Jak vyšperkovat moravský klenot k ještě větší kráse

Zsigmond Móricz: „Staré heslo šlechty: nejlepší zelenina je maso, nejlepší ovoce víno a nejlepší nábytek krásná žena.“

Pernštejn z nádvoří

Letecký pohled

V levé horní části vidíte zahrady

Hruška, jako vysoce ceněná dobová komodita

V případě znovuzrozených Vrchostenských zahrad na Pernštejně bych do hesla staré šlechty v citátu doplnil, že nejlepší dar jsou zavařené hrušky. V kontextu doby, kdy naše maminky a babičky zavařily i to, co jim leckdy nepatřilo, vypadá hruškový kompot vcelku nicotně. Ovšem vyšlechtěné hrušky v zahradách pod hradem musely být zcela výjimečné, a proto se z nich stal předmět obdarování po francouzském vzoru. Zahrada také původně, než byla přetvořena do pozdější podoby, sloužila i jako štěpnice. Zde byly ovocné stromy, hlavně hrušně, předpěstovány a zušlechťovány jako v ovocnářské školce pro jejich další využití. Jak jsem koupil, tak prodávám. Plody hrušky symbolizovaly štědrost, dobroty a nenáročnost, ale také síly osobnosti. Zároveň se stromy hrušní a jejich plody od středověku užívaly v heraldice jako erbovní znamení nebo součást erbu. Prostě nejčastěji pěstovaným stromem zde byla hrušeň. A právě hruška se stane symbolem obnovené zahrady.

Kdo byl na hradě Pernštejně, ať se pochválí. Kdo nebyl, může tento nedostatek ve vzdělání napravit v nejbližší době. Pokud ani to nebude možné, ať se dívá na vlastivědné pořady nebo třeba na pohádky Jak si nevzít princeznu, Čert ví proč, Jak se budí princezny nebo Šťastný smolař. Kdo nedává pohádky, není holt věčné dítě a duše poetická, může lehce přitvrdit a Pernštejn i tak uvidí ve filmech Van Helsimg nebo třeba Bathory.

Medvědí kámen alias Pernštejn

Předpokládaný název hradu prý vznikl ze slova Bärenstein neboli medvědí kámen. Pod ním protéká říčka Nedvědička, synonymum medvědice. Německé výrazy jsou na Moravě častým jevem, jejich různé novotvary jsou zcela běžné. Brno se svým hantecem by mohlo povídat. Na vysokém skalním ostrohu, v centru Českomoravské vrchoviny, se vypíná nad okolím nádherný gotický hrad ze 13. století. Strážil údolí s nedalekou vesnicí Nedvědice a cestu vedoucí odtud do Věžné a Bystřice nad Pernštejnem. Postupem času se mimo svých fortifikačních předností stává také významným politickosprávním střediskem, zároveň taky nádherným reprezentačním sídlem aristokracie. Významné etapy přestavby a změny spadají převážně do období renesance. Jeho odolnost při obléhání Švédy v roce 1645 ho pasovala do funkce zemské pevnosti. Hrad na rozdíl od Švédů zůstal a je tak úžasným dokladem naší historie. Byl sídlem šlechty zvučných jmen, jako kupříkladu pánů z Medlova, později přejmenovaných na pány z Pernštejna, Lichtenštejnů nebo rodu Mitrovských. Mitrovští naštěstí nestihli z finančních důvodů hrad přestavět do uvažované romantizující podoby, za což jim zpětně všichni děkujeme.

Z nedávné doby možná pamatujete požár v roce 2005, kdy shořela bývalá sýpka, současný depozitář. Obrazy, které zde bývaly uskladněny, naštěstí nebyly v depozitáři, tudíž vzniklé škody nebyly tak fatální. S polohou nedobytného sídla se museli popasovat i „šiky“ hasičů, kteří se nedostali s těžkou technikou na třetí nádvoří hradu. K hradu se váže spousta pověstí, ta o Tisu hovoří o stromu, jež je životně svázán se životem hradu. Pokud zahyne, zahyne i hrad. Stejně tak zde naleznete parádivou služku, která se propadla a zrcadlo, ve kterém se fintila, připraví pohled současné návštěvnice o její krásu. Pochopitelně zde nechybí ani Bílá paní. Tak našlapujte opatrně a s rozmyslem při vaší návštěvě. A, prosím, nekoukejte nám zde do zrcadel, i když za případnou ztrátu kvality vašeho vzhledu neručíme!

