Novelizace evropských norem pro výpočty komínů
Návrh a výpočet komínů zahrnuje evropské normy EN 13384-1 Komíny – Tepelně technické a hydraulické výpočtové metody - Část 1: Samostatné komíny a EN 13384-2 Komíny – Tepelně technické a hydraulické výpočtové metody – Část 2: Společné komíny
1. Platnost norem
Obě evropské normy byly vypracované a schválené technickou komisí CEN/TC 166 Komíny a nejpozději do října 2015 dostaly status národních norem.
Do 30. Června 2016 byl zpracován a schválen normalizační komisí TNK 105 Komíny jejich překlad do češtiny.
2. Evropská norma 13384-1
Původní vydání normy z roku 2002 bylo nahrazeno v roce 2008 zněním normy, obsahující následující úpravy:
- Opravu 1, vydanou CEN 2003-12-17
- Změnu 1, schválenou CEN 2005-09-19
- Změnu 2, schválenou CEN 2008-02-24
Znění normy z roku 2016 nahrazuje předchozí znění z roku 2008.
2.1 Vymezení kritérií pro použití normy
Tato norma:
- Uvádí výpočetní metodu, vztahy a kritéria pro tepelně technické, vlhkostní a hydraulické posouzení s přihlédnutím na parametry okolního prostředí
- Slouží pro připojení jednoho spotřebiče na komín (míněno připojení na komín z jediného podlaží)
- Obsahuje výpočtové metody, použitelné pro podtlakové i přetlakové komíny, s mokrým nebo suchým provozem
- Slouží pro připojení spotřebičů na pevná, kapalná i plynná paliva.
2.2 Úpravy a změny v dokumentu
Nové znění normy, nahrazující dokument EN 13384-1: 2008 obsahuje proti původnímu textu následující změny
- Opravu textových chyb
- Opravu vzorců a chyb v jednotkách
- Vypuštění části, pojednávající o zvýšení rosného bodu pro dřevo, uvažovaného s ohledem na kyselou kondenzaci
- Doplnění a zpřesnění charakteristických hodnot do tabulky tepelně technických vlastností materiálu
- Zpřesnění hodnot tepelné vodivosti λ při teplotách 20, 100, 200 a 300 °C
- Doplnění součinitele sálání ϵ povrchu materiálu
- V příloze D (Informativní), v níž je původní text „Stanovení mezní křivky pro klasifikaci regulátorů“ vypuštěn a nově nahrazen textem „Stanovení plynové konstanty R při uvažování kondenzace“
- Ve výpočtu tepelného odporu podle přílohy A jsou nově přidány metody podle EN 15287-1, zohledňující tepelné vodivosti, závislé na teplotě materiálu
- V úpravě výpočtu střední teploty přívodního vzduchu u oddělených průduchů
- Zohlednění použití komínových ventilátorů s uvedením kritérií a metody návrhu
3. Evropská norma 13384-2
Původní vydání normy z 2003-03-11 bylo doplněno:
Dodatkem A1, schváleným CEN 2008-11-23
Tato norma nahrazuje dosud platné znění normy EN 13384-2: 2003 + A1: 2009.
3.1 Vymezení kritérií pro použití normy
Tato norma:
- Stanoví metody tepelně technického a hydraulického výpočtu, charakteristické pro společné komíny
- Tvoří podklad pro provádění společných komínů
- Stanoví omezení pro bezpečnostní požadavky, související s návrhem a výpočtově popisuje dva případy:
- Je-li na komín připojeno více než jeden kouřovod od jednoho nebo více spotřebičů, s uspořádáním do většího počtu sopouchů (míněn výpočet společného komína) z několika podlaží
- Je-li na komín připojen společný kouřovod od více spotřebičů v kaskádovém uspořádání (míněn výpočet společného kouřovodu)
- Pojednává o komínech, provozovaných v podtlakovém režimu (přičemž v kouřovodech je možný přetlak) i v přetlakovém režimu
- Je podkladem pro řešení počítačového programu
- Používá základní principy výpočtové metody, uvedené v EN 13384-1.
3.2 Vymezení kritérií pro neplatnost normy
Tuto normu nelze použít u:
- Komínů s různými tepelnými odpory nebo různými průřezovými plochami v jednotlivých úsecích komína. Přenos tepelných ztrát nebo zisků nelze v jednotlivých úsecích zaznamenat
- Komínů s otevřenými topeništi, např. s otevřenými krby nebo u komínů s určením pro otevřený provoz
- Komínů sloužících různým druhům spotřebičů z hlediska:
- Přirozeného tahu
- Pomocného ventilátoru
- Přetlakového hořáku
- Nebo spalovacího zařízení
- Komínů s připojenými spotřebiči z více než pěti podlaží (to neplatí pro tlakově vyvážený komín)
- Komínů, do kterých jsou připojeny spotřebiče, u nichž není nasávání otvorem nebo průduchem, přivádějící vzduch v tlakově stejném místě (např. na jedné stěně fasády budovy)
Pro přetlakové komíny platí tato část pouze v případě, že spotřebič, který není v provozu, je spolehlivě oddělen pro případné zpětné proudění spalin.
3.3 Změny v novém vydání
V souladu s EN 13384-2: 2003 + A1:2009 jsou v tomto dokumentu zásadní změny dány následovně:
- Jsou opraveny textové chyby
- Jsou opraveny chyby ve vzorcích
- Charakteristické hodnoty pro spotřebiče na pevná a kapalná paliva jsou v příloze B doplněny o aktuální údaje
- Pro objasnění záměny paliv bylo přidáno zvýšení rosného bodu
- Pro oddělené průduchy je upraven výpočet střední teploty přívodního vzduchu
- Byl zjednodušen postup iterace pro spotřebiče s nízkým vlivem tlaku na hmotnostní průtok (tj. CHP se spalovacím zařízením)
- Pro komínové ventilátory je přidána metoda výpočtu
- Údaje, značení a parametry, shodné s EN 13384-1 se v této normě již neopakují, ale jsou v této normě zmiňovány a je na ně odkaz na příslušný článek z EN 13384-1
Design and calculation of chimneys includes European standard EN 13384-1 Chimneys - Thermal and hydraulic calculation methods - Part 1: Individual chimneys and EN 13384-2 Chimneys - Thermal and hydraulic calculation methods - Part 2: Common chimneys