Kulturní evropská krajina a bobr evropský

Lawrence Ferlinghetti: „Z hlediska politiky a ekologie se ukazuje, že člověk je takový hlupák a chamtivec, že mu není pomoci.“

Bobr evropský a kulturní evropská krajina s atributy lesohospodářskými, zemědělskými, těžebními a sídelními

Do těch prvních patří vodní toky a nádrže s celým vodním systémem a komplexním ekosystémem sem náležejícím. Obdobně je na tom krajina zemědělská, která je namíchaná do krajiny lesohospodářské i sídelní. Těžební část kulturní krajiny je specifická, nicméně patří do kulturní krajiny stejně jako ostatní části kulturní krajiny. Zde všude naleznete více či méně kultivovanou flóru s více či méně závislou faunou. Volná krajina je trochu jiná písnička, ale ne až tak moc. V Holandsku nenaleznete uprostřed města trávník mezi domy, ani park, ani volnou přírodu, kde se běžně pasou divocí králíci. Nikoho to neudiví, nikdo se nevzněcuje, nikdo ho nehodlá lovit. U nás potkáte ve městech poštolku, zpěvné ptáky, havrana, vránu, kunu, drobné hlodavce. Ve volné krajině naleznete běžné evropské společenství fauny, doplněné o znovu objeveného vlka, bobra či raka. Vzhledem k hustotě osídlení evropské kulturní krajiny je však tento návrat některých druhů leckdy problémem. Králíka v parku města, veverku, kunu a další si lze představit stejně jako v Holandsku. Méně si však představíte vlka nebo bobra. Pokud se na severní polokouli zatoulá hladový lední medvěd do městské aglomerace, je to setkání nechtěné z obou stran a taky kolizní a velmi nebezpečné. Stejně tak v odlehlých městech Ameriky či Kanady netoužíte po setkání s medvědem nebo jiným predátorem. Běžně zde obyvatelé nosí pušky, a to hlavně na ochranu života a odstrašení predátora. U nás se potkáte v městské aglomeraci kupříkladu s prasetem divokým a věřte, že je to problém. Zbytečné rekriminovat, kdo je v čí zemi, kdo sem patří a kdo ne, je nadbytečné. Je nás mnoho, stejně jako chráněné nebo znovunavrácené zvěře, která nemá přirozeného nepřítele. Nicméně, pokud se ocitnete face to face s medvědem nebo stačí matkou prasete divokého s malými pruhovanými děťátky, je malér. Příroda zde byla vždycky a my se do ní tlačíme stále hlouběji, vytváříme ekologickou nerovnováhu, která likviduje přirozené prostředí, přirozenou stravu živočichů, likvidujeme možnosti i zvyky, jak si potravu opatřit, přetrháváme kontinuitu životních cyklů a potravní řetězce, možnosti, jak se rozmnožovat, možnosti, jak přežít.

A jsme tedy u bobra evropského

Napřed trochu údajů a čísla. Začneme vodními plochami v Česku, kde naleznete bobra evropského. Jsou jimi povodí Labe, Dyje, Odry, Moravy a Dunaje, řeky Mže, Radbuza, Křemelná, Úhlava, Desná, přítoky Ohře, různé potoky a nádrže nevyjímaje. Předpoklad je, že těchto lokalit bude stále přibývat. V roce 2008 bylo u nás asi 1 000 bobrů a v roce 2020 okolo 6 000 bobrů. Prostou matematikou jsem došel k číslu okolo 7 000 jedinců na našem území v současnosti, tedy roce 2022.

Jak kulturní krajina a převážně její část sídelní souvisí s bobrem evropským? Že toho přece ve městě nepotkáte? Pokud si přečtete názvy řek, na kterých bobr zdomácněl a jeho současné početní stavy, pak to, že jste bobra ještě nepotkali, je dílem náhody a plachosti bobra. A to i v centru měst. Konkrétně v Brně bobra už běžně naleznete na řece Svratce v Komíně, kde je běžná zástavba, cyklostezky, pohyb lidí okolo vody, v létě sloužící ke koupání. Takže námět číslo jedna je, jak bobra nepotkat a nenaštvat ho.