Nádherné boční letecké pohledy na Pernštejn

Pernštejn z nádvoří

Historický a vědecky pojatý výzkum nalezl poklad

Latiníci říkají „in medias res“, což značí dostání se k jádru věci. Tím jsou zrekonstruované a znovuoživené zahrady z konce 18. století, na úbočí kopce hradu Pernštejna a také pod ním. Jak bývalo dobrým zvykem šlechty, promítla se do unikátní angločínské zahrady spousta prokombinovaných prvků drobné architektury z celého světa. Základem je zahrada se sadem doplněná o drobné objekty s orientální zahradou nebo okrasné nádrže a Turecké lázně. Vše doplňovaly herní prvky typu pro kratochvíli šlechty, jako třeba Střelba na ptáka. Cesty, cestičky, terasy, zpevněný terén převážně ve svahu, vodní prvky a drobné stavby zasazené do zeleně. I toto je specifikum zdejšího parku. V takovém složitém terénu jich opravdu naleznete málo. Nicméně hrad na skalním ostrohu nedisponoval vhodnými pozemky mimo úbočí a spodní pasáže pozemků.

Detektivní práci na podobě obnovy napomohly detailní soupisy vybavení zahrady z roku 1806 ahistorické obrazy. To vše doplnily skeny z georadaru, jež nalezl a potvrdil umístění drobných objektů, cest i vodních prvků. Jak jinak uchopit autentičnost historických pramenů a džungle, která vyrostla na úbočí od dob, kdy přestala být zahrada opečovávaná a udržovaná. Doba po roce 1948 tomu nasadila pomyslnou korunu a zahradu „dorazila“. Aristokracie se svými sídly byla nahlížena jako nechtěná parazitující součást společnosti. Podle toho se zacházelo i se zestátněnými památkami. Společnost se sice Pernštejnem vehementně chlubila, kde to jenom šlo, ale investice do památek včetně Pernštejna tekly minimálně nebo vůbec. Pohnuté doby symbolizuje snad jen ta sladká hruška, která přežila pohnuté časy. Před touto skvělou akcí prakticky nic nesvědčilo o bývalé kráse této zahrady, snad až na historické ikonografie. Vše zarostlé, dospělé stromy, náletové dřeviny, rozpadlé zbytky zchátralých drobných staveb, zaniklé terasy a vstup na vlastní nebezpečí, charakterizovaly stav zašlé slávy. Tohle že by měla být ta zahrada, která na počátku 19. století patřila mezi 15 nejkrásnějších zahrad naší země?

Tudíž velmi překvapivé bylo i zjištění nebývalé kombinace hrušňového sadu s exotickou architekturou panské zahrady. V historických pramenech se však našlo vysvětlení tohoto pojetí. Hlavní zahradník Potager du Roy ve Versailles popisuje hrušeň jako císařské ovoce a návštěvníci francouzského dvora dostávají vzácný dar v podobě zavařené hrušky. Zda to tak bylo opravdu zamýšleno nebo byl Ludvík XIV. velký škudlil se již pravděpodobně nedozvíme. Nicméně panstvo na Pernštejně si tento krásný zvyk osvojilo. Pokud byla hruška takovou vzácností, dlužím panstvu omluvu, ale spíše se domnívám, že je to takový pěkný úsporný zvyk opentlený chytlavým vyprávěním. Něco jako sýr, víno, či jiný výrobek s „příběhem“. Zde tedy hruška s příběhem. Nakonec proč ne.

Letecký pohled

Starobylé dveřní vykládání

Průjezd nádvořím

Zahrada se tak stává zcela jedinečnou a pohybujete se zde s jistou pokorou před znovuoživením jejího naturelu zcela exaktními vědeckými metodami. Tři roky práce a otevření v roce 2021 vás rázem přenese při návštěvě do dob dávno minulých třeba 200 let nazpět, do dob největší slávy zahrady. A to zde teprve vše od základu nalézá své místo a kořeny. Vy můžete být historicky u toho, jak zahrada roste, sílí a krásní. Nalezneme zde takové zrekonstruované klenoty jako jsou Turecké lázně, mramorový bazén, vodní kaskádu, niku s Apolónem, sochu bohyně Flory s rohem hojnosti plným květů, kenotaf, poustevnu, altán zvaný Čínské paraplíčko, obelisk, haltýř, Čínský pavilón se zdobně vymalovaným interiérem, model hradu se zahradami. Ale taky hradní vinici, stromy našich zeměpisných šířek jako jsou slivoně, hrušně, jabloně, třešně, broskvoně, meruňky a mišpule. Ponechány zde byly i některé původní stromy včetně pozůstatků pařezů a kořenového systému části z cca 400 vykácených stromů. Ty zpevňují kaskády ve svažitém terénu. Ráz místní „divoké“ krajiny zde zastupují luční květiny Vysočiny, divizny, živé stěny, popínavé rostliny, keře, v kontrastu k zámecké parkové úpravě se zdobnými záhony.

Byla obnovena většina stavebních prvků v zahradě včetně vodního systému podle ikonografie a dobových popisů. „Největší radost mám z Čínského paraplíčka, které jsme měli zachycené ze skicáku, který byl nalezen v hradní knihovně,“ říká jeden z autorů doc. Ing. Přemysl Krejčiřík.

