Co s plynovým kotlem po povodni? Výměna nebo sanace

Úvodem – výběr technika pro posouzení stavu

Plynový kotel patří mezi tzv. vyhrazená plynová zařízení. Jejich servis, opravy, a tedy i případnou sanaci po povodni může provést jen technik s předepsanou kvalifikací a praxí. Nejčastěji půjde o spotřebiče s výkonem pod 50 kW na plynná paliva včetně spotřebičů na vytápění nebytových prostor, které patří do skupiny G1 (mimo pecí a průmyslových tepelných zařízení). Kotle s výkonem nad 50 kW již patří do skupiny G2. Pece a průmyslová tepelná zařízení patří do skupiny G3. A pak je tu skupina G4, do které patří stabilní plynové motory ve strojovnách, což jsou například plynové kogenerační jednotky.

Pro práci na konkrétním vyhrazeném plynovém zařízení musí mít technik požadované oprávnění a osvědčení k montáži, opravám, revizím a zkouškám podle zákona.

Osvědčení pro skupinu G1, které postačí pro většinu kotlů v rodinných domech, nepostačí pro skupinu G2, což může nastat u větších kotelen v bytových domech atp.

Kontrola zaškolenou obsluhou nestačí!

Nařízení vlády č. 191/2022 Sb. Nařízení vlády o vyhrazených technických plynových zařízeních a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti v § 14 Požadavky na bezpečnost provozu vyhrazených plynových zařízení, uvádí:

(1) Vyhrazené plynové zařízení lze provozovat až po provedení všech předepsaných revizí a zkoušek, prokazujících, že jeho technický stav je v souladu s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

(2) Provozovatel vyhrazeného plynového zařízení je po dobu jeho provozu povinen zajistit bezpečný a spolehlivý provoz zařízení tak, aby se nestalo příčinou ohrožení života, zdraví a bezpečnosti osob, majetku nebo životního prostředí, a provádění všech činností na vyhrazeném plynovém zařízení v rozsahu a termínech stanovených právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Nedodržením výše uvedených ustanovení na sebe převezme provozovatel obrovskou odpovědnost!

Zaplavení kotle je jednoznačně důvodem k provedení jeho kontroly, neboť je jisté, že minimálně některé jeho části budou muset být vyměněny. Nařízení vlády č. 191/2022 Sb. Nařízení vlády o vyhrazených technických plynových zařízeních a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti v § 21 Kontrola zařízení v odst. 1 uvádí: Kontrolu vyhrazeného plynového zařízení provádí osoba odborně způsobilá. Je nutné rozlišit, že proškolení na obsluhu není totéž, jako proškolení na montáž, kontroly, revize!

Z požadavků na bezpečnost provozu lze upozornit například i na § 15 Další požadavky na bezpečnost provozu vyhrazeného plynového zařízení:

c) jednotlivé části vyhrazeného plynového zařízení byly vodivě propojeny a chráněny proti účinkům atmosférické, statické elektřiny a atmosférickým vlivům, není-li jiným předpisem stanoveno jinak,

e) stavem vyhrazeného plynového zařízení byla zajištěna jeho pevnost a těsnost a zařízení bylo chráněno proti účinkům koroze, pokud je zhotoveno z materiálu, který není odolný proti korozi,

o) zplodiny spalování byly odvedeny tak, aby neohrožovaly život, bezpečnost a zdraví osob, majetek nebo životní prostředí,

Za pozornost stojí též § 17 Požadavky na zkoušku vyhrazeného plynového zařízení, odstavec (1): Zkouškou vyhrazeného plynového zařízení se po dokončení montáže nebo rekonstrukce zjišťuje, zda jeho stav odpovídá právním a ostatním předpisům k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Praxe a příklady

Podle názoru obou autorů článku bude v mnoha případech z hlediska dalšího bezpečného, a rovněž nízkonákladového provozu výhodnější při povodních zatopený kotel nechat vyměnit za nový. Proč tomu tak je? Čtěte dále.