Sám jsem ho už potkal několikrát, bylo dobře, že byl ve vodě a já na břehu. On je totiž poměrně dosti robustní a váha okolo 30 kilo nás vybízí k ostražitosti a je neradno mu zkřížit cestu. V Bělorusku 2013 smrtelně zranil rybáře, který se toužil s hlodavcem vyfotit. Nebyl ostražitý, byl pošetilý. Stejně tak ve Švýcarsku v roce 2017 zranil bobr dva lidi při koupání na řece Rýn. Že je to kdesi daleko? Dobrá, tak pojďme domů. Letos na Labi nedaleko Ústí nad Labem pokousal vážně bobr plovoucího psa. Výsledek? Úvaha města, že bude dobré psy venčit na vodítku a nepouštět do vody. Skvělý nápad. Nikde nepsali, zda Labe využívají i lidi k volnočasovým aktivitám, nota bene ten zabitý rybář nebyl ve vodě, ale na břehu na cestě. A přece to nevyšlo. Pokud má někdo místo zubů dláta zvící velikosti dlaně, je jeho kousnutí velmi nebezpečné. Je pravdou, že v jihoamerických řekách plavou kupříkladu piraně, a tak koupání může být trochu dobrodrůžo. Stejně tak žralok či krokodýl není správný sparingpartner na plavání. Ale v našich řekách, ve městech a v jejich blízkosti, bylo zatím vcelku bezpečně. Možná to má být vyvážení toho, že surfaři u protinožců mohou ve vodě potkat žraloka. Už vidím tu radost, až se někomu recipročně bobr pustí třeba do paddleboardu nebo kajaku.

Tohle povídání není nesmyslným výkřikem, jež bude povelem k vybíjení jakéhokoliv druhu, jak tomu bylo a je ve světě. Kytovci, tuleni, bizoni a další by mohli vyprávět, kdyby mohli. Ať je to v moři, ve vzduchu anebo na souši. Ale asi by to chtělo určitou úměru a smysluplné řešení případného soužití. Klubko chřestýšů si také většina z nás nenasadí do postele, i když jsou nádherní. Nehodlám rozšiřovat svoji ekologickou stopu na této planetě, ale o zákazu koupání v řece, ve volné přírodě zatím nepadlo ani slovo. A přece…

Vlky názory ovcí nezajímají

A to zatím byla řeč pouze o soužití lidí a zvířat, jejich větší či menší blízkosti, a co z toho plyne, pokud se neudrží křehká rovnováha a potřebná hranice a přiměřenost. Soužití není totiž jenom o možném riziku při setkání, ale také o obrovských národohospodářských škodách. Ten výraz není nadnesený stejně jako když řeknete v Beskydech, že vlci pobíhají po Jablunkově nebo vlci, co zadávili v Beskydech cca 66 ovcí. Což není přece problém. Je to problém a veliký. Soužití ovce a vlka je okřídleným rčením, často přeneseným do vztahů lidských, a netřeba ho bagatelizovat. I kdyby stát dokázal tyto škody refundovat, asi postrádá smyslu vychovávat jehňata, aby vám je roztrhal vlk a stát to zaplatil. Kde je smysl? A pochopitelně, že jiné emoce vzbudíte u chovatele ovcí a jiné u zastánců znovunavrácení některých druhů do naší přírody.