Nejsložitější byla obnova vodního systému ve spodní části zahrady, který se odhaloval pomocí georadaru a později pečlivým výkopem za dohledu archeologů. Podružné taky není provozování a údržba celé zahrady, kde mimo samotné práce s rostlinami a stromy je také zásadní obsluha a péče o technické a technologické komponenty, jež umožňují život kontinuální vodních prvků parku.

To vše je věcí odborné práce, která nikdy nekončí, pokud nemá zahrada ztratit svoji krásu, jak se již stalo bohužel dříve.

Obnova Vrchnostenské zahrady na Pernštejně

Autor: doc. Ing. Přemysl Krejčiřík

Anotace: Obnova Vrchnostenské zahrady pod hradem Pernštejn vrací téměř zaniklou zahradu z přelomu 18. a 19. století znovu do života. Článek popisuje východiska obnovy a proces, jakým se při rozsáhlé vědecké obnově postupovalo. Věnuje se i následné péči a využití této unikátní zahrady.

Pernštejnská Vrchnostenská zahrada je neobyčejný doklad vývoje evropské kultury. Nejprve byl uprostřed lesů ve 13. století postaven tehdy nedobytný hrad pánů z Pernštejna. V 15. století býval pod hradem rybník, který zanikl. Od roku 1798 byl v držení Ignáce Schröffela z Mannsberku, který byl iniciátorem založení zahrad. Jeho dcera Josefina se roku 1818 provdala za hraběte Viléma Mitrovského z Nemyšle. V držení rodu zůstal hrad do roku 1945. V areálu hradu nebylo pro založení zahrad dostatek místa, proto založili zahradní úpravy na svahu pod hradem. Zahrady jsou neobyčejné ve svém pojetí. Kombinují se zde prvky ideově pozdně barokní kaskádovité zahrady, formální klasicistní parter a nastupující krajinářská zahrada. Kompozici prostoru podhradí ale určuje důmyslné rozmístění staveb.

Jednotlivé stavby představují odkazy na významné kultury tehdejšího světa. Antikizující sochy odkazují slávu Řeckých bohů. Exotiku vzdálených zemí evokují Turecké lázně a poslední módu v orientální, v tehdejším pojetí, zastupuje Čínské paraplíčko a Čínský pavilon. Křesťanství prezentuje poustevna a kenotaf. Egyptskou kulturu představuje Pylon, který má v zahradě výsadní postavení ve středu zahrady a je odkazem na Osvícenství, které dalo Evropě kritické myšlení, které je schopné vstřebat prvky jiných kultur a vytvořit novou hodnotu poznání a tu dále rozvíjet. Právě v Osvícenství se poprvé v historii byla jedna kultura schopná umístit vedle sebe prvky jiných kultur a myšlenkově je provázat do jednoho celku, v tomto případě zahrady.

Stav zahrady před obnovou

Pod hradem se nacházel porost stromů, který se spíše blížil lesu než parkové úpravě. Pozůstatky nasvědčující, že zde bývala zahradní úprava a byla zde síť stezek zařezaných do terénu a na některých místech zbytky schodů a kamenných laviček. V hlavní ose terasovité zahrady se nacházela zděná nika bez omítky a před ní na terénní nerovnosti rozpadlé zbytky habrového plůtku. Průhled byl vymezen dvěma velkými modříny z období První republiky. Kašna byla nefunkční a poničená. Tureckým lázním s bortícími se zdmi hrozila demolice. Před lázněmi byl barokní bazén zarostlý náletovými rostlinami a orobincem. Stromy ve svahu byly přeštíhlené a rostly na velmi malé vrstvě zeminy, která je zde na skále. Stromy se ve velkých počtech vyvracely a narušovaly stabilitu svahu. Padající stromy poškozovaly další stromy v okolí a celý svah se stal nestabilní a hrozil totální rozpad stromového patra doprovázený sesuvy půdy. V sadu a u bazénku ve svahu byly podstavce po sochách. Sochy byly již desítky let uložené v lapidáriu hradu.

Na rovině pod svahem byly zbytky sadu s dřevěným haltýřem z pozdější etapy vývoje zahrady a poničeným Čínským pavilonem bez jakýchkoliv ozdob. Stav jabloní v sadu byl velmi špatný, většinou se jednalo o přestárlé stromy s rozlomenými korunami.

