Vila Tugendhat viděna netradičním pohledem, díl 2.

Marek Vácha: „Učím se každý den vysát každou vteřinu. Každý okamžik, který prožívám, prožít, jako by to bylo poprvé. Každé ráno a každou snídani. Jak mimozemšťan, který si zaplatil nákladnou a krátkou dovolenou na Zemi a teď obdivuje mraky a zelené stromy.“

Pohledová strana domu ze zahrady

• Vila Tugendhat viděna netradičním pohledem, díl 1.

Mrkněme se společně na mobiliář a materiály použité při realizaci

V roce 2014 proběhla jedna velmi neobvyklá akce. Město Brno získalo čtyři originální kusy mobiliáře z původního zařízení vily, za kupní cenu 175 tisíc eur. Nábytek se původně ztratil, posléze byl vypátrán v okolních domech. Ukryli ho všímaví sousedé pro příští generace? No snad, třeba, možná…

Tímto přešel mobiliář do depozitáře Moravské galerie, později se stal movitou kulturní památkou. Ještě později jej dědici majitelů zdědili v restituci. Nábytek však neopustil republiku až do jeho odkoupení Brnem.

Jedná se o prosklenou dělící skříňku BUFET (někdy také příborník) ze dřeva, které je bíle lakované s nosným skeletem z ocelových trubek a skla. Respektuje tradice domu a nosný konstrukční systém nese chytře zbylou část skříňky. Autorkou je architektka a designérka Lily Reich, přítelkyně a milenka Miese.

Dále to byla LAVICE z lakovaného bílého dřeva. Realizace obou se zhostil známý výrobce nábytku Jan Vaněk se svojí nábytkářskou společností S. B. S. Standard.

Třetí byl STOLEK z ocelové pásoviny a skla.

Kvartet doplňuje LEHÁTKO ocelové trubkové konstrukce v chromu s popruhovou výztuží a čalouněnou částí ze sametu. Autorem všeho byl Mies van der Rohe a vyrobeny byly v Německu.

Nábytek rodičů z palisandrové dýhy

Precizní kování

Dveře na celou světlou výšku jsou monumentální

Originální kusy jsou součástí expozice v suterénu vily, na jejich původních místech jsou repliky.
Co kousek, to unikát

Toto povídání není systémová katalogizace mobiliáře, ale za povšimnutí stojí prakticky každý kousek nábytku. Mimo již zmíněných čtyř odkoupených originálů zde naleznete slavné křeslo BARCELONA z chromované ocelové konstrukce s plochými profily s koženým čalouněním, sedačku BARCELONA (obdobu taburetu) ve stejném provedení. Předlohou prý měla být představa římských křesel z patricijských domů. Dále pak je zde krásné křeslo TUGENDHAT opět v obdobném provedení.

Vybavení koupelny – na tehdejší dobu kvalitní a designově krásné a taky patřičně drahé, včetně bidetu

Zajímavé jsou také samonosná trubková židle ŽIDLE M.R. návrh od Ludwiga Mies van der Rohe a Lilly Reich pro fabriku Thonet. Kulatý jídelní stůl s dýhovanou deskou kopíruje provedením své nohy nosné prvky celého domu a je stěžejním prvkem celého interiéru. Pro úplnost, tyto sloupy jsou z oceli, v řezu kříž se zaobleným mosazným pláštěm, chromovaným do vysokého lesku. V interiéru působí téměř nehmotně a étericky, spousta návštěvníků si jich povšimne až po jejich zdůraznění průvodcem. Mimo interiéru jsou sloupy opatřeny nátěrem a v zázemí domu jsou omezeny na kříže z pásové oceli s hrubými nýty. Jak jinak než z oceli německé. Tam, kde nebylo třeba hrát na efekt, se na něho prostě nehrálo.

Vila je v základu materiálově velmi prostá. Ocel, sklo, travertin a dřevo. Omítky interiéru měly díky speciální poslední vrstvě, zvané stucco lustro, hebký sametový lesk. Bílý travertin s výraznou kresbou pochází z italských lomů v Tivoli. Naleznete ho na schodech, podlahách vstupů a hal, parapetech a soklech. V exteriéru byl po létech zaměněn za spišský travertin.

