Smlouvy na dobu určitou nebo smlouvy na dobu neurčitou?

Smlouvy na dobu určitou jsou smlouvy, kde se zákazník zavazuje odebírat energii po určitou dobu. Zákazník při podpisu smlouvy s dodavatelem obvykle souhlasí s prodloužením smlouvy na určitou dobu. Prodloužení se většinou sjednává na stejnou dobu, na kterou byla původně uzavřena smlouva. Někteří dodavatelé často prodlužují smlouvu o jeden rok. Smlouvy na dobu určitou bez prodloužení dodavatelé nenabízí. Existuje však výjimka, a tou jsou aukce, kde by po uplynutí závazku byl zákazník volný, mohl by odejít. Tato výhoda je ale jen zdánlivá, protože u aukčních společností zákazník podepisuje mimo smlouvy s dodavatelem také smlouvu s aukční společností, ve které se zavazuje k účasti v následující aukci před vypršením původního závazku.

Naproti tomu smlouvy na dodávku energií na dobu neurčitou jsou smlouvy bez závazku, teoreticky zákazník může změnit dodavatele kdykoliv chce, musí ale počítat s tím, že před koncem smlouvy běží výpovědní lhůta dlouhá obvykle tři měsíce. Zákazník k této lhůtě však musí připočítat dobu na uzavření nové smlouvy a také fakt, že výpověď začíná běžet až od následujícího měsíce po doručení výpovědi původnímu dodavateli. Zákazník může do roka změnit dodavatele tolikrát, kolikrát chce, omezují jej pouze technické a administrativní možnosti změny dodavatelů. Na trhu jsem se setkal s délkou výpovědní doby v rozmezí jednoho až šesti měsíců.

V současné době nabídka smluv na dobu neurčitou je v kurzu, jedná se o módní záležitost. Nabídkou smlouvy na dobu neurčitou se dodavatel snaží upozornit zejména své možné budoucí potenciální zákazníky, že budou tak spokojeni, že sami nebudou chtít od dodavatele odejít. Nabídka smluv na dobu neurčitou je zpravidla doprovázena transparentními obchodními podmínkami.

V minulosti tomu tak nebylo. Počátkem liberalizace nově uzavírané smlouvy realizované prostřednictvím podomních prodejců byly pouze na dobu určitou. Smlouvy na dobu neurčitou byly v pořadí výhodnosti jednotlivých produktů cenově nejméně výhodné. Po několika letech se začala na trhu objevovat celá řada nových dodavatelů, kteří chtěli získávat zákazníky čestným způsobem a své výhodnější produkty nabízeli bez závazku.

Smlouvy jsou doprovázeny cenovou nabídkou buď s fixní cenou nebo s cenou, která alespoň teoreticky reaguje na cenové výkyvy trhu. Prakticky ale jediným okamžikem, kdy dodavatelé reagují na změny cen u smluv bez fixace ceny, je období výrazného dlouhodobého růstu cen. To, že zákazník uzavře smlouvu na dobu určitou s fixací ještě neznamená, že si zafixoval cenu ve srovnání se smlouvou na dobu neurčitou bez fixace. Například při uzavření smlouvy na jeden rok s fixací s tím, že zákazník je u dodavatele po dobu tří let znamená, že s zákazník bude mít každý rok jinou cenu odpovídající v dané chvíli poměrům na trhu. Naopak, když zákazník uzavře s dodavatelem smlouvu na dobu neurčitou a bude u něj po dobu tří let, může se stát, že zákazník v průběhu smlouvy ani jednou nesáhne ke změně ceny, protože zdražování není populární a zlevňovat se dodavatelům nechce.

Dnešní trh s elektřinou a plynem dává možnost snadněji rozpoznat úmysly dodavatele. Dobrá smlouva se pozná tím, že i když je zákazník osloven dodavatelem, dodavatel mu nenabídne smlouvu se závazkem delším než na dva roky (na trhu se setkáváme se závazky až na deset let) a případné prodloužení smlouvy není delší než na jeden rok. Na trhu se vyskytují prodloužení až na deset let. Doba pro zaslání nesouhlasu by měla být zákaznicky vstřícně definována. Solidní lhůta pro oznámení neprodloužit smlouvu je od třech měsíců do dvaceti dnů před koncem smlouvy. Zákazník pak může sám nebo prostřednictvím nového vybraného dodavatele oznámit úmysl neprodloužit smlouvu s původním dodavatelem kdykoliv během trvání smlouvy až do uvedeného termínu. Naopak mezi slušné nabídky nepatří podmínky, kdy dodavatel chce po zákazníkovi, aby úmysl neprodloužit smlouvu oznámil v určitém časovém úseku, třeba minimálně pět měsíců a maximálně 4 měsíce před koncem smlouvy.

Když mluvíme o délce smlouvy, musíme zmínit, kdy vlastně smlouva začíná platit, kdy nabývá účinnosti a kdy končí. Určení termínu konce smlouvy je zcela zásadní. Je dokonce tak zásadní, že mnozí obchodníci nepodepsali etický kodex vydaný regulátorem, protože obsahoval požadavek na sdělení termínu ukončení dodávek. Termín dodávek obchodníci odmítali sdělit zákazníkům, neprošel ani požadavek ERÚ na uvádění termínu konce smlouvy na ročních vyúčtování. Zjistit termín ukončení smlouvy a následně odvodit další na termínu ukončení časově závislé termíny úkonů je ale jednoduché. Stačí zjistit termín začátku dodávek, tedy ne kdy byla smlouva podepsána, ale kdy podle podmínek této smlouvy začal nový dodavatel dodávat, což je uvedeno na prvním ročním vyúčtování. Datum konce smlouvy je pak dáno výročím začátku dodávek podle délky podepsaného závazku.

Častou otázka zní, zda je výhodnější podepsat smlouvu na dobu neurčitou nebo určitou. Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. Zákazník by se měl posuzovat výhodnost podle svých priorit. Někdo může dávat přednost cenově nejvýhodnějším nabídkám, které jsou na dobu určitou. Pak musí ale před koncem si vybrat další, v tu dobu cenově nejvýhodnější nabídku. To vyžaduje určitou starost navíc. Druhý přístup může být ten, že si vybere solidního dodavatele se smlouvou na dobu neurčitou a důvěřuje mu, že bude vždy mít solidní ceny a když si bude chtít změnit dodavatele, tak to jednoduše udělá.

V současné době ale význam druhu smlouvy již není úplně prioritní. Dodavatelé nabízí oficiálně smlouvy na dobu neurčitou, ale zároveň mají prostředky, jak si zákazníky dlouhodobě udržet. Mezi tyto prostředky patří například vyplacení úspory ihned po podpisu smlouvy s tím, že když zákazník ukončí smlouvu dřív než například po dvou letech, bude mu předem vyplacená úspora při závěrečném vyúčtování stržena.

Další motivací je využití doplňkových služeb, jako jsou peněžní půjčky, asistenční služby, financování energetických úspor nebo financování zavadění moderních technologií. V případě využití těchto nabídek nemá pak otázka délky závazku v krátkodobém měřítku žádný praktický význam.