Revitalizace v pokročilé fázi

Kontrast po zazelenění 2021

Obnova zahrady měla několik etap

První stabilizaci zahrad provedl Dušan Riedel a kolektiv ve spolupráci se Zdeňkem Horsákem v 60tých letech 20. století. Jednalo se o základní asanační zásahy, které zachránily sochy a stabilizovaly porost na svahu. V roce 1999 byla dokončena projektová dokumentace pod vedením Heleny Finsterlové, Obnova historické zeleně v areálu státního hradu Pernštejn. Konzultace k návrhu z památkového hlediska zajišťovala Dagmar Fetterová. Tato dokumentace ještě nedisponovala dostatečným souborem historických informací a dokumentace zůstala nezrealizována. Stavebně historický průzkum nebyl tehdy ještě zcela obvyklým postupem, zvláště ne u zahrad. Proto byl v roce 2003 vpracován první stavebně historický průzkum Lenkou Kalábovou a Lenkou Šabatovou nazvaný Zahrady a drobné zahradní architektury SH Pernštejn. Všechny poznatky byly shrnuty v generelu vypracovaným Petrem Všetečkou, který byl zadáním pro soutěžní podklady pro novou projektovou dokumentaci.

Dobové skicy včetně Vrchnostenských zahrad

Pernštejn kolem roku 1800. Krejčiřík, Krejčiříková 2016

Předprojektová příprava

Vypracování projektové dokumentace předcházela projektová příprava, která na základě historických podkladů vytvořila novou studii na základě exaktních historických podkladů, které nebyly doposud interpretovány a shrnuty do jednoho celkového návrhu. Dokumentace se poté v jednotlivých stupních doplňovala a upřesňovala. Pro obnovu zahrady byl přijat postup tzv. vědecké obnovy, kdy se maximálně vychází z historicky doložených podkladů a projektant vstupuje do projekční činnosti svou invencí pietně tak, aby byla výsledná obnova založená na interpretaci historických podkladů. Přesto se jedná o velmi náročný tvůrčí proces. V případě Pernštejna se podařilo velmi pečlivým přístupem řady odborníků, včetně kastelána hradu Jakuba Škarabala, sesbírat unikátní soubor podkladů pro objektivní obnovu celého prostoru zahrad.

Vývoj stavebně historického průzkumu zahrad

V České republice je používána metoda Stavebně historického průzkumu, který je zpracován většinou pro celý areál zájmu s důrazem na soubor staveb. Zahradám a ostatním plochám se věnuje spíše okrajově, SHP je důležitým podkladem pro další interpretaci vývoje objektu z pohledu krajinářských úprav. Autor nejprve vypracoval ve spolupráci s autorem SHP Petrem Mackem modul, který by navazoval na strukturu SHP. Cílem modulu bylo, aby byl krajinářský průzkum kompatibilní s řadou již existujících SHP a měl stejnou strukturu. Později vznikla metodika, která přináší specializovaný pohled na obnovu památek krajinářské architektury a zahradního umění.

Průzkumy historických podkladů

Základním podkladem pro obnovu zahrady byl SHP, který popisoval území především na základě písemných archivních podkladů. Dalším souborem podkladů byla ikonografie. Pro zahradu byl vypracován podrobný rozbor historické ikonografie a její interpretace v konfrontaci s písemnými archivními podklady. V dalším kroku byl stanoven i rozsah archeologického průzkumu, který významně doplnil poznatky před konečnou realizací dílčích prvků – viz níže.

Interpretace historické ikonografie

Nejprve vznikl soubor popsaných samostatných vyobrazení a fotografických záběrů. Po vytvoření tohoto souboru popisů byly srovnány jednotlivé záběry s popisem a časem s ostatními dostupnými záběry a lokalizovány se do jednotného půdorysu. V ideálním případě jsou záběry jednoho místa zachycené v časové řadě, viz obr. 2. Z těchto časově seřazených záběrů je možné odvodit vývoj zachycených vegetačních prvků, což vytvoří představu o stavu a vývoji vegetačního prvku a celého prostoru. Pokud je znám architekt či alespoň uživatel, je možné srovnat situaci v jiných objektech a z těchto informací upřesnit východiska pro obnovu prvku. Autenticky nejhodnotnější jsou výstupy, které jsou popsány se znalostí použití krajinářských finesů z jiných srovnatelných objektů.

Ukázka možného popisu interpretace dobové ikonografie – celkový obrázek. Pernštejn kolem roku 1800. Krejčiřík, Krejčiříková 2016

Ukázka možného popisu interpretace dobové ikonografie – pro lepší rozlišení je možné udělat výřez obrázku, který je možné lépe popsat na zvětšených detailech. Pernštejn kolem roku 1800. Krejčiřík, Krejčiříková 2016

Erudice analyzovat v historických plánech a fotografiích původní záměry architektů i zahradníků dávají možnost poznat objekt nejen na bazální úrovni, ale i v širších souvislostech. Například, kterým rostlinám se v řešeném území přirozeně a dlouhodobě daří vegetovat, které taxony rostlin byly použity na okraji svých ekologických možností a musela se do nich vkládat energie v podobě vyšší péče na jejich setrvání na stanovišti a časem bylo od jejich pěstování opuštěno. Na Pernštejně takto zanikla zahrada se skalničkami na skalních výchozech.

