Nezanedbatelnou část tepelných ztrát u obytného podkroví se šikmou střechou tvoří ztráty způsobené netěsností izolace proti profukování.
Pokud je přídavné jméno pasivní ve spojení s člověkem nebo zvířetem, jedná se většinou o negativní označení. Možná i proto působí termín pasivní dům na nezasvěcené méně sympaticky než třeba termín nízkoenergetický dům, který je ale z energetického hlediska jeho předstupněm. Proto je dobře, že se začíná v české odborné terminologii používat termín energeticky pasivní dům (EPD).
V minulém příspěvku jsme konstatovali, že nerespektování vlivu vlhkosti na funkční vlastnosti a trvanlivost stavebních konstrukcí a staveb na bázi dřeva a neznalost principů konstrukční ochrany dřeva je jednou z hlavních příčin závažných přímých i následně vyvolaných vad a poruch dřevostaveb. Pokusíme se tedy v odborné zahraniční literatuře najít některé příklady správného a nevhodného řešení detailů stavebních konstrukcí ze dřeva, které se také často vyskytují i na stavbách realizovaných v České republice, a tyto zásady zobecnit.
V pokračování článku publikovaného na TZB-info před týdnem je popsán systém teplovzdušného vytápění a větrání energeticky pasivního domu postaveného v roce 2004 v Rychnově u Jablonce. Popsáno je i provedení zemního registru pro letní předchlazení a zimní ohřev vzduchu.
Dle názorného příkladu autora je finanční náročnost vynaložených prostředků na výrobu 1 GJ elektrické energie pomocí větrné elektrárny u nás desetinásobná, než úspora 1 GJ elektrické energie ušetřené provedením vhodného zateplení objektu. Proč tak výrazně podporovat jen zdroje energie a ne jejich úsporná opatření?
Příspěvek byl přednesen na odborné konferenci TZB-2004 v rámci doprovodného programu Aqua-therm Praha 2004 - Zemní plyn pro vytápění - správné řešení. Energetický průkaz a energetický štítek budovy umožňuje porovnávat jednotlivé budovy z hlediska kvality tepelných izolací a tím i předpokládaných nároků na energii potřebnou pro vytápění, ovšem za předpokladu, že jsou zpracovávány podle jednotných kritérií.
Projektanti budov pod tlakem stále zpřísňujících požadavků norem i přání investorů navrhují obvodové konstrukce budov se stále většími tepelnými odpory. Současně se zlepšuje i těsnost těchto obvodových konstrukcí. Tato úsporná opatření výrazně snižují náklady na vytápění. Pokud ale není souběžně s nimi řešena otázka dostatečného větrání, mohou se projevit velmi negativně na zhoršení vnitřního klimatu obytných prostor, kondenzaci vlhkosti, vzniku plísní a dlouhodobě mohou vést i k poruchám staveb.