Stejně tak postrádám bonus nebo chcete-li přidanou hodnotu přemnožení bobra i v lokalitách, kde pravděpodobně nebýval ani v dobách dřevních. Nesmyslné zastírání problémů jako třeba, že bobr okusuje, či poráží jenom menší stromky nebo vytváří mýtiny, které prosvětlí vegetaci, je nesmysl nesmyslů. Omladění a revitalizaci lesních porostů v lužních lesích, často i v bezzásahových zónách, řešíme nyní za pomoci bobra? Je to něco opravdu systémového? Tento porost ano, tento ne? Je zde bujná vegetace, přidáme bobra z míst, kde stromy padly za vlast? Kolik bobrů je dobře a kolik už špatně? Vzpomínám si před léty, když jsem viděl první poražený strom u Dyje, byl jsem nadšený potencí chlupatého dřevorubce a jeho úspěšným návratem do přírody. Bylo k obdivování tehdy neviděné klínovité ohlodání obrovského stromu, odštěpků dřeva velikosti dlaně.

Člověk mimoděk musel bobra opravdu obdivovat. Jenže když vám ty stromy mizí s každou návštěvou vzácné lokality, kterou mám rád, pak musíte svůj obdiv trochu přehodnotit. Ano, i zmizelá vegetace okolo regulované Dyje se znovu vzmáhá a břehy zarůstají, ale nemusí kvůli tomu nutně padnout stromy, které zde rostly 50 i 100 let. Není to zásluha ani ekologů ani bobra, ale lužní vegetace, která je zatím stále ještě životaschopnější než tento dřevorubecký maratón. Pokud stále váháte se svým úsudkem, mám návrh. Vezměte sekeru a zkuste podetnout některého z dendrologických nestorů tamtéž nebo nějakou vzácnost kupříkladu v lednickém parku. Ten povyk bude slyšet až v Bruselu a celkem po právu. Tak proč zde naráz děláme, jaká je to ohromná paráda a ekologický počin, když bobr pokácí stromy, kam oko dohlédne. I takové mýtiny vám na požádání mohu klidně ukázat. No, a jsme u národohospodářských škod, které způsobuje bobr. Pokud se domníváte, že to není problém, pak je to proto, že jste tu apokalypsu neviděli. Když před léty na regulované Dyji mezi Podivínem a Bulhary shodil bobr první stromy, byl můj obdiv bezmezný. On se vrátil. Hurá!!! Podívejte na ty hobliny, jak dovede zlikvidovat strom 30 centimetrů v průměru, ale taky klidně metr a půl. V současnosti z těchto velkých stromů okolo regulované Dyje nenaleznete ani jeden. Obzvláště topol bílý, osiky, vrby a další dřeviny ho potěší. Zajímavé je, že tato záliba v rychlerostoucích stromech je zřejmě nadnárodního charakteru. Psal jsem o největším známém živém organizmu na světě článek nazvaný „Mluvící stromy aneb zachraňme Pando“, kdy umírá stromový organizmus spojený do jednoho. Pando je společenství topolů osikových neboli osika (naleznete i u nás), které hynou i díky okusu přemnoženými jeleny a dobytkem farmářů. Jak jinak je topol osikový příbuzný topolu bílého zvaného linda a topolu černého, jež milují naši bobři? Podobnost čistě náhodná? Asi ne, tyto rychle rostoucí dřeviny z rodu vrbovitých mají měkké dřevo, snadno vyplňují uprázdněná místa v lesích i na jeho obvodu a jsou relativně nenáročnou dřevinou. Odkaz naleznete na konci.