Přes bazální průzkumy se dostáváme k interpretaci dalších prvků v jejich estetickém působení, tedy nejen kombinace barev a textur, jak rostliny byly sesazovány do skupin, ale i jaký jim byl dán význam architektem v kompozici. Na Pernštejně byly velmi zajímavým způsobem použity hrušky, kterých bylo v historických popisech uváděno neobvykle mnoho na takovou zahradu.

Georadar

Při obnově zahrad pod hradem Pernštejn byl proveden průzkum georadarem, který potvrdil domněnku, že se pod povrchem nachází zbytky původní zahrady, která byla částečně známa ze soupisů nemovitého majetku v zahradě, ale nebyla jasně vyobrazena na dostupné ikonografii. Překrytím indikačních skic a mapou stabilního katastru jsme získali představu o původní dispozici, která byla podpořena historickými vyobrazeními. Díky těmto oporám byl terén cíleně prozkoumán georadarem přesně v místech, kde se předpokládaly původní části zahrady.

Georadar zachytil kontury původního potoka a rybníčku v okolí stávajícího Čínského pavilonu. Dále byla potvrzena lokalizace základů zdi, která stabilizovala svah mezi dvěma odděleními zahrady, o jejíž existenci se pochybovalo. Díky georadaru, který lokalizoval historické struktury zahrady jako geologické anomálie se standardním archeologickým průzkumem, se potvrdil nález původních struktur zahrady. Exaktně se zdokumentoval i technický stav vývěru potoka, jeho přesné trasování a materiálové provedení, včetně původního tvaru rybníčku. Na základě nálezu se stanovily technologie obnovy původních prvků i celková koncepce zahrady kolem Čínského pavilonu, která se oproti původní projektové dokumentaci musela přepracovat. Použití georadaru potvrdilo význam této technologie, která dokáže najít anomálie v terénu. Tyto anomálie však musí být ověřeny následným terénním průzkumem, který například potvrdil, která část byla cestou a která část zachycené anomálie byla potokem. Tyto rozdíly zatím na výstupech z georadaru nebyly možné zodpovědně rozeznat. V našem případě nebylo možné jasně rozeznat co je cesta a co potok. To jednoznačně potvrdil až archeologický průzkum a následné plošné odkrytí celé nálezové situace. Většina původního materiálu vytvářejícího potok byl na místě a byl jen překryt zeminou. Kameny byly zborcené do koryta potoka a navezené do rybníčku, ale jednalo se o autentický materiál z původní zahrady, což bylo velmi cenné.

Geofyzikálním měřením pomocí georadaru se potvrdila dvě vyobrazení zachycující zahradu ještě před stavem zachyceném na indikačních skicách. Použití georadaru posouvá možnosti obnovy zahrad před běžně dostupné podklady indikačních skic a historicky exaktních leteckých snímků. Obnovy zahrad tedy nejsou již omezené pouze dostupností historických mapových podkladů a fotografií, ale možnosti poznání se prohlubují i pomocí této techniky. Především k potvrzení a objektivizaci detailů jako je vedení cest, rozmístění architektonických prvků z pozůstatků základů a podobně. Dnes je většina zahrad obnovována do podob, kde existují historické podklady v podobě plánové dokumentace, tedy do 19. století. Díky použití georadaru je možné před náročnými archeologickými pracemi prověřit, kde se pod povrchem nachází původní struktury a archeologický průzkum je již přesně cílený.

Záznam výstupu z georadaru z hloubky 50–80 cm pod zemí a jeho grafická interpretace ARCHAIA Brno, o.p.s., 2016
Následný návrh výsledné dispozice zahrada na Pernštejně. Zpracovali Přemysl Krejčiřík – Kamila Krejčiříková, 2016

Syntézou výše uvedených podkladů bylo možné provést vědeckou rekonstrukci zahrady. Ze dvou pohledů byly převzaty restaurované stávající stavby včetně bazénu a vodního režimu.

Rekonstruován bude potok s rybníčkem u Čínského pavilonu, který je překryt zeminou. U Čínského pavilonu bude obnovena orientální zahrada, která bude od parteru oddělena vysokým habrovým plotem. Na parteru budou vysázeny ovocné stromy, hrušně a jabloně. U Čínského paraplíčka budou ve stříhaném kordonu na zdi vyvázány meruňky. Pod Tureckými lázněmi budou vysázeny do kužele zapěstované zákrsky hrušní.

Letecký snímek stavu před obnovou

V průběhu obnovy

Foto: Přemysl Krejčiřík, 2016

Svah byl osázen převážně domácími keři, lučními porosty zpevňujícími svah podpořený hatěmi a rozvolněnou výsadbou stromů komponovaných tak, aby vytvářely porost propojující průhledy body historické stavby. V nejvýchodnější části zahrady bude ponechána jako přírodní divoká část se skalními výchozy, kde dříve rostly botanické druhy vázané na skalní a suťové biotopy.

