Jak dlouho vysychá palivové dřevo? Stav po 28 dnech
Po měsíci přirozeného sušení se vlhkost štěpů smrku i buku přiblížila mezi hygroskopicity, tedy relativní vlhkosti ha hranici 25 %. Pozitivně dopadl i „igelitový“ test.
Palivové dřevo uskladněné ve formě metrové kulatiny vysychá řádově 2 roky na vlhkost, která je již vhodná pro jeho spalování. Tuto dobu můžeme významně zkrátit nařezáním kulatiny na finální požadovanou délku a následným rozštípáním polínek. V našem pokusu se snažíme odpovědět na otázku, jak dlouho potrvá, než rozštípané čerstvé dřevo z nedávno pokácených stromů vyschne na vlhkost přijatelnou pro spalování.
Komentář k měření vlhkosti po měsíci skladování
Máme za sebou měsíc pokusu. Další měření potvrdilo, že již třetí týden dochází pouze k pozvolnému snižování vlhkosti i hmotnosti měřených štěpů. U smrkového štěpu klesl průměr naměřených hodnot relativní vlhkosti pod hranici 27 %, u buku pod 28 %. To odpovídá stavu, kdy se dřevo již prakticky „zbavilo“ vody volné a jeho vlhkost se přiblížila mezi hygroskopicity, která by se u smrku měla pohybovat okolo hranice relativní vlhkosti 22–24 % a u buku okolo hranice 24–26 %. Ostatně to potvrdil i test vlhkosti, kterému pracovně říkám „igelitka“. Je to metodika zjišťování vhodnosti dřeva ke spalování, rozšířená mezi majiteli krbů. Podle této metodiky se na noc vloží kus dřeva do igelitové tašky a ráno se zjišťuje, zda se stěny tašky orosily. Pokud ano, je potřeba pokračovat se sušením, v opačném případě šup se dřevem do krbu. Tato, na první pohled absurdita, má svoji logiku. Pokud je dřevo vlhké nad mezí hygroskopicity, obsahuje ještě vodu volnou, která se z něj uvolňuje poměrně jednoduše a rychle. Takže pokud ponecháte dřevo v teple a v dobře uzavřené igelitové tašce alespoň den, měla by se vypařovaná voda volná vysrážet na stěnách tašky. Naopak, pokud se nic nevysráží, voda volná v něm již s velkou pravděpodobností není.
Já jsem po změření vlhkosti vlhkoměrem oba štěpy smrku a buku zabalil do jemného igelitu a přenesl je do místnosti s teplotou 16 °C. Po 20 hodinách byl vnitřní povrch igelitu u obou štěpů suchý. Poté jsem štěpy opět zabalil a přenesl na přímý sluneční svit a ponechal je tam dalších 6 hodin. Po této době se jen mírně orosil vnitřní povrch igelitu u smrkového štěpu, u bukového zůstal i nadále igelit suchý. Pokud tedy ve štěpech po měsíci sušení zůstala nějaká voda volná, je jí již pouze minimum ve vnitřních vrstvách štěpů. U smrku byla vyšší vlhkost naměřena v tenké vrstvě bělového dřeva pod kůrou (52 % absolutní vlhkosti), čemuž by odpovídalo mírné orosení po prudkém zahřátí na přímém slunečním svitu.
Dá se tedy předpokládat, že v další týdnech se bude vlhkost obou sledovaných štěpů snižovat již jen v desetinách procenta za týden, a to až na hranici vzduchosuchosti. Ta se mění s teplotou prostředí a relativní vlhkostí okolního vzduchu, ale v průměru by se měla pohybovat okolo hodnoty 15 % relativní vlhkosti. Snižování vlhkosti palivového dřeva pod mez hygroskopicity je žádoucí z pohledu zvyšování jeho výhřevnosti, ovšem nemá již výrazný vliv na samotný spalovací proces a „produkované“ emise. Ale o tom si povíme více v dalším povídání za týden, které by mělo být jakýmsi resumé celého pokusu.