Pokud se však někdo opájí obrázkovou knihou o bobřích hrázích a skvělému soužití hlodavce s vodním tokem, jste na omylu. Hráze se třeba na Dyji vůbec nekonají, stromy padnou za vlast a rozhodně neslouží jako dlouhodobá zásobárna lístků z větví pod vodou. To možná na Sibiři, v Kanadě či jiné divočině. Konkrétně na Jižní Moravě máme nachozené kilometry okolo řeky Dyje, staré i regulované a ty škody jsou nesmírné. Pokud vlk v Beskydech vybije stádo a sežere jenom něco, je to problém. Jedna ovce, to by asi problém nebyl, ale tak si to nestojí. Stejně tak je tomu se stromy v lužních lesích a troufám si predikovat, že je tomu tak všude. Jistotu mám při pohledu na stoleté vrby u Svratky, takřka v centru Brna, které mají vyhlodaný obvod, ještě sice stojí, ale jsou v podstatě mrtvé. Stejně tak se domnívám, že takto sužovány jsou další městské a příměstské toky a nádrže, zatím hlavně jejich vegetace. V lužních lesích kupříkladu topol bílý dorůstá výšky až 40 metrů, průměru až 2 metry. Dožívá se až 250 let a je jednou z nejrychleji rostoucích dřevin. Hluboké kořeny zpevňují koryta řek, strom je přirozený větrolam. Mimo všech známých benefitů včetně stínu a kyslíku dokáže věci, které netušíte. Pokud je v létě příliš horko, obrátí listy rubem vně, zde mají mírně plstnatý povrch v barvě bílostříbrné.

Ta odráží teplo a pomáhá racionálně hospodařit stromu s tak potřebnou vodou. Proč vám o něm vyprávím? Ten totiž bobrům chutná nejvíce. Alespoň podle „podhryzaného“ množství všech průměrů, které jsem viděl, to tak vypadá. Pochopitelně nepohrdnou habrem a dalšími dendrologickými lahůdkami. Převážně se pohybují v pásu do 20 metrů okolo řeky, výjimkou však není výlet dlouhý i 100 metrů. Na břehu leží často dřevo netknuté a větve s listím stejně tak. Někdy oholí část lýka. Nějaké bobří hráze? O tom si nechte zdát. Vzhledem k věku stromů je tohle neskutečné plýtvání. Bavíme se zde již dlouhé roky o hrůzách, co zasáhly naši lesní krajinu díky změnám klimatu. Sázíme stromky a zachraňujeme holiny po kalamitě kůrovcem, řešíme nevhodnost původních monokultur, zamýšlíme se nad dřevinami vhodnými do měnících se klimatických podmínek. Zaléváme ve městech stromy, vytváříme nové zazeleněné plochy, zelené střechy, zelené tramvajové pásy, zelené dálniční pásy, zazeleněné tunely, zelené fasády. Souběžně se ale tváříme, že bobr není problém?

Tohle nebude marginální problém či bublina, co splaskne

A nyní zcela vážně. Opravdu miluji přírodu, zvířata i flóru, ekologii i diverzitu přírodních systémů. Nejsem lhostejný k bezuzdnému lidskému počínání, jež jde na úkor naší planety a živé přírody. Každý z nás přispívá svou měrou tak, jak to cítí a jaké má možnosti. A právě proto, že nejsem lhostejný a snažím se domýšlet důsledky různých snah a pokusů, přemýšlím nad benefitem, který bobr evropské kulturní krajině ve skutečnosti přináší.

Patří sem, umožňuje druhovou pestrost, má své místo v potravním řetězci. Tedy měl by mít. Sám totiž nemá přirozené nepřátele, tudíž se jeho stavy zvětšují, migruje do míst, kde možná ani nebýval dříve, a hlavně se stává likvidátorem tolik potřebných stromů a zeleně. Literatura uvádí, že bobr „kácí“ dřeviny o průměru 5–8 centimetrů, ale někdy i 70 centimetrů. Je zajímavé, že převaha těch stromů, co jsem viděl, měla blíže k těm 70 centimetrům. Podle některých tendencí bobr prý ničí pouze rychle zmlazující dřeviny, tudíž tyto opět dorůstají. Náznak smysluplnosti počínání tohoto hlodavce. Tohle tvrzení je velmi troufalé a spíše patří do říše přání než reálného života. Obrovské stromy okolo Dyje rostly odhadem v desítkách let a stejný časový úsek je potřebný na nové stromy. Pokud může mít topol bílý i 250 let, nemohu se dopočítat nějaké slušné reciprocity. To počkáme na 10 pětadvacetiletých nebo 25 desetiletých? To se potom rentuje? Jenom na Moravě hovoří vodohospodáři o miliónových škodách. Co lesníci, zemědělci a další? Já se té rovnováhy s pomocí zmlazujících dřevin nemohu stále dopočítat. Stejně tak vznikají škody na ovocných sadech, hospodářských plodinách i vzácných dřevinách. To už není jenom „topol“. V roce 2013 bylo v zámeckém parku v Lednici zničeno vzácných dřevin v hodnotě 7 miliónů korun. Stromy o stáří 150 a více let jsou jednoznačně nenahraditelné. Mezi lety 2004 a 2014 vyplatil Krajský úřad Jihomoravského kraje náhrady za škody přes 68 miliónů. Pochybuji však, že nějak nahradíte stoletý strom. Plot okolo parku nebylo možné postavit díky odporu ochránců přírody, kvůli migraci fauny. Jejich zahrada to totiž není.

