Zrození Schindlerovy archy

Oscar Wilde: „Nic by nemělo být mimo dosah naděje. Život je naděje.“

Bez historických souvislostí to nedáme

Pokud chceme rozplést tento letitý a nesnadný rébus, musíme se vrátit zpět v čase. Smysluplný rozvoj měst a obcí v naší zemi, potažmo ve městě Brně, skvělá architektura k tomu, si žádal movité, ale hlavně osvícené investory. Tito lidé se často, hlavně v meziválečném období, bohužel rekrutovali ze stejných kruhů jako pozdější oběti nacistické zvůle. Oklikou se tak dostáváme k obdivované a skvělé architektuře vytvořené příhodnými podmínkami tehdejších časů, rozvojem průmyslu, hlavně textilního v takzvaném moravském Manchesteru, i nově vznikající republiky. Převážná část tohoto rozmachu se týkala zároveň období První republiky.

Tohle vzedmutí nové doby však nemělo dlouhého trvání. Pokud zůstaneme u merita věci, tedy architektury a lidí s ní spojenými, pak z těchto obyvatel židovského původu, kdo neuprchnul mimo Evropu, většinově zahynul. Greta a Fritz Tugendhatovi, obyvatelé skvělé funkcionalistické vily Tugendhat od Ludwiga Miese van der Rohe, stihli zachránit své životy útěkem. Alfred Löw-Beer, otec Grety Tugendhatové a majitel neméně skvělé secesní Löw-Beerovy vily, byl zabit při koupi dokladů potřebných pro útěk, část rodiny uprchla a část se stala obětí nacismu. Vilu Stiassni od Ernesta Wiesnera stihnul obdobný osud. Tehdy významná jména Löw-Beer, Porges, Tugendhat, Skutezky, Hecht, Stiassni, Neumark, Schönfeld, Feldmann, Redlich, Strakosch se společně s původem staly osudnými. To vše na vysvětlení dobového kontextu běhu života známých i těch neznámých. Je takřka neuvěřitelné, jak se může život, v poměrně krátkém čase, zcela fatálně změnit.

Thomas Kenneally a Steven Spielberg

Bývalá Löw-Beerova textilní továrna (původně papírna) v Brněnci se stává místem neskutečných dějinných zvratů a kotrmelců. Jedna časová etapa se stala předlohou pro příběh Thomase Kenneallyho – autora románu Schindlerova archa. Této předlohy se chopil světoznámý režisér Steven Spielberg a vytvořil v roce 1993 šokující drama jako výpověď o válce a hrůzách holocaustu – „Schindlerův seznam“. Film obdržel sedm Oscarů a stal se jedním z pilířů světové kinematografie.

Není nezbytné zcela slučovat reálný příběh s filmovou adaptací a stejně tak hodnotit skutky a velmi kontroverzní a komplikovaný životní příběh Oskara Schindlera, rodáka ze Svitav.

Krakovské ghetto versus koncentrační tábor Gross Rosen v Brněnci

Z továrny na smaltované výrobky v Krakovském ghettu přesunul Schindler v roce 1944 výrobu do části továrny v Brněnci. Vzal sem i své polské židovské dělníky, které tím dokázal zachránit před jistou smrtí v koncentračních táborech. Celkem v Brněnci, v pobočce koncentračního tábora Gross Rosen, pracovalo pravděpodobně 1100 lidí (některé prameny hovoří o 1200 lidech), včetně několika dětí. Podíleli se do konce války na výrobě protiletecké munice pro muniční továrnu v Poličce.

Stejně jako komplikovaný dějinný příběh Löw-Beerovy textilní továrny v Brněnci se podepsal život v poválečném Československu s nástupem totality i na Löw-Beerově vile v Brně, Löw-Beerově vile ve Svitávce i vile nedaleko fabriky. Hodnotit to, co se přihodilo v letech nesvobody, je nadbytečné stejně jako řešit nyní hrůzy války a její oběti, včetně holocaustu. Změnit můžeme jen to, co je před námi. Z historie by bylo dobré se poučit.

Tři zbylé objekty v žalostném stavu, byť památkově chráněné

Současná realita je „vybydlená“ továrna pozdější Vlněny a dalších nástupců, spousta zchátralých budov odpovídajících době i chování jednotlivých majitelů. V severní části fabriky nalezneme soubor budov, které tvořily tehdejší koncentrační tábor. To je to místo, které je pro nás důležité.

Nynější objekty jsou již pouhým torzem někdejšího rozsáhlého areálu bývalé textilní továrny v Brněnci. Historickou hodnotu a souvislost s pobočkou koncentračního tábora Gross Rosen v Brněnci mají tři objekty, které se dochovaly ve velmi žalostném stavu včetně staré vstupní brány. Mezi budovami je prostor bývalého shromaždiště tábora. Tato část je zároveň hmotné dědictví pobočky koncentračního tábora Gross-Rosen-Brünlitz ze 40. let 20. století. Jestli toto místo nazvete památníkem, němým svědkem nebo pietou, není až tak důležité. Důležitější bude se zamyslet, co se zde přihodilo, v ne až tak dávné minulosti. Vzhledem ke stavu současného světa by tohle zamyšlení mělo být i mementem a varováním. Že taková apokalypsa již nemůže nastat? Pak tohle varování bohužel nepadlo na úrodnou půdu.

