O normách na denní osvětlení ve stavebních předpisech

1. Kritérium

Normy pracují s kritérii. Kritérium je fyzikální veličina, která slouží k hodnocení. Kritériem nemůže být veličina jakákoli, ale taková, která má zhruba tyto vlastnosti:

je v úzkém vztahu s hodnoceným působením příslušného fyzikálního faktoru. V našem případě s působením světla na uživatele budovy a jeho zrak. Budovy samotné totiž světlo nepotřebují. Kritérium nemůže popisovat jen samotný fyzikální jev světlo, ale nutně reaguje i na fyziologické a psychologické okolnosti vnímání a prožívání světla člověkem. To je důvodem, proč se jako kritéria používají fotometrické veličiny.

pro posouzení realizovaných budov je k dispozici přiměřeně přesný způsob kontroly hodnot kritéria měřením. Výsledek měření je vždy považován za průkaznější v porovnání s výpočtem. Měření je zjištění reality, zatímco výpočet je zjednodušeným modelem skutečnosti.

pro posouzení projektů budov je k dispozici průkazná a přiměřeně přesná metoda předpovědi hodnot kritéria výpočtem, který bere v úvahu všechny významné vlivy ovlivňující hodnoty kritéria. Architekti a inženýři musejí mít možnost předpovědi hodnot kritéria již ve stádiu návrhu.

Výše uvedené vlastnosti splňují kritéria v různé míře a existují v této věci i výjimky. Z důvodu oblačnosti se proslunění budov normalizované v [1] a [6] neměří. Tato nevýhoda je však kompenzována jednotnou metodou výpočtu, kterou stanoví norma [1].

2. Limit

Limit je hodnota kritéria, která se na určitém území a v určité době považuje za hraniční mezi vyhovujícím a nevyhovujícím stavem. Lze se setkat s hodnotami nejnižšími požadovanými nebo s hodnotami nejvýše přípustnými, případně limitem může být i rozmezí hodnot.

Při návrhu limitu zpravidla nikdy nelze vyhovět celé populaci včetně její senzitivní části. Stanovení limitu je totiž vždy kompromisem mezi snahou zajistit vyhovující podmínky pro všechny a mezi technickými a ekonomickými možnostmi splnění limitu při konkrétních realizacích. Nastavení limitu je věc vysoce citlivá. Málo náročný limit nebude dostatečně hájit zájem vydavatele normy. Jestliže však je limit stanoven příliš přísně, v rozporu s technickými a ekonomickými možnostmi jeho splnění, může to vést k nadměrnému tlaku na udělování výjimek nebo i k podvodům při vykazování hodnot kritéria výpočtem či měřením.

Vydavatelem stavebních předpisů, které činí technické normy na denní osvětlení závaznými, je Ministerstvo pro místní rozvoj [7]. Jeho zájmem je udržení přiměřené kvality stavební produkce. Uživatelé budov dobře vnímají denní osvětlení jako kvalitu svého bytu a orgány státní správy, soudy a soudní znalci se opírají o technické normy při rozhodování případných sporů o této věci. Budovy jsou výrobky dlouhodobého užívání a nelze snižováním kvality výstavby řešit momentální trampoty developmentu a zanechávat příštím generacím v našich městech i na venkově zástavbu nekvalitními budovami, např. s obytnými místnostmi s žádným nebo jen minimálním přístupem k dennímu světlu.

3. Výjimka

Jak již bylo řečeno, nelze stanoveným limitem vyhovět všem, protože lidé jsou na přítomnost či absenci denního světla v různé míře citliví. Při plánování budov a jejich realizaci se také střetávají zájmy různých účastníků výstavby a vyhovět všem v plné míře často není možné. Výjimka z požadavku normy v takových případech může poskytnout potřebný prostor pro rozumný kompromis. Největším problémem je ale různorodý charakter urbanizace území naší republiky. Například jiné podmínky výstavby existují na venkově a na okrajích měst a zcela jiné podmínky jsou v historických centrech, jiné podmínky jsou v obytné zástavbě a jiné v průmyslových zónách adaptovaných na bydlení. Proto neexistuje a nelze si ani představit požadavek normy, který by fungoval zcela bez problémů v jakékoli urbanistické situaci. Zkušenosti autora tohoto článku potvrzují, že jakákoli sebe lépe míněná regulace denního osvětlení budov, která kdy byla v českých technických normách vydána, se dříve nebo později setkala se situací, kdy požadavek nebylo možno splnit, kdy tento působil kontraproduktivně a bránil rozumnému řešení. Vzpomeňme si například na natáčení průčelí budov zubovitým způsobem jen proto, aby se docílilo dostatečného proslunění v případech, kdy stávající směr uliční čáry vyhovující proslunění neumožňuje. Velkým nešvarem byly změny dispozic bytů vedené často proti jejich funkci jenom proto, aby se vyhovělo požadavku proslunění jedné třetiny plochy bytu. Tu třetinu ale už evropská norma [1] naštěstí nepožaduje. Deklarování nevyhovujících místností jako ateliérů, třebaže se po kolaudaci v těchto prostorách stejně bydlí, patří také k nežádoucím důsledkům, které vydavatel normy jistě nezamýšlel.

