Při řešení problematiky nakládání s domovními odpady je stále potřebnější zabývat se možnostmi třídění složek odpadu. Systémy, používané pro nakládání s odpady, by již neměly pohlížet na odpad jako na jednolitou hmotu, ale měly by stanovit způsob nakládání s jednotlivými složkami. Jednou z těch složek, jejíž množství v domovním odpadu a surovinová hodnota patří k nejvýznamnějším, je bioodpad.
Výroba a využívání pelet se neustále rozšiřuje a zdálo by se, že již toto šetrné palivo narazilo na své technologické možnosti, jak jej více zlepšovat. Není tomu tak docela, ze zámoří do Evropy pomalu proniká nový způsob výroby vysoce výhřevných průmyslových pelet s využitím technologie torrefakce. Zda se tato technologie uchytí a bude konkurenceschopná, ukáže vývoj příštích let. Torrefikované pelety se mohou stát vhodným nástupcem současných průmyslových pelet.
Druhý díl připravované „trilogie“ o dřevní peletě se věnuje především problematice spalování biomasy a pelet zvláště. Text je doplněn vzorci, podle kterých si může i běžný uživatel peletového kotle jednoduše zjistit, kolik vzduchu je potřeba přivádět do kotelny pro správné spalování, jaký objem spalin vzniká a jaké jsou ztráty jeho kotle.
Kolébkou energetických družstev je Skandinávie. Družstevní princip v energetice využívá rovněž Německo, začíná se prosazovat v Austrálii, USA, Kanadě, ve Velké Británii a dalších zemích. V Dánsku bylo družstevní vlastnictví jedním z klíčových faktorů úspěšného rozvoje obnovitelné energie v této zemi.
O oxidu uhličitém se v současnosti nejčastěji hovoří jako o obtížném odpadu, kterého je třeba se nějak zbavit. Jedná se přitom mnohdy o diskutabilní návrhy (například CCS) spojené s vysokými náklady a nejistým efektem. Racionální přístup v duchu moderních trendů však představuje snaha o jeho materiálové využití. První část článku se zabývá základnmí vlastnostmi a přehledem tradičních možností technického využití oxidu uhličitého.
Příspěvek se zabývá obecným popisem kotlů a jejich základním členěním na základě využívaných paliv a hlavních konstrukčních rozdílů. Pro jednotlivé skupiny kotlů jsou zde uvedeny obecné popisy a vlastnosti, největší důraz je kladen na vodotrubnaté kotle pro spalování tuhých paliv a popis roštových systémů.
Kolébkou energetických družstev je Skandinávie. Družstevní princip v energetice využívá rovněž Německo, začíná se prosazovat v Austrálii, USA, Kanadě, ve Velké Británii i jinde. V Dánsku bylo družstevní vlastnictví jedním z klíčových faktorů úspěšného rozvoje obnovitelné energie v této zemi. Energetická družstva jsou nejlepším způsobem propagace obnovitelných zdrojů energie a energetické soběstačnosti.
Nedostatek dřeva na pilách se spotřebitelů nedotkne. Obchodníci jsou dostatečně předzásobeni. Maximálně promítli do ceny zvýšení DPH u dřevěných paliv o 4 %. Cca 20 % zákazníků, kteří si kupovali v posledních 10 letech kotle na uhlí, v nich dnes pro čistotu spalují dřevní pelety. Co je dostupnější na Ostravsku, hnědé uhlí z Mostu nebo pelety ze severomoravského Paskova?
Autor nabízí fakta, která možná konečně zklidní emoce ohledně dotace na kotle v Moravskoslezském kraji. Současný program je skvělá zpráva pro peletu, protože umožní najít si k peletě cestu i ortodoxním "uhlářům", kteří by to běžně rozhodně neudělali. Vyloučení ručního přikládání na roštu má zamezit spalování komunálního odpadu.
Problém není v palivu, ale v technologii. Vysoce účinné automatické kotle na uhlí mohou dosahovat výrazně nižších emisí CO, prachu nebo OGC, než průměrné kotle na kusové dřevo nebo dřevní pelety. Program ale jednoznačně definuje, že v dotovaných kotlích lze spalovat dřevěné pelety a žádný uživatel nijak omezován nebude.
V roce 2010 bylo na tuzemský trh dodáno přes 80 tisíc malých spalovacích zařízení na pevná paliva. Z toho bylo 24 tisíc krbových a kamnových vložek, 50 tisíc krbových kamen, necelých 5 tisíc kuchyňských sporáků a přes 1 tisíc kamen lázeňských. Zhruba 50 % těchto zařízení je z dovozu. Teplovodními výměníky je osazeno 15–20 % prodaných topidel.
