Požadavky na vytvoření stanoveného tepelného komfortu a stupně čistoty vnitřního prostředí řeší obor větrání a klimatizace. Tepelné a vlhkostní mikroklima, stejně tak jako čistota ovzduší, jsou pro jednotlivé prostory dle způsobu využití definovány tak, aby vnitřní podmínky vyhovovaly provozu jak z hlediska požadavků osob (klimatizace pro komfort), tak z hlediska požadavků technologických a procesních. V některých případech se tato dvě hlediska kryjí, jsou však i případy, kdy jsou více či méně rozdílná, což vyžaduje zvýšené nároky na návrh větracího a klimatizačního systému.
Hlavními parametry komfortního tepelného a vlhkostního stavu prostředí jsou: teplota vzduchu, relativní vlhkost vzduchu, rychlost proudění vzduchu, intenzita turbulence a střední radiační teplota. Čistota vnitřního ovzduší je definována limitním obsahem škodlivin v ovzduší.
Oblast průmyslové vzduchotechniky je zaměřena především na hledisko technologické a procesní. Klimatizace pro technologické účely představuje často velice složité a sofistikované zařízení, neboť se mnohdy musí vypořádat s požadavkem na zajištění konstantních parametrů prostředí celoročně, a to i ve velmi úzkém tolerančním pásmu, ať už se jedná o teplotu, relativní vlhkost nebo čistotu vzduchu. K tomu, aby vzduchotechnické zařízení spolehlivě plnilo svoji funkci, slouží řada komponent, ze kterých je systém složen. Patří mezi ně: Ohřívače, chladiče, zvlhčovače, odvlhčovače, ventilátory, filtry, vyústky, mřížky, anemostaty, zařízení pro zpětné získávání tepla z odpadního vzduchu nebo vzduchotechnické rozvody. Pro řízení celého systému a ověřování shody požadovaných a skutečných parametrů je zapotřebí řídícího regulačního systému pracujícího s informacemi z čidel umístěných v klimatizovaných prostorách a uvnitř vzduchotechnického systému.
Mezi procesní vzduchotechniku řadíme systémy využívané k sušení, technologickému odlučování nebo pneumatickému transportu.