Případy, kdy se požadavek normy dostává do rozporu s realitou, jsou nevyhnutelné a jedinou možností, jak takové případy je možno řešit, je odůvodněná výjimka. Udělení výjimky z požadavku závazného předpisu není zločinem, ale východiskem v případech, kdy předpis nebo jeho požadavek selhává. V důsledku výjimky se sníží kvalita jednoho nebo několika bytů, zatímco kvalita ostatní stavební produkce není dotčena. Naproti tomu rušení požadavku na denní osvětlení jen proto, že někde jeho uplatňování skřípe, otevírá dveře masovému snížení kvality i tam, kde by v případě platnosti příslušného nařízení mohla být kvalita bez problémů zachována.

4. Normy a veřejné zdraví

Po roce 1989 se rezort zdravotnictví zřekl kontroly životních podmínek v bytech (kam nemám přístup něco kontrolovat, tam nebudu nic požadovat) a o osvětlení denním světlem se stará jen ve školách [8] a na pracovištích [9]. Navzdory tomu ale denní osvětlení zůstává důležitým faktorem ovlivňujícím zdraví uživatelů bytů, tj. nás všech. Svědčí o tom mnohé práce našich i zahraničních odborníků z poslední i vzdálenější doby: výběr viz [10]–[24]. Bez větší pozornosti rezortu zdravotnictví tak požadavek denního osvětlení obytných místností stále chrání veřejné zdraví. O veřejné zdraví se stará zdravotnictví veřejné (hygiena). Jedná se o složku zdravotní péče, která se zabývá prevencí nemocí a posilováním a prodlužováním života pomocí organizovaného úsilí společnosti. Hlavním cílem je bránit hromadnému výskytu nemocí a jevů, které škodí lidskému zdraví, a dosáhnout co nejvyšší možné úrovně zdraví obyvatelstva. Výjimka ze závazného předpisu může způsobit onemocnění jednotlivce, které však není z hlediska cílů veřejného zdravotnictví významné. O zdraví jednotlivých občanů se starají jiné složky zdravotní péče. Naopak úplné zrušení požadavku na denní osvětlení obytných místností je ohrožením veřejného zdraví, protože všude dává prostor hromadnému výskytu (epidemii) nezdravých řešení.

5. Denní osvětlení v novém stavebním zákoně

Obrázek 1: Vstup do hladomorny na hradě Český Šternberk [27]

Archeologické nálezy naznačují, že pralidé přednostně obývali ty části jeskyní, do kterých mělo přístup denní světlo. Snad jen s výjimkou hladomoren lidé odpradávna dbali na osvětlení vnitřních prostor budov denním světlem. Důležitost denního osvětlení zmiňuje už v 1. století př.n.l. Vitruvius [25]. Požadavek osvětlení obytných místností denním světlem byl vždy závaznou součástí českých a československých technických norem minimálně od poloviny šedesátých let minulého století, kdy autor tohoto příspěvku začal studovat stavební vědu. K historickému zlomu zřejmě došlo někdy mezi dubnem a červencem 2021. Ve sněmovním tisku 1008/10 z 13. 4. 2021 ještě stojí, že: „obytná místnost má mít zajištěno přímé denní osvětlení a přímé větrání“, ale ve sněmovním tisku 1008/12 z 2. 7. 2021 je již psáno, že „obytná místnost je část bytu, která splňuje požadavky na bydlení z hlediska velikosti, osvětlení, větrání…“. Na osvětlení obytných místností světlem denním se tedy již netrvá. Příslušný pozměňovací návrh byl podle zpráv některých serverů [26] odůvodněn tvrzením, že: „trvání na požadavku výhradně denního osvětlení znemožňuje nejen novou bytovou výstavbu v klasických uličních profilech center měst, kam byty a bydlení patří, ale i v prolukách, kde dříve byly, a dokonce i prosté rekonstrukce bytů, pokud vyžadují povolení.“ Čtenáři, který alespoň částečně uvěřil textu třetí nebo čtvrté části tohoto článku, musí být jasné, že se jedná o argumentaci falešnou. Odstranění slůvka „denní“ z textu stavebního zákona může být fatální, protože slib vlády, že denní osvětlení bude do obytných místností vráceno vyhláškou, nemusí vázat kabinet, který bude jmenován po blížících se volbách.