Záplavová voda

Voda, která teče při povodních, rozhodně není čistá. Z hlediska narušení funkce kotle je zásadní jak její mikrobiálního znečištění, tak obsah jemných částic zeminy, písku, může obsahovat příměsi oleje, pohonných hmot, nejrůznější chemikálie vyplavené na horním toku a jeho okolí, zvýšený obsah minerálů atp. Čistá voda by velkou škodu nemusela způsobit. V kombinaci všech uvedených látek jde však o velmi škodlivou směs, která pevně ulpí na všech jí dostupných površích, ve všech i velmi malých dutinách. Dostat jí z nasákavých materiálů je prakticky nemožné. I malé množství neodstraněných nečistot se dříve nebo později projeví na nespolehlivosti elektronických desek, kontaktů, těsnění, pohyblivých částí armatur, ventilátorů, motorů a servopohonů atd.

Komponenty kotle

Obr. 1 Plynová armatura, ilustrativní příklad z kotle Geminox. (Foto a copy: J. Hodboď)

Velmi citlivým prvkem na výskyt nečistot je plynová armatura. V armatuře se porovnává vstupní a výstupní tlak plynu a tlak okolního vzruchu. Nečistoty se tak při zaplavení mohou dostat dovnitř a velmi nepříznivě ovlivnit činnost armatury nebo ji i zablokovat. Součástí armatury je zpravidla transformátor, jeden nebo dva elektromagnetické ventily, konektory, nastavovací mikrometrické šrouby aj. Rozebírat, čistit, opětovně skládat a nakonec i přebírat odpovědnost za správnou a bezpečnou funkci plynové armatury by servisní technik ani neměl, protože zcela určitě nebude vybaven zkušebním zařízením, které musí mít výrobce.

Dalším prvkem většiny plynových kotlů je ventilátor, který zajišťuje nasávání spalovacího vzduchu a odvod spalin, viz obr. 2 a obr. 3. Výkon ventilátoru je řízen elektronicky, takže opět zde máme citlivé elektronické součástky, konektory, elektromotor. Pokud je tělo ventilátoru snadno rozebíratelné, lze provést očištění vnitřku jeho rozvodné i oběhové části. Je tu však ještě ložisko, které není chráněno proti zaplavení špinavou vodou. A zaplavený elektromotor ventilátoru bude nutné vyměnit.

Obr. 2 Ventilátor na kotli Geminox (Foto a copy: J. Hodboď)

Obr. 3 Ventilátor kotle Intergas (Foto a copy: J. Hodboď)

Obr. 4 Příklad oběhového čerpadla s elektronikou a konektorem v kotli Geminox (Foto a copy: J. Hodboď)

Oběhové čerpadlo zajišťuje proudění otopné vody napojenou soustavou. O vnitřek čerpadla se obávat nemusíme, je napojen na uzavřený okruh topné vody s přetlakem vůči okolí. I kdyby v kotli bylo staré oběhové čerpadlo bez plynolého řízení otáček, tak minimálně musí být napojeno na zdroj elektrické energie. Na čerpadle bude proto svorkovnice pro připojení vodičů a zpravidla také přepínač otáček. Skrz svorkovnici se voda může dostat do elekromotoru. U moderních úsporných EC čerpadel s permanentními magnety i krabička s elektronikou, viz obr. 4.

Jako nejsilnější ochranu proti vodě lze u plynových kotlů nalézt ochranu proti stříkající vodě. A to není ochrana proti zaplavení. Laicky lze srovnat například s údajem tlakové odolnosti 3 bary na tzv. „vodotěsných“ hodinách. Pokud by se to vzalo doslova, tak by takové hodinky měly být dlouhodobě funkční při ponoření do hloubky 3 metry. Každý prodejce vám při dotazu na skutečnou odolnost řekne, že takové hodinky je možné mít na ruce tak maximálně při sprchování, tedy po velmi krátkou dobu působení vody, jinak se voda do nich dostane.