V jedné stati jsem nalezl slovní spojení, že bobr je významný modifikátor naší krajiny okolo řeky Dyje. To je nádherné, modifikátor. Zdařilá ukázka, jak do problému hodit další verbální vidle a nic neříct.

Bobr evropský je výjimečný, vzácný a zajímavý

Na závěr vám chci jako důkaz opravdové snahy o hledání řešení při spojení naší kulturní krajiny s divokou přírodou, dnes tedy konkrétně diskutovaným bobrem, ukázat pár perliček, spojených s tímto zajímavým hlodavcem. Přes všechna negativa zde sdělená zaslouží náš opravdový obdiv a tuším, že na vině není on, ale my. Pomineme nesmyslné vybíjení na maso, posléze léčivé castoreum a další důvody, které zapříčinily vyhubení bobra počátkem 18. století. To je hluboká minulost. Nyní je to největší hlodavec v Evropě, neboť kapybary zde nežijí a vypuštěné nutrie do volné přírody, kterých je plná řeka v Břeclavi, jsou podstatně menší. Úctyhodných 30 kg váhy, délka až 100 cm, k tomu až 35 cm dlouhý masívní ocas, z něho dělá opravdu nemalé zvíře. Nesmáčivá srst, úžasných 300 chlupů na mm² (proto ten nebývalý zájem dříve o jeho kožešiny), až 20 minut výdrže pod vodou, cca 2,5 km teritorium v průměru. Bobří hrad může mít 20–30 m délky a výšku až 2 m. Často separátně vytvořená hráz má za úkol držet vstupy do hradu pod vodou. Pod vodu tím taky dostává i okolní krajinu. Kde může žít v děrách ve březích toku, hrad nutně nestaví. Bobr vyvede ročně 3–5 mláďat a může se dožít až 35 roků. U nás byl znovunavrácen do přírody v letech 1991 a 1993 z Polska. Stejně tak se vracel hlavně z Rakouska, po říčních tocích. Nicméně přírodovědci sami přiznávají, že někde byl vysazován zcela chaoticky a nepromyšleně, páchá škody na zemědělských plodinách, v sadech nebo třeba ve vzácných parcích a okrasných zahradách. Přes všechnu tuto diskuzi a jednotlivé názorové proudy si však zapamatujme, že je přísně chráněný naší i evropskou legislativou. To zvíře je veskrze vzácné a obrovsky zajímavé a naše diskuze není o vybíjení, ale smysluplné regulaci a hledání řešení obrovského problému, který jsme si sami vytvořili. Zároveň je nezbytné věci řešit zavčas, pokud nechceme, aby je někdo řešil v hysterii vlastními silami, při případných majetkových újmách. Sám jsem viděl uhynulého bobra, bylo skvělé moci si ho prohlédnout zblízka, bez jeho případné „odplaty“. Zda byl však otráven, zabit nebo uhynul přirozenou smrtí, můžeme jen hádat. Tato neřešená míra podivné symbiózy ohrožuje samotného bobra, kterého chceme tak vehementně chránit. Tak si, prosím, přestaňme zakrývat oči, nehrajme si na bezbřehou ekologii. Znám jednoho moudrého, co tvrdil, že trh a finance vše vyřeší samy. Jak se to „samo“ vyřešilo, vidíte dnes a denně. Stejně tak naše laxnost a neřešení problému bobr versus krajina a člověk nedojde řešení jen tak.

