Etický kodex obchodníka v energetických odvětvích po šesti letech od zavedení

Etický kodex obchodníka s elektřinou nebo plynem (dále Kodex) byl zaveden v polovině roku 2012 jako reakce na situaci na trhu s energiemi. Dominantním způsobem prodeje byl tehdy podomní prodej v jeho nejhorší formě. Našlo se dost obchodníků, kteří získávali nové zákazníky ne zcela férovým způsobem. Zákazníkům na druhé straně hrozily vysoké sankce, dodávky předražené energie po dobu mnoha let bez šance změnit dodavatele a získat lepší podmínky. Vedle právních norem bylo třeba definovat chování dodavatelů, určit, co je eticky únosné a co je za hranicí slušného chování.

Kodex je dokumentem, jehož dodržování se nedá právně vymáhat. Dodržování zásad Kodexu si vynucuje sama společnost tím, že nedodržování kodexu považuje za něco neslušného, a tím se obchodník sám izoluje od ostatních.

Dodavatelé neměli problém se k zásadám prvního Kodexu připojit. Na ty obchodníky, na jejichž činnost byl Kodex namířen se k němu většinou nepřihlásili, zavedli si svůj vlastní kodex, který měl dát způsobu získávání zákazníků určitý rámec slušnosti, alespoň navenek z pohledu trhu.

Postupem času se situace s podomním prodejem uklidnila, což nebyla zásluha Kodexu, ale zásluha novely energetického zákona a také díky výrazné medializaci problémů s podomními prodejci. Dodavatelé využívající podomní prodej se museli ohlížet po jiném, tradičnějším způsobu prodeje.

Situace na trhu s energiemi však nebyla zcela vyřešena, velkým problémem bylo ukončování smluv při změně dodavatelů, hodně se diskutovalo o sdělování termínu ukončení smluvního vztahu, o bránění zákazníkům dodavateli ukončit smlouvu. Tento problém byl vyvolán novým fenoménem té doby, a to aukcemi. Zákazníci a aukční společnosti, kteří vysoutěžili lepší ceny, narazili na překážku ve formě obstrukcí ze strany původních dodavatelů. Tvůrci novely Kodexu v roce 2016 nepočítali s tím, jakou sdělování tohoto údaje vyvolá reakci. Výsledkem bylo, že aktualizovaný Kodex prakticky podepsala pouze hrstka poctivých obchodníků. Nikdo z velkých dominantních. Přitom poctivé informovanosti zákazníků se původní Kodex také věnoval a ti, kteří se k pravidlům původního Kodexu přihlásili, by neměli mít potíže s dodržováním novelizovaného Kodexu.

Bývalá předsedkyně úřadu tehdy napsala o Kodexu takto:

„Na ‚čtrnáctku‘ (14 signatářů novely Kodexu) lze nahlížet dvěma pohledy. Necelé tři měsíce po zveřejnění aktualizované verze Etického kodexu obchodníka jde o slušný počet signatářů. Na druhou stranu - minulý Kodex podepsalo přes pět desítek dodavatelů energií. Požadavky kladené kodexem na dodavatele se přitom výrazně nezměnily, princip zůstává stejný. Chceme, aby se k zákazníkům chovali slušně. I proto nechápu a nepřijímám některá vyjádření dodavatelů nejen v médiích, proč váhají s připojením podpisu. Zásadní úpravou, oproti předchozí verzi Etického kodexu obchodníka, je povinnost signatářů uvádět na fakturách typ smlouvy a nejbližší možné datum ukončení dodávek energií, tedy kdy spotřebitelé mohou odejít ke konkurenci bez sankcí.“

V současné době podepsalo novelizovaný Kodex pouze 22 obchodníků, žádný dominantní, žádný známý z éry podomního prodeje. Na druhou stranu zákazník má nyní snadnější možnost si vybrat poctivého dodavatele. Například díky kombinaci indikativních cen plynu zveřejňovaného regulátorem a přítomností obchodníka v seznamu signatářů Kodexu se prakticky nedá splést ve volbě dodavatele.

