Velmi netradiční prostor v originálním balení. To je RockWine, rocková vinotéka

François de La Rochefoucauld: „Když odoláme vášni, není to proto, že jsme tak silní, ale že vášeň je tak slabá.“

Co je to za podivné spojení? Rocková vinotéka… Je to prosté a majitelé to deklarují přímo v nadpisu svých webových stránek. V této vinotéce propojují svoji vášeň pro rock a vášeň pro dobré víno. Jak praví citát, vášeň, které odoláte, je slabá. Zde evidentně majitelé a společníci svým vášním neodolali a dobře udělali. Vybrali průřez originálních vinařství ze všech podoblastí Moravy, k tomu vína italská, rakouská a německá.
K tomu nádavkem pověstná třešnička v podobě cuveé RockWine z vlastní produkce ze sesterského vinařství Mezi Horami ve Velkých Pavlovicích. K tomu přidejte degustační večery, setkání při výstavách, živém hudebním vystoupení a máme místo s duší, kam vás srdce potáhne. Pokud se tyto vášně potkají s vašimi, vznikne většinou neopakovatelná atmosféra, která nemá chybu. Tak se toho nebojte a vstupte dovnitř…

Jak se to tak přihodilo…

Vinotéka je v přízemí nově postavených objektů na ulici Vídeňská 18. Zvnějšku je celý objekt vcelku nenápadný a stejně je na tom část s vinotékou. Pavéza nad vchodem a malé vnější posezení (zahrádka) vás zvou na vnitřní podestu a po krátkém schodišti se dostanete do zvýšeného přízemí. Zde se konečně otevře prostor, který mě okouzlil a to jsem ještě nedegustoval.
Vše stočené do úhledného „klubíčka“, dotažené do nejmenšího detailu, signalizuje invenci i smysl precizního řešení dobrého projektanta. Pokud se zde šetřilo, potom pouze na správném místě. Co je zde tak výjimečného? Prostor i přes svoji moderní podobu má jistý spirituální podtext. Místnost je původně čtverec nebo obdélník, ale interiér má kruhový tvar. Drží se totiž předlohy, která se před vámi objeví v prosklené podlaze. A to je právě to kouzlo.
Pan architekt Martin Habina poslechl svoje instinkty, možná vše vyšlo z analýzy požadavků, a myšlenka je společným dílkem majitelů a projektanta. Nicméně nápad byl zde a architekt se ho podržel. Skvělé! Ta předloha v prosklené podlaze není nic menšího, nežli raně středověká rotunda z 11. století.

Fragmenty zdiva bylo, po archeologickém průzkumu, možné přiznat nebo skrýt pod podlahou bez zásahu do památky.

Finančně přijatelnější se pochopitelně nabízelo vše zakonzervovat a ukrýt v podlaze. Anebo vše přiznat v proskleném „sarkofágu“ pochozí podlahy. Zavřete oči a následujte své pocity. Výborně, „B“ je správně. Neuposlechnout vnitřního hlasu by zde byla svatokrádež. Máme zde proto místo, které má opravdu jistý duchovní přesah. Je to taková konfrontace v čase. Místo setkání s časem, sedíme v rotundě nebo vinotéce? Jsme trochu zde, ale taky tak trochu teď a taky tehdy… Věřte mi, to místo má opravdu svoje kouzlo. Už jsem kdysi psal, že mám rád místa s příběhem. To je jedno z nich. Pokud bych vlastnil hrad a on neměl svoji bílou paní nebo bezhlavého rytíře, určitě bych si je vymyslel. Tady si ani vymýšlet není třeba. Příběh se nabízí a místo tím dostává spirituální punc.

Rotunda či kostel v lokalitě zvané Staré Brno, které bylo sídlem přemyslovských knížat

Kde se zde vzala taková vzácnost? Nacházíme se v lokalitě zvané Staré Brno, a tehdejší Brno (11. a 12. století) bylo sídlem přemyslovských knížat. Rotunda či kostel měla vnitřní průměr 6 m a vně bylo nalezeno množství kosterních pozůstatků včetně dětí. Brzký zánik tohoto objektu způsobil, že anály mlčí o jeho zasvěcení a tak neznáme ani jeho název. Nicméně svým významem se rotunda řadí k rotundě P. Marie na Starém Brně a rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě, jež jsou datovány také do 11. století. Hodnotu nálezu obohacují mimo pohřebiště taky fragmenty sídliště. Zdá se vám to málo zajímavé a spirituální?

Pomocí nuceného odvětrávání s časovačem je v prostoru pod pancéřovými skly zajištěn odvod kondenzátu

Celý interiér je ve světlém dřevě, na policích, které kopírují kruhovou stěnu, se na vás usmívají lahve s vínem. Nabídka je úmyslně limitovaná. Protože není nic horšího než si nedokázat vybrat v přemíře, byť kvalitní nabídky. Horní tlumené osvětlení, dopadající z kruhové odstupňované rampy, je doplněno přirozeným světlem z výkladce fasády. Mobiliář je ve stejném provedení, židle polstrované, stoly na talířové podnoži jsou čtvercové a umožňují jejich řazení do větších celků. No a podlaha vytvořená ze segmentů skýtá pohled na fragmenty rotundy.
Pomocí nuceného odvětrávání s časovačem je v prostoru pod pancéřovými skly zajištěn odvod kondenzátu a skla se v zimních měsících nemlží. Fragmenty jsou opět nasvíceny tlumeným světlem skrytých LED diod. Vyhnul jsem se podvědomě chození po prosklení. Bál jsem se, že propadnu a ocitnu se ve středověku. Rozhodně ne. Skla jsou pancéřová, jsou pochozí, ale jakýsi vnitřní pocit vám velí nešlapat po našich předcích, po naší minulosti.

Barevná keramická mozaika s motivy rockových hvězd

Na stěně, protilehlé k barovému pultu, je dostatek prostoru pro výstavy obrazů. No a další špek na konec. Mezi policemi s lahvemi a stěnou s obrazy se po dotyku nerezového tlačítka otevřou posuvné dveře. Za nimi se nalézá hygienické zázemí. Stěny jsou nádherně zpracovány barevnou keramickou mozaikou s motivy rockových hvězd. Má to opravdu grády. Je to vkusné, vtipné, pestré a má to souvislost s programovou náplní vinotéky. Prostě znovu opakuji, rocková vinotéka.

No, a pokud někdo pochybuje o spojení raného středověku a vinotéky s rockovou hudbou, zanechám ho jeho pochybnostem. Možná, že lidé ve středověku taky zapochybovali, když zazněly píšťaly, loutny, harfy, rohy a bubínky. Každá doba nese své. Pokud nepotřebujete při posezení u vína nezbytně cimbálovku nebo středověké pištce, pak jste zde na správné adrese a vítejte!

Třeba budete mít štěstí a při odchodu vám dveře podrží středověké páže, v barvách přemyslovských knížat, které zde zabloudilo v čase…