možnou délkou 33 m a váhou okolo 190 tun. Úctyhodné, nicméně to jsme pod mořskou hladinou. Takže slon africký? Váha okolo 7 tun a výška okolo 7 metrů. A hlavně suchozemec. Tak, to ani náhodou. To jsou sice největší savci planety, ale dotaz byl nejtěžší suchozemský organizmus. Dáte se poddat? Je to organizmus s tím krásným názvem PANDO.
A to je zase co?
Ten organizmus je rostlina, lépe rostliny. Ty rostliny mají nejenom společný genetický základ, ale i společné kořeny. Je to neskutečná kolonie výmladků topolu osikového. Tento strom je jedním ze symbolů Utahu, třináctého největšího ze států USA. Je podobný bříze, bílý kmen dorůstá až 35 m výšky. Tento klon topolu osikového se nazývá Pando a jeho váhu odhadují znalci na 6 000 tun a leží na rozloze 43 hektarů. Tamní kmeny jsou propojeny systémem o počtu cca 47 000 kořenů. Proto hovořím o kořenech pomyslných i opravdových. Je to strom s několika tisíci kmenů. Jeho stáří se odhaduje od několika set let až po 80 000 roků. Výmladky čítají 40 000 kmenů, nejstarší jsou až 130 let staré. Utah je pro takové vzácnosti zemí zaslíbenou. Doložené osídlení Severní Ameriky původními obyvateli je staré cca 10–12 tisíc let. Se svými řekami Medvědí a Coloradem, Velkým Solným jezerem, horami a neskutečnými perlami mezi národními parky Canyonlands, Zion, Arches nebo Capitol Rief patří mezi nejkrásnější místa naší planety. V tomto kontextu je zde Pando tedy na místě.
Vědečtí pracovníci z Mendelovy univerzity v Brně zde pomáhají s výzkumem mezinárodního týmu a spoléhají na vědu zvanou pedoantrakologie. Věda mapuje na základě analýzy rostlinných makro zbytků souborů uhlíků a zbytků dřevní hmoty, tedy spálených i nespálených částic hmoty, průřezy stářím a předešlými ději v půdě, potažmo v tamní vegetaci. Je to taková archeologie půdních vrstev a frakcí a dějů, které se v nich odehrály.
Proč je Pando zároveň synonymem zeleně volající po záchraně? Nevhodné zásahy ze strany člověka, oteplování, nedůsledné regulace vlivu pasoucího se dobytka, a hlavně zdejší populace jelenů. Populace jelence ušatého, společně s dalšími býložravci, překonává oplocení rezervace a spásá semenáčky stromů, tudíž se vegetace není schopna obnovovat.
V konečném účtování tato neskutečná rarita chřadne a valem jeho rozloha ubývá. Rozhodně už nezvládá efektivní růst a rozšiřování organizmu, který leží ve zvlněném horském terénu lesní nivy, ve výšce 2 700 m n. m., jihozápadně od jezera Fish Lake.
Označení Pando pochází z latinského „rozšiřovat se". Zdejší populace topolu osikového se tak stala synonymem komplexního propojení, konají se zde svatby, obřady původních obyvatel, setkání náboženských skupin, natáčejí se zde filmy. Tento motiv je i součástí grafiky poštovních známek. No, a pokud nechceme, aby naše děti znaly Pando pouze z pohlednic a známek, pak je třeba něco změnit. Je skvělé, že při tom jsou i lidé z naší země a svými možnostmi přispívají k záchraně tohoto unikátu.
Vracíme se obloukem na začátek našeho povídání. Povídání o smysluplné, cílevědomé a setrvalé pomoci naší planetě. Že nás volá o pomoc je zcela neoddiskutovatelné. Že tento živoucí organizmus je naší součástí. Že přes svoji neskutečnou životaschopnost není nesmrtelný je jasné. Myslíte si, že mluvit o živém či živoucím organizmu je nadsazené? Tak to ani omylem. Pokud nahlédnete do publikací Petera Wohllebena, který je dlouholetým renomovaným lesníkem, odborníkem na slovo vzatým. Vede lesní akademii a je hajným na 1 200 hektarech lesního revíru. Představuje nám fascinující poznatky stran paměti lesa, jeho vnímání, vzájemné komunikace stromů, pomoci stromů svému potomstvu i těm starým, pomoci při katastrofách a napadení hmyzem. Hovoří o dubech, které pomocí vonných látek signalizují ostatním nebezpečí napadení. Stromy jsou sociální bytosti se všemi vazbami, příbuzenskými vztahy a vzájemnou komunikací.