Sice ke zlepšení chování obchodníků vždy nejvíce přispěje zákon, ale nelze si nepovšimnout vývoje chování obchodníků i těch, kteří Kodex nepodepsali. Dnes se prakticky nesetkáváme se sankcemi kvůli změně dodavatele nebo alespoň někteří dodavatelé slibují za zákazníka zaplatit případné sankce za předčasné ukončení smlouvy. Termín nebo datum účinnosti smlouvy již bývá často uveden v popisu produktu. Vždy se jedná o výročí dne zahájení dodávek – účinnosti smlouvy, což je uvedeno v prvním vyúčtování nového dodavatele.

Problémem zůstává zneužívání postavení dominantních dodavatelů k oslovování svých zákazníků kvůli přechodu k obchodníkovi s druhou komoditou, čemuž ale zřejmě nelze dost dobře zabránit. Rovněž ceníky zákazníků nejsou vždy zveřejňovány jak ukládá zákon. Existují neveřejné nabídky cen. O způsobu srovnání jednotlivých produktů jsme již napsali dost.

Přes všechna negativa je vidět, že trh se vyvíjí určitým směrem. V tuto dobu však regulátor připravil Vzorový etický kodex. Regulátor ujišťuje: Vzorový etický kodex zavádí pravidla, jak spolu obchodník a spotřebitel mají komunikovat nejen před uzavřením smlouvy. ERÚ tímto krokem motivuje poctivé dodavatele k sestavení vlastního etického kodexu, který bude vycházet právě z tohoto vzoru. Spotřebitelům Vzor nabízí výčet bodů, na které se mají při jednání s dodavateli soustředit. Aktualizovaný Etický kodex obchodníka s elektřinou nebo plynem, který ERÚ vydal v loňském roce, zůstává v platnosti, společnosti se k němu mohou nadále přihlašovat. Vzorový etický kodex není jeho náhradou, ale vhodným doplněním.

Dříve jsme měli jeden kodex a nyní máme dva. To znamená, že obchodníci si mohou vybrat, ke kterému kodexu se přihlásí. Dříve bylo na první pohled jasné, kdo jak to myslí se zákazníky. Ten kdo se přihlásil ke Kodexu dával jasnou zprávu zákazníkům. Nyní po vydání Vzorového kodexu pravděpodobně zavedou všichni do svého chování kodex a nebudou muset přímou uvádět údaje o ukončení smlouvy na faktuře. Tedy síla a autorita Kodexu se značně rozředila. Zákazník nerozezná zda se jedná o Kodex z roku 2016 nebo o Vzorový kodex. Je obdivuhodné, jak si dovedeme poradit s každou situací, jak obejít zájmy zákazníka.

Navíc protože se jedná o dokument regulátora, lze kodex považovat za jakési výkladové stanovisko jak postupovat v případě vyhlášek a zákonů. V něm kontrolní orgán říká, že obchodníci nemusí dodržovat zákon týkající se zveřejňování podmínek a ceníků, že když už ceníky a podmínky nezveřejní, měli by je alespoň na vyžádání poslat zákazníkovi. V kodexu se říká:
„Na vyžádání poskytuje spotřebiteli aktuálně platné a účinné všeobecné obchodní podmínky, ceník či jiné smluvní podmínky, kterými je spotřebitel vázán, pokud nejsou uveřejněny na www stránkách dodavatele.“.

Zákony by měli být napsány tak, že budou ochraňovat především spotřebitele. Pokud takové zákony budou, nebude potřeba vydávat kodexy. Ke změně je potřeba relativně velmi málo. Stačí zakázat automatické prodlužování smluv nebo uzákonit nutnost podpisu papírových smluv u telefonního prodeje. Po zkušenosti z Kodexem jsou to ale asi velmi nereálné představy i navzdory posledním prohlášení z ministerstva.