Jak dlouho vysychá palivové dřevo? Spalovat lze již po 50 dnech sušení
Po necelých sedmi týdnech uskladnění je možné palivové dřevo z našeho pokusu v případě nutnosti spalovat bez vážnějších následků pro spalovací zdroj i bez výrazného vlivu na zvýšenou tvorbu emisí.
Palivové dřevo uskladněné ve formě metrové kulatiny vysychá řádově 2 roky na vlhkost, která je již vhodná pro jeho spalování. Tuto dobu můžeme významně zkrátit nařezáním kulatiny na finální požadovanou délku a následným rozštípáním polínek. V našem pokusu se snažíme odpovědět na otázku, jak dlouho potrvá, než rozštípané čerstvé dřevo z nedávno pokácených stromů vyschne na vlhkost přijatelnou pro spalování.
Komentář k měření vlhkosti po 50 dnech skladování
Měření po 50 dnech skladování potvrdilo již dříve pozorované pozvolné snižování vlhkosti i hmotnosti měřených štěpů. U smrkového štěpu byla naměřena relativní vlhkost vyšší jak 30 % pouze v tenké vrstvě dřeva těsně pod lýkem (bělové dřevo). U zbytku štěpu se relativní vlhkost pohybuje již na hranici hygroskopicity 24 % či pod ní.
U bukového štěpu byla naměřena pouze v jeho středu relativní vlhkost na hranici 30 %, v krajních vrstvách již byla tato vlhkost nižší jak 25 %, což je teoretická hranice meze hygroskopicity pro bukové dřevo.
V případě nouze by již bylo možné smrkové i bukové štěpy z našeho pokusu spalovat v kamnech či v teplovodním kotli. V průběhu sledovaných 50 dní přirozeného sušení se totiž zbavily prakticky veškeré vody volné a obsahují již především vodu vázanou. Jak jsem již uvedl na začátku pokusu:
Největším nebezpečím a „škůdcem“ při spalování palivového dřeva v malých spalovacích zdrojích je voda volná.
Ta se ze dřeva naštěstí uvolňuje velice rychle, a to obzvláště v případě rychlého vysušování, kterým vhození polínka či štěpu do ohně bezesporu je. Na její rychlé odpaření je však zapotřebí velké množství energie, kterou „krade“ ze spalovacího prostoru topeniště (ohniště). Po přiložení mokrého dřeva, které obsahuje ještě velké množství vody volné, se díky velkému odběru tepla z ohniště na odpaření vody volné významně sníží teplota v ohništi. Vnějším znakem spalování mokrého dřeva je „syčení“ rychle uvolňované páry z jeho pórů a dutin. A to je velice špatné, protože se tím sníží teplota spalin. To bývá zpravidla spojeno s kondenzací spalin v samotném spalovacím zdroji nebo ve spalinových cestách za ním (v kouřovodu a komíně). Do kondenzátu se navíc vážou dehtové páry, což vede k nebezpečnému zadehtování spalinových cest. Rychlé a podstatné snížení teploty v ohništi má za následek také snížení účinnosti spalování díky nedokonalému vyhoření uhlovodíků v prchavé hořlavině, což je bohužel spojeno také se zvýšenou tvorbu nežádoucích emisí.
Naproti tomu voda vázaná se ze dřeva uvolňuje nesrovnatelně pomaleji, protože molekuly vody jsou vázány vodíkovými vazbami na celulózu a hemicelulózu přímo v buněčných stěnách dřevní hmoty. Uvolňování vody vázané tedy není spojeno se skokovým snížením teploty v ohništi. Při spalování dřeva vysušeného na mez hygroskopicity by nemělo docházet ke kondenzaci spalin z důvodu snížení jejich teploty ani k výraznému nárůstu produkovaných emisí. Jak jsme si vysvětlili již dříve (komentář k pokusu po 16 dnech sušení), požadovaná spodní hranice relativní vlhkosti palivového dřeva 20 % je spojena právě s mezí hygroskopicity.
Pokud je nám známo, že dřevo ještě není ideálně vysušeno, musíme být opatrní při přikládání. Dřevo o vlhkosti na mezi hygroskopicity by mělo být přikládáno v menších dávkách na dostatečně velkou základní vrstvu již rozhořelého paliva.
Sušit palivové dřevo minimálně rok se rozhodně vyplatí
Náš pokus potvrdil, že pokud surové dřevo z čerstvě pokáceného stromu rozštípeme na drobné štěpy a uskladníme jej na prosluněném místě tak, aby bylo dobře provětráváno, může se již do dvou měsíců vysušit na mez hygroskopicity. V případě nouze lze takové dřevo spalovat bez vážnějších následků pro spalovací zdroj i bez výrazného vlivu na zvýšenou tvorbu emisí.
Ovšem dalším skladováním se bude nadále jeho vlhkost snižovat až na hranici vzduchosuchosti. Tato hranice je závislá na relativní vlhkosti a teplotě okolního vzduchu, a u většiny „domácích“ dřev se pohybuje okolo hodnoty 15 % jejich relativní vlhkosti. Při vhodném skladování lze u naštípaného dřeva podle odborné literatury dosáhnout jeho vzduchosuchosti do jednoho roku skladování, u kulatiny do dvou let. Snížením vlhkosti dřeva z meze hygroskopicity na hranici vzduchosuchosti se zvýší jeho výhřevnost až o 10 %, což se projeví snížením spotřeby paliva na vytápění.
Skladovat štípané palivové dřevo nejméně jeden rok (ale ideálně dva) je proto víc než žádoucí nejen s ohledem na emise, ale i na náklady provozovatele za nákup dřeva.
V dalším pokračování seriálu o sušení palivového dřeva si vypočítáme rozdíl v roční spotřebě paliva v případě, že je průměrný rodinný dům vytápěn dřevem vysušeným pouze na mez hygroskopicity a dřevem vzduchosuchým.
ePublikace ke stažení
V rámci projektu „Čisté vytápění s Norskými fondy“ vznikla ve spolupráci s redakcí TZB-info publikace „Palivové dřevo, aneb topíme správně s Norskými fondy“. Čtenář se v ní dozví mnoho zajímavých a často i překvapivých informací především o samotném palivovém dřevě. Publikace bude je volně ke stažení na stránkách TZB-info.cz.