Zpět ke kořenům
Stále však nekončíme. Jeden život postřehneme nad zemí, ale ten druhý se odehrává pod ní. I zde nalezneme určitou komunikaci. Kořeny se postupně ztenčují až do kořenových vlásečnic obklopených houbovými vlákny. Ty tvoří husté shluky a sítě zvané mycelia. Pomocí nich se stromy vzájemně dorozumívají, varují, dotují se vzájemně uhlíkem, vodou, fosforem a dusíkem. Mycelium může být až stovky m2 veliké. Mateřské stromy ostatním pomáhají výživou a dohlížejí na semenáčky v době nepříznivých podmínek a napadení škůdci. Mateřské stromy umožní svojí péčí přežít svým semenáčkům. Tvrdí se, že jejich životaschopnost se tím zvýší až čtyřnásobně!
Že je to nepravděpodobné, a že tomu nevěříte, když to není vidět? Dr. Suzanne Simardová z kanadské Univerzity v Britské Kolumbii vytvořila experimentální lesík s mateřskými stromy a jejich semenáčky a přisázela k nim stromy cizí. Ke stromům vpravila oxid uhličitý označený radioaktivním izotopem uhlíku. Díky označení sledovala, jak si stromy předávají označený uhlík v „rodině“, ale i mezi stromy cizími. Podle sezónních potřeb si stromy tento uhlík opět distribuovaly oběma směry. Les se choval jako živý spolupracující organizmus, bez konkurenčních bojů, jednostranného sobectví. Pracoval na přežití celku. Udivuje vás to? Možná jsme si zvykli na slova ještě rychleji, ještě více, konkurence, soutěživost, vzájemná rivalita. To vše namísto podané ruky a společného konání. Taky asi proto se my chodíme uklidňovat do lesa. Cítíte ze stromů napětí a stres, byť je to živý organizmus? Kdyby si les chodil pro klid domů k lidem, patrně by už nedošel zpátky.
Předpokládám, že James Cameron, když tvořil film Avatar znal i fenomén zvaný Pando. Podobnost s božstvem v podobě stromu Eywa a filosofie propojení tamní přírody kořeny, jako nervovými vlákny, není určitě náhodná.
Chcete les ve městě nebo město v lese?
Protože jsme server se stavební tématikou a architekturou, zvolil jsem jednu snovou realizaci.
Jeden příklad za všechny. Les skutečný i les tvořený architekturou je jednou z cest. Pak už nikoho neudiví, že kupříkladu Singapur má zakázáno kácení stromů a zeleň je zde všude přítomná. V sousedství města se skví nevšední architektura Gardens by the Bay z roku 2012. V obrovském zeleném pásu nalezneme zahrady symbolizující tropy a národní květinu orchidej. Oblačný les, Dům květin, Super stromy tvoří jedny z atrakcí Jižních zahrad. Jsou zároveň chladícími věžemi, solárními elektrárnami i visutými zahradami. Díky solárním článkům v noci neskutečně svítí rozmanitými barvami. 18 staveb, které měří od 25 do 50 metrů, to vše na ploše 101 hektarů. Mezi stromy lze projít po visuté lávce 128 m délky, ve výšce 22 metrů. Východní a střední zahrady jsou vytvořeny pro volnočasové aktivity. Snaha singapurské vlády po maximu zeleně byla realizována koncepcí architektonického studia Grant Associated.
Celý komplex se dělí na zahrady vnější a vnitřní. Zimní zahrady jsou vlastně dva skleníky, z nichž Flower Dome je největším světovým skleníkem s květenou středomořských a tropických oblastí. Druhý skleník Cloud Forest je osázen květenou tropů, ale z horských oblastí. Skleníku vévodí 35 metrů vysoký vodopád. Skutečná rarita, nejvyšší vodopád v interiéru na světě.
Tento skvostný fantaskní projekt nepostrádá ekologický náboj a je ukázkou propojení architektury a zeleně s moderní technikou. Ze stejného těsta je i letiště Changi v Singapuru, které patří mezi klenoty architektury. Autoři ateliéru Safdie Architects zde vytvořili celé nové křídlo a vestavěný skleník, jehož součástí je ohromný deštný prales a kde středem ze střechy padá vodopád. Je to vlastně desetipatrová budova s komplexem služeb a zábavy, s obrovským střešním trychtýřem, kterým padá do budovy vodopád. Ten využívá vodu dešťovou, kterou filtruje a s dodatkem vody ze zásob budovy pak následně vytváří soběstačný systém.
- Citáty – http://www.citaty.net
- Grafika – autor, schémata nejsou vyčerpávajícím zobrazením skutečnosti a měřítka jsou přibližná
- Fotografie – volně šiřitelné z databáze https://www.pexels.com/cs-cz