Kapitolou samou je světoznámá onyxová stěna. Pochází z Maroka, tehdy francouzské kolonie, z pohoří Atlas. Sám Mies byl mile překvapen nádhernou hrou barev při jeho prosvětlení zapadajícím sluncem.

Kuchyně

Schodiště v zázemí

Nepohledový sloup

Sklad kožichů

Dveře, které jsou řešeny na celou výšku interiéru, skříňová stěna rodičů a obklad stěn v hale jsou dýhovány palisandrem z jihovýchodní Asie. V hlavní místnosti byla použita na oblou stěnu a vestavěnou knihovnu ebenová dýha z indonéského ostrova Sulawesi neboli Celebesu (tehdy holandská kolonie), oblasti Makassar. Proto se často říká, že jsou z dýhy z makassaru nebo ebenu makassaru. Příčka byla za války nevratně zničena a nahrazena poté dýhou zebranovou. Stejná dýha byla užita v dětské části domu. Stůl z červené leštěné hrušky byl v roce 1992 svědkem podpisu rozdělení našich dvou federálních republik.

Podlahy v hlavní místnosti a ložnicích byly navrženy pro celistvost z německého bílého (tehdy již používaného) DLW linolea. Tato barva byla autorem následně shledána velmi choulostivou.

Samotné materiály ve spojení s chromem, výraznou kresbou dřeva, sklem a natíranými subtilními kovovými rámy oken, jsou relativně barevně klidné, bez výrazných výkyvů. Omítky vnější i vnitřní jsou v lehkých přírodních odstínech, bez barevných výkyvů. Výrazným akcentem je zde pouze lehátko v rudé barvě sametu a pochopitelně medově onyxová stěna, která celý den mění valéry svojí barvy i zvláštní průsvitnost. Naše povídání se chýlí ke konci. Co dodat?

Panel s „klimatizací“

Kotelna

Větrání – klimatizace

Kuchyňský výtah

Vzhledem k tomu, že se nacházíme na stránkách serveru TZB-info, nelze pominout geniální řešení vytápění a tehdejší klimatizace, potažmo rekuperace.

Spodní patro patřilo technickému zázemí a služebnictvu. Naleznete zde strojovnu vzduchotechniky, kotelnu, strojovnu elektrického spouštění oken, místnost pro kožichy, prádelnu a fotokomoru pána domu. Horní patro a suterén byly vytápěny klasickými radiátory, zatím co střední obytné patro bylo vytápěno přes průduchy horkým vzduchem smíšeným s čerstvým vzduchem venkovním. V létě byl čerstvý vzduch dochlazován v chladící místnosti s mořskými kameny, které byly polévány vodou. Následně pak olejový filtr odstranil nečistoty a přes filtr z cedrových hoblin byl vracen čistý upravený vzduch do místnosti. To byl na tehdejší dobu opravdu nebývalý počin.

Po osmi letech si majitelé zachránili holý život před nacisty, překotně opustili svůj vysněný dům a nikdy se sem již nevrátili. Celkový dojem koncepce Miesových neskutečně nadčasových myšlenek rámovaných blížící se pohromou, která odpočítává prchavé okamžiky domu i jejím obyvatelům, dávají dnes vile jakýsi podivný rozporuplný náboj. Tohle všechno jsem cítil v té nádherné stavbě stvořené pro život a bydlení jedné rodiny, která tuto svoji funkci díky době plnila jen velmi krátce. O tuto primární funkci ji totiž zoufalá a podivná doba nevratně okradla.

Co možná netušíte

Pár perliček na závěr, které patří ke každému významnému počinu.

• Byť Mies van der Rohe byl mistrem strohých řešení bez okrasných detailů, vyučil se původně u svého otce návrhářem štukových ornamentů.
  
  
• V r. 1927 s dalšími architekty vytvořil moderní sídliště Wiessenhof pro výstavu Bydlení ve Stuttgartu s plochými střechami, bílými stěnami, průběžnými okny, s terasami, ale hlavně se střešními zahradami.