Cestní síť

Bude obnovena cestní síť na mnoha místech zpevněná kamennými zídkami skládanými nasucho, včetně skvostných kamenných lavic a vyhlídek. Restaurován bude i původní terén svahu, který se sesunul do nižších partií zahrady. Obnoveno bude i oplocení zahrady z kamenných sloupů vyplněných dřevěnou kulatinou podle původního oplocení.

Realizace obnovy byla započata v listopadu v roce 2017 a v únoru 2018 byla vykácena polovina dřevin navržených k asanaci. Realizační práce budou trvat do roku 2020.

V historickém popisu inventáře zahrady jsme našli zmínky asi o 200 hrušních, které se v zahradě pěstovaly. Měly různé pěstební tvary – vysokokmeny, pyramidy a zákrsky (Zwergen Pyramide). Pořád jsme nevěděli, proč se zde pěstovaly v takovém množství. Potom jsem viděl v televizi dokument Úžasné krajiny Versailles, kde mluvil Antoine Jacobsohn z Le Potager du Roi o hruškách. Hrušky byly považovány za božské plody, na rozdíl od jablek, ty byly považovány za obyčejné. Zavařenou hrušku tehdy dával král diplomatickým návštěvám. Nedával jim dary v podobě šperků, knih a jiných cenných věcí, ale ve sklenici zavařenou hrušku. Obdarovaní si jí považovali, protože mohli sníst to, co jí král. To byla tehdy velká pocta. Proto jsme podle archivních záznamů do sortimentu zahrady zahrnuli i hrušky. Mají několik pěstebních tvarů – vysokokmeny lemují hlavní cesty na parteru. Pod Tureckými lázněmi jsou tvarované zákrsky, to proto, aby byly plody větší. Dříve, než byly vyšlechtěny současné odrůdy hrušek, byly plody malé, proto se pěstovaly na zákrscích. Plody byly po odkvětu protrhány a zůstalo jich na stromku pouze několik málo kusů plodů, a ty byly o poznání větší. Podobné jsem viděl pěstovat ve Würzburgu, odkud pocházel předchozí papež. Plod byl pěstován v bílé síťce s nápisem „pro papeže“. Takže tyto tradice v zahradnictví pořád přetrvávají. Ta hruška dozrávala na stříhané hrušni přivázané a tvarované po desítky let na zahradní zdi. Obdobné tvary jsou zapěstovávány dnes i na Pernštejně. Vytvářejí živý plot kolem bývalé kuchyňské zahrady. Na základě tohoto příběhu jsme do zahrady vrátili hrušky.

A příběh měl pokračování. V roce 2018 jsme na konferenci ve Woerlitz, což je kulturní krajina, podle které byl u nás komponován Lednicko-valtický areál, přednášeli o kuchyňských zahradách. Ukazovali jsme kuchyňské zahrady ve Valticích, na Kuksu, Miloticích, u vily Tugendhat a taky Pernštejn. Vedle nás přednášeli zahradníci z Villander ve Francii, dánské královské rodiny a taky pan Antoine Jacobsohn z Le Potager du Roi z Versailles. Úplně jsem byl nadšený, že jsem ho viděl. Při večeři za námi přišel, poklepal mě na rameno a řekl, že děláme hezké zahrady. Bylo to moc hezké a poděkovali jsme mu za inspiraci na Pernštejně. Byl z toho překvapený, že jsme film viděli a měl radost, že i po letech Potager ovlivňuje myšlenkami zakládání zahrad v Evropě.

Le Potager du Roi je kuchyňská zahrada francouzských králů a nachází se hned vedle paláce Versailles. V historii zásobovala královský palác ovocem a zeleninou. Její zakladatel Jean-Baptiste La Quintinie, zpopularizoval štěpování ovocných dřevin a jeho myšlenky se v knihách dostaly i k nám.

V zahradě byly na svazích vysázeny výhradně domácí druhy stromů jako buky, lípy, javory a tisy. V keřovém patru jsme byli odvážnější a u staveb jsme použili již exotičtější keře jako kdoulovec, ale i meruňky a broskve, které byly vyvázány na vedení na kamenných zdech jako tvarované pěstební tvary, aby se využilo rozehřátých kamenů k lepšímu vyzrávání plodů. Povrch svahu pomáhá udržet barvínek, který zpevňuje nejstrmější svahy. Vysazoval se i břečťan, ale ten nerostl uspokojivě a barvínek jej potlačil. Trávník má být na parteru a vybraných terasách nízce střižený, ve svazích naopak je vyset trávník luční s ostrůvky keřů.