Muzeum přeživších

Rodina Löw-Beerů v roce 2019 zřícenou továrnu zkonsolidovala a ve spolupráci s místní komunitou založila Nadaci Archa. Nadace v lednu 2024 podala žádost o stavební povolení na muzeum v bývalé tovární hale přádelny. Ta se již vyklízí a zajišťuje, aby stavební práce mohly začít co nejdříve. Podle plánu by se Muzeum přeživších holokaust by mělo být otevřeno v květnu 2025 k výročí konce druhé světové války. Muzeum přeživších bude jedním z prvních kroků na cestě k vrácení důstojného rámce tomuto místu. Podle projektu zde nalezneme v otevřeném prostoru promítací část s možností vystoupení, koncertů a jiných akcí. Zároveň je zde možnost edukativní funkce, výuky, přednášek a besed. Nalezneme zde kavárnu s posezením a interaktivní výstavní část možností vyvolání informací a promítací stěnu. Ve střední části nalezneme prosklenou stěnu s průhledem do části původní haly. V další části haly by měly být stabilní, případně coworkingové, dílny s možností regionální výroby a využití pro řemesla v okolí. Vzhledem k tomu, že základem všeho zde byl textilní průmysl a práce s ním spojené, není překvapením, že předěly a dekorativní stěny jsou z textilií.

Severní část areálu, památník s budovou Schindlerovy archy

Postupně se budou také opravovat další budovy dřívější Schindlerovy továrny, rekonstruuje se také historická vstupní brána do areálu. Vše je součástí širšího projektu, v jehož rámci v roce 2023 v září nadace ve spolupráci s Inspireli Awards vyhlásila mezinárodní soutěž na celkový návrh přeměny bývalého areálu Schindlerovy archy, bývalé továrny v Brněnci.

Pochopitelně, že historické budovy, které poznamenal zub času a předešlí majitelé, podléhají nyní památkové ochraně, tudíž úkol, jak vše zapracovat do smysluplného konceptu, je úkolem velmi nesnadným.

Vizí soutěže Schindlerova archa je vytvořit důstojný památník přeživším a zachovat odkaz tábora Oskara Schindlera popisem a pokračováním historie rodiny Low-Beerů a textilní výroby v regionu. Součástí návrhu má být také komerční centrum včetně velkých dílen pro řemeslnou výrobu a bytová výstavba.

Soutěž odstartovala v září 2023, v červenci 2024 proběhne semifinálové kolo a v srpnu 2024 finále s vyhlášením vítězů na podzim 2024. Nechme se překvapit výsledkem, který má v této chvíli rozhodně obrovský potenciál ukrytý mimo jiného ve svojí autenticitě.

Nadace chce v areálu postavit takzvaný skleněný pavilon, který by měl sloužit zvláště vzdělávací činnosti. Některé další budovy čeká oprava. Z původního objektu tovární třípodlažní haly, ve které dělníci spali i pracovali, by měla vzniknout Schindlerova archa, v níž by se promítal film Stevena Spielberga Schindlerův seznam a další dokumenty či rozhovory s přímými účastníky. Další prostor by byl věnován rodině Löw-Beer, které továrna před válkou patřila a před časem ji znovu získala. Expozice se bude týkat také židovské historie v Československu. V areálu stojí rovněž takzvaná budova Němců, ve které sídlili němečtí vojáci, a objekt, kde měl Oskar Schindler kancelář. Část areálu by mohla být upravena na park.

Jak to vše dopadne se dozvíme na podzim

Nezbývá nám tedy než se těšit na výsledek, co vše dokážou kolektivy architektů a studentů z celého světa přetavit do svých návrhů z tohoto strastiplného příběhu jednoho místa.

Ten zmíněný potenciál má spoustu podmnožin, jednou z nich je filmová turistika, která pomáhá dalším generacím přiblížit komerční cestou pohnutou dobu tak, aby její opakování svět už nejlépe nikdy nedopustil. Je to reálné? Nelze než doufat a pomoci dobré věci na světlo světa a nezapomenout. Vězte, že hovoříme o obrovském množství takovýchto návštěvníků ročně. Na stránkách nadace nalezneme spoustu partnerů, mediálních partnerů a spolupracovníků. Jednou z výrazných osobností, které se dlouhodobě snaží posouvat vše ke zdárnému konci, je i manažer projektu Schindlerova archa Milan Šudoma.

Rekonstrukce byla zahájena, mimo jiného, i ve spolupráci se společností HELUZ cihlářský průmysl a.s., která se stala partnerem tohoto významného projektu.