Že by to byl problém ojedinělý, nehrozí ani omylem

Jak se to může zvrtnout vidíme kupříkladu na nepůvodních druzích (v našem případě) zvířat. Podrobný seznam naleznete ve zprávách MMR. Norek americký (leckde vypuštěný „zelenými“ z farem), rak pruhovaný, mýval severní, psík mývalovitý, ondatra pižmová, vážně ohrožují biodiverzitu a původní ekosystémy a nikdo o tom, že je to chybou, ani nediskutuje. Proč? Protože svojí agresivitou neoddiskutovatelně vytlačují druhy původní, působí ekonomické a ekologické škody, ohrožují zdraví ekosystému i zdraví lidské. Stačí nebo přitlačíme na pilu? Dobře. Podle aktualizovaných přehledů Ministerstva pro místní rozvoj se na našem území vyskytuje velké množství invazních druhů rostlin i živočichů. Velké množství je co? V roce 2021 to bylo 1 454 nepůvodních druhů rostlin, z toho invazních 61 druhů. U živočichů je to alarmujících 595 druhů živočichů, z toho 113 živočichů invazních. A to seznam nezmiňuje, kolik těch původních nenávratně zmizelo. Ať díky činnosti lidí, špatnému stavu planety a přírody nebo díky tomu, že byly vytlačeny či zlikvidovány těmi nepůvodními. Před několika roky jsem bez přehánění potkal v lesích poblíž Brna nosála šedého, po zatelefonování na policii a do zoologické zahrady jsem se dozvěděl, že to nikoho nezajímá. No, a já za ním na strom nelezl. Nosál šedý v českém lese je přece normální. V ZOO mi doporučil pracovník na lince, že bývají velmi mlsní a pokud mám pribináček, tak možná sleze. Běžně nosíme do lesa pribináček, a co pak s mlsným mazlem doma, mi už neporadil. Adopce nosála mi přišla zcestná a asi bych nepoznal, jakého je pohlaví a oslovovat ho chybně by mohl být dnes velký problém. Shodneme se na tom, že tam nosál byl a rozhodně tam nepatří.

Jak se ocitl bobr na portálu TZB-info

Proč se dozvídáte o bobrovi na portálu TZB-info? Jsme teď krypto přírodovědeckým koutkem nebo snad odnoží mladých ochránců přírody? Je to prosté. Naše rubrika „Zdravá architektura“ je postavena na kulturní krajině, zeleni a vodě, na jakékoliv konstelaci v ní. Zdravá architektura je o ekologii, biodiverzitě, vodních prvcích ve volné, příměstské a městské krajině, návratu k biotopům, revitalizacích živé přírody, nádrží a řek, jejich smysluplnému spojení s architekturou včetně volnočasových aktivit v takovémto prostředí. Pokud bratr bobr doputoval do center měst a obcí, potoků, říček, řek, nádrží, rybníků a jezer, pak sem tato diskuze patří bezezbytku. To na vysvětlenou. Pokud ještě váháte, zda mé dobrozdání je dostatečně výmluvné, pak si počtěte v tiskové zprávě Povodí Moravy s. p., tedy těch nejpovolanějších.

Bobr způsobuje vodohospodářům milionové škody

Narušené hráze, zaplavené pozemky či okousané stromy, které mohou pádem vážně ohrozit zdraví lidí pohybujících se v blízkosti vodních toků. Bobr evropský se za posledních několik let rozšířil v celém území spravovaném Povodím Moravy, ročně způsobuje vodohospodářům škody v řádech milionů korun.