Mezi ovocnými stromy převládají hrušně v několika pěstebních tvarech od vysokokmenů, přes čtvrtkmeny až po špalíry kolem plotu. Staré jabloně z původního sadu jsou zastoupeny v orientální části a vytváří atmosféru starobylosti této části.

Současnost Přemysl Krejčiřík, 2020

Čínské paraplíčko

Socha Flory

Vstup od hradeb

Při obnově byl vytvořen celý vodní systém zahrady současnou technologií čerpadel. Původně byla voda vedena po hřebeni do hradu dřevěným potrubím. Dnes jsou původní prameny vyschlé, proto se část vody čerpá z říčky Nědvědičky. Původně protékal zahradou umělý potok, který byl veden náhonem z nedalekého mlýna proti proudu, ale z technických, a především majetkoprávních vztahů, nebylo možné původní trasu obnovit. Součástí vodního systému jsou nejen historické prvky na hlavní ose, to znamená bazén s vodotryskem, vodní schody pod Tureckými lázněmi a velký bazén. Voda z Nedvědičky je přečerpávána do hospodářských budov v předhradí a odtud samospádem je rozváděna do zavlažovacího systému. Z velkého bazénu přepadá voda do umělého potoka a napájí orientální jezírko. Odtud se voda vrací do říčky Nedvědičky.

Shrnuto podtrženo

Zahrada jako prostor pro poznání

V zahradě není tak důležité, co v ní roste, ale co v zahradě zažijete. Zahradní umění je složité a musí být interpretováno a vysvětlováno. Tak se dělo vždy v historii například prostřednictvím zahradních slavností. Zahrada není statická, ale chápeme ji jako velmi proměnlivý prostor. Historie je nám inspirací, proto se v určitých obdobích pořádají zahradní slavnosti, aby byl zážitek ze zahrady co nejintenzivnější. Na jaře v době květů. Večer můžete zahradu nasvětlit a vytvoříte úplně jiný prostor akcentující skrytá sdělení zahrady.

Návrh obnovy. Autorský návrh Marek Tichý – Přemysl Krejčiřík – Kamila Krejčiříková, 2016

Vědecká rekonstrukce a použití inovativní technologie

Při obnově zahrady byly použity nejmodernější technologie georadaru, které odkryly původní vedení cest, potoka a rybníčku, které nebylo známo a bylo skryto pod zemí. Tradiční technologie byly použity při vytváření bohaté kamenické struktury cest a zdí.

Spodní pohled na svah s hradem

Socha Flory

Čínský pavilón, rybníček a haltýř

Vegetace

Ekologický rozměr a management péče

Urbanistické, architektonické a výtvarné řešení

Vznikla osová terasová dispozice, která je hlavní osou celé úpravy. Osa začíná vyhlídkou, pod ní je šnekovitý kopec, kde se pěstovaly růže a byly vystaveny minerály. Níže je ve svahu zděná nika a dvě terasy, z nichž na té nižší bývaly proti sobě sochy. Pod touto terasou jsou Turecké lázně s kaskádovitým vodním schodištěm ústícím do bazénu s barokním tvaroslovím. Na východ od hlavní osy je svah protkaný cestičkami, které propojují ve svahu několik vyhlídek. Dnes je zachován pouze pylon, ale v minulosti zde stávalo i Čínské paraplíčko a poustevna. V místech nazývaném Střelba ku ptáku bývala ještě drobná dřevěná stavba Holzstoss. Na nejnižší úrovni stojí v rozpadlém jabloňovém sadu dodnes Čínský pavilon a později postavený haltýř, dřevěná stavba určená pro chov pstruhů. Vegetace ve svahu je silně přeštíhlená a je nutná její celková asanace až na mladé perspektivní jedince.

Navrhované řešení vychází z podrobného rozboru a interpretace historických vyobrazení doplněných poznatky ze dvou historických inventářů zahrady, ve kterých je popis staveb a vegetace včetně popisu potoka a zmínce o orientálních mostech u Čínského pavilonu. I indikační skica byla poměrně hodně schematická pro detailní řešení obnovy. Před archeologickým průzkumem byl prostor kolem Čínského pavilonu prověřen georadarem, který odhalil původní vodní stavby potok a rybníček.

Původní stav – Turecké lázně a nika

První nádvoří a budování kaskád

Současný pohled od vstupu

Fakta a čísla nákladné obnovy

Pernštejn – vrchnostenská okrasná zahrada

Cílem projektu je obnova vrchnostenské okrasné zahrady na hradě Pernštejně, a sice do podoby z počátku 19. století, kdy patřila mezi patnáct nejvýznamnějších zahrad na Moravě a ve Slezsku. Realizací projektu dojde k zpřístupnění těchto prostor veřejnosti a rozšíření návštěvnických tras. Bez provedení památkové obnovy by došlo k nevratnému zániku jednotlivých objektů, které vytvářejí toto jedinečné dílo zahradního umění.