„Být součástí takto unikátního projektu, s posláním zachovat památku obětí holocaustu, je pro mě osobní záležitostí. Jen málokdy se Vám naskytne možnost účastnit se něčeho s tak hlubokým smyslem. Partnerství budování SCHINDLEROVY ARCHY je pro nás otázkou cti a sociální odpovědnosti, závazek vůči všem jedincům, rodinám, pozůstalým (potažmo celé společnosti), kterých se tato historická etapa dotkla a stále dotýká,“ vyjádřila se Eliška Smolová, mluvčí za společnost HELUZ cihlářský průmysl a.s.

Náš život je také naší zodpovědností

Zůstávám stále zodpovědným optimistou, co chce svým psaním této věci pomoci, kde je to možné. Pomoci navzdory tomu, že v roce 2021 je ze všech současných 206 zemí světa pouze 16 států, ve kterých je popírání holokaustu nezákonné. Jsou to většinově státy Evropy a Izrael. Tak a teď, světe, div se. Povoleno popírat holokaust je kupříkladu v Itálii, Rusku, Kanadě, USA, ve Spojeném království. Rozhodně nelze tyto země nazvat nesmiřitelnými letitými nepřáteli Izraele jako například Egypt, Sýrii, Libanon a další. Ostatní země tuto otázku pro jistotu vůbec neřeší. Pošetilost, šílenství a absence lidskosti. Jak jinak nazvat, když necelých 8 % zemí světa přijme zákon proti popírání zcela zřejmého a prokázaného nelidského chování nacistů a vyhlazení 6 milionů Židů.

Pomoci chci navzdory tomu, jak se současný svět zbláznil, kdy se bojuje na Ukrajině, navzdory tomu, co se stalo 7. října 2023 v Izraeli. Všichni přece moc dobře víme, jak je marginální, ale důležitý akt „projevu lidskosti a omluvy“ zmíněným obětem holocaustu i „jasného odsouzení“ totalitních ideologií, nacismu a světových válek. Vlastně jakýchkoliv válek.

Symbol a smysl Muzea přeživších, i areálu Schindlerovy archy, je výmluvným dokladem toho, co nikdy nemělo nastat a je jasným poselstvím celému světu.

Sluší se smeknout

Ještě mi nezbývá, než smeknout před Danielem Low-Beerem (čti „lou-bérem“), který je lékař a působí při Světové zdravotnické organizaci jako koordinátor v boji proti AIDS. Žije v Ženevě a je přímým potomkem Arnolda Löw-Beera, posledního majitele rozsáhlého textilního komplexu v Brně a Brněnci. Jeho snaha o navrácení smyslu života komplexu v Brněnci, který zažil tak tristní historii, je neskutečná. Investovat svoje nemalé finance a síly do toho, co lidská malost, zištnost a nenávist obrátila v ruiny, prach a popel s miliony mrtvých včetně jeho nejbližších, je nad síly jedince, i když tím chce uzavřít určitou kapitolu svého života. Daniel Low-Beer rozhodně není ten, kdo dluží něco svým předkům, jejich pracovitosti nebo naší zemi, potažmo světu. A přesto se chopí něčeho, co je dnes už více nehmotným než hmotným dědictvím po předcích. To hmotné vzalo za své společně s životy lidí, maximálně zbylo v podobě pozůstatků dvou hal a torza koncentračního tábora. Když jsme u toho, kdo komu co dluží a nedluží, pak mám neodbytný pocit, že lidstvo dluží mnoho všem nevinným obětem. Těm obětem, co byly, jsou a bohužel i budou. Lidstvo je totiž vinno svou netečností, nezájmem, ztrátou lidskosti a pokory. Týká se to té proklamované svobody, kdy lidstvo pochopí její cenu, až když ji ztratí. Je to o nezbytném poučení se z historie, kdy zjišťujeme, že je lidstvo nepoučitelné.

Jediný moment, který mě naplňuje optimismem, je, že tak skvělí lidé, jako je Daniel Low-Beer na toto sisyfovské dílo, nejsou sami. Jeho snaha je inspirující a vtahuje další lidi do děje. Všichni ti, kteří toto místo navštívili a navštíví, ti, co pomáhají dobré věci na světlo, sponzoři i partneři nesou část znovunalezené symboliky, poselství a hlavně lidskosti dál. Vše, co bylo, a hlavně bude, se musí na nich i jejich okolí pozitivně otisknout. Jednotlivé důvody, pohnutky i způsoby, jak toto dílo dále zúročit, nejsou rozhodně marginální, ale také ne úplně nejdůležitější. Důležité je, že se tohle všechno děje a můžeme být toho součástí.

Použité zdroje

1. Část textů s využitím TZ – společnost HELUZ cihlářský průmysl a.s., Mgr. Elišky Smolové
2. Citáty – citaty.net
3. Fotografie – společnost HELUZ cihlářský průmysl a.s., Jiří Hloušek, Nadace archa a autor