Mechanizmus pojezdu prosklení

Nožní aretace dveří

Převod otvírání ventilace

Umyvadlo zabudované ve skříni

• Existuje realizace nápadně podobná naší vile? Ano, v roce 1929 vytvořil Mies německý pavilon na světovou výstavu v Barceloně. Byla zde onyxová stěna, travertinové podlahy a obklady, křesla Barcelona, chromové sloupy se zaoblenými hranami, volný nedělený prostor s prosklenými obvodovými stěnami. Do puntíku naše vila. Snad pouze Brnu schází hladina plytkého umělého jezírka, kde se stavba zrcadlí. Při plánování vily ukázal totiž Mies koncept pavilonu manželům Tugendhatovým. Zbytek znáte. Stejný rok, stejné principy, stejný autor. Po výstavě byl pavilon rozebrán, znovu obnoven 1983 katalánskými architekty.
  
  
• Zadavatelem pavilonu byla Výmarská republika, s cílem ukázat klidné demokratické a moderní Německo, na hony vzdálené od politiky expanze a válečného běsnění První světové války. Ve stejném roce se NSDAP stává nejsilnější stranou stejné Výmarské republiky. V roce 1933 byl kancléřem jmenován Adolf Hitler.
  
  
• Vila patří mezi čtyři nejvíce ceněné vily na světě a je zapsaná na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
  
  
• Otec Grety Tugendhatové byl zastřelen v den obsazení naší země nacisty na okraji Brna pravděpodobně někým, kdo očekával, že bude mít u sebe připravený velký finanční obnos na dokumenty pro útěk. Stejně tak válku nepřežili bratři Eislerové.
  
  
• Na konci války zde kozácký oddíl maršála Malinovského ustájil své koně a vilu značně zdevastoval. Police z knihovny z exotického dřeva byly využity kozáky na otop.
  
  
• Stromy užité na makassarovou dýhu na oblé stěně dnes již v této velikosti neexistují. Stěna se sem vrátila při rekonstrukci, když byla nalezena v menze právnické fakulty v Brně, kde byla umístěna v baru gestapa.

Detail garnyže

Motiv sloupu i na kování světla

Řešení nástěnného světla

Vypínač v dřevěném obložení

• Onyx stěny je ve skutečnosti odrůdou aragonitu.
  
  
• Prosklení se skládá ze sedmi tabulí 5 x 3,5 m v tloušťce necelých 10 mm. Dvě tabule zajíždějí pod podlahu a otvírají tak místnost exteriéru. Na konci války se všechna skla rozbila po dopadu letecké pumy, až na jedno zasunuté. To stačili následně rozbít při rekonstrukci v roce 1981 – 1985 řemeslníci neodborným zacházením. Bratři Eislerové by zaplakali.
  
  
• Při této rekonstrukci nebyla šance na pořízení skel původních rozměrů, proto byly plochy z menších formátů slepených silikonem. Skla byla zcela obyčejná, na rozdíl od originálů zpracovaných nákladnou technikou do vysokého lesku a skvělé průhlednosti.
  
  
• Jako finální perlička je román od Simona Mawera z roku 2009 o životě v tomto domě a životě tohoto domu s jistou paralelou fiktivních postav na realitu. Román byl zpracován i jako divadelní představení. V roce 2019 byl následně podle románu natočen veleúspěšný film Skleněný pokoj režiséra Julia Ševčíka s hvězdným naším i mezinárodním obsazením. Trochu škoda, že v zemi s tak skvostnými literáty nalezl tento námět (a ne poslední) úspěšný britský autor. Asi je to už to proklamované evropanství, i když tuším, že pro někoho, kdo zde nežil a nežije, jsou naše reálie leckdy velmi specifické, těžko postižitelné a obtížně reprodukovatelné. Ovšem nápad, to je to, co se počítá, což platilo v roce 1930 stejně jako dnes.

Pohled z nitra zahrady

Detail travertinových schodů

Pohled od posezení v zahradě

Schody s porostlou fasádou

Závěrem

Takže příští vaše návštěva za krásami města a architekturou nemusí být zdaleka tak uhoněná, protože můžete část vaší exkurze strávit v poměrně malém prostoru. A přesto zde naleznete spoustu krásných a unikátních míst s nádhernými artefakty zašlých časů. Fakt se nudit nebudete, to vám mohu slíbit.

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie a text autor