• Operační program: Integrovaný regionální operační program pro období 2014–2020
• prioritní osa: 3 – Dobrá správa území a zefektivnění veřejných institucí
• specifický cíl: 3.1 – Zefektivnění prezentace, posílení ochrany a rozvoje kulturního dědictví
• investiční priorita: 6c – Zachování, ochrana, propagace a rozvoj přírodního a kulturního dědictví
• doba trvání projektu: 30. 9. 2015 – 30. 9. 2020
• celkové výdaje projektu: 115 813 240,00 Kč (98 441 254,00 Kč ze strukturálních fondů EU (ERDF) a 17 371 986,00 Kč ze státního rozpočtu).

Finanční podpora projektu byla přiznána Rozhodnutím ministra kultury č. 2/2017 ze dne 9. 2. 2017. Příjemcem je Národní památkový ústav, Územní památková správa v Kroměříži.

Vstupní pasáž z branky v hradbách

Vodní prvek u Čínského pavilonu

Turecké lázně

SH Pernštejn – obnova hradních zahrad a parku

Autor/zodpovědný projektant:
Ing. arch. Marek Tichý, doc. Ing. Přemysl Krejčiřík, Ph.D., Ing. Kamila Krejčiříková, Ph.D., Ing. Luděk Halaš

Projektant:
Ing. arch. Lucie Němečková, Ing. Martina Šípošová, Ing. et. Ing. Romana Šnajdárková, Ing. Jiří Dohnal, Ing. Jana Drochytková, Ing. Petr Halouzka

Archeologický průzkum:
Mgr. Miroslav Dejmal, ARCHAIA Brno, o.p.s.

Investor:
NPÚ – Územní památková správa v Kroměříži

Čínský pavilón

Výsadba růží

Fontána

Čínské paraplíčko s posezením

Závěrem

Ještě se zde chci vypořádat se dvěma výrazy, jež zde zazněly.

A „haltýř“ je co? Objekt k uchování živých ryb určených pro spotřebu. Mohla to být perforovaná nádoba nebo malý rybníček či nádrž. Stejně tak se v haltýři mohly tekoucí vodou chladit potraviny jako v lednici. Moudrost našich předků nebo praktičnost? Oboje je správně.

No, a „Kenotaf“ je co? Je to památník, náhrobek, hrobka, bez obsahu, tedy prázdné místo na upomínku, na něčí památku. Často se užívalo pro osoby zesnulé a pohřbené jinde, třeba v jiném místě, jiné zemi nebo mořem. Stejně tak pro osoby ztracené.

Ortofotosnímek zahrady, nahoře hrad, dole silnice a řeka

Nelze než pochválit celý záměr, který dává nebývalý a krásný rozměr celému prostoru významné památky hradu Pernštejnu. Zahrada má své kouzlo nepoznaného i v nebývalém rozložení na svažitém terénu. Pokud se vydáte na návštěvu hradu a nechcete trávit čas v dobových interiérech, pak vezmete za vděk nápadem, kdy projdete trasu části nádvoří, výstavní místnost s historickými artefakty a spustíte se úbočím po zahradních cestičkách s krásnými stavbami, záhony, stromy, terasami a vodními prvky do údolí se silnicí a říčkou. Ta zahrada je krásná a bude se měnit v čase ročních období i v dalších letech, kdy stromy povyrostou a příroda se zde prolne s kaskádami a drobnými stavbami. Zahrada vás nadchne netradičním propojením ovocných stromů, cest a cestiček, staveb, vodních hříček a kaskád, volnou přírodou zdejšího kraje vkusně propojenou s parkovou úpravou a pragmatickou osnovou okrasných záhonů.

Nebojte se, nebudete muset zpocení dobývat hrad zpět do kopce, ale spodní brankou můžete opustit areál a vyjít na parkoviště. Snad jenom doporučení, nespěchejte a užijte si nádherné panoráma hradu z pohledu ze zahrady, který se zde po létech znovu otevřel. S pokorou a láskou nasávejte zdejší historii, posaďte se třeba pod „Čínské paraplíčko“ a užívejte si krásy života.

Vzkaz všem, kdo se na tomto počinu podíleli a odvedli skvělou práci je zcela jasný a je možné ho posléze třeba zpečetit císařským ovocem, zavařenou hruškou: „Děkujeme vám moc.“

Použité zdroje:

• Fotografie, dokumentace, texty a anotace včetně dobové ikonografie – Ateliér Krejčiříkovi, s.r.o.
• Operační program: IROP, viz. povinně zveřejňované informace – Národní památkový ústav
• Citáty – http://www.citaty.net
• Dovysvětlení některých specifických výrazů – https://cs.wikipedia.org/
• Fotografie – autor Ing. arch. Petr Brandejský a Ing. Michal Brandejský