Pokud je kotel zaplaven, voda s nečistotami se dostane všude. Rozhodně to platí pro kotle atmosférické, které si sají spalovací vzduch ze svého okolí. Mohlo by se zdát, že spalovací komora moderních kondenzačních kotlů patřících do kategorie plynových spotřebičů C, tedy kotlů uzavřené konstrukce přivádějících si spalovací vzduch společným potrubím se spalinami a vyvedeným až nad střechu domu bude proti zatopení chráněna. Není tomu tak. Na spodu těla kotle je sběrač kondenzátu ze spalin, který samospádem odtéká přes sifon do odpadního potrubí, viz obr. 5. Mezi tímto sifonem a odpadním potrubím je dělící vzduchová mezera. A touto mezerou v případě zaplavení do kotle nateče povodňová voda. A pokud by byl odvod kondenzátu zhotoven proti doporučení výrobce bez uvedené mezery, tak do kotle nateče voda z kanalizace.

Sběrač kondenzátu, viz obr. 6, a kotlový sifon jsou evidentně jediné části kotle, kterým by zaplavení a následná sanace neměly dělat problém. Jsou odolné i vůči kyselému kondenzátu a při každoroční prohlídce mají být vyčištěny, propláchnuty. Jedno propláchnutí navíc jim neuškodí.

Obr. 5 Příklad sifonu na dně sběrače kondenzátu. Účelem sifonu není zabránit průniku zápachu. Vytváří rozhraní mezi prostorem ve spalinovém výměníku a prostorem okolo kotle. Výška hladiny kapaliny v sifonu je významně větší než v běžném sifonu na odpadu z umyvadla aj. (Foto a copy: J. Hodboď)

Obr. 6 Sběrač kondenzátu během servisu musí umožnit snadné vyčištění a propláchnutí. (Foto a copy: J. Hodboď)

Obr. 7 Úkolem plynového hořáku je mimo jiné co nejdokonaleji smíchat plyn a spalovací vzduch. Zde příklad aktivní plochy hořáku kotlů Intergas tvořené úpletem z tenkých ocelových drátků. (Foto a copy: J. Hodboď)

I plynový hořák je na čistotu velmi náročný prvek. Úkolem hořáku je vytvořit co nejdokonalejší směs plynu a spalovacího vzduchu, nejkratší možné plaménky a aby proces spalování probíhal při co nejnižší možné teplotě. U kotlů malých a středních výkonů se proto nejčastěji setkáme s hořáky ve tvaru válce nebo oblé plochy z vysoce odolné oceli s velmi jemným děrováním. Používá se i princip drátěného síta ve tvaru polokoule. Z hlediska nízkých nároků na výrobní technologie je zajímavý princip pleteniny z drátků, viz obr. 7, ve kterém se, vzhledem k tloušťce úpletu a klikatosti cestiček skrz něj, plyn se vzduchem velmi dokonale promíchá. Každý hořák musí být kontrolován a čištěn při pravidelném servisu. Znečistění hořáku zpravidla jílovitým, možná i trochu mastným blátem je problém. Hořák nelze čistit tlakovou myčkou, mechanicky by neodolal. Zřejmě by šlo využít čištění mokrou párou, ale to není jednoduchá záležitost. Pokud nebude hořák dokonale vyčištěn, v následném provozu bude docházet k přehřátí některých jeho částí, k jeho deformacím a propálení. A to pomíjíme hořáky, v jejichž konstrukci by mohl být využit i keramický materiál.

Hovořit o možnosti sanace elektronických prvků, jako jsou regulace, měřicí přístroje aj. viz obr. 8, je zbytečné, neboť taková sanace se zcela vymyká běžným možnostem servisních techniků. Pokud se řeší, tak u specializovaných podniků, a s patřičně vysokými náklady. U měřidel využívaných k rozdělení nákladů za teplo a teplou vodu lze předpokládat, pokud vůbec zůstaly funkční, potřebu ověření přesnosti u firem – laboratoří k tomu oprávněných.