Literatura

ČSN EN 17037 Denní osvětlení budov.

ČSN 730580-1 Denní osvětlení budov – základní požadavky.

ČSN 730580-2 Denní osvětlení obytných budov.

ČSN 730580-3 Denní osvětlení škol.

ČSN 730580-4 Denní osvětlení průmyslových budov.

ČSN 734301 Obytné budovy.

Vyhláška 268/2009 o technických požadavcích na stavby.

Vyhláška 410/2005 o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých.

Nařízení vlády 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

BRAINARD, G. C., BERNECKER, C. A. The Effect of light on Human Physiology and Behaviour. Proceedings of the 23^rd Session of the CIE, New Delhi, 1990.

CAWTHORNE, D. Buildings, Lighting and the Biological Clock. The Martin Centre for Architectural and Urban Studies. Gloucester: NorDan, 1991, p. 1–14.

FOSTER, R. G. Body Clocks, Light, Slep and Health, The 4^th Velux Daylight Symposium, Lausanne 2011, cited from HATTAR, S., LUCAS, R. J., MROSOVSKY, N., THOMPSON, S., DOUGLAS, R. H., HANKINS, M. W., LEM, J., BIEL, M. HOFMANN, F., FOSTER, R. G., YAU, K. W. Melanopsin and rod-cone photoreceptive systeme account account for all major accessory visual functions in mice. NATURE | VOL 424, 3 JULY 2003, p. 76–81.
https://www.nature.com/articles/nature01761.

FUCHSA, A. Světlo a biologické hodiny. Světlo 2010, č. 9, s. 56–58.

HABEL, J., DVOŘÁČEK, K., DVOŘÁČEK, V., ŽÁK, P. Světlo a osvětlování. Praha: FCC Public, 2013.

HOMOLKA, P. Monitorování krevního tlaku v klinické praxi a biologické rytmy. Grada, Praha, 2010.

ILLNEROVÁ, H. Circadian Rhytms in the Mammalian Pineal Gland. Praha: Academia 1986, p. 12, ISSN 0069-228X.

ILLNEROVÁ, H. Melatonin, jeho tvorba a působení. Bulletin, 27 (3), 1996,
http://www.chemicke-listy.cz/Bulletin/bulletin273/melatoni.html.

KONIS, K. A novel circadian daylight metric for building design and evaluation. Building and Environment 113 (2017) 22–38.

LIBERMAN, J.: Světlo lék budoucnosti, Blue step 2014, ISBN 978-80-905767-0-4

MARDALJEVIC, J., ANDERSEN, M., ROY, N. and CHRISTOFFERSEN, J. Daylight metrics for residential buildings. http://infoscience.epfl.ch/record/166212/files/MardaljevicAndersenetal_CIE27thsession-DaylightingMetricsforResidentialBuildings_1.pdf?version=1.

RUBIN, G.: Vitamin D deficiency may raise risk of getting COVID-19, UChicago Medicine, September 3, 2020, https://www.uchicagomedicine.org/forefront/coronavirus-disease-covid-19/vitamin-d-deficiency-may-raise-risk-of-getting-covid19.

SORENSON, M.: Vitamin D a sluneční záření, Alternativa 2012, ISBN 978-80-86936-33-8.

SIMON, K.: a kol. Obecná a komunální hygiena. Praha: Avicenum, 1982.

VEICH, J. The physiological and psychological effects of windows, daylight, and view at home. The 4^th Velux Dalight symposium, Lausanne, 2011, May 4-5, 2011, pp. 1–6.

MARCUS VITRUVIUS POLLIO: Deset knih o architektuře, Arista, 2009, ISBN 978-80-86410-58-6.

https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/obytne-mistnosti-nebudou-zrejme-muset-mit-podle-zakona-denni-osvetleni_552026.html.

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Hrad_Český_Šternberk_,_hladomorna_,_02.jpg.

English Synopsis

About Standards for Daylighting in Building Regulations

To properly understand the meaning of standardization of daylight, it is necessary to think in general about the reason for the existence of standards and the means of their creation. Such a consideration may have its current significance at this time, when the European Commission for Standardization (CEN) unified standards for daylighting of buildings throughout Europe and when the Chamber of Deputies of the Parliament of the Czech Republic approved a new building law.