Výskyt bobra evropského správci povodí potvrzují na území celého povodí Moravy. Jeho počty se každoročně zvyšují. Bobr evropský je v ČR chráněný, způsobuje značné škody, jejichž odstraňování je do značné míry problematické.

„Obecně v rámci námi spravovaného území se bobr vyskytuje prakticky ve všech částech povodí – nejvíce v celém povodí dolní Dyje, na Moravě od Lanžhota až po Šumpersko včetně přítoků, na Bečvě od soutoku s Moravou až po Valašské Meziříčí, ale také na Svitavě a Svratce. Jeho činnost pozorujeme dokonce i na odvodňovacích kanálech,“ popisuje generální ředitel Povodí Moravy, s. p. Václav Gargulák.

Největší škody bobr způsobuje vodohospodářům narušováním ochranných hrází, stavbou zátaras, které vzdouvají vodu a zaplavují okolní pozemky, ale také kácením a ničením zdravých stromů a dalších břehových a pobřežních porostů. Ročně způsobuje bobr státnímu podniku Povodí Moravy škody v hodnotě jednotek milionů korun.

„V současnosti evidujeme v rámci námi spravovaného území více než sto bobřích hrází na drobných vodních tocích a stovky okousaných stromů. V lokalitách, kde bobr svojí činností nezpůsobuje škody na majetku a jeho aktivita neohrožuje zdraví lidí, sledujeme vývoj a do jeho biotopu nezasahujeme. Jeho činnosti ale zaznamenáváme i v zastavěných oblastech, kde jeho činnost může ohrozit majetek nebo dokonce zdraví obyvatel. V těchto případech musíme postupovat dle možností daných platnou legislativou, kdy do teritoria bobra můžeme zasahovat například jen ve vymezeném období či na základě výjimek, které stanoví příslušný krajský úřad,“ vysvětluje Gargulák.

Mimo úřadem stanovené období jsou vodohospodáři prakticky bezmocní

Nejpostiženějšími oblastmi je Břeclavsko a Znojemsko. Zde bobr kromě poškozování břehových porostů a stavby hrází dokonce způsobuje významné škody na ochranných liniových hrázích. Právě poškozováním ochranných hrází může bobr způsobit škody s velkými následky. V důsledku vytváření bobřích nor může totiž v době povodní dojít až k rozplavení protipovodňové hráze a k zaplavení území obývaného lidmi. Povodí Moravy, s. p. proto věnuje zvýšenou pozornost při prohlídkách protipovodňových hrází, které chrání města a obce.

„Na Břeclavsku, které patří z hlediska činnosti bobra k nejvíce postiženým oblastem, jsme museli některé hráze kvůli bobrovi zpevnit štětovými stěnami či kamennou rovnaninou. Proti okusu stromů se snažíme používat pletivo či speciální protiokusový sprej,“ doplňuje Gargulák.

S pletivem i sprejem si však bobr dokáže poměrně snadno poradit

Škody, které bobr způsobuje zemědělcům, rybníkářům nebo na městském či obecním majetku, vedly na některých místech v republice dokonce k regulaci bobra evropského. Ten totiž nemá přirozeného predátora a díky ochraně se mu u nás velmi daří. Jeho systematičtější regulaci by s ohledem na škody, které způsobuje, a riziko, které představuje pro osídlené oblasti, v dnešní době přivítali i vodohospodáři.

„Co se týče regulace bobra evropského, pak jde o velmi citlivou otázku, neboť se jedná o zvláště chráněného živočicha. Na některých místech v republice již dochází na základě výjimek k jeho regulaci. S ohledem na to, že na některých místech jeho zvýšená aktivita vede k poškozování ochranných hrází a dalšího vodohospodářského majetku, jehož podstatou je ochrana zdraví a životů obyvatel v době povodní, tak vnímáme určitou formu jeho regulace v některých oblastech za účelný a racionální krok,“ dodává Gargulák.

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie, část textů a tisková zpráva – Povodí Moravy, s. p.
• Fotografie – autor a Ing. Michal Brandejský