Obr. 8 Sanace zatopeného měřidla bude v mnoha případech nemožná. (Foto a copy: J. Hodboď)

Obr. 9 Zaplavená tepelná izolace spalovací komory a spalinového výměníku má nepříznivý vliv i na povrchy pod izolací. Po odpaření vody pod izolací zůstanou různé chemikálie, které mohou povrch narušovat. (Foto a copy: J. Hodboď)

Ve spojitosti se sanací plynových kotlů po zatopení nelze opomenout ani tepelnou a hlukovou izolaci. Pokud je použit vláknitý materiál, sanace není možná. Není možné jej propláchnout. Po nasáknutí a vyschnutí se zpravidla částečně smrskne, ztratí svůj původní objem a zmenší se jeho tepelný odpor. Stejně tak není možné propláchnout materiál pórovitý, byť takový materiál si může udržet svůj tvar. Do jeho dokonalého proschnutí hrozí při rychlém zahřátí i destrukce vodní parou z vody, která zůstala uvnitř. V každém případě i takový materiál bude mít sníženou tepelně izolační vlastnost. Zaplavení nemusí poškodit protihlukovou izolaci, pokud je zhotovena z nenasákavého materiálu.

Obr. 10 Vláknitá izolace si po zaplavení těžko udrží svůj tvar. Zde příklad tepelné izolace z recyklátu používané v zásobnících teplé vody Austria Email, se kterými je mnoho plynových kotlů propojováno. (Foto a copy: J. Hodboď)

Obr. 11 Ke kotlům vedou různá potrubí a pokud je zaplaven kotel, zaplavena bude určitě i část těchto potrubí. Určitou výhodou je, pokud byla tepelná izolace těchto potrubí provedena z nenasákavého materiálu, který se však obvykle používá jen na rozvodech chladicí vody. (Foto a copy: J. Hodboď)

Závěr

Pokud má postižený majitel zatopeného plynového kotle uzavřenu dobrou pojistku, neměl by váhat a takový kotel by měl vyměnit za nový. I proto, že součástí pojistného plnění nebude jen cena kotle, ale i jeho instalace a uvedení do provozu včetně provedení potřebných revizí.

Z výše uvedeného přehledu vyplývá, že na poctivou sanaci kotle by servisní technik potřeboval více než den práce. Také bude muset použít dost náhradních dílů. Při odhadu nákladů na sanaci je třeba vzít v úvahu, že kotel postavený z náhradních dílů by byl i několikanásobně dražší než kotel nový. Tedy že náhradní díly rozhodně nejsou levné. Také to, že na sanovaný kotel nebude komplexní záruka, ale jen záruka na jednotlivé díly. Že v sanovaném kotli zůstane mnoho elektrických kontaktů s nejistotou dlouhodobě spolehlivé funkce. Přerušení takového nejistého kontaktu se může velmi nahodile vyskytovat a zase mizet a odhalit tuto závadu je velmi nesnadné. Vede ke stresu jak u provozovatele, tak u servisního technika. A technik, který si tímto procesem prošel, do něj podruhé nepůjde.

Bohužel je velmi pravděpodobné, že sanace kotle v ceně i desítek tisíc korun bude mít velmi krátkou životnost. A jak bohužel většinou platí, případná následná porucha se objeví v nejméně vhodnou dobu.

Jde též o otázku, jakou pracovní kapacitou odborné firmy disponují. Bohužel, povodně přišly v nejméně vhodnou dobu z pohledu vytíženosti odborných firem, kdy mají nejvíce napilno. Není možné se jim divit, pokud požadavek na sanaci kotle odmítnou a nebo na něj ani nebudou reagovat.

Bylo by velmi nepravděpodobné tvrdit, že se do sanací zaplavených plynových kotlů nepustí i osoby bez potřebné kvalifikace. Začátek topné sezóny již některé regiony mají za sebou, takže potřeba vytápět domovy a mít teplou vodu bude stále naléhavější. Jak bylo uvedeno výše, sanace plynových kotlů je spojena s velkým rizikem nejen materiálních škod, ale i ohrožení zdraví lidí. Pro osoby bez potřebné kvalifikace je legislativně zakázána. A proto před ní autoři důrazně varují.